| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1991-069A |
02.10.1991 |
25.03.1992 |
175d 2h52m |
10. základní posádka stanice Mir
|
Posádka : Volkov,A.A.[VE](Rusko)
| Aubakirov,T.[PI](Rusko/Kazachstán)
| Viehböck,F.[KV](Rakousko)
Popis
letu : (Přehled kosmonautiky v roce 1991 a 1992, Ing. Marcel Grün)
Dne 02.10.1991 v 05:59:30 vzlétla k Miru transportní loď Sojuz
TM-13 s kosmonauty A.Volkovem (Rusko), T.Aukibarovem (občan Ruska, reprezentující
Kazachstán) a F.Viehböckem (Rakousko). Startu přihlížel rakouský kancléř F.Vranitzky
a kazašský prezident N.Nazarbajev spolu s představiteli dalších 12 republik
SNS. Na 4. a 5. oběhu proběhl dvouimpulsní manévr, po němž se loď pohybovala
po dráze s parametry 51.6°, 90.14 min, 271-298 km. Další dvouimpulsní korekční
manévr dráhy se uskutečnil 04.10. při 32. a 33. oběhu a přivedl loď do těsné
blízkosti komplexu Mir. Volkov jej nejprve oblétl ve vzdálenosti asi 0.4 km
a poté zakotvil ve vzdálenosti 150 m. Spojovací manévr proběhl mimořádně hladce
a v 07:39 byl ukončen. Po dalších 90 minutách byl otevřen průlez a trojice kosmonautů
přestoupila do Miru.
Výzkumné
programy zahájili F.Viehböck a T.Aukibarov 05.10. biomedikálními testy. Rakouský
kosmonaut postupně absolvoval různá vyšetření v rámci experimentů Optovert,
Pulstrans, Mikrovib a Audimir, Kazašský kosmonaut se zaměřil na lékařské výzkumy
Prognoz, Batyr, Son-B a genetické výzkumy.
Dne 06.10. byla na zařízení Optizon v modulu Kristall
zahájena příprava monokrystalu germania, realizován experiment Logion a
sovětský Migmas A, zaměřený na diagnostiku stavu konstrukčních materiálů
orbitální stanice.
Dne 07.10. proběhlo snímkování území Rakouska a Kazachstánu (pokračování
experimentu Aral-91, zaměřeného na přenos prachu a aerosolů v oblasti Aralského
jezera), uskutečnily se experimenty Batyr, zaměřený na speciální dechová
cvičení kosmonautů a Bodyfluids, dále byly zahájeny pokusy se semeny dovezených
rostlin (pšenice, ječmene, cibule, šafránu apod.).
Dne 08.10. pokračovalo snímkování povrchu Země a začaly přípravy k návratu
na Zemi, které vyvrcholily následujícího dne.
Dne 09.10. byly dokončeny všechny plánované vědecké experimenty. Jejich výsledky
i vzorky mikroorganismů, odebraných z kůže kosmonautů byly přeneseny do lodi
Sojuz TM-12. Ve 22:00 v ní kosmonauti A.Arcebarskij,
F.Viehböck a T.Aubakirov
zaujali svá místa a dne 10.10. v 00:52 se loď oddělila od stanice Mir. Návratový
manévr začal v 02:30, brzdicí motor kosmické lodě byl zažehnut v 03:16:14 a
pracoval 259.3 s. Po obvyklém rozdělení lodě vstoupila návratová kabina v 03:58
na Černým mořem do atmosféry. Padákový systém byl aktivován v 03:59 a přistání
se uskutečnilo v 04:12 asi 61 km jihozápadně od Arkalyku. Po okamžité lékařské
prohlídce bylo konstatováno, že zdravotní stav kosmonautů je velmi dobrý a ještě
téhož dne odletěla celá posádka do Hvězdného městečka.
Za program AUSTROMIR zaplatila rakouská vláda přes 18 mil. USD. Bylo
uskutečněno 15 původních vědeckých experimentů, kterým se kosmonaut věnoval
více než 42 h letu, na přípravě přístrojového vybavení o hmotnosti 170
kg (v ceně 12 mil. USD) se podílelo více než 20 rakouských výzkumných pracovišť
a 17 firem. Experiment Motomir využíval speciálního ergometru pro získání
nových poznatků o činnosti svalů a únavě kosmonautů v kosmickém prostředí,
Mirgen studoval účinek letu na genetický fond kosmonautů a imunitní systém,
Mikrovib analyzoval pomocí speciální vesty chvění lidského těla, Cogimir
se týkal změn v mozkové činnosti během letu, Bodyfluids studoval přerozdělení
krve a tělesných tekutin v organismu (byl připraven ve spolupráci s Ústavem
experimentální endokrinologie SAV a využíval čs. soupravu Plazma pro odběr
a uchovávání vzorků), Audimir zkoumal šíření zvuku v beztížném stavu, Optovert
sloužil k ověření možnosti ovlivnit projevy kosmické metody optickými metodami
(speciální brýlová maska), Pulstrans se týkal vlivu tělesné zátěže na srdeční
rytmus a tepny, Monimir se zaměřoval na snížení intenzity nervových vzruchů
z páteře, k němuž ve stavu beztíže dochází spolu s atrofií pohybového ústrojí,
Dosimir registroval různými způsoby dávky a absorpci energie záření v materiálech
a lidském organismu, Migmas představoval elektronovou mikrosondu pro materiálovou
analýzu, v níž se s využitím elektronového zdroje získává elektronový obraz,
Logion zkoušel, zda vysláním kladných iontů do okolí kosmického tělesa
lze ovlivnit nežádoucí elektrostatické nabíjení povrchu družic způsobované
ultrafialovým zářením, Brillomir sloužil ke studiu mísení různých kapalin
v mikrogravitaci, Fem měl při dvou přeletech Rakouska posoudit vliv atmosféry
na kvalitu snímků pro dálkový průzkum Země a Datamir byl počítačovým systémem,
zaznamenávajícím detailně všechny pracovní činnosti rakouského kosmonauta.
V průběhu letu navázal rakouský kosmonaut řadu radioamatérských spojení
na frekvenci 144.550 MHz (volací znak OE0MIR).
Dne 15.10. kosmonauti S.Krikaljov
a A.Volkov přestoupili do
lodi Sojuz TM-13 a přemístili ji od předního spojovacího uzlu +X k zadnímu
(-X, na modulu Kvant), aby uvolnili
místo pro nové nákladní lodi Progress
M. Přelet, při kterém byla mj. testována opravená anténa systému KURS,
trval 1 h 44 min.
Nákladní loď Progress M-10,
vybavená návratovým pouzdrem o hmotnosti 350 kg pro dopravu materiálu zpět
na Zemi, odstartovala z Bajkonuru
17.10.1991. Nesla spotřební materiál a další náklad, potřebný k zajištění
provozu komplexu Mir, zejm. pohonné látky, potraviny, vodu, náhradní díly,
přístroje a poštu. Dne 19.10. se uskutečnil pokus o setkání a spojení s
předním stykovacím uzlem na straně přechodového úseku stanice. Pro závadu
na navigačním systému KURS byl manévr ve vzdálenosti asi 150 m automaticky
přerušen. Spojení se uskutečnilo až 21.10. kolem 03:30 a posádka pak neprodleně
zahájila vykládku nákladu.
Během listopadu pokračovaly výzkumné práce a opravy zařízení komplexu.
Dne 24.11. se stanice nacházela poblíž Floridy v době startu amerického
raketoplánu Atlantis F-10 (STS-44),
jehož průběh posádka pozorovala. 27.11. v 08:48 minula orbitální stanice
tento americký raketoplán ve vzdálenosti 39 km a kosmonauti pozdravili
své americké kolegy prostřednictvím svého palubního amatérského vysílače,
zachyceného radioamatéry v Houstonu. Dne 04.12. zahájili S.Krikaljov a
A.Volkov několikadenní sérii materiálových pokusů na československém krystalizátoru
ČSK-1 - hlavním úkolem bylo studium eutektické slitiny stříbra a germánia.
06.12. ukončili kosmonauti předchozí sérii experimentů na zařízení Volna
2, zaměřenou na studium pohybu kapalin v mikrogravitaci. Ve dnech 10. až
20.12. se uskutečnilo rozsáhlé pozorování a snímkování Země, zejména v
rámci komerčních služeb dálkového průzkumu. 20.12. kosmonauti pozorovali
jádro aktivní galaxie v souhvězdí Canes Venatici komplexem rentgenových
dalekohledů, 24.12. obdobné studium aktivní galaxie v souhvězdí Canis Major.
Dne 29.12. bylo magnetickým spektrometrem Marija dokončeno měření toků
energetických částic a studium jejich interakce s atmosférou Země.
V průběhu listopadu a prosince byla posádka aktivní při navazování radioamatérských
spojení na frekvenci 145.550 MHz (A.Volkov měl volací znak U4MIR, S.Krikaljov
U5MIR). Nový rok 1992 strávili kosmonauti S.Krikaljov a A.Volkov už podruhé
během čtyř let na oběžné dráze, tentokrát však poprvé oslavili rovněž pravoslavné
vánoční svátky dne 07.01.
Dne 10.01. se zabývali kontrolou psycho-fyziologických reakcí a měřením
pracovní výkonnosti pomocí vybavení, navrženého rakouskými odborníky v
rámci programu AUSTROMIR. Dále se prováděla kontrola zraku a smyslu pro
rovnováhu. Dne 13.01. došlo k doplnění nádrží komplexu pohonnými látkami
z nákladní lodi Progress M-10.
Dne 14.01. kosmonauti připravovali návratové pouzdro lodi Progress,
návrat naplánován na 18.01. Uskutečnil se pětidenní cyklus astrofyzikálních
pozorování přístroji observatoře Rentgen na palubě modulu Kvant
a dvoutýdenní intenzivní pozorování okolí sopky Mt. Pinatubo na Filipínách,
po jejíž erupci r. 1991 se dostalo do atmosféry velké množství prachu.
Oddělení nákladní lodi bylo odloženo pro problémy s gyroskopickou stabilizací
komplexu - porucha na jednom z gyrodynů, umístěných na obou modulech Kvant,
jejichž plánovaná doba životnosti byla již překročena, byla označena za
vážnou. K oddělení došlo proto až 20.01. v 07:14. Loď shořela jako obvykle
nad Tichým oceánem, pouzdro ve 12:08 na padáku úspěšně přistálo v plánované
oblasti.
Dalších několik dní strávili kosmonauti exponováním videospektrálních
snímků povrchu Země kamerami, instalovanými na kontrolované plošině, připevněné
k modulu Kvant 2.
Dne 25.01.1992 v 07:50 vzlétla nákladní loď Progress
M-11 a byla vyvedena na počáteční dráhu s parametry 51.62°, 86.6 min,
190-245 km. Po korekcích se pohybovala po dráze ve výši 264-304 km. Náklad
tvořily pohonné látky, potraviny (čerstvé citrony, cibule a křen), voda,
náhradní díly (mj. souprava pro opravu jednoho z gyrodynů), přístroje (asi
85 kg, především pro rusko-německou expedici MIR 92 a dále francouzský
mikroakcelerometr pro expedici ANTARES) a pošta. Kromě obvyklého nákladu
nesla též aparaturu o hmotnosti 5 kg, připravenou americkou firmou Payload
Systems Inc. Pro krystalizaci 23 různých proteinů v rámci 96 pokusů vědců
z USA, Kanady, Japonska a Evropy. Šlo o druhý ze šesti předplacených letů
experimentálního programu PCGP (protein Crystal Growth Program) - prvním
byl let lodi Progress M-2, viz
1989-099A a pokusy se uskutečnily v období prosinec 1989 - leden 1990.
Příští let je plánován v termínu 20.11.1992-20.01.1993.
Dne 27.01. v 09:31 se připojila automatická nákladní loď Progress
M-11 ke stykovacímu uzlu +X stanice Mir
(od závady na anténě systému KURS lodě Progress používají tohoto uzlu na
přídi komplexu). Následujícího dne zahájila posádka vykládání nákladu a
bezodkladně byl aktivován experiment PCGP. 31.01. kosmonauti pracovali
znovu na českém krystalizátoru ČSK-1, v němž připravili eutektickou slitinu
stříbra a germania.
Dne 01.02. poskytli oba kosmonauti rozhovor moskevské stanici Radio-1,
v němž hovořili o svých úkolech na nejbližší období. A.Volkov se zmínil
o tom, ža začali s přípravou dvou polovodičových krystalů, pokračují v
opravách a chystají se pozorovat přístroji observatoře Rentgen. S.Krikaljov
popřel, že by měl zdravotní obtíže a poznamenal, že právě dokončil lékařský
experiment M-108 s dobrými výsledky. V dalších dnech biomedikální experimenty
pokračovaly.
Dne 15.02. uskutečnili kosmonauti Volkov a Krikaljov televizní vysílání
pro veřejnost. Mj. v něm dementovali zprávy, že jsou bez možnosti návratu
na Zemi, protože Kazachstán požaduje vyplacení 1.5 mil. SUR za nasazení
pátracích oddílů při přistání lodi Sojuz TM-13. Je ovšem skutečností, že
v důsledku úsporných opatření byl zredukován počet sledovacích lodí a kosmonauti
zůstávají 9 h denně bez rádiového kontaktu s kontrolním letovým střediskem.
Dne 20.02. se uskutečnil předem oznámený výstup do prostoru: ve 20:09:20
otevřeli kosmonauti Volkov a Krikaljov výstupový poklop na modulu Kvant
2 a vystoupili do volného prostoru. Byl to už sedmý Krikaljovův výstup
během jeho pobytu na oběžné dráze. Krátce poté selhalo Volkovovi klimatizační
zařízení (sublimátor), teplota vody v chladicím systému skafandru Orlan
vzrostla na trojnásobek a zapotil se mu průzor. Proto byl schopen práce
pouze v okolí průlezu, kde instaloval některé nové vědecké zařízení. Krikaljov
však pracoval podle plánu: sejmul doplňkové zařízení na nosníku Sofora
a vyměnil sadu materiálů, vystavených působení kosmického prostředí (např.
fotoelektrické články, instalované r. 1988 V.Titovem a M.Manarovem). Výstup
skončil po 4 h 12 min, tři minuty poté byl poklop znovu hermeticky uzavřen.
Pro S.Krikaljova to byl už sedmý výstup a celkovým skóre 36 h 29 min překonal
dosavadní rekord M.Manarova. Z finančních důvodů byla aktivita kosmonautů
mimo orbitální komplex pro příště omezena.
Ve dnech 24.-25.02. byla na Bajkonuru
potlačena vzpoura vojáků základní služby, vyvolaná špatnými sociálními
podmínkami a šikanováním. Při nepokojích došlo k materiálním škodám a tři
vojáci zahynuli.
Dne 28.02. bylo oznámeno, že během února byla několikrát korigována
dráha orbitálního komplexu zážehy motorové jednotky lodi Progress M-11.
Nové parametry dráhy jsou: 51.6°, 92.2 min, 378-411 km. V uplynulých dnech
se kosmonauti zabývali zejména materiálovými pokusy: v zařízení Gallar
byl připraven nový monokrystal sulfidu kademnatého (CsS), v českém krystalizátoru
ČSK-1 umístěném v modulu Kristall
se uskutečnil výzkum krystalizace eutektické slitiny chloridu olovnatého
(PbCl) a chloridu stříbrného (AgCl). 02.03. začala příprava monokrystalu
selenidu kademnatého (CdSe) v zařízení Gallar, která trvala 65 hodin a
skončila až 06.03. Téhož dne proběhly prověrky systému ventilace stanice
a zásobování vodou. Průběžně byla pozornost věnována experimentům v zařízení
Danko, zaměřeném na změny mechanických a fyzikálních vlastností materiálů,
vystavených působení kosmického prostředí vně komplexu. Rovněž pokračovaly
běžné lékařsko-biologické testy podle harmonogramu.
Před oddělení lodi Progress M-11
bylo ještě jednou využito jejího pohonného systému ke korekci dráhy a zbytek
paliva se potom přečerpal do nádrží orbitálního komplexu. 09. a 10.03.
byly do prostoru nákladní lodi umístěny nepotřebné předměty, vč. zoxidovaných
nádrží ze základního bloku stanice.
Dne 13.03. kolem 07:30 se nákladní loď Progress
M-11 od stanice Mir oddělila a poté
byla navedena do zemské atmosféry, v níž shořela. Kosmonauti zatím pokračovali
v geofyzikálních výzkumech a připravovali se na přijetí další expedice.
Následujícího dne kosmonauti usedli do transportní lodě Sojuz TM-13
a přemístili ji ze zadního stykovacího uzlu -X na přední uzel +X hlavního
bloku stanice. Manévr začal v 11:43 a skončil po 27 min.
Kosmická loď Sojuz TM-14 s 11. základní
posádkou stanice Mir a německým kosmonautem
odstartovala 17.03.1992 v 10:54:30. Předstartovní přípravy byly zahájeny
15.03. za svítání, kdy byla nosná raketa dopravena na rampu č. 1 (tzv.
Gagarinovskou, z níž od r. 1957 bylo do té doby vypuštěno již 316 raket).
Startu 72. expedice sovětských kosmonautů přihlížela řada oficiálních hostů,
mj. německá vládní delegace vedená spolkovým ministrem pro výzkum H.Reisenhuberem,
v níž byli též čtyři dosavadní němečtí kosmonauti, dále resortní ministři
Ruska a Kazachstánu. Přítomna byla rovněž skupina francouzských a amerických
turistů, kteří za exkursi zaplatili 1900, resp. 4900 USD.
Posádku lodi Sojuz TM-14 tvořili
velitel Alexandr Stěpanovič Viktorenko,
palubní inženýr Alekandr Jurijevič
Kaleri a kosmonaut výzkumník Klaus-Dietrich
Flade (SRN).
Po bezchybné funkci všech stupňů (oddělení čtyř startovní bloků prvního
stupně 2 min po staru bylo zachyceno v TV přenosu) byla loď navedena v
11:03 na předběžnou dráhu s parametry 51.6°, 88.7 min, 190-240 km. Během
následujících dvou dní se uskutečnilo postupně pět korekcí dráhy, po nichž
se dostal Sojuz TM-14 do těsné blízkosti
orbitálního komplexu. První fáze setkávacího manévru byla zahájena 19.03.
asi 37 km od stanice pomocí naváděcího systému KURS a ukončena ve vzdálenosti
0.4 km. Poté velitel provedl průlet před Mirem a zorientoval loď ve vzdálenosti
200 m proti spojovacímu uzlu -X na modulu Kvant.
Připojení se uskutečnilo ve 12:32:50, k otevření průlezu došlo ve 14:46.
Jako první přestoupil na palubu stanice Mir
K.-D.Flade. Poté následovali další kosmonauti, kteří rovněž přenesli do
orbitální stanice zbytek přístrojů (14 kg). Po uvítacím ceremoniálu a krátkém
rozhovoru s ministrem Reisenhuberem začal pracovní program letu.
Za předletovou přípravu a vlastní let zaplatilo Německé výzkumné středisko
pro letectví a kosmické lety DLR (Deutsche Forschungsanstalt für Luft-
und Raumfahrt) sovětské organizaci Licensintorg podle komerčního ujednání
z 18.04.1990 asi 20 mil. DEM, příprava vědeckého programu stála asi 25
mil. DEM.
Expedice MIR 92 byla zaměřena především na lékařský výzkum (13 experimentů)
: CHR - studium chromosomálních změn v lymfocytech kosmonauta, Ústav genetiky
university v Essenu, ROK - studium orientace kosmonauta v beztížném stavu
a dalších problémů spojených s tzv. kosmickou nemocí, Ústav Maxe Plancka
v Seewiesenu, HPMa - studium hormonálních regulací v beztížném stavu, universita
v Mnichově, HPMb - experiment s hormonálními tekutinami, Svobodná universita
v Berlíně, TON - studium nitroočního tlaku plně automatizovaným tonometrem,
oční klinika university v Hamburku, OVI - studium vestibulárního aparátu,
Fyziologický ústav university v Mohanu (Mainz), ISX - studium izometrických
funkcí svalů, krevního tlaku a tepu, vysoká škola sportovní v Kolíně nad
Rýnem, VOG - video-okulografický experiment, Svobodná universita v Berlíně,
HSD - měření tloušťky kůže, Fyziologický ústav Svobodné university v Berlíně,
PSY - psychologický test pracovní výkonnosti, Ústav letecké medicíny DLR,
DOS - dozimetrická měření pěti různými detektory, Ústav letecké medicíny
DLR, SUR - studium spánku, biorytmů a vlastních pocitů kosmonauta, Ústav
letecké medicíny DLR, KFV - studium distribuce tekutin v lidském těle,
Ústav letecké medicíny DLR. Program výzkumu byl splněn i když činnost elektroniky
německých přístrojů negativně ovlivňovala vysoká relativní vlhkost na stanici
Mir (přes 90%), s níž konstruktéři nepočítali.
14. experiment (TES) se týkal materiálového výzkumu a uskutečnil se na
československém krystalizátoru ČSK-1, u něhož byl problém nadměrné vlhkosti
prostředí odstraněn již v minulosti dodatečnou úpravou desek s elektronikou.
Šlo o přípravu kovových slitin v mikrogravitaci podle návrhu Ústavu kosmických
simulací v Berlíně a Humboldtovy university tamtéž. Materiály připravil
ústav DLR z Kolína n. Rýnem a firmy OHB Systém (Brémy), Kayser Threde GmBH
(Mnichov) a Panares (Mnichov), realizace se uskutečnila ve spolupráci s
českými odborníky.
Dne 20.03. pokračoval Flade v lékařských experimentech (mj. CHR) a uskutečnil
tiskovou konferenci s německými novináři. 21.03. se zabýval zejména psycho-fyziologickými
reakcemi a specifickými aspekty adaptace lidského organizmu na stav beztíže
(v TV přenosu byl vidět při experimentu OVI v modulu Kristall)
a odpoledne začal s materiálovými pokusy TES, které ukončil 22.03. Následujícího
dne využil Flade obleku Čibis a uskutečnil experiment KFV pomocí aparatury
APT (Applied Potential Tomography), která původně měla být součástí britsko-sovětského
letu JUNO v květnu 1991. V průběhu letu Flade (s volacím znakem DP1MIR)
navázal řadu kontaktů s radioamatéry na frekvenci stanice Mir
(145.550 MHz).
Před závěrem společného letu se ruští kosmonauti věnovali testům jednotlivých
systémů a zkušebnímu zážehu motorové jednotky lodi Sojuz
TM-13 (záměna sedaček v lodích Sojuz bala provedena už 20.03.). Poté
byly přeneseny do návratové kabiny výsledky experimentů (asi 10 kg bylo
pro německé odborníky), vč. amerického pokusu PCGP. Souběžné kosmonauti
Volkov a Krikaljov trénovali ve vakuovém obleku Čibis, aby jejich kardiovaskulární
systém lépe snášel návrat do pozemských podmínek. 24.03. od 15:00 do 23:30
kosmonauti spali a poté zahájili přípravy k návratu. Návratový manévr proběhl
přesně podlé plánu a kabina přistála v plánované oblasti Kazachstánu (57
km SV od Arkalyku) dne 25.03. v 08:51:22, o šest sekund dříve, než určoval
letový harmonogram. V místě přistání ležela několikacentimetrová vrstva
sněhu. Za zajištění záchranných akcí musela NPO Eněrgija poprvé zaplatit
asi 15000 USD. Po přistání se posádka podrobila lékařské prohlídce, zdravotní
stav kosmonautů byl dobrý. Podle vyjádření lékařů S.Krikaljov
zhubl během letu o 5 kg, musel být při prvních krocích podpírán a vyskytly
se u něj abnormality vestibulárního ústrojí, avšak po několika dnech se
stav zcela normalizoval.
Dne 26.03. bylo oznámeno, že S.Krikaljov
(nyní druhý na žebříčku kosmonautů, 464 dny ve vesmíru) byl odměněn 150000
SUR a automobilem Volha, A.Volkov
obdržel stejný typ automobilu a 75000 SUR.
Aktualizováno : 04.11.2001
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz TM ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm13/index.htm)
