Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > STS > STS-51-D Di/F-4
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1985-028A 12.04.1985 19.04.1985 6d23h55m Telesat 9, Leasat 3


Posádka STS-51-D
Posádka :
Bobko,K.J.[VE] | Williams,D.E.[PL] | Seddon[ová],M.R.[MS] | Griggs,S.D.[MS] | Hoffman,J.A.[MS] | Walker,Ch.D.[PS] | Garn,J.E.[PS]

[ Popis letu | Obrázky | Experimenty | STS-51-D v NASA ]


Znak STS-51DPopis letu : (převzato z L+K 18-19/85 se svolením Mgr. A.Vítka)

STS-51-D

OBCHODNÍCI

Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.
ANTONÍN VÍTEK, CSc.

Challenger tedy vypadl ze hry a na scéně se opět objevil raketoplán Discovery. Původně měl do vesmíru vynést pouze jedinou družici - Leasat 3 (alias Syncom 4-3) - určenou k pronájmu americkému válečnému námořnictvu ke spojení s jednotlivými plavidly. V přední části nákladového prostoru mělo zůstat volné místo, připravené pro uložení družice LDEF, vypuštěné Challengerem v dubnu minulého roku (viz L + K 60,1984, č.14, s. 544) za letu STS-41-C.

Když však došlo ke zrušení letu 51-E, zmizelo z dohledu volné místo pro Anik C-1, jejíž vynesení a vypuštění bylo už zaplaceno. Vedení NASA proto z ekonomických důvodů rozhodlo odložit zpětnou dopravu družice LDEF na neurčito a přestěhovat kanadskou spojovou družici z Challengeru na uvolněné místo v Discovery.

Mnohem komplikovanější byly však otázky personální. V původní šestičlenné osádce Discovery figuroval jako průvodce Leasatu inženýr Jarvis, technik od firmy Hughes. Problémy s přípravou čisté bílkoviny při letu STS-41-D počátkem září minulého roku (viz L + K 60,1984, č. 24, s. 941) si však vynutily opakování pokusu s elektroforetickým zařízením CFES III, aby bylo možno dodržet termín letu s výrobní jednotkou EOS koncem tohoto roku. Proto byl místo technika doprovázejícího Leasat zařazen do původní osádky Discovery Charles Walker od firmy McDonnell-Douglas, první "průmyslový" kosmonaut.

Bez významu nebyla ani osádka zrušeného letu 51-E: plk. Karol J. Bobko, její velitel, pilot fregatní kapitán Donald E. Williams, letoví specialisté dr. Margaret R. Seddonová, David Griggs, dr. James A. Hoffman, ale především specialista pro užitečné zatížení, podplukovník francouzského vojenského letectva Patrick Baudry a senátor amerického Kongresu Jake Garn jakožto "pozorovatel". Tyto prominentní osobnosti se zrušením ocitly tak říkajíc "na suchu". Navíc velitel letu Bobko byl již jmenován velitelem prvního letu Atlantis s vojenským nákladem na podzim letošního roku; proto buď musel letět co nejdříve, nebo vůbec ne.

NASA vyřešila tuto prekérní situaci odložením letu osádky původně jmenované pro misi 51-D na neurčito a zmíněný let přidělila osádce zrušeného letu, ovšem s tím, že se k ní připojí Charles Walker. Následkem tohoto rozhodnutí se jeden člen ve staronové osádce stal přebytečným a "musel z kola ven". Obětním beránkem se pochopitelně stal Francouz Baudry, protože senátor Garn, který může mluvit do rozpočtu NASA, prohlásil, že "později bude mít napilno v Senátu amerického Kongresu".

Komplikace se nevyhnuly ani samotnému raketoplánu Discovery. Dne 1. března zahájili technici úpravu nákladového prostoru, ale již o dva dny později se v OPF zřítila špatně zajištěná pracovní plošina a poškodila dveře nákladového prostoru. Oprava proběhla rychle na úkor dveří z Atlantis, čtvrtého amerického raketoplánu, takže za týden po hávarii mohla být Discovery převezena do VAB a v polovině března už na rampu 39A.

Start Discovery STS-51D (12.04.1985)Při vyklízení pozemních zařízení z kabiny Discovery byl 11. dubna zjištěn únik pufrovacího roztoku ze zařízení pro elektroforézu (CFES III), což málem vedlo ke zrušení pokusu a k odvolání Walkera z osádky. Po utažení šroubů na aparatuře se však únik snížil z tuctu kapek za minutu na přijetelnou míru 12 kapek za hodinu.

Discovery odstartovala 12. dubna ve 13.59.05 UT po téměř hodinovém zdržení, zaviněném nízkou oblačností s deštěm; navíc bylo nutno odehnat loď, která se pohybovala ve střeleckém sektoru, nad nímž vedou letové dráhy startujících raketoplánů.

Původní eliptická dráha Discovery ve výši 298 až 461 km se sklonem 28,5° k rovníku se drobnými korekcemi změnila na méně výstřednou 315 až 461km s dobou obletu 92,1 min.

Vypuštění družice Anik C-1 z nákladového prostoru (12.04.1985)V čase T + 9 h 40 min došlo k úspěšnému vypuštění družice Anik C-1 standardním způsobem kolmo vzhůru ze startovní kolébky. Zapálení urychlovacího stupně PAM-D sledovala osádka Discovery televizní kamerou, umístěnou na vysunuté "kanadské ruce" RMS. Raketoplán je totiž k družlci natočen spodkem, aby plyny a tuhé částice spalin (zejména chloridy a oxid hlinitý), které ve vakuu rychle expandují, nezpůsobily znečištění oken pilotní kabiny.

O den později - 13. dubna v 15.00 UT - vyexpedovala Discovery také družici Leasat 3, tentokráte metodou "vyvalte sudy". Při vyklápění družice přes palubu mělo dojít k mechanickému překlopení 62mm dlouhé páky, uvolňující vnitřní pojistku autonomního programátoru družice. Po zapojení zdrojů proudu se měla vyklopit všesměrová anténa o délce 2,45 m, stabilizační trysky měly v T + 390 s zvýšit rychlost rotace družice z ot. 1 až 2/min na 33/min a po 45 min letu setrvačností měl konečně urychlovací motor na TPH (upravený třetí stupeň mezikontinentální rakety Minuteman) zvýšit apogeum dráhy Leasatu na 15 000 km. K žádné z těchto naprogramovaných akcí však nedošlo. Technici firmy Hughes předpokládali, že se páka pojistky někde zasekla a že tedy není úplně překlopena.

Vypuštění družice Leasat-3 z nákladového prostoru (13.04.1985)Bobko a Williams pro jistotu provedli úhybný manévr do vzdálenosti 55 až 75 km. Takový odstup od tělesa nesoucího přibližně 4 t pevných a 2 t kapalných pohonných hmot zaručoval Discovery bezpečnost, při čemž opětovné přiblížení neznamenalo velkou ztrátu vlastních zásob paliva.

Po ohlášení nezdaru akce se na Zeml na plné obrátky rozjel program nouzového řešení. Návrh pracovníků firmy Hughes, aby Griggs a Hoffman, letoví specialisté na Discovery, vystoupili do prostoru a uvolnili páčku vlastní rukou zamítli jak technici, tak kosmonauti ve středisku JSC jako příliš riskantní.

V noci ze 13. na 14. dubna zaslala firma Hughes do Houstonu některé díly Leasatu včetně pojistky, aby je bylo možno zabudovat do makety družice. Ráno 14. dubna sestoupili kosmonauti Ross a Spring do cvičného bazénu, aby se v simulovaném stavu beztíže pokusili připevnit na kanadskou ruku úchytky pro nohy kosmonauta, potřebné v případě přímého osobního zásahu pilotem Willlamsem.

Velitel Discovery však prohlásil, že jsou sice schopní provést setkání, že však při letu ve formaci a dalších manévrech potřebuje pilota uvnitř a ne venku. Výstup nevycvičených letových specialistů, nevybavených manévrovací jednotkou MMU nepokládal za vhodný.

Náhodné zapálení silného urychlovacího motoru družice se zdálo druhý den již méně pravděpodobné, když k němu od okamžiku předpokládané aktivace dosud nedošlo.

Konference letových ředitelů NASA a zástupců firmy Hughes uspořádaná 14. dubna odpoledne doporučila osádce Discovery vyrobit nouzový adaptér, zachycený na konci "kanadské ruky", jímž by bylo možno po přiblížení k družici páčku přehodit. Členové jedné směny řídicího střediska navrhli jako vhodnou pomůcku zařízení, které dostalo přezdívku "plácačka na mouchy". Bylo zhotoveno z hliníkové tyčky používané kosmonauty za letu k ovládání těžko dostupných přepínačů a ze dvou umělohmotových desek na palubní dokumentaci s dodatečně vyřezanými otvory. Podle pracovníků technické správy střediska stačila jako nouzový adaptér část okenní clony proti Slunci, opatřená drátěnou smyčkou. Po vyzkoušení obou nápadů na maketě rotující družice došlo k rozhodnutí namontovat na kanadskou ruku dvě "plácačky". K upevnění měl postačit řemínek, jímž se v beztížném stavu uchycují v kabině raketoplánu drobné předměty.

Griggs (vlevo) a Hoffman připevňují nástavec na konec RMS (16.04.1985)Dne 15. dubna odeslalo řídicí středisko raketoplánu návod na výrobu adaptéru; o den později, 16. dubna ve 12.30UT vystoupili Griggs a Hoffman ve skafandrech do nákladového prostoru. Byla to první neplánovaná vycházka v dějinách kosmonautiky. Oba letoví specialisté měli jen základní nácvik na "nouzový" výstup do kosmu. Přesto jim pohyb nepůsobil potíže. Vlastní montáž přípravků na konec manipulátoru RMS zabrala 65 minut, celá akce přibližně 3 hodiny.

Odpoledne nadiktovala Rideová ze Země své kolegyni na Discovery nejvhodnější postup při manévrování s kanadskou rukou, tak jak byl vypracován na simulátorech. Poslední překážkou se stal dodatečný objev šroubů vyčnívajících z těla družice v blízkosti páčky, který učinil v závodě firmy Hughes kosmonaut John Fabian při průzkumu čtvrtého exempláře Leasatu. Nové přezkoušení na simulátoru však ukázalo, že šrouby nebudou při chystané operaci překážet.

Setkání zahájené 17. dubna v 09.28 UT, jakož i let ve formaci ve vzdálenosti 10 až 11 metrů proběhl bez potíží. Leasat se pracovníkům řídicího střediska objevil na obrazovce (2 kamery umístěné na konci RMS) ve 14.05 UT. K vlastnímu přehození páčky však mnoho času nezbývalo. "Startovní okno" se otevíralo ve 14.12 UT a trvalo pouhých 6 minut.

RMS se speciálními nástavci pro družici Leasat-3 (17.04.1985)V T + 45 s zahájila Margaret Seddonová přibližování kanadskou rukou RMS k družici.

T + 105 s: "Plácačka" minula páčku a málem byla odervána trnem, který původně kotvil Leasat v kolébce. Seddonová ucukla s rukou v posledním okamžiku.

T + 145 s: Druhý pokus - přípravek se zachytil a zachycené okénko v "plácačce" prasklo. Televize ukázala, že zachycení bylo solidní.

T + 175 s: Třetí pokus, opět úspěšný; další z okének vyříznutých v umělohmotných deskách se roztrhlo o zachycenou páčku.

T + 230 s: Na doporučení střediska zachytila Seddonová páčku na družici tentokrát pevnějším spodkem plácačky, stočeným do kornoutu.

T + 315 s: Další dobrý pokus, pohyb páčky byl na televizních monitorech zřetelně vidět.

Leasat-3 v blízkosti Discovery (17.04.1985)T + 344 s: Poslední pokus s rukou, tentokrát neúspěšný, Seddonová se netrefila.

V T + 360 s se proto ještě pokusila o další nájezd, avšak řídicí středisko ji zastavilo a nařídilo Discovery separační manévr.

K zdánlivě velkým intervalům mezi jednotlivými pokusy je třeba připomenout, že osádka Discovery musela pokaždé vyčkat několik desítek sekund na eventuální vyklopení antény a že k dalšímu pokusu mohla přikročit pouze v příznivé poloze pomalu rotující družice (ot.1,7/min).

Když se raketoplán dostal do bezpečné vzdálenosti, zaparkovala Seddonová kanadskou ruku do nákladového prostoru. Oživení družice se nepodařilo, takže byl čas pomýšlet na návrat. Houston však dal veliteli raketoplánu na vybranou mezi 18. a 19. dubnem. Bobko se rozhodl pro pozdější termín, aby osádka měla dost času na důkladnou prověrku systémů Discovery a na úklid kabiny.

Tím také mohl Walker v poklidu dokončit zpracování všech vzorků na CFES III i na sledování již dříve spuštěného pokusu s krystalizací bílkovin.

Dne 18. dubna uspořádala osádka Discovery tiskovou konferenci, na níž popisovala pokusy o záchranu Leasatu. Senátor Garn, jenž v průběhu prvních dvou dnů zápasil s potížemi vyvolanými kinetózou, nyní hrdinně prohlásil: "Osádka dělala, co mohla. Kdybych byl o deset let mladší, dal bych přednost povolání kosmonauta před zasedáním v Senátu."

Pohled na VAB z Discovery před přistáním na KSC (19.04.1985)Přistání 19. dubna bylo ještě o jeden oblet odloženo pro vytrvalý déšť jak na severní, tak na jižní příletové trase ke Kennedy Space Center. Také plánovaná přistávací dráha 15 byla po Youngově leteckém průzkumu s Gulfstreamem 2 zaměněna za dráhu 33. K přistání došlo ve 13.55 UT. Díky silnému bočnímu větru byla rychlost sestupu Discovery větší než obvyklých 0,3 až 0,6 m/s a dosáhla 1,0 až 1,2 m/s. Doběh činil 3163 m, přičemž boční vítr odklonil raketoplán až na 20 m od osy dráhy. Bobko musel brzdit více pravým než levým podvozkem, přičemž došlo k přehřátí a prasknutí disků brzd. 248 m před bodem zastavení se zablokovalo vnitřní kolo pravého podvozku a pár metrů před zastavením jeho pneumatika praskla. Asi 1,5 m před koncem běhu se zablokovaly brzdy i na pravém vnějším kole. Z jeho pneumatiky bylo sedřeno 9 ze 16 vrstev, zatímco na vnitřní pneumatice, která praskla, jich "odešlo" dokonce 13. Přes nerovnoměrné brzdění s dvakrát větším momentem na pravém podvozku se Discovery nevymkla řízení.

Po přistání se zjistilo, že ztráta jedné dlaždice tepelné ochrany na elevonu levé poloviny křídla měla za následek propálení duralového potahu elevonu. Naštěstí nebyly v místě postiženém žárem životně důležité systémy a nedošlo ani k poškození závěsů elevonu.

Větší ztráta postihne pojišťovny při vyplácení pojistek, pokud se nepodaří opravit selhavší Leasat 3. Předpokládá se, že v důsledku ztrát již několika satelitů se v budoucnosti zvýší pojistné až na 20% pojistné částky, pokud pojišťovací společnosti vůbec neztratí zájem o tento druh obchodu. Leasat 3 by měl být oživen při letu STS-51-I koncem srpna letošního roku. V rámci této záchranné akce by měl obdržet systém dálkového rádiového ovládání, nouzově namontovaný na vnějšku družice.


Aktualizováno : 17.07.1997

[ Obsah | Pilotované lety | STS ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-51d/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.164016 vteřiny.