M.označení
| Start
| Přistání
| Délka letu
| Poznámka
|
1987-013A
| 05.02.1987
| 30.07.1987
| 326d11h38m
| 2. základní posádka stanice Mir
|
Posádka : Romaněnko,J.V.[VE]
| Lavejkin,A.I.[PI]
Popis letu :
(podle Přehledů kosmonautiky 1987 se svolením RNDr. P. Lály CSc)
Rekordně dlouhý let J. Romaněnka na orbitální stanici
Mir. Velitelem dvoučlenné posádky byl
plk. Jurij Viktorovič Romaněnko
(volací znak Tajmyr, nar. 1.8. 1944, v oddílu kosmonautů od r.1970, třetí let),
palubním inženýrem Alexandr Ivanovič Lavejkin
(nar. 21.4. 1951, v oddílu od r. 1978, první kosmický let).
Nosná raketa startovala ve 22.38 SEČ a za 530 s vynesla
poprvé na dráhu zdokonalenou variantu lodi Sojuz TM
s posádkou (bezpilotní let byl označen 1986-035A). Pro
úsporu pohonných hmot při nutných manévrech je u nové lodi
používána metodika pomalého přibližování během dvou dní
(dříve jeden den), která se osvědčila u automatických lodí.
Ke spojení s předním spojovacím uzlem stanice Mir došlo
krátce po výletu ze stínu 8.2. v 0.27.40 SEČ.
Po prověrce hermetičnosti spojení přešli kosmonauti do
stanice, ke které byla ze strany zadního spojovacího uzlu
připojena ve dnech 18.1. - 23.2. nákladní loď Progress 27
(označení 1987-005A). Od 9.2. byl stanoven začátek každého
pracovního dne na 6.00 SEČ a konec na 21.00 SEČ. Orbitální
komplex se pohyboval po dráze s periodou 91,4 min ve výšce
328 - 369 km. Proces adaptace kosmonautů na kosmické
podmínky probíhal normálně, teplota ve stanici byla 22°C,
tlak 830 Torr. Kosmonauti zpočátku především uváděli do
provozu systémy stanice a instalovali novou aparaturu. První
komplexní lékařské vyšetření bylo provedeno 16.2.,
geofyzikální výzkumy začaly 20.2. (večer téhož dne byla
provedena druhá korekce dráhy motorem lodi Progress 27). Od
27.2. začaly experimenty z kosmické technologie na aparatuře
PION-M a pomocí stacionární kamery byly snímkovány vybrané
oblasti pevnin a oceánů. Ve dnech 5.3. - 26.3. byla
k zadnímu uzlu stanice připojena nákladní loď Progress 28.
Kosmonauti pokračovali v experimentech i při vykládce
lodi Progress 28. Na aparatuře PION-M byl proveden
experiment VICHR zkoumající konvekční toky v kapalině
v podmínkách mikrogravitace a pod vlivem povrchového napětí
a teplotního gradientu. Kolem 13.3. kosmonauti připravili
k činnosti stacionární komoru pro snímkování zemského
povrchu KATE-140 a pokračovali i ve vizuálních pozorováních.
Na technologické aparatuře KORUND začaly experimenty
s přípravou polovodičových materiálů (modernizovaná
aparatura umožňuje zpracovat postupně šest vzorků a celý
proces je řízen palubním mikropočítačem. Při komplexní
kontrole lékařského stavu posádky byla používána univerzální
aparatura GAMMA a ultrazvukový kardiograf. Dne 9.3. byla po
korekci dráhy motorem nákladní lodi perioda komplexu 91,7
min a výška 355 - 386 km. Byly snímkovány oblasti
Kazachstánu, Dálného východu a jižní Sibiře, kosmonauti také
vyměnili některé součásti systému pro udržování životních
podmínek na palubě.
Dne 9.4. se k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojil
astrofyzikální modul KVANT (mezinárodní označení 1987-030A).
Spojení však nebylo dokonalé, a proto kosmonauti museli
neplánovaně vystoupit na povrch stanice, aby zjistili a
odstranili příčinu závady. O výstupu bylo rozhodnuto 11.3.,
začal ve 20.41 SEČ a trval celkem 3 h 40 min. Kosmonauti
museli nejprve přeručkovat po speciálních příchytkách podél
celé stanice až k její zadní části. Během této činnosti (asi
10 min po zahájení výstupu) došlo k náhlému poklesu tlaku ve
skafandru A. Lavejkina, který však byl způsoben nesprávnou
manipulací s regulátorem a byl rychle upraven. Poté museli
kosmonauti vyčkat, až se komplex dostal do oblasti rádiové
slyšitelnosti pozemních stanic (okolo 21.43 SEČ), kdy
oznámili, že plochy obou spojovacích uzlů nedoléhají asi o
centimetr. Na povel pozemního střediska se zaváděcí tyč
modulu Kvant začala vysouvat (vyšroubovávat) z protějšího
uzlu a obě tělesa se vzdálila asi na 250 mm (zůstala přitom
spojena pouze koncem tyče). Pak mohli kosmonauti zjistit, že
příčinou je textilní předmět, podobný silně slisovanému
skelnému vláknu o rozměrech asi 40 x 40 cm. Během letů mimo
oblast rádiového spojení kosmonauti pomocí nože a šroubováku
předmět rozřezali a očistili spojovací plochy. Později se
zjistilo, že šlo o sáček s hygienickými potřebami, který
vtáhl ventilátor do přechodové sekce. Po obnovení rádiového
kontaktu (asi ve 23.26 SEČ) kosmonauti ohlásili splnění
úkolu a pak mohli (poprvé v historii) přímo pozorovat
automatické spojování obou objektů podle telemetrických
pokynů ze Země. Po návratu do stanice prověřili dokonalou
hermetičnost nového spojení. Na oběžné dráze začal pracovat
komplex o délce 35m a hmotnosti 51 tun. Dne 12.4. ve 21.18
SEČ se oddělil již nepotřebný služební blok modulu Kvant a
tím uvolnil nový spojovací uzel určený k připojení
zásobovacích lodí Progress. Teprve potom kosmonauti
vstoupili do hermetické části modulu a začali oživovat jeho
aparaturu. První nákladní loď Progress 29 se k modulu Kvant
připojila již 23.4. a zůstala tam do 11. 5.
Kromě oživování modulu Kvant a montáže nové aparatury,
která byla v jeho volných prostorách uložena, kosmonauti
pokračovali v pozorování zemského povrchu a lékařských
kontrolách (především stavu organismu po zátěži na
veloergometru a měření hmotnosti). Pro zajištění provozu
vědecké aparatury modulu Kvant bylo nutné zvýšit kapacitu
energetického systému stanice montáží třetího panelu
slunečních baterií, a proto byly na začátek května
naplánovány dva výstupy kosmonautů do kosmu (zpráva
z 27.4.). Pro jejich velké pracovní vytížení však musely být
výstupy odloženy.
V modulu Kvant jsou umístěny mj. detektory Slunce,
které byly elektricky propojeny se systémem orientace panelů
slunečních baterií. Na modulu byl 8.5. uveden do provozu
také systém ELEKTRON pro elektrolýzu vody, který má být
doplňkovým zdrojem kyslíku pro posádku. Pokračovalo
snímkování zemského povrchu, zejména sledování vývoje
porostu a požárů v lese. Byly prověřeny metody orientace a
stabilizace orbitálního komplexu složeného ze čtyř částí
(Sojuz-Mir-Kvant-Progress).
Ve dnech 21.5. až 19.7. byla ke
spojovacímu uzlu modulu Kvant připojena další nákladní loď
Progress 30 (označení 1987-044A). Od 22.5. probíhaly
experimenty s napařováním mědi a směsi měď-stříbro na
polymerovou podložku v podmínkách kosmického vakua.
Následující dny pokračovaly také prověrky gyroskopických
stabilizátorů komplexu umístěných v modulu Kvant (umožňují
stabilizaci komplexu bez spotřeby pohonných hmot, ale
vyžadují poměrně vysoký příkon elektrické energie). Pro
zvýšení elektrického příkonu instalovali kosmonauti 29.5.
v základním bloku stanice dodatečný akumulátor. Pokračovaly
lékařské kontroly a kosmonauti začali prověřovat vědeckou
aparaturu modulu Kvant.
Dne 2.6. začaly biologické výzkumy v aparaturách FITON
a ROST (sledování růstu vyšších rostlin v podmínkách
mikrogravitace). Dne 5.6. kosmonauti uvedli do provozu
mnohozonální spektrometr pro dálkový průzkum zemského
povrchu a elektronový fotometr pro astrofyzikální výzkumy.
Podle měření dráhy byla perioda komplexu 91,6 min a výška
345 - 383 km. Na modulu Kvant začala 9.6. pomocí mezinárodní
observatoře RENTGEN pozorování supernovy, která začátkem
roku explodovala ve Velkém Magellanově mračnu. Kosmonauti se
také začali připravovat k výstupu na povrch stanice. Dále
byla pozorována neutronová hvězda v souhvězdí Labutě.
První etapa montáže dodatečné sluneční baterie na
povrchu stanice Mir začala 12.6. v 17.55 SEČ a trvala 1 h 53
min. Protože konstruktéři stanice Mir nechtěli měnit
aerodynamický kryt na horní části rakety, bylo možné umístit
na povrchu pouze příchytky pro třetí panel baterií. Vlastní
panel byl dopraven na stanici uvnitř modulu Kvant ve dvou
balících o celkové hmotnosti 340 kg (čtyři díly panelů po 43
kg a jejich obaly 85 resp. 81 kg). Před výstupem museli
kosmonauti rozměrný balík umístit v orbitální části lodi
Sojuz, protože na komplexu ještě není připojen
speciální modul
pro výstupy do kosmu (zatím se k nim využívá kulový
modul se spojovacími uzly, který je příliš malý). Při prvním
výstupu kosmonauti instalovali první blok složený z nosníku,
dvou sekcí baterií a rozkládací příhradové konstrukce.
Jednalo se o dvě dolní části a panely zůstaly složené.
Kosmonauti dokončili práci při druhém (celkově třetím)
výstupu, který začal 16.6. v 16.30 SEČ a trval 3 h 15 min.
Doplnili druhý nosník a dvě horní sekce slunečních baterií.
Po elektrickém propojení pak celý panel rozvinuli. Jeho
šířka je 3,12 m délka 10,5 m a užitečná plocha 22 m2.
Protože užitečná plocha původních dvou panelů je 76m2 a
dodávají 7,7 kW, došlo ke zvýšení o 2,4 kW na celkový
maximální výkon 10,1 kW. Během výstupu umístili kosmonauti
na povrchu stanice také několik vzorků různých konstrukčních
a izolačních materiálů. V dalších dnech kosmonauti uvnitř
stanice propojili komutátory elektrických obvodů a zapojili
nově instalovaný třetí panel do elektrického systému.
Instalace dodatečného panelu byla podmínkou pro efektivní
činnost vědecké aparatury modulu Kvant, která má poměrně
vysoký příkon a vyžaduje přesnou orientaci a stabilizaci
pomocí elektricky napájených gyroskopů. Od 18.6. pokračovaly
vědecké výzkumy pomocí mezinárodní observatoře RENTGEN,
ultrafialového dalekohledu GLAZAR a lékařská kontrola pomocí
klinické aparatury GAMMA 1. Zapojení třetího panelu baterií
do elektrického systému stanice bylo ukončeno 23.6.
V následujících dnech kosmonauti vyměnili jeden z bloků
palubního informačního systému STRELA a zahájili výrobu
polymerových materiálů v rámci experimentu BIOSTOJKOSŤ. Na
zařízení JANTAR provedli ještě jednu sérii zkoušek
napařování tenkých kovových vrstev ve vakuu. Rentgenové
záření bylo registrováno ze souhvězdí Centaura, pokračovalo
měření i s ultrafialovým dalekohledem GLAZAR.
Dne 3.7. byla poprvé provedena analýza krve kosmonautů
přímo na palubě stanice. Podle údajů lékařských měření byl
tlak velitele 120/70, palubního inženýra 115/60 Torr a puls
66 resp. 55. V rámci dálkového průzkumu byly snímkovány
oblasti jižního Uralu, okolí Kaspického jezera a Dálného
východu. Dne 10.7. byla ukončena série experimentů
v aparatuře SVETOBLOK, spočívající ve výrobě syntetického
želé, které bude využito při elektroforetickém čistění
materiálů. Pokračovaly také experimenty na aparatuře JANTAR
a snímkování zemského povrchu. Kosmonauti smontovali
československé technologické zařízení KRISTALIZATOR. Nejprve
byl proměřen jeho teplotní profil a v následujících dnech
zpracováno několik vzorků (výsledky byly dopraveny do ČSSR
začátkem roku 1988). Rentgenové dalekohledy modulu Kvant
byly zamířeny do souhvězdí Labutě, Centaura a Herkula. Dne
15. 7. kosmonauti podle programu aerokosmického experimentu
TELE-GEO-87 snímkovali vybrané oblasti Polska (stejné
oblasti se současně snímaly i ze speciálních letadel).
Kosmonauti začali připravovat aparaturu pro interval
společné práce sovětsko-syrské posádky. V aparaturách ROST,
FITON a SVETOBLOK pokračovaly experimenty s rostlinami.
Od 24.7 do 30.7 pracovala na stanici mezinárodní
sovětsko-syrská posádka, kterou dopravila loď
Sojuz TM-3.
Jelikož se během cvičení objevily u Lavejkina neobvyklé
odchylky v EKG, bylo rozhodnuto (ještě před startem
Sojuzu TM-3) o jeho vystřídání
A.Alexandrovem. Po skončení
společných prací se od komplexu Mir odpojila loď Sojuz TM-2
s A.Viktorenkem,
A. Lavejkinem a
M.Farízem na palubě.
V letu po oběžné dráze pokračovali kosmonauti
J. Romaněnko a
A. Alexandrov s volacím znakem Tajmyr. Kosmická
loď Sojuz TM-3 s kosmonauty na palubě se 31.7. v 0.28
oddělila od zadního spojovacího uzlu. Pak se komplex
Mir-Kvant otočil o 180° a v 0.48 SEČ se loď automaticky
připojila k přednímu spojovacímu uzlu. Tím se zadní uzel
uvolnil pro nákladní loď Progress 31, která na něm byla
umístěna od 6.8. do 22.9. Kromě práce s nákladní lodí
kosmonauti pokračovali v experimentech, které probíhaly již
před příletem mezinárodní posádky. Hlavním objektem
sledování observatoře RENTGEN byla supernova, jejíž silné
rentgenové záření bylo poprvé zaregistrováno 10.8. Pro
získání spektrálního rozložení záření byla provedena
detailní kalibrace aparatury na jiných zdrojích a ve volných
pozorovacích obdobích zahájeno mapování zajímavých částí
oblohy v tomto záření (byl např. sledován pulsar v souhvězdí
Herkula, Krabí mlhovina, záření ze středu naší Galaxie
atd.). Rozsáhlé pozorování byla také provedena
s ultrafialovým dalekohledem GLAZAR (exponovaný film
kosmonauti vyměňují z vnitřní části modulu Kvant). Velká
pozornost byla pochopitelně věnována sledování zdravotního
stavu kosmonautů. Dne 25.8. byl puls 64 resp. 62 za minutu,
krevní tlak 115/70 resp. 110/70 Torr. Dne 31.8. byl proveden
nácvik havarijního opuštění stanice v případě porušení její
hermetizace. Kromě vizuálního pozorování zemského povrchu se
provádělo i snímkování stacionárním aparátem KATE- 140 a
spektrální průzkum zemské atmosféry. Ve dnech 26.9. - 17.11.
byla ke spojovacímu uzlu modulu Kvant připojena další
nákladní loď Progress 32 (označení 1987-082A).
Dne 2.10. překonal kosmonaut J. Romaněnko
dosavadní rekord v délce nepřetržitého pobytu v kosmu (237 dní byli
v r. 1984 na oběžné dráze kosmonauti
L. Kizim,
V. Solovjov a
O. Aťkov).
Dne 6.10. tylo oznámeno, že kosmonauti pozorovali
změny jasnosti hvězd při jejich západu za zemským obzorem
pomocí ručního elektronického fotometru EFO-1. Fotometr byl
navržen pracovníky Astronomického ústavu ČSAV a v minulém
roce převezen kosmonauty ze stanice Saljut 7
na stanici Mir.
Vyzkoušena byla i nová aparatura BIRJOZA pro sledování
dynamiky fyzikálních a chemických procesů v podmínkách
mikrogravitace. Např. v experimentu CVET se registrovaly
změny struktury tuhnoucích látek na barevný film.
Z technologických experimentů bylo zajímavé měření přesnosti
gyroskopické stabilizace celého komplexu, která pro
astronomická pozorování musí dosahovat několika úhlových
minut. V rámci profylaktických prohlídek byly průběžně
vyměňovány opotřebované součástky především v systému
udržování životních podmínek na stanici. Dne 16.10. byl puls
kosmonautů 62 a 65 za minutu, tlak 125/75 resp. 120/65 Torr.
Kosmonauti měli dva volné dny (sobota, neděle) proti jednomu
na začátku letu. Dne 20.10. byla oběžná doba komplexu 90,9
min a jeho výška nad Zemí 305 - 354 km. Dne 7.11. oslavili
kosmonauti na palubě výročí VŘSR (velitel končil 10. měsíc
letu, palubní inženýr 108. den), v televizi mohli sledovat
přenos slavnostní přehlídky na Rudém náměstí. Ve dnech
23.11. - 19.12. byla ke spojovacímu uzlu modulu Kvant
připojena další nákladní loď Progress 33 (mezinárodní
označení 1987-094A). Byla to sedmá loď, která dopravila
zásoby dlouhodobé posádce vedené J. Romaněnkem.
V závěru letu kosmonauti zintenzívnili cvičení (včetně
vakuového obleku ČIBIS) a jejich pracovní den byl naopak
zkrácen. Od 27.11. bylo aparaturou MARIJA provedeno několik
cyklů měření toku vysoce energetických elektronů a positronů
v prostoru okolo Země. Zahájeny byly i experimenty v nově
instalované peci, ve které jsou vzorky materiálů nahřívány
koncentrovaným zářením (zřejmě laserem). Pokračovalo
pěstování rostlin v zařízeních FITON a BIOTERM. Dne 12.12.
kosmonauti zahájili sérii experimentů zaměřených na
sledování vlivu kosmického prostředí na různé materiály.
Vzorky jsou umístěny ve vakuové komoře (do které je přístup
z nitra stanice) a stav vzorků se sleduje zdokonalenou
aparaturou ELEKTROTOPOGRAF. Sleduje se zejména povrchová
eroze a chemické změny vznikající při reakci povrchu
s iontovými složkami atmosféry.
23.12. se k Modulu Kvant připojila loď
Sojuz TM-4
s novou základní posádkou. Hlavním účelem společného letu pěti
kosmonautů bylo předání celé stanice a jejího vybavení nové
posádce bez přerušení pilotovaného provozu. Kromě toho byly
prováděny komplexní lékařské výzkumy. Na technologickém
zařízení AJNUR byly pěstovány krystaly bílkovin a RUČEJ byl
využit k čištění biologicky aktivních preparátů. pracovní
den posádky trval obvykle od 6 do 21 h SEČ. Kosmonauti také
přenesli individuální křesla do lodi Sojuz TM-3 a začali ji
připravovat k návratu. Do lodi byly uloženy i všechny dosud
získané výsledky (během celé expedice bylo např. získáno 270
snímků oblohy ultrafialovým dalekohledem GLAZAR a 500
intervalů měření aparaturou RENTGEN). K přistání se
připravili J. Romaněnko
(startoval v lodi TM-2), A.
A. Alexandrov
(start v lodi TM-3) a
A. Levčenko
(start v lodi TM-4).
Návrat se uskutečnil 29.12. a oddělení od stanice i sestup
z oběžné dráhy proběhly podle standardního postupu. Návratová část lodi Sojuz
TM-3 měkce přistála 80 km od Arkalyku v Kazachstánu 29.12. v 10.16 SEČ. V místě
přistání byl mráz 15 - 20°C, vítr a viditelnost pouze 200 m. po přistání byli
kosmonauti dopraveni vrtulníkem do Arkalyku a pak na kosmodrom.
A. Levčenko však v Arkalyku ihned
nasedl do letadla TU-154, které pilotoval až do Moskvy. Teprve pak se vrátil
na kosmodrom. Experiment
byl součástí příprav na lety sovětského raketoplánu,
které mají být zahájeny v blízké budoucnosti. Bylo oznámeno, že podobný experiment
absolvoval Igor Volk po přistání
29.7. 1984 (nyní je velitelem týmu pilotů zalétávajících raketoplán).
Všichni tři kosmonauti strávili Nový rok na kosmodromu
se svými rodinami a do Hvězdného Městečka se vrátili.12.1. 1988. V Kremlu byli
vyznamenáni 18.1.1988.
Aktualizováno: 04.11.2001
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm2/index.htm)