M.označení
| Start
| Přistání
| Délka letu
| Poznámka
|
1984-014A
| 08.02.1984
| 02.10.1984
| 236d22h49m
| 3. základní posádka na Saljutu 7
|
Posádka : Kizim,L.D.[VE]
| Solovjov,V.A.[PI] | Aťkov,O.J.[KV]
Popis letu :
(podle Přehledů kosmonautiky 1984 se svolením RNDr. P. Lály CSc)
Rekordně dlouhý let třetí základní posádky na stanici
SALJUT 7. Volací znak MAJAK, velitelem byl
Leonid Děnisovič KIZIM
(nar. 5.8. 1941, v oddílu kosmonautů od r. 1965, druhý
let), palubním inženýrem
Vladimír Alexejevič SOLOVJOV (nar.
11.11. 1946, v oddílu od r. 1978, první let), kosmonautem
výzkumníkem MUDr. Oleg Jurijevič AŤKOV, CSc. (nar. 9.5.
1949, v oddílu od r. 1977, první let).
Nosná raketa byla vypuštěna ve 13.07 SEČ a navedla loď
na předběžnou dráhu ve výši asi 190 - 255 km. Na 4. a 5.
oběhu byly provedeny standardní manévry, takže se dráha
zvýšila na 226 - 274 km. Do 10 hod SEČ vykonala loď 14 oběhů
a kosmonauti se připravili k odpočinku. Po standardních
manévrech na 17. a 18. oběhu došlo 9.2. v 15.43.30 SEČ ke
spojení s předním uzlem stanice Saljut 7. Závěrečně fáze
manévru byla řízena posádkou, ke spojení došlo až po výstupu
ze stínu nad Pacifikem. Manévr byl přerušen pro špatný úhel
osvětlení stanice 8 min před stínem. Po dvou obězích, kdy
byla prověřována hermetičnost spojení, přestoupila posádka
na palubu stanice, která fungovala ve vesmíru už 661 dní.
V prvních dnech bylo hlavním úkolem posádky převést
stanici do pilotovaného režimu. Vědecký program zahrnoval
experimenty ze čtyř oblastí: průzkum zemského povrchu a
atmosféry pro účely národního hospodářství, astrofyzikální,
technologické a technické experimenty, lékařské a biologické
experimenty za účasti lékaře a zkoušky nově zdokonalených
systémů a přístrojů. Poprvé od r. 1971 pracovala na stanici
Saljut tříčlenná základní posádka. Pracovní den posádky
začínal pravidelně v 8 hod SEČ a trval do 22 hod. Z této
doby připadalo 6 hod na vlastní experimenty, zbytek na
přípravu a ostatní činnost (včetně dvouhodinového cvičení).
Dne 10.2. byla teplota uvnitř stanice 20°C, tlak 756 Torr
(100,8 kPa). V rámci profylaktických prohlídek byl
instalován nový blok v systému regenerace vody z atmosféry a
vyměněny některé díly v lékařské aparatuře AELITA-01.
Všechny systémy stanice byly uvedeny do chodu (a
dopravní loď zakonzervována) do 17.2. a jako první
experiment bylo zahájeno snímkování vybraných oblastí na
Dálném východě aparaturami MKF-6M a KATE-140. Parametry
částic v okolí stanice se měřily hmotovým spektrometrem
ASTRA-1. Ve dnech 23.2. - 31.3. byla k zadnímu uzlu stanice
připojena nákladní loď Progress 19 (označení 1984-018A).
I při vykládce nákladu pokračovaly vědecké experimenty. Od
27.2. byla francouzskou aparaturou PIRAMIG snímkována
periodická kometa Crommelin. Snímkování zemského povrchu
bylo rozšířeno na Karpaty, Zakavkazsko a Sibiř. Posádka
připravila k provozu také přenosný dalekohled pro registraci
záření gama JELENA a provedla první měření. Po 23 dnech letu
2.3. provedli kosmonauti cyklus geofyzikálních vizuálních
pozorování (současně se snímkováním a fotometrováním)
zaměřený zejména na sledování mořských proudů a interakce
oceánu a atmosféry. Současně pokračovaly i další
experimenty, zejména sledování zdravotního stavu členů
posádky. Dne 4 3. se kosmonauti telegraficky zúčastnili
voleb. V dalším týdnu do 12.3. byly zahájeny experimenty
s napařováním kovových povrchů na různé materiály ve vakuové
aparatuře ISPARITĚL. Pravidelné "lékařské dny" byly na
palubě např. 11. a 19.3. Téhož dne byl aparaturou GLJUKOMETR
proveden biochemický experiment ke sledování výměny
uhlovodanů a zpracovány další vzorky (napařování slitin mědi
a stříbra) v přístroji ISPARITĚL. Pro detailní sledování
světového oceánu začali kosmonauti používat ruční kolorimetr
CVET-1. Optimální výběr cviků pro udržování kondice posádka
testovala v rámci experimentu SPORT.
Ve dnech 4. - 11.4. 1984 pracovala na palubě komplexu
mezinárodní sovětsko-indická posádka. Poprvé bylo na palubě
stanice Saljut celkem šest kosmonautů
(L. Kizim,
V. Solovjov,
O. Aťkov,
J. Malyšev,
G. Strekalov a
R. Šarma).
Mezinárodní posádka se vrátila na Zemi v lodi Sojuz T-10 a
svou novou loď ponechala u zadního spojovacího uzlu stanice.
Základní posádka proto 13.4. provedla tzv. "přestavbu
orbitálního komplexu". Kosmonauti uvedli stanici do
automatického režimu a ve skafandrech vstoupili do lodi
Sojuz T-11. Loď se oddělila v 11.27 SEČ od stanice, která se
pak otočila o 180° a kosmonauti připojili svou loď
k přednímu uzlu stanice. Tím uvolnili zadní uzel pro další
nákladní lodi. V době od 17.4. do 6.5. k němu byla připojena
loď PROGRESS 20 (označení 1984-038A).
Po korekci dráhy motorem nákladní lodi byla 20.4. dráha
komplexu ve výši 301 - 332 km, perioda 90,6 min. Kromě
běžného nákladu byla pomocí této lodi dopravena i speciální
aparatura pro výstupy do kosmu a na přední části lodi byla
upevněna výklopná plošinka, která kosmonautům umožňovala
přístup k motorické sekci stanice. Protože na stanici jsou
od jejího startu uloženy dva speciální skafandry polotuhého
typu pro výstup do volného kosmu, provedli všech šest
výstupů dva kosmonauti (Kizim
a Solovjov), lékař
Aťkov
zůstával na stanici a výstup zajišťoval (včetně sledování
zdravotního stavu).
První výstup na povrch stanice byl proveden 23.4.
Kosmonauti si v přechodové části stanice oblékli skafandry a
pak z této části vyčerpali vzduch. Výstupní otvor otevřeli
ve 4.31 SEČ a mimo loď pracovali celkem 4 hod 15 min.
Hlavním úkolem výstupu bylo umístit speciální žebřík a
kontejnery s nářadím a dalším materiálem v blízkosti
budoucího pracovního místa na zádi stanice. Oprava rezervní
části potrubí unifikovaného pohonného systému si vyžádala
mimořádnou přípravu, protože se s ní původně nepočítalo.
K závadě na ní došlo 9.9. 1983. Kosmonauti rozložili
přinesený žebřík a upevnili ho k zadní části stanice. Kromě
toho odkryli část povrchu stanice v okolí potrubí a do
přechodové části stanice přenesli detektor mikrometeoritů
(který byl exponován v kosmu od minulé výpravy) a další
vzorky materiálů.
V práci pokračovali kosmonauti při druhém výstupu,
který začal 26.4. ve 3.40 SEČ a trval 5 hodin. Kosmonauti
většinu tohoto času pracovali na zadní části stanice, kde
k fixaci používali i speciální plošinku vyklopenou z lodi
Progress. Kosmonauti uvolnili matice chránící kontrolní
uzávěry potrubí pro okysličovadlo, nahradili je speciálními
ventily a pak prověřili (natlakováním dusíkem z nádrží
Progressu) těsnost této části potrubí. Opravářské práce
pokračovaly i při třetím výstupu, který začal 29.4. ve 2.35
SEČ a trval 2 hod 45 min. Kosmonauti instalovali místo
poškozené části potrubí náhradní, které připojili k nově
instalovaným ventilům. Po prověření hermetičnosti (opět
stlačeným dusíkem) zakryli místo opravy novou tepelnou
izolační vrstvou. Při návratu do stanice opět odebrali
vzorky materiálů, vystavených účinkům kosmického prostředí.
Tato fáze rozsáhlých opravářských a montážních prací na
povrchu stanice byla ukončena při čtvrtém výstupu, který
začal 4.5. 1984 v 0.15 SEČ a trval 2 hod 45 min. Kosmonauti
Kizim a
Solovjov opět odstranili tepelnou izolaci v místě
poruchy na potrubí a instalovali ještě druhou náhradní část
vedení. Po prověření hermetizace a zakrytí tepelnou izolací
kosmonauti uklidili speciální nářadí do kontejnerů a vrátili
se na palubu stanice. Krátce po oddělení předchozí se
k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojila další nákladní
loď - Progress 21 (mezinárodní označení 1984-042A; byl se
stanicí spojen od 10.5. do 26.5. 1981). Po dalších korekcích
byla 11.5. výška dráhy komplexu 277 - 319 km, perioda 90,4
min.
Kosmonauti třetí základní posádky pracovali na stanici
100 dní a 18.5. 1984 provedli již pátý výstup na povrch
stanice. Začal v 18.52 SEČ a trval 3 hod 5 min. Úkolem
tohoto výstupu nebyly otravy pohonného systému, ale
instalace přídavných slunečních baterií u dalšího ze tří
panelů (k prvnímu panelu přidali dva přídavné panely
kosmonauti Ljachov a
Alexandrov při dvou výstupech
v listopadu 1983). Tentokrát byly oba skládací panely
přidány při jediném výstupu. Kosmonauti nejprve za pomoci
speciálních nástrojů připevnili jeden panel, pak kosmonaut
Aťkov povelem z řídícího pultu stanice hlavní panel otočil o
180° a kosmonauti Kizim a
Solovjov mohli na jeho druhou
stranu připevnit další boční skládací panel (který byl
dopraven v samostatném kontejneru lodi Progress 21 Přídavné
panely poprvé nesly sluneční články z arsenidu galia GaAs,
které mají vyšší účinnost než klasické křemíkové. Stejná
plocha přídavných panelů (9,2 m2), která na prvním panelu
zvýšila výkon o 0,8 kW, dodala nyní dalších 1,2 kW. 0ba
prázdné kontejnery kosmonauti odhodili do kosmu tak, aby
nemohlo dojít k jejich srážce se stanicí.
I v období výstupů do kosmu pokračovali kosmonauti ve
vědeckotechnických i lékařských experimentech. V týdnu do
26.5. byl sledován vliv kosmického prostředí na mechanické
vlastnosti materiálů na aparatuře TORSION. Byla umístěna ve
vakuové komoře a sledovalo se tlumení volných kmitů
udělovaných vzorkům materiálu. Ve dnech 30.5. - 15.7. 1984
byla k zadnímu uzlu stanice připojena další nákladní loď
Progress 22 (mezinárodní označení 1984-051A). Bylo obnoveno
vizuální pozorování světového oceánu a snímkování kamerou
MKF-6M (nový film dopravila nákladní loď). Pozorování se
soustřeďovalo na sníh a ledovce na svazích Pamíru, na
geologické struktury Kyzylkumu a Ťan-šanu, fotografovaly se
i oblasti přiléhající k magistrále BAM. Při lékařské
kontrole byl u kosmonautů Kizima,
Solovjova a
Aťkova zjištěn
puls 68, 72 resp. 66 tepů za minutu a krevní tlak 120/75,
115/70 resp. 105/65 Torr.
Po korekci dráhy motorem lodi Progress 22 byla 22.5.
výška dráhy 328 - 365 km, perioda 91,3 min. Ve dnech 18.6.
- 29.6. pracovala na stanici šestičlenná smíšená posádka
(L.Kizim,
V. Solovjov,
O. Aťkov,
V. Džanibekov,
S. Savická a
I. Volk).
Po odletu posádky, která dopravila na Zemi i výsledky
většiny předchozí práce na stanici, kosmonauti základní
posádky pokračovali ve svém programu. Dne 31.7. byla výška
dráhy komplexu 343 - 387 km, perioda 91,6 min. Podle
programu geofyzikálních výzkumů pokračovalo vizuální
pozorování zemského povrchu i sledování pohlcování světla
hvězd v atmosféře při západu za zemský obzor československým
fotometrem EFO-1. U kosmonautů byl naměřen puls 66, 68 resp.
60 tepů/min, krevní tlak 110/70, 115/65 a 110/75 Torr.
Kosmonauti mohli podniknout šestý, závěrečný výstup do
kosmu. Začal 8.8. 1984 v 9.46 SEČ a byl prodloužen na plných
pět hodin. Jeho nutnost se objevila až po vyhodnocení
předchozích oprav. Bylo třeba hermeticky uzavřít poškozenou
část potrubí unifikované pohonné jednotky stanice. Speciální
pneumatická aparatura PPT (Perenosnoj Portatyvnyj
Pnevmopres) byla na stanici dopravena na lodí Sojuz T-12 a
do její obsluhy zaškolil kosmonauty V. Džanibekov. Přivezl
sebou i videozáznam z pozemních zkoušek. Před vlastním
výstupem kosmonauti Kizim a
Solovjov 1 hod 26 min dýchali ve
skafandrech pod nižším tlakem, aby si zvykli na kyslíkovou
atmosféru. Po výstupu na povrch stanice kosmonauti přenesli
potřebné zařízení na její zadní část (kde v té době nebyla
žádná nákladní loď) a v 11.30 SEČ odkryli izolaci na
poškozeném úseku potrubí. Po nasazení aparatury PPT bylo
potrubí stisknuto tlakem 5 tun z přenosné nádrže se vzduchem
stlačeným na 25 MPa. Zařízení zůstalo trvale umístěno na
potrubí. Kosmonauti se pak vrátili k přední části stanice
(výstup tentokrát nebyl přenášen televizí) a z panelu
slunečních baterií oddělili opatrně (přípravkem FRAGMENT)
4 články baterií, aby bylo možné na Zemi zjistit jejich
opotřebení. Kosmonauti Kizim a
Solovjov strávili při šesti
výstupech ve volném prostoru rekordní dobu 22 hod 50 min.
Ve dnech 16. - 26.8. 1984 byla k zadnímu uzlu stanice
Saljut 7 připojena poslední nákladní loď Progress 23
(mezinárodní označení 1984-086A). Dopravila na stanici mj. i
novou aparaturu GENOM, která umožňuje v podmínkách beztíže
oddělit na principu elektroforézy látky s větší molekulovou
hmotností. Bylo získáno téměř 700 vzorků různých frakcí DNK.
Téměř současně byly zahájeny dva důležité experimenty
z oboru dálkového průzkumu Země - 28.8. 1984 experiment
ČERNOJE MORE a následující den GJUNEŠ. Při prvním se
porovnávaly různé metodiky sledování vybraných oblastí
černého moře ze stanice Saljut 7, družice Kosmos 1500, ze
speciálních letadel a výzkumných lodí Michail Lomonosov a
Professor Kolesnikov. Na přípravě experimentů se podíleli
také pracovníci z BLR, NDR, PLR a SSSR v rámci programu
INTERKOSMOS. Experiment GJUNEŠ (azerbajdžánsky Slunce) je
součástí mezinárodního programu Studium dynamiky geosystémů
metodami dálkového průzkumu. Účastní se ho specialisté
z BLR, ČSSR, Kuby, PLR, MoLR, NDR, PLR a SSSR. Snímkování
vybraného polygonu v Azerbajdžánské SSR a pořizování
spektrálních záběrů se provádělo jak ze stanice Saljut 7,
tak z pěti speciálních letadel, vrtulníků a mobilních
pozorovacích stanic. Byly vzájemně porovnávány i údaje
z přístrojů vyvinutých v různých zemích. Závěrečné
snímkování v obou programech bylo provedeno 3.9. 1984.
V týdnu do 7.9. pokračovaly i astrofyzikální
experimenty pomocí rentgenového spektrometru SIREN,
vyvinutého společně sovětskými a francouzskými vědci a
dopraveného lodí Progress 23. Galaktické i mimogalaktické
záření bylo registrováno z oblasti Krabí mlhoviny a
souhvězdí Labutě a Střelce (celkem 46 pozorování). V závěru
letu byly zintenzivněny lékařské experimenty s oblekem ČIBIS
a aparaturami REOGRAF, AELITA a ECHOGRAF. Kosmonauti 21.9.
ukončili výměnu aparatury, jejíž životnost už končila za
novou a také inventarizaci zařízení. Před ukončením letu
uložili získané materiály do pilotní kabiny lodi SOJUZ T-11.
Dne 28.9. byl puls kosmonautů 68, 66 resp. 63 tepů/min,
krevní tlak 120/65, 115/60 resp. 120/70 Torr.
Návrat na Zemi proběhl 2.10. 1984 podle standardního
postupu. Loď Sojuz T-11 se od stanice oddělila v 8.38 SEČ,
na dalším oběhu se v 10.02 SEČ nad jižním Atlantikem
oddělila orbitální sekce s nepotřebným zařízením (zánik asi
za 3 roky). Na dalším oběhu byl zapálen brzdící motor a
oddělila se přistávací kabina, která měkce přistála 2.10.
1984 v 11.57 SEČ ve stanovené oblasti 145 km jihovýchodně od
Džezkazganu v Kazašské SSR. Kosmonauti obletěli Zemi celkem
3748krát a dosáhli světového rekordu v délce letu. Po
odpočinku a zpracování letové dokumentace na kosmodromu
Bajkonur se 22.10. vrátili do Hvězdného Městečka u Moskvy a
31.10. 1984 byli slavnostně vyznamenáni K. U. Černěnkem.
Dne 1.3. 1985 bylo oznámeno, že program prací na palubě stanice
Saljut 7 byl letem tří základních a čtyř návštěvních posádek
zcela splněn a stanice bude pokračovat v letu v automatickém
režimu. Celkem pracovalo na stanici Saljut 7 sedmnáct
kosmonautů, z toho jeden francouzský a jeden
indický a
kosmonauti Džanibekov a
Savická se na ni dostali dvakrát.
V letech 1985 a 1986 pracovali na stanici Saljut
7 ještě posádky lodí Sojuz T-13, Sojuz
T-14 a Sojuz T-15.
Aktualizováno : 28.10.2001
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz T ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_t/so-t10/index.htm)