Chtěl jsem si něco přečíst o NR Proton, a nevěřil vlastním očím.Článek začíná větamy,cituji:"Jde o raketu se smíšeným řazením stupňů. První stupeň tvoří šest válcových bloků po obvodu centrálně uloženého druhého stupně. Ten však začíná pracovat až v okamžiku, kdy motory prvního stupně svoji funkci skončí.
Oba stupně používají motorů RD-253. Pohonnou jednotku tvoří čtyři motory, každý s vlastním turbočerpadlovým agregátem, poháněným generátorovým plynem o tlaku 39,4 MPa." Tyto věty odpoví tak roku
1972 kdy se nevědělo jak vypadá NR Proton.
Výše uvedený popis rakety Proton skutečně pochází z některé u nás vydaných knih kolem roku 1980. Z nedostatku jiných zdrojů jsem ho kdysi (před cca deseti lety) zařadil do webu MEK (který je nyní částečně součástí www.kosmo.cz). Jediným důvodem toho, že tento text nebyl dosud aktualizován je to, že jsem se k tomu prostě nedostal a za celou tu dobu se nenašel jiný ochotný zájemce, který by se toho ujal. Měl bys, Luboši, chuť a možnost se tomu věnovat a opravit to? Pokud ano, tak se ozvi. Můj e-mail je ales@kosmo.cz .
Omlouvám se za nepřesnost.Tímto začíná článek o nosné raketě na těchto stránkách v oddíle "Rakety", což na servru zabývajícího se kosmonautikou je ostuda.Jedná se článek převzatý z knihy "Rakety a kosmodromy" od B.Růžičky a L.Popelínského z roku 1986 nakladatelství Naše vojsko.
citace:Omlouvám se za nepřesnost.Tímto začíná článek o nosné raketě na těchto stránkách v oddíle "Rakety", což na servru zabývajícího se kosmonautikou je ostuda.Jedná se článek převzatý z knihy "Rakety a kosmodromy" od B.Růžičky a L.Popelínského z roku 1986 nakladatelství Naše vojsko.
Toto byla odpověď na reakci Václavíka Michala.
Pokud budu mít čas tak se ozvu a domluvíme se na opravě popisu NR Proton.
citace:Omlouvám se za nepřesnost.Tímto začíná článek o nosné raketě na těchto stránkách v oddíle "Rakety", což na servru zabývajícího se kosmonautikou je ostuda.Jedná se článek převzatý z knihy "Rakety a kosmodromy" od B.Růžičky a L.Popelínského z roku 1986 nakladatelství Naše vojsko.
Toto byla odpověď na reakci Václavíka Michala.
Pokud budu mít čas tak se ozvu a domluvíme se na opravě popisu NR Proton.
Když nyní slyším všechno to plánování a potíže před starty nosných raket, přemýšlím, jestli vůbec některá ze současných raket odstartovala tak nějak před původně plánovaným termínem.
Mně se zdá, že to je čím dál více problém - vypustit nosnou raketu včas. Za Brežněva se podle mě startovalo tak nějak více "na čas".
Ještě bych chtěl upozornit, že včasný start nově vyvinuté brazilské kosmické rakety VLS-1 nepovažuji v tomto smyslu za regulérní.
citace:...Fénix má být nosič střední třídy s nosností na LEO do 17 tun a na GEO do 2,5 tuny. V FKP-25 je na něj vyčleněno 29,3 miliardy rublů, přičemž do roku 2025 raketa nepoletí.
Souvislost se superraketou je ta, že někdy budoucnu by se Fénix mohl stát jejím prvním stupněm (zřejmě ve svazku). Na technologie této superrakety o nosnosti minimálně 80 tun na LEO a minimálně 20 tun na lunární polární dráhu se má v FKP-25 vydat 24,3 miliardy rublů. http://tass.ru/kosmos/2599200
celkom zaujimave citanie. 29mld rublov je v sucastnosti cca 350 mil. co by vzhladom na to ze pohon maju k dispozicii mohlo byt teoreticky dostacujuce, otazka je ci sa to niekde po ceste nerozpusti.
tochu ma zaraza nepomer vynosu na LEO a GEO (17t vs. 2,5t), to je menej nez Sojuz 2 (8t vs. 2,8-3,1t) nebude tam niekde preklep v povodnom clanku?
Podle všech článků ( nejhorší jsou jako vždy novinářské), je odložen vývoj A5V ( zřejmě také z kvůli zařazení nákladů na Fénix). Nejdůležitější z Angar bude A5P, která je určena pro vynášení FEDERACE ( podivný název pro novou loď) . To bude jen dvoustupňová raketa s nosností na LEO 20 tun. Druhý stupeň bude vlastně střední modul, který po odpojením 4 postranních bude mít ještě značnou zásobu paliva, neboť krátce po startu bude ztlumen na 30%. Důvodem je velká jednoduchost a start obou stupňů u země, což podstatně zvyšuje bezpečnost posádky.
Dále bude zkoušena klasická A5-KVTK, která už letěla z Plesecku, ale s horním stupněm Breez.
Obě tyto rakety by měly mít testovací lety v 2021 z universální rampy ve Vostočném.
Druhá rampa se zatím stavět nebude, neboť 4-raketové scenérium letu na Měsíc pomocí 4x A5V se zřejmě neuskuteční a případně bude realizováno superraketou složenou z prvých stupňů Fénix.
Fénix má mít nosnost na LEO 17 tun a údaj na GEO, který uváděl pet.rok – 2,5 tuny je možný, neboť to není údaj pro GTO. Na př. klasická A5 má nosnost na GTO 7 tun, ale na GEO 3,9 tun. Nezapomeňme, že z Vostočného na GEO musí raketa změnit rovinu dráhy o cca 50° a to stojí hodně paliva oproti Arianě nebo F9.
PinkasJ: ok prehliadol som si ze sa jedna o GEO a nie GTO drahu.
na druhu stranu vypustanie satelitov na GEO z kozmodromov s vyssou zemepisnou sirkou moze a casto aj vyuziva inu prechodovu drahu nez GTO, napr. SSTO ktora sice vyzaduje zlozitejsie manevrovanie a vyssi pocet zazehov ale potrebne deltaV je porovnatelne s vyuzitim GTO pri starte z blizkosti rovnika.
citace:
na druhu stranu vypustanie satelitov na GEO z kozmodromov s vyssou zemepisnou sirkou moze a casto aj vyuziva inu prechodovu drahu nez GTO, napr. SSTO ktora sice vyzaduje zlozitejsie manevrovanie a vyssi pocet zazehov ale potrebne deltaV je porovnatelne s vyuzitim GTO pri starte z blizkosti rovnika.
To je zajímavá informace. Máte na mysli, že by raketa z vyšší zem. šířky dopravila satelit přímo na GEO a její dv by bylo porovnatelné s dráhou na GTO při startu blízko rovníku? Co to je SSTO - to je používáno pro jednostupňový nosič na LEO (zatím nerealizovaný). Nemáte nějaký odkaz, kde by se o takových drahách psalo podrobněji?
moc som zatial o tom nenasiel, ale napr. dnesny start protonu z Bajkonuru s Eutelsatom 9b je sice vedeny cez GTO ale prechod nan je realizovany cez prechodovu drahu (nie priamo) a potrebuje 5 zazehov briz-u.
rozdiel je v tom ze GTO ma uz inklinaciu blizku GEO konkretne 12 stupnov a nie kolko by zodpovedalo miestu startu cize 49-50 st. a navyse je menej excentricka (4tis. km x 35tis)
Dík, také jsem o tom jen něco zaslechl. Je však jisté, že Proton používá složitou dráhu s několika změnami jejích parametrů během několika hodin. Myslím, že někde byly tyto dráhy popsány, ale nemohu to najít.
citace:Dík, také jsem o tom jen něco zaslechl. Je však jisté, že Proton používá složitou dráhu s několika změnami jejích parametrů během několika hodin. Myslím, že někde byly tyto dráhy popsány, ale nemohu to najít.
V ruském je navedení na výslednou dráhu celkem podrobně popsáno, trochu chybí názorné vykreslení drah, které jsem kdysi někde viděl. Rovněž tam není energetický rozbor – delta V [Upraveno 30.1.2016 PinkasJ]
V kontextu navádění na GEO má zkratka SSTO význam Super-Synchronous Transfer Orbit, což je dráha s apogeem ve výšce 65000 km a perigeem cca 4000 km (a sklonem cca 28°). Taková dráha má oběžnou dobu blízkou 24 hodinám. K navedení na GEO (geostacionární dráhu) z ní zbývá cca 1500 m/s, takže v tomto ohledu je podobná "klasické" GTO dráze. Navedení na GEO z SSTO ale vyžaduje minimálně dva motorické manévry. Jeden v apogeu na změnu roviny dráhy na O° a současně zvýšení perigea na GEO výšku cca 36000 km (dv cca 1150 m/s), a druhý v perigeu na cirkularizaci na GEO (dv cca 350 m/s). Včerejší start s Eutelsatem-9B ovšem zřejmě nebyl na SSTO, ale na "klasičtější Protonovskou" GTO 4000 x 36000 km se sklonem 12° (viz např. http://www.ilslaunch.com/sites/default/files/images/E9B_MO_2.pdf ). Z takovéto "GTO" stačí ke GEO přejít jediným kombinovaným motorickým manévrem s dv jen cca 1200 m/s.
Navádění na SSTO bylo použito např. při startu s Intelsatem 22 v roce 2012.
Dík, právě tohle jsem hledal. Domníváte se, že toto složité navádění provádí Bríz-M autonomně podle programu, nebo používá nějaké korekce na př. z Glonas?
Kdysi jsem také četl (a myslím zdei psal), že pro GEO z Plesecka uvažovali použít volný oblet Měsíce, přičemž rovina dráhy by neprocházela středem Měsíce a Měsíc by sám změnil její rovinu tak, aby již na zpáteční cestě byla v rovině rovníku. Pokud vím, nic takového ale nedělali. [Upraveno 30.1.2016 PinkasJ]
Snad by stálo za to v tomto tématu vzpomenout pravděpodobně poslední start rakety Zenit s meteorologickým satelitem Elektro – L2, který se uskutečnil 11.12.2015.
Raketa Zenit se vyznačovala nejen nejvýkonnějším současným motorem RD 171, ale také značným přebytkem tahu k hmotě, takže na startu se nikdy neloudala pomalu vzhůru, což také znamená snížení gravitačních ztrát, které jsou závislé na době vyvedení na dráhu. Této rakety je škoda a je dobře, že se podařilo (zřejmě díky NPO Energia) prosadit do federálního programu konstrukci jejího modernizovaného ekvivalentu - rakety Fenix, také jako případného základu pro superraketu.
Nejde totiž jen o Zenit, jeho nosnost by mohla nahradit Angara 3,5 ale pro Zenit byl zkonstruován unikální automatizovaný vypouštěcí komplex, který zajišťoval plně automatické vztyčení, připojení, plnění, testování a start rakety (jak u Sea Launch tak i na Baikonuru). Tento komplex musel stát hodně peněz a bylo by ho škoda sešrotovat:
Je zajímavé, že na SpaceX už o svých raketách vyhlásili mnoho vynikajících technických předností,
jako nejlehčí motory vzhledem k jejich tahu, největší konstrukční číslo stupňů, přitom větší koeficient bezpečnosti než jiní výrobci. O celkové kvalitě rakety ( kromě možnosti návratu stupně) však nejlépe svědčí poměr startovní hmoty k hmotě užitečného zatížení. Uvádím údaje o 3 typech SpaceX: čím větší číslo K, tím horší kvalita:
F9 v1.1 : startovní hmota 480 tun, nosnost 13,15 tun K = 36,50
F9 v1.1 R: startovní hmota 505,8 tun, nosnost 13,15 tun K = 38,46
F9 FT startovní hmota 541,3 tun, nosnost 13,15 tun K = 41,16
Pro srovnání:
Sojuz 2.1.b : startovní hmota 303 tun, nosnost 7,8 tun K = 38,80
Zenit 2: startovní hmota 445 tun, nosnost 13,74 tun K = 32,39
Zajímavé je, že mezi F9v1,1 , F9 v1.1 R a F9FT je jen větší rozdíl ve startovní hmotě, ale nosnost na LEO i GTO (4,85 tun) mají stejnou. Zřejmě se zvýšila hmota přistávacích noh a asi F9FT potřebuje více paliva ne návrat.
F9 v1.1 (tedy bez návratu stupně) nemá o moc lepší K než Sojuz 2.1b, (který má nový jen vrchní stupeň, zbytek je je to v podstatě raketa stará téměř 60 roků) a značně horší než Zenit 2. Zřejmě dost hraje úlohu (zvlášť proti Zenitu a jeho budoucímu nástupcu Fenixu), že mnoho motorů potřebuje mnohem více potrubí, ventilů, různých snímačů apod. a samozřejmě motory s horším Isp. Ovšem hlavní výhodou 9 motorů je, že mohou jen jeden motor použít pro přistání
Další 2 typy Falconů mají nespornou přednost v návratu stupně, ale je vidět, že přistání značně snižuje nosnost – ve skutečnosti ji zachovává při vzrůstu startovní hmoty. Když se návrat nakonec osvědčí a F9FH nebudou muset pracovat na hranici nosnosti, bude to velká konkurenční výhoda. [Upraveno 29.2.2016 PinkasJ]
citace:Je zajímavé, že na SpaceX už o svých raketách vyhlásili mnoho vynikajících technických předností,
jako nejlehčí motory vzhledem k jejich hmotě, největší konstrukční číslo stupňů, přitom větší koeficient bezpečnosti než jiní výrobci. O celkové kvalitě rakety ( kromě možnosti návratu stupně) však nejlépe svědčí poměr startovní hmoty k hmotě užitečného zatížení. Uvádím údaje o 3 typech SpaceX: čím větší číslo K, tím horší kvalita:
F9 v1.1 : startovní hmota 480 tun, nosnost 13, 15 tun K = 36,50
F9 v1.1 R: startovní hmota 505,8 tun, nosnost 13, 15 tun K = 38,46
F9 FT startovní hmota 541,3 tun, nosnost 13, 15 tun K = 41,16
Pro srovnání:
Sojuz 2.1.b : startovní hmota 303 tun, nosnost 7,8 tun K = 38,80
Zenit 2: startovní hmota 445 tun, nosnost 13,74 tun K = 32,39
....
doplnim tabulku o pár dalších systémů:
Saturn V: startovní hmota 3038 tun, nosnost 118 tun K = 25,75
Saturn V (nakladem vše na LEO): startovní hmota 3038 tun, nosnost 140,5 tun K = 21,6
Atlas V 551: startovní hmota 546 tun, nosnost 20 tun K = 27,3
STS (náklad uvazovan pouze obsah nakladoveho prostoru) : startovní hmota 2030 tun, nosnost 27,5 tuny K = 73,8
STS (nákladem vše na LEO) : startovní hmota 2030 tun, nosnost 109 tun K = 18,6
... přeberte si to podle svého. ;-)
(nicméně hodnota K pro STS na LEO ukazuje technickou vyspělost systému STS)
citace:Je zajímavé, že na SpaceX už o svých raketách vyhlásili mnoho vynikajících technických předností,
jako nejlehčí motory vzhledem k jejich hmotě, největší konstrukční číslo stupňů, přitom větší koeficient bezpečnosti než jiní výrobci. O celkové kvalitě rakety ( kromě možnosti návratu stupně) však nejlépe svědčí poměr startovní hmoty k hmotě užitečného zatížení. Uvádím údaje o 3 typech SpaceX: čím větší číslo K, tím horší kvalita:
F9 v1.1 : startovní hmota 480 tun, nosnost 13, 15 tun K = 36,50
F9 v1.1 R: startovní hmota 505,8 tun, nosnost 13, 15 tun K = 38,46
F9 FT startovní hmota 541,3 tun, nosnost 13, 15 tun K = 41,16
Pro srovnání:
Sojuz 2.1.b : startovní hmota 303 tun, nosnost 7,8 tun K = 38,80
Zenit 2: startovní hmota 445 tun, nosnost 13,74 tun K = 32,39
....
doplnim tabulku o pár dalších systémů:
Saturn V: startovní hmota 3038 tun, nosnost 118 tun K = 25,75
Saturn V (nakladem vše na LEO): startovní hmota 3038 tun, nosnost 140,5 tun K = 21,6
Atlas V 551: startovní hmota 546 tun, nosnost 20 tun K = 27,3
STS (náklad uvazovan pouze obsah nakladoveho prostoru) : startovní hmota 2030 tun, nosnost 27,5 tuny K = 73,8
STS (nákladem vše na LEO) : startovní hmota 2030 tun, nosnost 109 tun K = 18,6
... přeberte si to podle svého. ;-)
(nicméně hodnota K pro STS na LEO ukazuje technickou vyspělost systému STS)
K STS - v zájmu objektivity je třeba dodat, že STS byl bezkonkurenční v tom, co dokázal dostat dolů
To: Jan Baštecký:
Já jsem tam dal pro porovnání jen rakety se se stejným palivem, tedy přibližně stejnými náklady na motory, palivo, nádrže, startovní přípravu a pod. Samozřejmě, rakety, které používají buď ve vrchních stupních nebo již od země palivo LOX/LH2, na tom jsou co se týče K mnohem lépe, ale mnohem hůře s cenou.
STS byl z hlediska K ale i návratu opravdu výjimečný, ovšem náklad na LEO 109 tun musí být snížen o hmotu 3 motorů SSME – 3x 3526 kg, tedy čistá nosnost STS je 98422 kg a K = 20,62
Škoda, že STS nebyl navržen mnohem menší, byl by možná dodnes používán. Pak by asi konfigurace byla také jiná a blížila by se DARPA XS-1
V každém případě nosnost STS z LEO na zem asi dlouho nebude dostižena
Smyslem STS nebylo dostat nahotu prázdný raketoplán, ale jeho užitečný náklad. Cenově přijatelnou relaci mělo zajisti provozování raketoplánů v režimu dopravních letadel. Tedy s minimální meziletovou údržbou. Pak by i oněch 20 tun bylo cenově v relaci. Víc jak dvacet tun stejně neuvezl, protože různé " kolébky" a nakonec i urychlovací stupně nelze počítat jako užitečné zatížení. V okamžiku, kdy se zjistilo, že raketoplán musí po každém letu projít generálkou byla ekonomika projektu ztracena a těch dvacet tun bylo " pozlaceno".
Jediné čím se dá odůvodnit provozování raketoplánů proti všem zákonům ekonomiky, je fakt, že v rámci " hvězdných válek" se výrazně podílely na uzbrojení a pádu " říše zla".
Zjednodušeně si lze představit efektivitu raketoplánů, tak jako kdyby pošťáci vyměnili své malé skříňáky za autobusy se sedmičlennou posádkou.
[Upraveno 29.2.2016 David]
přínos raketoplánu byl nejen v tom, kolik tun se do něho vešlo, ale že se v tom jeho nákladního prostoru dalo dělat spoustu věcí, co dnes nelze. Neumím si představit, jak by se dnes opravoval třeba Hubble - operace srdce na oběžné dráze...
citace: ...
K STS - v zájmu objektivity je třeba dodat, že STS byl bezkonkurenční v tom, co dokázal dostat dolů
Nechci tady opětovně rozpoutávat "flame war", ale STS byl unikátní v mnoha směrech:
Od výborného profilu letu, možnosti vézt i netrénované (nebo třeba jen postavou vyšší) astronauty, přes možnost mnoha činností na orbitě, až po unikátní možnost dopravy dolů. Bohužel v důsledku úspor a uspokojení existujícím stavem nebyla realizována mnohá navržená vylepšení ekonomiky a bezpečnosti provozu (mnohá byla vyzkoušena i za letu na X37B). Pokud přidáte "politiku stálé zaměstnanosti" v mnoha střediscích NASA a nízký počet letů při udržované rozsáhlé infrastruktuře, pak vycházely vysoké náklady provozu.
Osobně jsem doufal ve zdravý rozum a ve využití získaných provozních zkušeností v podobě vylepšené a optimalizované verze "STS 2.0". Polici rozhodli jinak, ale myslím, že se ke koncepci STS vývoj vrátí.
ps: pro pana Pinkase: koeficient "K" jste definoval tak, že ukazuje celkovou technickou vyspělost prostředku (a nebylo psáno nic o druhu paliva, ceně a podobně). A tady jasně STS vede ... ;-)
O tom není žádných pochyb. Byl to navíc zatím nejdokonalejší prostředek letů člověka do vesmíru, pro jeho činnost ve vesmíru (opravy ...)i pro návrat lidí i výsledků výzkumu zpět. Pevně věřím, že se nakonec lidstvo k principu letu do vesmíru v pohodlném okřídleném stroji s návratem na dráhu vrátí. Pro dopravu nákladů NAHORU bude vždy asi výhodnější raketa s nějakým způsobem návratu alespoň prvých stupňů.
