Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Aktuality > Zprávy > Stardust – test vyšel na dvě stě procent
Stardust – test vyšel na dvě stě procent
Poslal:: admin - Čtvrtek, 14.Listopad 2002 - 13:26 CET
Vytisknout stránku
Komety Když se sonda Stardust přiblížila minulý víkend k planetce Annefrank, mělo jít především o ověření funkčnosti důležitých systémů sondy, jejímž primárním úkolem je sběr prachu v blízkosti komety Wild 2 a v meziplanetárním prostoru. Přesto kamery přinesly mnoho zajímavého, byť ne nic převratného.

 Meziplanetární sonda Stardust (v překladu "hvězdný prach") byla vypuštěna v únoru roku 1999 s účelem nasbírat částice prachu v meziplanetárním prostoru a u komety Wild 2 a dopravit je k analýze zpět na Zem. Ještě před tím -- na sobotu 2. listopadu letošního roku, byl naplánován průlet okolo víceméně tuctové planetky z vnitřních oblastí hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem -- (5535) Annefrank. Jeho cílem bylo ověřit, zda navigační software sondy funguje správně a bude schopen bezchybně snímkovat určený cíl. Průlet okolo vesmírného tělesa se totiž obvykle odehraje v tak krátké době, že by zásah ze Země nebyl možný a celá procedura musí proběhnout automaticky. Vzhledem k malé velikosti planetky (podle měření jasnosti z pozemských dalekohledů asi 4 km) a velké vzdálenosti sondy v době průletu (asi 3000 km) astronomové ani neočekávali, že by bylo na snímcích možné rozlišit dost detailů. Soubor povelů nutný k řádné funkci přístrojů během průletu byl na sondu vyslán v průběhu 29. října.

Software ani přístroje sondy nezklamaly, dokonce překvapily pozemní personál tím, jak vše proběhlo bez nejmenších závad. Navíc se podařilo získat celkem 72 snímků, přičemž vlastní planetka se vyskytuje nejméně na 71 z nich. Jejich vysílání z paměti sondy na Zem ovšem trvalo ještě celý týden. Planetka rovněž překvapila svou velikostí -- je téměř dvakrát větší, než udávaly odhady -- a tudíž i množstvím detailů, které je na snímcích viditelné.

Velikosti planetek se určují na základě jejich absolutní jasnosti a odhadu tzv. albeda -- odrazivosti povrchu. Ukázalo se, že planetka Annefrank má albedo přece jen o něco nižší, než se předpokládalo, namísto 4 procenta pouhé 2 procenta. Proto byla její velikost podhodnocena.

To, že má planetka temnější povrch, než se očekávalo, začalo být zřejmé již při přibližování. Planetku se totiž nedařilo zachytit pomocí navigační kamery, ačkoliv podle výpočtů tam již měla být. A proto se astronomové rozhodli ještě šest hodin před nejtěsnějším přiblížením nahrát do sondy novou sérii příkazů, které prodloužily expoziční doby snímků. Snaha se vyplatila a tak nám do nepříliš početné rodiny z blízka vyfotografovaných planetek přibyla další.

Petr Scheirich
Zdroj: IAN
Práhy
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Stránka byla vygenerována za 0.037157 vteřiny.