Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz T > Sojuz T- 6
tisk 

M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1982-063A 24.06.1982 02.07.1982 7d21h51m 1. návštěva na Saljutu 7


Posádka Sojuzu T-6
Posádka : Džanibekov,V.A.[VE] | Ivančenkov,A.S.[PI] | Chrétien,J.L.[KV](Francie)


Znak letu Sojuz T-6Popis letu : (podle Přehledů kosmonautiky 1982 se svolením RNDr. P. Lály CSc)

      Let první sovětsko-francouzské posádky na stanici Saljut 7. Volací znak PAMIR, velitelem byl plk. Vladimir Alexandrovič Džanibekov (nar. 13. 5. 1942, v oddílu kosmonautů od r. 1970, třetí let), palubním inženýrem Alexandr Sergejevič Ivančenkov (nar. 28. 9. 1940, v oddílu od r. 1970, druhý kosmický let) a funkci kosmonauta výzkumníka zastával francouzský občan pplk. Jean-Loup Chrétien (nar. 20. 8.1938, ve výcviku od r. 1980). Záložní posádku tvořili Leonid Kizim, Vladimir Solovjov a Patrick Baudry.

      Nosná raketa byla vypuštěna přesně v plánovanou dobu 17.29.53 SEČ na předběžnou dráhu ve výši 200 - 248 km s periodou 88,7 min. Po dvouimpulsové korekci na 4. oběhu byla dráha zvýšena na 248 - 277 km, perioda 89,6 min. Následující den od 2.00 do 8.00 SEČ kosmonauti odpočívali. Po další dvouimpulsové korekci byla výška dráhy 295 - 314 km, perioda 90,4 min. Vlastní setkávací manévr byl zahájen v 15.38 SEČ, když se loď dostala do radiového kontaktu se stanicí (vzdálenost 20-25 km). Brzdící motor byl zapálen ve vzdálenosti 4 a 1,5 km od stanice, ostatní manévry zajistily malé trysky. celý manévr řídil palubní počítač dopravní lodi, ve vzdálenosti 900 m však musel řízení převzít velitel V. Džanibekov. Připojení k zadnímu uzlu stanice úspěšně ukončil 25. 6. v 18.46 SEČ nad Libyí celých 14 min před plánovaným okamžikem.

      Po prověrce hermetičnosti kosmonauti ve 22.00 SEČ přestoupili na palubu stanice, kde se setkali se základní posádkou A. Berezovým a V. Lebeděvem. První pracovní den pětičlenné posádky trval od 10.00 do 21.00 SEČ. Kosmonauti zahájili první ze 14 společných experimentů. Přístrojové vybavení má celkem 435 kg, z toho asi 180 kg bylo na stanici už při startu, 242 kg dopravila loď Progress 13 a 15 kg přivezli kosmonauti s sebou.

      Znak sovětsko-francouzského letu Sojuz T-6Experimenty byly rozděleny do několika skupin. Mezi lékařské patřily DS 1 (ultrazvukové měření rychlosti prouděni krve do mozku), ECHOGRAFIE (měření změn základních parametrů srdeční činnosti), POSTURE (sledování změn orientace a polohy v důsledku vizuální stimulace při pohybu a v klidu). Další skupinu tvořily biologické experimenty CYTOS 2 (sledování vlivu antibiotik na různé bakterie v podmínkách beztíže); speciální inkubátor byl už na stanici připraven, ampule se vzorky kosmonauti přivezli s sebou a BIOBLOC 5 (studium vlivu těžkých iontů kosmického záření na živě organismy). Komplex technologických experimentů byl nazván ELMA (Elaboration de Materiaux dans l'Espace). Součástí experimentu byla tepelná kalibrace nové sovětské pece KRISTALL, měření rychlosti rozpouštění tuhé slitiny ve vlastní tavenině (experiment DIFFUSION) a přípravy slitiny prvků, které se na Zemi nemísí (hliník a indium). Po odletu návštěvní posádky bylo v rámci experimentu ELMA 2 zpracováno ještě dalších 24 ampulí se vzorky. Velká pozornost byla věnována astrofyzikálním experimentům. Fotografická komora s velkou citlivostí byla použita pro studium atmosféry, meziplanetární hmoty a slabých galaxií ve viditelném a blízkém infračerveném oboru v experimentu PIRAMIG. V experimentu PCN (Photographie du Ciel Nocturne) se citlivou kamerou snímkovalo světlo noční oblohy. Registrace rentgenového záření galaktických a extragalaktických zdrojů (v oboru 2-600 keV) s časovým rozlišením 1 ms bylo úkolem experimentu SIRÉNE. Kromě toho se zkoušela aparatura pro zvýšení rozlišovací schopnosti pozorování gamma záření z kosmu.

      Dne 30. 6. byla podle měření pozemních stanic dráha stanice ve výši 281-307 km a perioda 90,3 min. Dne 1. 7., na závěr letu, kosmonauti prověřili systémy dopravní lodi Sojuz T-6 a zkušebně zapálili na 69 s její manévrovací motor. Nová výška dráhy byla 284-332 km, perioda 90 min. Všechny získané materiály byly uloženy do kabiny lodi. Dne 2. 7. kosmonauti přestoupili do dopravní lodi která se ve 12.04 SEČ oddělila od stanice Saljut 7. Ve 13.05 SEČ byl odhozen orbitální úsek lodi s nepotřebným odpadem (zanikl za 48 dní po startu, tj. 11.8).

      Sestup z oběžná dráhy začal ve 14.35 SEČ zapálením motoru nad jižním Atlantikem na 198,8 s. Tím se rychlost lodi snížila z původních 7460 m/s na 7345 m/s. Pilotní kabina se od přístrojového úseku oddělila ve 14.47 SEČ ve výši 227 km nad Nigérii. Do hustých vrstev atmosféry ve výši 100 km vstoupila kabina ve 14.57 SEČ nad Tureckem. Rádiové spojení s kabinou bylo vlivem brzdění ve výši 70 - 30 km přerušeno na 4 min. Kabina s kosmonauty měkce přistála s odchylkou 4 km v cílové oblasti 65 km severovýchodně od Arkalyku v 15.21.10 SEČ.

      Stejně jako start bylo i přistání přenášeno přímým přenosem v sovětské a francouzské televizi. Kosmonauti se pak vrátili na kosmodrom a 6. 7. přiletěli do Moskvy. Dne 9. 7. byli vyznamenáni v Kremlu a na francouzském velvyslanectví. 0ba francouzští kosmonauti se vrátili do Paříže 12. 7. a 16. 7. byli přijati prezidentem Mitterrandem. Sovětští účastníci letu navštívili Francii v září 1982 při kongresu Mezinárodní astronautické federace.


Aktualizováno : 28.10.2001

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz T ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_t/so-t6/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.147103 vteřiny.