| M.označení
| Start
| Přistání
| Délka letu
| Poznámka
|
| 1982-042A
| 13.05.1982
| 27.08.1982
| 106d 5h06m
| 1.základní posádka na Saljutu 7
|
Posádka : Berezovoj,A.N.[VE]
| Lebeděv,V.V.[PI]
Popis letu :
(podle Přehledů kosmonautiky 1982 se svolením RNDr. P. Lály CSc)
Rekordně dlouhý let první základní posádky na novou
stanici Saljutu 7
(mezinárodní označení 1982-033A). Volací znak ELBRUS, velitelem byl
pplk. Anatolij Nikolajevič Berezovoj
(nar. 11.4. 1942, v oddílu od r. 1970, první
kosmický let), palubním inženýrem
Valentin Vitaljevič Lebeděv
(nar. 14.4. 1942, v oddílu od r. 1972, druhý kosmický let).
Nosná raketa byla vypuštěna v 10.58 SEČ a navedla loď
na předběžnou dráhu. Po dalších standardních manévrech se
kosmická loď 14.5. ve 12.36 SEČ připojila k přednímu
spojovacímu uzlu stanice. Po třech hodinách (dva oběhy)
prověrek hermetičnosti a stavu systémů přestoupili
kosmonauti na palubu stanice Saljut 7. Dne 15.5. byla výška
dráhy komplexu 343 - 360 km a perioda 91,3 min, teplota
uvnitř stanice byla 20° C, tlak 84 mmHg (112 kPa).
Během prvních dvou dnů kosmonauti uvedli do provozu
základní systémy stanice včetně dálnopisu STROKA. V těchto
dnech kosmonauti pracovali od 7. do 21. hod SEČ.
Zkontrolován byl autonomní navigační systém DELTA. Dne 17.
5. kosmonauti vypustili z vakuové komory malou
radioamatérskou družici ISKRA 2 (1982-033C). Následující den
kosmonauti prověřili stav ochranných krytek na iluminátorech
a založili film do ručních i pevně zabudovaných kamer a
prověřili jejich chod. Kosmonauti také začali cvičit na
veloergometru a na pohyblivém chodníčku. Dne 21. 5. začali
provádět biologické experimenty v modernizovaných
aparaturách OAZIS, VAZON a MAGNITOGRAVISTAT. Pro registraci
fyziologických parametrů používali zdokonalený přístroj
AELITA-01.
Ve dnech 25.5. - 4.6. byla se stanicí spojena
zásobovací loď Progress 13 (mezinárodní označení 1982-047A).
Dopravila na palubu mj. vědeckou aparaturu pro společné
sovětsko-francouzské experimenty. Kosmonauti zahájili
vizuální pozorování a snímkování kamerami MKF-6M a KATE-140
zemského povrchu v rámci programu dálkového průzkumu
- konkrétně stav ozimů v krasnojarském kraji, pastviny a
bavlníková pole ve středoasijských republikách a záplavové
území Volhy. Ve skleníku OAZIS začala klíčit semena ovsa a
hrachu. Kosmonauti registrovali jejich růst pomocí kamery.
Zdokonalený navigační systém DELTA byl 11.6. použit
k astrofyzikálním měřením (systém automatizuje navádění
stanice do potřebného směru, snižuje spotřebu pohonných hmot
pro orientaci, lze ho použít i pro záznam času a orientace
stanice v průběhu experimentů/. Dne 12. 6. kosmonauti
odpočívali a poprvé použili zdokonalené sprchovací zařízení.
Hmotový spektrometr ASTRA-1 umožňující registraci znečištění
okolí stanice i parametry okolní atmosféry i ionosféry
(detektory jsou umístěny na povrchu stanice) byl zapojen
15.6. V následujících dnech připravili k provozu přístroje
určené ke společným sovětsko-francouzským experimentům.
Ve dnech 25. 6. - 2. 7. 1982 pracovalo na palubě
stanice pět kosmonautů - kromě základní posádky ještě
členové sovětsko-francouzské posádky V. Džanibekov,
A. Ivančenkov
a J.L. Chrétien. Po jejich odletu členové
základní posádky odpočívali a 6.7. provedli pomocí motoru
stanice korekci dráhy - výška se zvýšila na 309 - 344 km,
perioda na 90,8 min. Kosmonauti pokračovali v pozorování a
snímkování vybraných oblastí na území SSSR i ve světovém
oceánu, pokračovaly biologické experimenty.
Ve dnech 12. 7. - 11. 8. 1982 byla k zadnímu
spojovacímu uzlu stanice připojena zásobovací loď Progress
14 (1982-070A). Dne 16.7. kosmonauti použili vakuový oblek
ČIBIS pro imitaci vlivu tlaku na organismus a fyziologické
parametry registrovali aparaturami AELITA-01 a REOGRAF. Dne
20.7. kosmonauti pokračovali v astrofyzikálních výzkumech
pomocí francouzské aparatury PIRAMIG. Dálkový průzkum se
zaměřil na oblasti Ukrajiny, Kavkazu, Černého a Kaspického
moře a středoasijských republik. Cyklus pozorování
galaktických i mimogalaktických rentgenových zdrojů pomocí
rentgenového spektrometru byl zahájen 27. 7. (75. den letu).
Ve skleníku BIOGRAVISTAT pokračovalo čtyřdenní sledování
vlivu umělé gravitace (vyvolané rotací) na růst vyšších
rostlin. Kosmonauti také provedli první kontrolní měření
s československým fotometrem EFO-1, určeným k registraci
absorpce světla hvězd v zemské atmosféře. Fotometr je řízen
mikroprocesorem a registrace měření se provádí na malou
kazetu.
První výstup na povrch stanice Saljut 7 provedli
kosmonauti Berezovoj
a Lebeděv 30. 7. 1982. Jeho účelem byla
kontrola stavu vědecké aparatury umístěné na povrchu stanice
a také odmontování některých vzorků různých materiálů
vystavených vlivu kosmického prostoru (včetně biopolymerů a
optických materiálů) a jejich nahrazení novými a sejmutí
detektorů mikrometeoritů. Kosmonauti provedli také zkoušky
přístrojů pro montáž a demontáž zařízení v podmínkách
beztížného stavu a hlubokého vakua. Příprava na výstup byla
rozdělena na několik etap. V přechodovém úseku stanice si
kosmonauti oblékli nové skafandry polotuhého typu (vyvinuté
na základě zkušeností se skafandry používanými na stanici
Saljut 6), prověřili jejich hermetičnost, vypustili vzduch
z úseku a ve 3.39 SEČ otevřeli výstupní otvor. Celková doba
práce kosmonautů v otevřeném prostoru byla 2 hod 33 min.
Poté se opět vrátili do přechodového úseku, naplnili ho
vzduchem a po svléknuti skafandrů opět vstoupili do
centrální části stanice.
V dalších dnech (po odpočinku) kosmonauti pokračovali
v astrofyzikálních experimentech s rentgenovou aparaturou,
lékařských měřeních a dálkovém průzkumu (vhodně osvětleny
byly oblasti Běloruska, Krymu, Kavkazu, Pamíru, Černého a
Kaspického moře a také části Atlantského a Indického
oceánu). Ve sklenících SVETOBLOK, OAZIS a VAZON pokračoval
růst hrachu, pšenice a cibule, který kosmonauti
kontrolovali, registrovali a také pravidelně zajišťovali
dodávku vody a čerstvého vzduchu. Dne 6. 8. bylo
registrováno záření ze známého rentgenového zdroje Cygnus
X-1. Téhož dne byl na aparatuře MAGNITOGRAVISTAT ukončen
experiment sledující vliv magnetického pole na růst rostlin.
Dne 13. 8. pokračovala registrace rentgenového záření zdrojů
Cygnus X-1 a Ophiuchus spektrometrem SKR-02M se speciálním
časovým analyzátorem. V rámci kontroly zdravotního stavu
kosmonautů byl na magnetickou pásku zaznamenán jejich
elektrokardiogram, bioelektrická srdeční aktivita při
cvičení na veloergometru byla registrována aparaturou
AELITA-01. Velitel měl tlak 110/60 torr a puls 60 tepů/min,
palubní inženýr 115/75 torr a 70 tepů/min.
Ve dnech 20. 8. - 27. 8. 1982 pracovala na palubě
stanice opět pětičlenná posádka - kromě členů základní
posádky to byli také kosmonauti L. Popov,
A. Serebrov
a S. Savická,
kteří přiletěli na dopravní lodi SOJUZ T-7.
K odletu použili "starší" loď SOJUZ T-5, která již končila
svoji aktivní životnost. Do této lodi si přenesli své osobní
věci (včetně anatomických sedadel) a také výsledky dosavadní
práce na stanici. Po odletu návštěvní posádky zůstala
k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojena nová loď Sojuz
T-7. Kosmonauti Berezovoj
a Lebeděv provedli 29.8. její
přepojení k přednímu spojovacímu uzlu. Vstoupili do lodi a
v 15.47 SEČ ji od stanice odpojili. Po dosažení stanovené
vzdálenosti (100-200 m) se stanice Saljut 7 pomocí palubního
navigačního zařízení otočila o 180°, aby se dopravní loď
mohla připojit k přednímu uzlu stanice. Po prověrce
hermetičnosti přestoupili kosmonauti opět na palubu stanice
a následující den strávili odpočinkem. Celá operace
přepojení dopravní lodi byla provedena během jednoho oběhu
kolem Země.
V dalších dnech se kosmonauti věnovali zejména
dálkovému průzkumu, především sledování dynamiky rozvoje
prašných bouří na území Kazachstánu, severního Kavkazu,
Ukrajiny, Turkménie a zkoumali oblasti v okolí Kaspického
moře, které jsou bohaté na zemní plyn. Po korekci dráhy
stanice, provedené 31. 8. pomocí manévrovacího motoru
stanice, byla dráha ve výši 321-340 km, perioda 90,9 min.
Začátkem září se kosmonauti soustředili na pozorování
velkých kruhových útvarů a půdních zlomů v okolí
Balchašského jezera a na Dálném východě, stavu lesních
oblastí na Altaji, v Karpatech, Amurské oblasti a u Bajkalu.
Obnoveny byly také astrofyzikální experimenty pomocí
rentgenové aparatury. Reakce srdce a cévního systému na
odstupňovaně zatížení bylo 10.9. sledováno pomocí aparatur
REOGRAF a BETA. V biologických aparaturách byla sledována
dynamika růstu pšenice a kukuřice a vliv elektrického pole
na růst hrachu.
Dne 11. 9. byl naplánován generální úklid stanice a
kosmonauti použili sprchovací zařízení ke koupeli, pomocí
dvoustranného televizního spojení mohli hovořit se svými
rodinami. Dne 14. 9. bylo oznámeno, že k pozorování zemského
povrchu je používána i televizní aparatura NIVA, která
umožňuje videozáznam obrazu s velkým rozlišením a jeho
operativní předání na Zemi. Pro sledování optických
vlastností atmosféry kosmonauti používali čs. elektronický
fotometr a registrační foto a kinoaparaturu.
Ve dnech 20. 9. - 14. 10. 1982 byla k zadnímu
spojovacímu uzlu stanice připojena další zásobovací
bezpilotní loď Progress 15 (1982-094A). Kromě vykládky
nákladu a kontroly přečerpávání pohonných hmot a vody
kosmonauti pokračovali v experimentech a instalovali novou
vědeckou aparaturu (hmotový spektrometr ASTRA-1, nové
biologické objekty atd.). Vzhledem k tomu, že končil již
pátý měsíc letu, byla stále větší pozornost věnována cvičení
a kontrole zdravotního stavu kosmonautů. Ve sklenících OAZIS
a VAZON kosmonauti pěstovali nové vzorky hrachu, ovsa a
cibule, v aparatuře MAGNITOGRAVISTAT se zkoumal vliv
nehomogenního magnetického pole na klíčení semen lnu. Po
dvou korekcích dráhy motorem dopravní lodi byla 1. 10. výška
dráhy komplexu 364-384 km, perioda 91,8 min. Tentýž den
začalo měření úrovně gamma záření pomocí přenosného
detektoru JELENA (zdokonalená varianta přístroje používaného
na Saljutu 6). Velitel měl puls 63 tepů/min, tlak 130/60
torr, palubní inženýr 72 tepů/min, 135/70 torr.
Dne 5. 10. kosmonauti registrovali rentgenové záření ze
známé Krabí mlhoviny a pokračovali v měření zeslabování
světla hvězd v zemské atmosféře čs. fotometrem EFO-1.
V rámci profylaktických prohlídek zařízení stanice
kosmonauti kontrolovali orientační systém a měřili malá
zrychleni, která při letu narušují ideální beztížný stav.
Dne 19. 10. kosmonauti pozorovali francouzskou aparaturou
PIRAMIG slabé objekty v souhvězdích Střelce, Orionu, Býka a
Vozky. Průběžně pokračovalo i pozorování zemského povrchu.
Jeden z pravidelných dní oddechu 22. 10. byl věnován úklidu
stanice a rozhovorem s rodinami kosmonautů. Dne 29. 10.
kosmonauti podrobně kontrolovali svůj zdravotní stav a
prováděli různé biochemické experimenty.
Ve dnech 2. 11. - 13. 12. byla k zadnímu spojovacímu
uzlu stanice připojena poslední letošní zásobovací loď
Progress 16. Kosmonauti kromě vykládky kusového nákladu
dokončovali vědecké experimenty a stále více času věnovali
cvičení a kontrole svého zdravotního stavu. Na aparatuře
TAVRIJA začaly experimenty s výrobou velmi čistých
biologických materiálů metodou elektroforézy. Nákladní loď
přivezla také novou technologickou pec KORUND, ve které je
možné zpracovávat různé polovodičové materiály. Speciální
karusel s 12 úchylkami umožňuje zpracovávat vzorky i bez
přítomnosti posádky (odstraňuje se tím její rušivý vliv).
Program zpracování (průběh teploty) lze předem zadat a
mikroprocesorový systém pak průběh přesně kontroluje. Jako
první byl zpracován monokrystal selenidu kadmia a antimonidu
india. Pro technologické experimenty byl používán i
krystalizátor KRISTALL (získán byl např. monokrystal
selenidu kadmia).
Dne 6. 11. kosmonauti vizuálně pozorovali zemský povrch
a sprchovali se, následující den sledovali televizní přenos
z oslav VŘSR v Moskvě. Dne 19. 11. byl v aparatuře
SVĚTOBLOK-T ukončen experiment GEL pro sledování syntézy
polymerů v beztížném stavu. Dne 26. 11. kosmonauti
registrovali rentgenové záření Síria dalekohledem RT-4M,
přičemž k orientaci a stabilizaci komplexu použili řídící
systém lodi Sojuz T-7. Tentýž den provedli nácvik řízení
dopravní lodi jako přípravu k návratu. Od 30.11. začali
pravidelně používat vakuového obleku ČIBIS (umožňujícího
snížením tlaku na dolní část těla imitaci přitažlivosti).
Podle měření z 2. 12, byl puls velitele 60 tepů/min, tlak
130/60 torr, u palubního inženýra 70 tepů/min, 130/70 torr.
Kosmonauti zahájili také inventarizaci zařízení na stanici
pro další posádku.
Konzervaci stanice Saljut 7 a oživování dopravní lodi
kosmonauti zahájili 7. 12. a na následující den byla
naplánována korekce dráhy komplexu motorem lodi Progress 16.
V peci KORUND byl získán vzorek monokrystalů sulfidu kadmia
a germania legovaného galiem (experiment probíhal od 6.
12.). Kosmonauti uložili do kosmické lodi všechny získané
materiály a odebrali také vzorky vzduchu a mikroflóry
z různých míst stanice.
Kosmonauti se v kabině lodi Sojuz T-7 vrátili na Zemi
10. 12. 1982. Po oddělení od stanice se od lodi oddělila
orbitální sekce obsahující nepotřebný odpad (zanikla až půl
roku po startu). Brzdicí motor byl zapálen v 19.12 SEČ nad
Afrikou (asi 10 000 km od místa přistání), k oddělení
pilotní kabiny došlo v 19.23 a ke vstupu do hustých vrstev
atmosféry v 19.39 SEČ.
Kosmonauti přistáli v cílové oblasti 190 km východně
od Džezkazganu v Kazašské SSR 10. 12. ve 20.03 SEČ. Jednalo se o noční přistání
a vzhledem k náhlé sněhové vánici a mrazu -15° C nemohli být kosmonauti evakuováni
vrtulníkem a strávili noc v terénním vozidle. Následující den se vrátili na
kosmodrom a po odpočinku a zpracování záznamů o letu přiletěli 28.12. do Hvězdného
Městečka a 29. 12. byli vyznamenáni v Kremlu. Po rekordně dlouhém kosmickém
letu byl zdravotní stav kosmonautů velmi dobrý.
Aktualizováno : 28.10.2001
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz T ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_t/so-t5/index.htm)
