| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1983-089A |
30.08.1983 |
05.09.1983 |
6d 1h09m |
Insat 1B |
Posádka :
Truly,R.H.[VE] |
Brandenstein,D.Ch.[PL] | Bluford,G.S.[MS]
| Gardner,D.A.[MS] | Thornton,W.E.[MS]
[ Popis letu | Obrázky
| Experimenty | STS-8
v NASA ]
Popis
letu : (převzato z L+K 22-23/83 se svolením Mgr. A.Vítka)
STS-8
POD ROUŠKOU TMY
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.
ANTONÍN VÍTEK, CSc.
STS-8, třetí let Challengeru, se uskutečnil pod rouškou tmy. Vyžadoval
to především termín vypuštění indické telekomunikační družice Insat 1 B,
která měla být navedena na přechodovou oběžnou dráhu kolem půlnoci místního
času; také počasí na Cape Canaveral je v noci klidnější než ve dne, jako
všude v subtropickém pásmu. Hlavním důvodem však zřejmě bylo naléhání Pentagonu,
který v budoucnosti počítá s raketoplánem pro ryze vojenské účely, což
v sobě zahrnuje i náhlý start v kterékoliv denní či noční době.
Přípravy ke startu se podařilo zvládnout za 53 pracovních dní (62 kalendářních),
čímž byl překonán dosavadní rekord STS-7
o 7 pracovních dnů. Sestavování SRB zahájili technici ve VAB už 3. 6. v
době příprav na let STS-7, a ukončili
je 20. 6. O tři dny později došlo na připojení odhazovací nádrže. Challenger
sám dorazil z Edwards AFB v posledních červnových dnech a v OPF se podrobil
poletovým prověrkám. Bylo třeba vyměnit 76 dlaždic tepelné ochrany pneumatiky
na podvozku, brzdová obložení, okno pilotní kabiny poškozené mikrometeoritem,
hydraulické čerpadlo APU č. 3 a v neposlední řadě i záchod, který působil
nesnáze během letu STS-7. Technici rovněž
doplnili zásobu dusíku pro klimatizaci, natankovali kapalný amoniak pro
chladicí systém a načerpali novou zásobu pitné vody.
V polovině července bylo možno uložit do nákladového prostoru experimenty
GAS a 20. 7. i paletu DFI a cvičné užitečné zatížení PFTA. Poté putoval
Challenger z OPF do VAB a tam byl 27. 7. připojen k SRB a ET.
Převoz na rampu se uskutečnil 2. 8. a po zkušebním odpočítávání (4.
8.) došlo 9. 8. na uložení družice Insat 1B ve startovní kolébce do nákladového
prostoru Challengeru.
Původně zde měla být uložena i druhá telekomunikační družice systému
TDRSS. Při navádění TDRS-1 na stacionární dráhu však havaroval druhý stupeň
jejího IUS: praskl na něm hydraulický těsnicí prstenec, nesoucí vychylovací
trysku motoru, a zabránil tak servosystémům natáčet tryskou; IUS se stal
neovladatelným (viz L + K 59,1983, č.15, s. 583-586).
Po takové zkušenosti NASA škrtl TDRS-B z nákladu a nahradil jej maketou
PFTA, čtyřmi autonomními zatíženími GAS a také deseti pouzdry s obsahem
asi 260 000 dopisních obálek s příležitostnou známkou.
Rozhodnutí o TDRS-B zklamalo zejména vědecké kruhy, protože s touto
telekomunikační družicí se počítalo jako s protějškem k TDRS-1 při přenosu
výsledků experimentů ze Spacelabu během letu STS-9.
Za daných okolností bude tok informací pouze poloviční.
Pět dnů před startem se k Floridě od východu přiblížil uragán Barry,
naštěstí se však kosmodromu vyhnul a počasí se umoudřilo. Přípravy k letu
mohly pokračovat nerušeně a 27. 8. se dostavila z Houstonu i budoucí osádka
Challengeru: velitel letu STS-8 R. H. Truly, D. C. Brandenstein, pilot,
letoví specialisté D. A. Gardner, první kosmonaut černé pleti G. S. Bluford
Jr. a konečně W. S. Thornton, lékař. Po jejich příletu začalo odpočítávání
za stavu T-46 h a proběhlo bez problémů až do dne startu, 30. 8.
V době posledního desetiminutového přerušení, kdy do startu zbývalo
jen 9 minut, přecházela přes kosmodrom letní bouřka, takže meteorologové
doporučili pozdržet zbytek odpočítávání a vyčkat zlepšení počasí. Ohnivý
startovní chvost ionizovaných plynů může totiž snadno přitáhnout blesky,
takže za minimální bezpečnou vzdálenost bouřkových mraků se pokládá 8 km.
Nepřízeň počasí zamotala hlavu pracovníkům střediska řídícího start,
protože startovní okno bylo protentokrát neobyčejně úzké, pouhých 34 minut.
Naštěstí po 77minutovém zdržení se bouře vzdálila natolik, že odpočítávání
mohlo pokračovat, takže Challenger vzlétl 30. 8. v 06.32.00 UT. Plameny
z trysek motorů bylo za tmy vidět do okruhu 800 km, tj. v severních provinciích
Kuby směrem na jih, na západ až do Smoky Mountains a na sever do Jižní
Karoliny.
Start
proběhl normálně. Po zastavení chodu motorů SSME v T+8.45 min a odhození
nádrže ET přivedly dva manévry OMS (v 00.17 GET a 00.45 GET) raketoplán
na kruhovou dráhu ve výšce 296 km nad Zemí.
Po otevření nákladového prostoru se Bluford okamžitě ujal aktivování
elektroforetického zařízení CFES. Úkolem elektroforézy bylo oddělit tzv.
beta-buňky z kultur z lidského pankreasu, a tím získat čistou kulturu pro
výrobu inzulínu.
Na základě předběžných zkoušek při letu STS-8 hodlá firma Ortho Pharmaceuticals
zahájit v příštím roce poloprovoz až roce 1986 průmyslovou výrobu farmaceutických
preparátů.
Bluford prozatím během prvního dne letu zpracoval jen dva vzorky; druzí
členové osádky se ujali pilotáže, vyzkoušení RMS bez zatížení, filmování
a televizního přenosu. Na kutě se všichni ukládali v 11.00 GET, kolem 17.30
UT.
Druhého
dne letu, 31. 8., bylo hlavním úkolem vypuštění družice Insat 1B. Její
start se uskutečnil v 07.47 UT a o 45 min později navedl PAM-D družici
na přechodovou dráhu. Po dosažení stacionární dráhy se opět vynořil problém,
tentokrát s jedním panelem slunečních baterií, který se plně nevyklopil,
takže příkon proudu pro družici bude o něco menší. O eventuální nápravu
se ještě pokusí pracovníci indického řídicího střediska.
Na tento den dále připadl druhý nejdůležitější úkol: komplexní test
spojení Challengeru s řídicím střediskem v Houstonu prostřednictvím družice
TDRS-1. Dvě relace měly být zašifrovány, protože velitel Truly prováděl
zkoušky navigace raketoplánu pomocí sítě vojenských radiomajáků TAGAN.
Vzhledem k poruše na počítači umístěném na pozemní stanici White Sands
se v průběhu 14 hodin vůbec nepodařilo spojení přes družici navázat. Spojení
prostřednictvím pozemních stanic Challenger přirozeně udržoval jako obvykle.
K navázání styku přes TDRS-1 v pásmu Ku došlo teprve v následujících dnech
letu.
Druhý den letu probíhal také zajímavý pokus umístěný na paletě DFI -
totiž sledování a fotografování (ze zadního okénka pilotní kabiny) tepelně
citlivého nátěru na trubce tepelného čerpadla, aby se zjistila rychlost
proudění teplonosné kapaliny čerpadlem. Tomuto experimentu se věnoval Brandenstein,
zatímco Gardner v obytném prostoru zpracovával další vzorky na elektroforéze
CFES.
Další
dva dny letu 1. a 2. 9. - byly věnovány prověrkám práce RMS a PFTA.
Manipulátor RMS, známý pod přezdívkou "kanadská mechanická ruka",
je určen k nakládání a vykládání družic na oběžné dráze. Úspěchy slavil
již při letu STS-7, kde suverénně vládl
dosud nejtěžším objektem - družicí SPAS-01. Během letu STS-12
má vykládat družici LDEF o hmotnosti přibližně 9800 kg. Prozatím se však
manipulátor musel spokojit s objektem PFTA o hmotnosti přes tři a půl tuny.
Se zvládnutím této zátěže nebyly žádné problémy; k eventuálnímu uvolnění
nebyl PFTA uzpůsoben, protože nenesl žádné stabilizační či jiné zařízení
vůbec. Po uvolnění by začal rotovat a stal by se tím neovladatelným.
Čtvrtý den letu, 2. 9., snížil Truly dvěma manévry (OAB-1 a 2) dráhu
raketoplánu na 225 km. Stalo se to kvůli experimentům DSO 0301 a G-0348,
jímž se sledovala míra koroze v kosmickém prostoru vlivem atomárního kyslíku.
Challenger musel tedy přejít na co nejnižší, ještě však stabilní dráhu,
protože ve větší výšce je kyslíku velice málo.
Původní doba letu STS-8 byla plánována na 5 dní, což však NASA ještě
před startem prodloužil o den, aby se získalo před expedicí Spacelabu co
nejvíce informací o kvalitě spojové linky přes TDRS-1.
Kosmonauti mnoho práce neměli, takže jim zbyl čas i na půlhodinovou
televizní tiskovou konferenci s novináři. Velitel Challengeru přitom vyjádřil
svou spokojenost s průběhem letu, Brandenstein nadšení nad nočním startem
a lékař dr. Thornton žertovnou lítost nad tím, že nikdo z osádky netrpěl
ani v nejmenším kinetózou. Kinetóza byla totiž jedním z problémů, které
tvořily jeho letovou náplň. Jinak studoval v širší míře vliv beztíže na
lidský organismus. Podle vyjádření dr. Thorntona již neexistuje věková
hranice pro let do vesmíru (lékaři samotnému je 54 let).
Poslední den letu - 5. 9. - zahájila osádka Challengeru přípravy k přistání,
které se mělo odehrát opět pod rouškou tmy, již kolem 00.05 UT.
Po třech hodinách, po ukončení příprav, si účastníci letu oblékli anti-g
obleky a v 03.25 UT dostali povolení k návratu. V 06.35 UT vyslovil Houston
souhlas se zapálením motorů OMS. O pět minut později byl raketoplán otočen
zádí proti směru letu. Za dalších 10 min, v 06.50 UT, převedlo 143 s hoření
motorů Challenger na sestupnou dráhu.
Ke
ztrátě spojení došlo mezi 07.12 až 07.26 UT. V 07.38 UT byl raketoplán
naveden na dráhu 22 na Edwards AFB, osvětlenou světlomety s xenonovými
výbojkami o celkové svítivosti 800 miliónů kandel. V 07.39.42 UT se Challenger
dotkl podvozkem dráhy asi 100 m za plánovaným bodem a v 07.40.40 UT se
zastavil. Během letu se vyskytlo jen 18 drobných závad.
Při inspekci motorů SRB po vylovení z moře se však ukázalo, že Challenger
měl tentokrát namále: málem prohořela stěna jedné trysky. Pokud by k takové
závadě došlo, znamenalo by to téměř jistou ztrátu raketoplánu i osádky.
Vyjasnění příčin si vyžádalo odklad startu Columbie, původně plánovaný
na 28. října t. r., na neurčito.
Přistání za tmy proběhlo bez problémů a původní strach z prachu, který
se zvedá ještě před dosednutím a snižuje viditelnost, zvláště v záři reflektorů,
se ukázal jako neopodstatněný.
Raketoplán může tedy startovat i přistávat v kteroukoliv denní či noční
dobu a pod rouškou tmy tak sloužit k jakýmkoliv cílům.
Aktualizováno : 23.06.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-8/index.htm)
