Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz TM > Sojuz TM- 2
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1987-013A 05.02.1987 30.07.1987 326d11h38m 2. základní posádka stanice Mir

Posádka Sojuzu TM-2
Posádka : Romaněnko,J.V.[VE] | Lavejkin,A.I.[PI]


Popis letu : (podle Přehledů kosmonautiky 1987 se svolením RNDr. P. Lály CSc)

      Rekordně dlouhý let J. Romaněnka na orbitální stanici Mir. Velitelem dvoučlenné posádky byl plk. Jurij Viktorovič Romaněnko (volací znak Tajmyr, nar. 1.8. 1944, v oddílu kosmonautů od r.1970, třetí let), palubním inženýrem Alexandr Ivanovič Lavejkin (nar. 21.4. 1951, v oddílu od r. 1978, první kosmický let).

      Nosná raketa startovala ve 22.38 SEČ a za 530 s vynesla poprvé na dráhu zdokonalenou variantu lodi Sojuz TM s posádkou (bezpilotní let byl označen 1986-035A). Pro úsporu pohonných hmot při nutných manévrech je u nové lodi používána metodika pomalého přibližování během dvou dní (dříve jeden den), která se osvědčila u automatických lodí. Ke spojení s předním spojovacím uzlem stanice Mir došlo krátce po výletu ze stínu 8.2. v 0.27.40 SEČ.

      Po prověrce hermetičnosti spojení přešli kosmonauti do stanice, ke které byla ze strany zadního spojovacího uzlu připojena ve dnech 18.1. - 23.2. nákladní loď Progress 27 (označení 1987-005A). Od 9.2. byl stanoven začátek každého pracovního dne na 6.00 SEČ a konec na 21.00 SEČ. Orbitální komplex se pohyboval po dráze s periodou 91,4 min ve výšce 328 - 369 km. Proces adaptace kosmonautů na kosmické podmínky probíhal normálně, teplota ve stanici byla 22°C, tlak 830 Torr. Kosmonauti zpočátku především uváděli do provozu systémy stanice a instalovali novou aparaturu. První komplexní lékařské vyšetření bylo provedeno 16.2., geofyzikální výzkumy začaly 20.2. (večer téhož dne byla provedena druhá korekce dráhy motorem lodi Progress 27). Od 27.2. začaly experimenty z kosmické technologie na aparatuře PION-M a pomocí stacionární kamery byly snímkovány vybrané oblasti pevnin a oceánů. Ve dnech 5.3. - 26.3. byla k zadnímu uzlu stanice připojena nákladní loď Progress 28.

      Kosmonauti pokračovali v experimentech i při vykládce lodi Progress 28. Na aparatuře PION-M byl proveden experiment VICHR zkoumající konvekční toky v kapalině v podmínkách mikrogravitace a pod vlivem povrchového napětí a teplotního gradientu. Kolem 13.3. kosmonauti připravili k činnosti stacionární komoru pro snímkování zemského povrchu KATE-140 a pokračovali i ve vizuálních pozorováních. Na technologické aparatuře KORUND začaly experimenty s přípravou polovodičových materiálů (modernizovaná aparatura umožňuje zpracovat postupně šest vzorků a celý proces je řízen palubním mikropočítačem. Při komplexní kontrole lékařského stavu posádky byla používána univerzální aparatura GAMMA a ultrazvukový kardiograf. Dne 9.3. byla po korekci dráhy motorem nákladní lodi perioda komplexu 91,7 min a výška 355 - 386 km. Byly snímkovány oblasti Kazachstánu, Dálného východu a jižní Sibiře, kosmonauti také vyměnili některé součásti systému pro udržování životních podmínek na palubě.

      Dne 9.4. se k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojil astrofyzikální modul KVANT (mezinárodní označení 1987-030A). Spojení však nebylo dokonalé, a proto kosmonauti museli neplánovaně vystoupit na povrch stanice, aby zjistili a odstranili příčinu závady. O výstupu bylo rozhodnuto 11.3., začal ve 20.41 SEČ a trval celkem 3 h 40 min. Kosmonauti museli nejprve přeručkovat po speciálních příchytkách podél celé stanice až k její zadní části. Během této činnosti (asi 10 min po zahájení výstupu) došlo k náhlému poklesu tlaku ve skafandru A. Lavejkina, který však byl způsoben nesprávnou manipulací s regulátorem a byl rychle upraven. Poté museli kosmonauti vyčkat, až se komplex dostal do oblasti rádiové slyšitelnosti pozemních stanic (okolo 21.43 SEČ), kdy oznámili, že plochy obou spojovacích uzlů nedoléhají asi o centimetr. Na povel pozemního střediska se zaváděcí tyč modulu Kvant začala vysouvat (vyšroubovávat) z protějšího uzlu a obě tělesa se vzdálila asi na 250 mm (zůstala přitom spojena pouze koncem tyče). Pak mohli kosmonauti zjistit, že příčinou je textilní předmět, podobný silně slisovanému skelnému vláknu o rozměrech asi 40 x 40 cm. Během letů mimo oblast rádiového spojení kosmonauti pomocí nože a šroubováku předmět rozřezali a očistili spojovací plochy. Později se zjistilo, že šlo o sáček s hygienickými potřebami, který vtáhl ventilátor do přechodové sekce. Po obnovení rádiového kontaktu (asi ve 23.26 SEČ) kosmonauti ohlásili splnění úkolu a pak mohli (poprvé v historii) přímo pozorovat automatické spojování obou objektů podle telemetrických pokynů ze Země. Po návratu do stanice prověřili dokonalou hermetičnost nového spojení. Na oběžné dráze začal pracovat komplex o délce 35m a hmotnosti 51 tun. Dne 12.4. ve 21.18 SEČ se oddělil již nepotřebný služební blok modulu Kvant a tím uvolnil nový spojovací uzel určený k připojení zásobovacích lodí Progress. Teprve potom kosmonauti vstoupili do hermetické části modulu a začali oživovat jeho aparaturu. První nákladní loď Progress 29 se k modulu Kvant připojila již 23.4. a zůstala tam do 11. 5.

      Kromě oživování modulu Kvant a montáže nové aparatury, která byla v jeho volných prostorách uložena, kosmonauti pokračovali v pozorování zemského povrchu a lékařských kontrolách (především stavu organismu po zátěži na veloergometru a měření hmotnosti). Pro zajištění provozu vědecké aparatury modulu Kvant bylo nutné zvýšit kapacitu energetického systému stanice montáží třetího panelu slunečních baterií, a proto byly na začátek května naplánovány dva výstupy kosmonautů do kosmu (zpráva z 27.4.). Pro jejich velké pracovní vytížení však musely být výstupy odloženy.

      V modulu Kvant jsou umístěny mj. detektory Slunce, které byly elektricky propojeny se systémem orientace panelů slunečních baterií. Na modulu byl 8.5. uveden do provozu také systém ELEKTRON pro elektrolýzu vody, který má být doplňkovým zdrojem kyslíku pro posádku. Pokračovalo snímkování zemského povrchu, zejména sledování vývoje porostu a požárů v lese. Byly prověřeny metody orientace a stabilizace orbitálního komplexu složeného ze čtyř částí (Sojuz-Mir-Kvant-Progress). Ve dnech 21.5. až 19.7. byla ke spojovacímu uzlu modulu Kvant připojena další nákladní loď Progress 30 (označení 1987-044A). Od 22.5. probíhaly experimenty s napařováním mědi a směsi měď-stříbro na polymerovou podložku v podmínkách kosmického vakua. Následující dny pokračovaly také prověrky gyroskopických stabilizátorů komplexu umístěných v modulu Kvant (umožňují stabilizaci komplexu bez spotřeby pohonných hmot, ale vyžadují poměrně vysoký příkon elektrické energie). Pro zvýšení elektrického příkonu instalovali kosmonauti 29.5. v základním bloku stanice dodatečný akumulátor. Pokračovaly lékařské kontroly a kosmonauti začali prověřovat vědeckou aparaturu modulu Kvant.

      Dne 2.6. začaly biologické výzkumy v aparaturách FITON a ROST (sledování růstu vyšších rostlin v podmínkách mikrogravitace). Dne 5.6. kosmonauti uvedli do provozu mnohozonální spektrometr pro dálkový průzkum zemského povrchu a elektronový fotometr pro astrofyzikální výzkumy. Podle měření dráhy byla perioda komplexu 91,6 min a výška 345 - 383 km. Na modulu Kvant začala 9.6. pomocí mezinárodní observatoře RENTGEN pozorování supernovy, která začátkem roku explodovala ve Velkém Magellanově mračnu. Kosmonauti se také začali připravovat k výstupu na povrch stanice. Dále byla pozorována neutronová hvězda v souhvězdí Labutě.

      První etapa montáže dodatečné sluneční baterie na povrchu stanice Mir začala 12.6. v 17.55 SEČ a trvala 1 h 53 min. Protože konstruktéři stanice Mir nechtěli měnit aerodynamický kryt na horní části rakety, bylo možné umístit na povrchu pouze příchytky pro třetí panel baterií. Vlastní panel byl dopraven na stanici uvnitř modulu Kvant ve dvou balících o celkové hmotnosti 340 kg (čtyři díly panelů po 43 kg a jejich obaly 85 resp. 81 kg). Před výstupem museli kosmonauti rozměrný balík umístit v orbitální části lodi Sojuz, protože na komplexu ještě není připojen speciální modul pro výstupy do kosmu (zatím se k nim využívá kulový modul se spojovacími uzly, který je příliš malý). Při prvním výstupu kosmonauti instalovali první blok složený z nosníku, dvou sekcí baterií a rozkládací příhradové konstrukce. Jednalo se o dvě dolní části a panely zůstaly složené. Kosmonauti dokončili práci při druhém (celkově třetím) výstupu, který začal 16.6. v 16.30 SEČ a trval 3 h 15 min. Doplnili druhý nosník a dvě horní sekce slunečních baterií. Po elektrickém propojení pak celý panel rozvinuli. Jeho šířka je 3,12 m délka 10,5 m a užitečná plocha 22 m2. Protože užitečná plocha původních dvou panelů je 76m2 a dodávají 7,7 kW, došlo ke zvýšení o 2,4 kW na celkový maximální výkon 10,1 kW. Během výstupu umístili kosmonauti na povrchu stanice také několik vzorků různých konstrukčních a izolačních materiálů. V dalších dnech kosmonauti uvnitř stanice propojili komutátory elektrických obvodů a zapojili nově instalovaný třetí panel do elektrického systému. Instalace dodatečného panelu byla podmínkou pro efektivní činnost vědecké aparatury modulu Kvant, která má poměrně vysoký příkon a vyžaduje přesnou orientaci a stabilizaci pomocí elektricky napájených gyroskopů. Od 18.6. pokračovaly vědecké výzkumy pomocí mezinárodní observatoře RENTGEN, ultrafialového dalekohledu GLAZAR a lékařská kontrola pomocí klinické aparatury GAMMA 1. Zapojení třetího panelu baterií do elektrického systému stanice bylo ukončeno 23.6. V následujících dnech kosmonauti vyměnili jeden z bloků palubního informačního systému STRELA a zahájili výrobu polymerových materiálů v rámci experimentu BIOSTOJKOSŤ. Na zařízení JANTAR provedli ještě jednu sérii zkoušek napařování tenkých kovových vrstev ve vakuu. Rentgenové záření bylo registrováno ze souhvězdí Centaura, pokračovalo měření i s ultrafialovým dalekohledem GLAZAR.

      Dne 3.7. byla poprvé provedena analýza krve kosmonautů přímo na palubě stanice. Podle údajů lékařských měření byl tlak velitele 120/70, palubního inženýra 115/60 Torr a puls 66 resp. 55. V rámci dálkového průzkumu byly snímkovány oblasti jižního Uralu, okolí Kaspického jezera a Dálného východu. Dne 10.7. byla ukončena série experimentů v aparatuře SVETOBLOK, spočívající ve výrobě syntetického želé, které bude využito při elektroforetickém čistění materiálů. Pokračovaly také experimenty na aparatuře JANTAR a snímkování zemského povrchu. Kosmonauti smontovali československé technologické zařízení KRISTALIZATOR. Nejprve byl proměřen jeho teplotní profil a v následujících dnech zpracováno několik vzorků (výsledky byly dopraveny do ČSSR začátkem roku 1988). Rentgenové dalekohledy modulu Kvant byly zamířeny do souhvězdí Labutě, Centaura a Herkula. Dne 15. 7. kosmonauti podle programu aerokosmického experimentu TELE-GEO-87 snímkovali vybrané oblasti Polska (stejné oblasti se současně snímaly i ze speciálních letadel). Kosmonauti začali připravovat aparaturu pro interval společné práce sovětsko-syrské posádky. V aparaturách ROST, FITON a SVETOBLOK pokračovaly experimenty s rostlinami.

      Od 24.7 do 30.7 pracovala na stanici mezinárodní sovětsko-syrská posádka, kterou dopravila loď Sojuz TM-3. Jelikož se během cvičení objevily u Lavejkina neobvyklé odchylky v EKG, bylo rozhodnuto (ještě před startem Sojuzu TM-3) o jeho vystřídání A.Alexandrovem. Po skončení společných prací se od komplexu Mir odpojila loď Sojuz TM-2 s A.Viktorenkem, A. Lavejkinem a M.Farízem na palubě.

      V letu po oběžné dráze pokračovali kosmonauti J. Romaněnko a A. Alexandrov s volacím znakem Tajmyr. Kosmická loď Sojuz TM-3 s kosmonauty na palubě se 31.7. v 0.28 oddělila od zadního spojovacího uzlu. Pak se komplex Mir-Kvant otočil o 180° a v 0.48 SEČ se loď automaticky připojila k přednímu spojovacímu uzlu. Tím se zadní uzel uvolnil pro nákladní loď Progress 31, která na něm byla umístěna od 6.8. do 22.9. Kromě práce s nákladní lodí kosmonauti pokračovali v experimentech, které probíhaly již před příletem mezinárodní posádky. Hlavním objektem sledování observatoře RENTGEN byla supernova, jejíž silné rentgenové záření bylo poprvé zaregistrováno 10.8. Pro získání spektrálního rozložení záření byla provedena detailní kalibrace aparatury na jiných zdrojích a ve volných pozorovacích obdobích zahájeno mapování zajímavých částí oblohy v tomto záření (byl např. sledován pulsar v souhvězdí Herkula, Krabí mlhovina, záření ze středu naší Galaxie atd.). Rozsáhlé pozorování byla také provedena s ultrafialovým dalekohledem GLAZAR (exponovaný film kosmonauti vyměňují z vnitřní části modulu Kvant). Velká pozornost byla pochopitelně věnována sledování zdravotního stavu kosmonautů. Dne 25.8. byl puls 64 resp. 62 za minutu, krevní tlak 115/70 resp. 110/70 Torr. Dne 31.8. byl proveden nácvik havarijního opuštění stanice v případě porušení její hermetizace. Kromě vizuálního pozorování zemského povrchu se provádělo i snímkování stacionárním aparátem KATE- 140 a spektrální průzkum zemské atmosféry. Ve dnech 26.9. - 17.11. byla ke spojovacímu uzlu modulu Kvant připojena další nákladní loď Progress 32 (označení 1987-082A).

      Dne 2.10. překonal kosmonaut J. Romaněnko dosavadní rekord v délce nepřetržitého pobytu v kosmu (237 dní byli v r. 1984 na oběžné dráze kosmonauti L. Kizim, V. Solovjov a O. Aťkov). Dne 6.10. tylo oznámeno, že kosmonauti pozorovali změny jasnosti hvězd při jejich západu za zemským obzorem pomocí ručního elektronického fotometru EFO-1. Fotometr byl navržen pracovníky Astronomického ústavu ČSAV a v minulém roce převezen kosmonauty ze stanice Saljut 7 na stanici Mir. Vyzkoušena byla i nová aparatura BIRJOZA pro sledování dynamiky fyzikálních a chemických procesů v podmínkách mikrogravitace. Např. v experimentu CVET se registrovaly změny struktury tuhnoucích látek na barevný film. Z technologických experimentů bylo zajímavé měření přesnosti gyroskopické stabilizace celého komplexu, která pro astronomická pozorování musí dosahovat několika úhlových minut. V rámci profylaktických prohlídek byly průběžně vyměňovány opotřebované součástky především v systému udržování životních podmínek na stanici. Dne 16.10. byl puls kosmonautů 62 a 65 za minutu, tlak 125/75 resp. 120/65 Torr. Kosmonauti měli dva volné dny (sobota, neděle) proti jednomu na začátku letu. Dne 20.10. byla oběžná doba komplexu 90,9 min a jeho výška nad Zemí 305 - 354 km. Dne 7.11. oslavili kosmonauti na palubě výročí VŘSR (velitel končil 10. měsíc letu, palubní inženýr 108. den), v televizi mohli sledovat přenos slavnostní přehlídky na Rudém náměstí. Ve dnech 23.11. - 19.12. byla ke spojovacímu uzlu modulu Kvant připojena další nákladní loď Progress 33 (mezinárodní označení 1987-094A). Byla to sedmá loď, která dopravila zásoby dlouhodobé posádce vedené J. Romaněnkem.

      V závěru letu kosmonauti zintenzívnili cvičení (včetně vakuového obleku ČIBIS) a jejich pracovní den byl naopak zkrácen. Od 27.11. bylo aparaturou MARIJA provedeno několik cyklů měření toku vysoce energetických elektronů a positronů v prostoru okolo Země. Zahájeny byly i experimenty v nově instalované peci, ve které jsou vzorky materiálů nahřívány koncentrovaným zářením (zřejmě laserem). Pokračovalo pěstování rostlin v zařízeních FITON a BIOTERM. Dne 12.12. kosmonauti zahájili sérii experimentů zaměřených na sledování vlivu kosmického prostředí na různé materiály. Vzorky jsou umístěny ve vakuové komoře (do které je přístup z nitra stanice) a stav vzorků se sleduje zdokonalenou aparaturou ELEKTROTOPOGRAF. Sleduje se zejména povrchová eroze a chemické změny vznikající při reakci povrchu s iontovými složkami atmosféry.

      23.12. se k Modulu Kvant připojila loď Sojuz TM-4 s novou základní posádkou. Hlavním účelem společného letu pěti kosmonautů bylo předání celé stanice a jejího vybavení nové posádce bez přerušení pilotovaného provozu. Kromě toho byly prováděny komplexní lékařské výzkumy. Na technologickém zařízení AJNUR byly pěstovány krystaly bílkovin a RUČEJ byl využit k čištění biologicky aktivních preparátů. pracovní den posádky trval obvykle od 6 do 21 h SEČ. Kosmonauti také přenesli individuální křesla do lodi Sojuz TM-3 a začali ji připravovat k návratu. Do lodi byly uloženy i všechny dosud získané výsledky (během celé expedice bylo např. získáno 270 snímků oblohy ultrafialovým dalekohledem GLAZAR a 500 intervalů měření aparaturou RENTGEN). K přistání se připravili J. Romaněnko (startoval v lodi TM-2), A. A. Alexandrov (start v lodi TM-3) a A. Levčenko (start v lodi TM-4).

      Návrat se uskutečnil 29.12. a oddělení od stanice i sestup z oběžné dráhy proběhly podle standardního postupu. Návratová část lodi Sojuz TM-3 měkce přistála 80 km od Arkalyku v Kazachstánu 29.12. v 10.16 SEČ. V místě přistání byl mráz 15 - 20°C, vítr a viditelnost pouze 200 m. po přistání byli kosmonauti dopraveni vrtulníkem do Arkalyku a pak na kosmodrom. A. Levčenko však v Arkalyku ihned nasedl do letadla TU-154, které pilotoval až do Moskvy. Teprve pak se vrátil na kosmodrom. Experiment byl součástí příprav na lety sovětského raketoplánu, které mají být zahájeny v blízké budoucnosti. Bylo oznámeno, že podobný experiment absolvoval Igor Volk po přistání 29.7. 1984 (nyní je velitelem týmu pilotů zalétávajících raketoplán). Všichni tři kosmonauti strávili Nový rok na kosmodromu se svými rodinami a do Hvězdného Městečka se vrátili.12.1. 1988. V Kremlu byli vyznamenáni 18.1.1988.


Aktualizováno: 04.11.2001

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm2/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.151398 vteřiny.