M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
1994-001A |
08.01.1994 |
09.07.1994 |
182d 0h27m |
15. základní posádka stanice Mir
|
Posádka : Afanasjev,V.M.[VE]
| Usačev,J.V.[PI] | Poljakov,V.V.[KV]
Popis
letu : (Přehled kosmonautiky v roce 1994, Ing. Marcel Grün)
Dne 08.01.1994 odstartovala z Bajkonuru
kosmická loď Sojuz TM-18 s posádkou ve složení:
velitel Viktor Michajlovič Afanasjev,
palubní inženýr Jurij Vladimírovič
Usačev a kosmonaut výzkumník Valerij
Vladimírovič Poljakov.
Let byl původně plánován na listopad 1993, ale z finančních a organizačních
důvodů byl posunut na pozdější termín.
Start se uskutečnil v 10:05:34, v T+8.6 min byla loď navedena na základní
dráhu (51.62°, 88.75 min, 204-222 km). Při 4. oběhu se uskutečnila první
korekce dráhy (51.62°, 90.17 min, 243-322 km), při 18. oběhu druhá korekce
(51.62°, 90.33 min, 253-328 km) a při 33. oběhu byla dráha změněna tak,
aby se loď přiblížila k orbitálnímu komplexu a 10.01.1994 (v 11:50) se
připojila ke stykovacímu uzlu - X modulu Kvant
[1]. Komplex měl poté dráhu s parametry: 51.62°, 92.24 min, 385-392 km.
Následujícího dne začaly přípravy k návratu předchozí posádky na Zemi.
Ciblijev a Serebrov intenzívně cvičili v obleku Čibis a kontrolovali svůj
kardiovaskulární systém.
Loď Sojuz TM-17 s kosmonauty Ciblijevem
a Serebrovem se oddělila
od komplexu 14.01.1994 v 04:37:11. Vzdálila se asi 45 m, aby bylo možné
vyfotografovat uzel APAS-89 na modulu Kristall.
V 04:46:20 si Ciblijev stěžoval, že kosmická loď reaguje nezvykle pomalu.
Na žádost Serebrova, který pořizoval fotografickou dokumentaci z orbitálního
modulu se pokusil přiblížit se k jednomu z panelů slunečních baterií avšak
v 04:47:30 došlo k lehké kolisi s modulem Kristall
a poté bylo přerušeno spojení. V 04:52 byla obnovena linka se Sojuzem a
v 05:02 s Mirem. Dodatečně se ukázalo, že ke střetu, zaviněnému chybnou
funkcí ovládání trysek pohonného systému došlo asi 1.5 m od uzlu a stranou
od antén a přístrojů a že loď nebyla poškozena. Přistání se uskutečnilo
bez problémů 14.01. (v 08:18:20) 215 km Z od Karagandy.
15. základní posádka {EO-15, volací znak Derbent) pokračovala v lékařském
a vědeckém výzkumu, kosmonauta Poljakova čekal pokus o rekordní pobyt v
délce 427 dní. Jednou z mnoha aparatur pro kontrolu jeho zdravotního stavu
je německé zařízení VOG (Video Oculography), jehož předchůdce byl součástí
německého vybavení expedice MIR-92. Část přístroje dopravil na stanici
Progress M-20, část si přivezl
Poljakov v osobním zavazadle. Výsledky budou v reálném čase předávány do
GSOC v Oberpfaffenhofen. Žádný výstup do prostoru není plánován. Všichni
členové posádky jsou radioamatéry, zvlášť aktivní je Poljakov (U3MIR).
Prvním úkolem bylo přesunutí lodi Sojuz TM-18
na přední osový stykovací uzel základního bloku, aby se zadní, uzpůsobený
i na přečerpávání pohonných látek, uvolnil pro novou nákladní loď. Operace
se uskutečnila 24.01.94: celá posádka přestoupila do lodi, která se v 03:12
oddělila. Vzdálila se o 130 - 150 m a pak Afanasjev zahájil pomalý průlet
kolem komplexu. Během něho kosmonauti sledovali a fotografovali místo kolize
předchozího Sojuzu s modulem Kristall.
K přednímu stykovacímu uzlu +X se připojili v 05:01 a poté přestoupili
zpět do komplexu.
Automatická nákladní loď Progress
M-21 se zásobami, vědeckým vybavením a náhradními díly pro zajištění
dalšího provozu orbitálního komplexu odstartovala z Bajkonuru
dne 28.01.1994. Konstrukčně je odvozena z lodi Sojuz, má délku 7.2 m a
max. průměr 2.7 m, dvojice panelů slunečních baterií mají rozpětí 10.6
m. Uvnitř je 7.6 m3 prostoru pro suchý náklad. Maximální hmotnost užitečného
nákladu je 2600 kg, max. hmotnost suchého nákladu 1500 kg, kapalného a
plynného nákladu 1540 kg (vč. 200 kg pohonných látek, přečerpávaných do
stanice z pohonného systému lodi).
Pozn.: Počínaje lodí M-5 jsou některé Progressy vybavovány balistickými
návratovými pouzdry Raduga (délka 1.5 m, průměr 0.6 m, hmotnost 350 kg
bez nákladu, hmotnost užitečného zatížení 150 kg) -u takových variant má
náklad hmotnost do 2400 kg. Oddělují se před zánikem nákladní lodi ve výšce
120 km a po balistickém sestupu přistávají ve střední Asii.
Start se uskutečnil v 02:12:10 na dráhu s parametry 51.69°, 88.55 min,
192-214 km. V následujících dvou dnech se uskutečnily čtyři dráhové manévry,
vedoucí k setkání a spojení. Připojení k uzlu (-X) modulu Kvant
se uskutečnilo 30.01.94 (v 03:56). Orbitální komplex se poté pohyboval
po dráze s parametry: 51.62°, 92.32 min, 385-391 km.
Na palubě mělo být 51 kontejnerů s potravinami, ale při přejímce kosmonauti
zjistili, že tři byly zřejmě ukradeny vojáky, sloužícími v montáží budově
MIK.
Vědecký výzkum v dalším období zahrnoval především astrofyzikální pozorování
(rentgenové záření stelárních zdrojů), studium absorpce UV záření v zemské
atmosféře, kontrolu úrovně radiace ve stanici francouzskou aparaturou Naussica
s pravidelná měření magnetickým spektrometrem Maria. V rámci pokračování
programu MIR-92 se konala řada lékařských a technických experimentů pro
německou agenturu DARA. 30.03. uskutečnili test provozuschopnosti manévrovací
jednotky na konci nosníku SOFORA. 10.03. byla motorem lodi Progress
M-21 provedena korekce dráhy komplexu. Oddělení se uskutečnilo až po
startu další lodi, 23.03. (v 01:20) a krátce poté téhož dne došlo k zániku
v atmosféře.
Automatická nákladní loď Progress
M-21 se zásobami, vědeckým vybavením a náhradními díly pro zajištění
dalšího provozu orbitálního komplexu, vzlétla z Bajkonuru
dne 22.03.1994.
Start byl původně plánován na 19.03., avšak v důsledku požáru jedné
z budov montážního komplexu MIK 07.03. a následné sněhové vánice byl odložen.
Uskutečnil se 22.03. v 04:54. Po několika obvyklých dráhových manévrech
byla připojena k zadnímu stykovacímu uzlu stanice Mir
24.03.1994 (v 06:40). Orbitální komplex se poté pohyboval po dráze s parametry:
51.65°, 92.40 min, 382-403 km.
28.03. se nad Tichým oceánem jižně od Aljašky uskutečnil experiment,
při kterém byl z orbitálního komplexu ve výšce 383 km vystřelen proud elektronu
směrem k družici Freja, která svazek na vzdálenost 1770 km registrovala
po dobu jedné minuty. Pokus, podobný experimentu na STS-45
(1992) monitorovala pozemní kanadská stanice v Prince Albert. 29.03. byla
použita kamera KFA-1000 pro fotografování povrchu Země s rozlišením až
5 m, Poljakov se zabýval akustickou a elektromagnetickou interferencí mezi
přístroji v různých částech stanice.
Počátkem května se posádka zabývala zejména materiálovými experimenty
v peci Gallar. 20.05. dokončila přesun nepotřebného vybavení do lodě Progress
M-22 a přečerpala zbytky paliva do nádrží komplexu Mir.
Oddělení se uskutečnilo až po startu další lodi, 23.05.1994 v 00:57
a později téhož dne došlo k zániku v atmosféře.
Dne 22.05.1994 odstartovala z Bajkonuru
automatická nákladní loď Progress
M-23 se zásobami, vědeckým vybavením a náhradními díly pro zajištění
dalšího provozu orbitálního komplexu o celkové hmotnosti 2207 kg a návratovým
pouzdrem Raduga.
Start se uskutečnil v 03:30:02, po obvyklých manévrech připojení 24.05.1994
(v 06:00). Orbitální komplex se poté pohyboval po dráze s parametry 51.65°,
92.53 min, 398-400 km.
27.05. se posádka zabývala ekologickým studiem půdy i vodních nádrží
v centrálním a jižním Rusku a lesními porosty východní Sibiře. Téhož dne
bylo oficiálně oznámeno, že start příští posádky bude posunut z 20.06.
na 29. nebo 30.06. Dne 03.06. ruský rozhlas uvedl, že let se uskuteční
mezi 01. až 05.07. Původně se očekávalo, že poletí tři kosmonauti, avšak
z úsporných důvodů bude posádka pouze dvoučlenná. 08.06. oznámila ruská
TV, že došlo k dohodě o statutu T. Musabajeva, který je plukovníkem ruského
letectva, avšak do vesmíru poletí jako kazašský občan. Za jeho čtyřměsíční
pobyt na stanici Mir zaplatí Kazachstán
150 mil. USD. 17.06. prohlásil T. Musabajev agentuře ITAR-TASS, že Kazachstán
zaplatí přímo jen za přístrojové vybavení, kdežto hlavní platba za jeho
let bude provedena protiúčtem za pronájem Tjuratamu.
Oddělení od komplexu se uskutečnilo až po startu lodi Sojuz, 02.07.1994
v 08:47 a krátce poté se od lodi oddělilo pouzdro Raduga, které po balistickém
sestupu úspěšně přistálo v oblasti Uralu (Rusko) se 150 kg užitečného zatížení.
Několik hodin poté došlo k zániku lodi Progress
M-23 v atmosféře.
Dne 01.07.1994 odstartovala z Bajkonuru
kosmická loď Sojuz TM-19 s posádkou
ve složení: velitel Jurij Ivanovič
Malenčenko a palubní inženýr Talgat
Amangeldyjevič Musabajev.
Start se uskutečnil ve 12:25 a po necelých 9 min se loď nacházela na
základní oběžné dráze (51.62°, 88.46 min, 190-207 km). Po obvyklých dvou
dráhových manévrech se přiblížila k orbitální stanici a 03.07. v 13:55
došlo ke spojení. Orbitální komplex se poté pohyboval po dráze s parametry:
51,65°, 92,52 min, 396-400 km.
Po dobu 5 dní si kosmonauti předávali směnu. Poté Afanasjev
s Usačovem přestoupili do
lodi Sojuz TM-18. K jejímu oddělení došlo
09.07. a v 10:33 téhož dne byl let zakončen úspěšným přistáním.
Aktualizováno : 04.11.2001
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz TM ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm18/index.htm)