Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz TM > Sojuz TM-29
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1999-007A 20.02.1999 28.08.1999 188d20h17m  Mir 27, francouzský a slovenský kosmonaut


Posádka Sojuzu TM-29 (zleva Bella, Afanasjev, Haigneré)
Posádka : Afanasjev,V.M.[VE] | Haigneré,J.-P.[PI] (Francie) | Bella,I.[KV] (Slovensko)

Popis letu :

Jeden z posledních letů na stanici Mir byl zahájen úspěšným startem nosné rakety Sojuz z kosmodromu Bajkonur dne 20.02.1999 v 04:18:01 UT (05:18:01 SEČ) - tedy den po 13. výročí startu základního bloku Miru. V posádce byl kromě ruského velitele Afanasjeva a francouze Haigneré i první slovenský kosmonaut major Ing. Ivan Bella (34 let). Jeho náhradníkem byl pplk. Ing. Michal Fulier (44 let).

Po dokončení sbližovacích manévrů se Sojuz TM-29 s mezinárodní posádkou úspěšně připojil k přednímu uzlu (-X) stanice Mir (22.02.1999 v 05:36:16 UT). Přiblížení i spojení proběhlo v automatickém režimu pomocí systému KURS.

Brzy po přechodu na stanici Mir a po oficiálním uvítání zahájili kosmonauti Slovenska a Francie spolu se svými ruskými kolegy řadu experimentů.

Mir při přibližování Sojuzu TM-29 (22.02.1999)Slovenská mise na Mir se jmenovala Štefánik. Slovenská akademie věd (SAV) vybrala pro let slovenského kosmonauta do vesmíru z původních patnácti navrhovaných vědeckých projektů šest. Celkové náklady na jejich realizaci představují sumu 15,6 mil. Sk a byly hrazeny z rezervy vlády SR jako zvláštní úkoly rozvoje vědy a techniky.

Experimenty slovenské mise Štefánik :

  • SK-1 Dozimetrie
    Cílem bylo získat nové údaje o jaderné složce kosmického záření s energií nad 200 MeV na nukleon. Zkoumalo se poškození různých materiálů (biologické látky, integrované obvody, ...) skrz které projdou nabité energetické částice.
  • SK-2 Senzo-asymetrie
    Výzkum senzorické asymetrie při vzniku kinetózy v kosmu. Zkoumaly se pocity iluzí, příčiny dezorientace vestibulárního aparátu a jejich odstranění.
  • Znak mise ŠtefánikSK-3 Endotest
    Experiment byl zaměřen na zjištění odezvy neuroendokrinních a dalších fyziologických funkcí na různe druhy zátěže kosmonautů v předletové přípravě, během kosmického letu a v poletovém adaptačním období. Konkrétně šlo o měření změn hladin různých hormonů v krvi. To umožnilo posoudit stupeň stresu v podmínkách kosmického letu, stupeň trénovanosti organismu a schopnost zvládnout stresové zátěžové stavy a pracovní nároky kosmonauta. Takovéto komplexní vyšetření se ve vesmíru zatím neuskutečnilo, takže Slovensko má v této oblasti vědeckou prioritu. Pro odběry krve byla použita souprava Plazma-03, která je modernější variantou soupravy Plazma-01, vyvinuté ještě v ČSAV pro Saljut a Mir.
  • SK-4 Metabolizmus
    Zkoumaly se metabolické důsledky snížené fyzické aktivity u kosmonauta v průběhu letu.
  • SK-5 Tréning
    Studium vytrvalostního tréninku kosmonautů v předletové přípravě a kardiovaskulární odezvy na různé stresy.
  • SK-6 Prepelica (Křepelka)
    Cílem bylo uzavřít reprodukční systém japonské křepelky v podmínkách stavu beztíže a tak vytvořit podmínky pro doplňování stravy kosmonautů při dlouhodobých letech. Během letu se skutečně vylíhlo 10 křepelek, které se s Bellou vrátily na Zemi. Jen třem se však podařilo přežít. Ostatní zahynuly zřejmě kvůli nízké teplotě v modulu a v místě přistání.

Po šesti dnech pobytu na Miru slovenský kosmonaut dokončil experimenty, přičemž zvláštní pozornost věnoval mladým japonským křepelkám, a spolu s Padalkou přestoupil do Sojuzu TM-28. Kosmická loď se ještě 27.02.1999 ve 22:52 UT (23:52 SEČ) oddělila od Miru a zahájila návratové operace. Po bezchybném brzdicím manévru dosedla přistávací kabina v neděli 28.02.1999 v 02:14:13 UT (03:14:13 SEČ) na Zemi 58 km severně od Arkalyku v Kazachstánu.

Haigneré pokračoval v dlouhodobém letu (v rámci programu Perseus), za který francouzská strana zaplatila přes 20 mil. USD.

Znak letuFrancouzský kosmonaut spolu s Afanasjevem a Avdějevem vytvořili už 27. základní posádku Miru.

Začátkem dubna 1999 došlo na doplnění zásob. Automatická nákladní loď Progress M-41 odstartovala z Bajkonuru 02.04.1999 v 11:29 UT. O dva dny později (04.04.1999 ve 12:46 UT) se v automatickém režimu připojila ke stanici Mir (k uzlu +X na modulu Kvant).

Haigneré během svého dlouhodobého letu uskutečnil výstup do kosmického prostoru (EVA) a provedl řadu experimentů. Tento program navázal na předchozí francouzské programy na Miru.

Znak mise PerseusExperimenty francouzské mise Perseus :

  • Experimenty, pro něž jsou už na Miru zařízení instalována :
    • Physiolab (kardio-vaskulární výzkum - adaptace na mikrogravitaci)
    • Cognilab (neuro-senzorický experiment)
    • Alice 2 (chování kapalin ve stavu beztíže)
    • Castor (dynamika stanice Mir, výzkum tlumení vibrací)
  • Nové experimenty na vnějším povrchu stanice :
    • Exobiologie (vystavení aminokyselin kosmickému prostředí)
    • Comet (sběr mimozemského materiálu na oběžné dráze)
    • Spica (ověření součástí, určených pro kosmické prostředí)
  • Nový francouzský experiment uvnitř stanice :
    • Genesis (biologie)
  • Experimenty ve spolupráci s Německem :
    • WGS (lékařská biologie)
    • Titus (krystalizační pícka)
  • Experimenty ve spolupráci s ESA :
    • BSMD (lékařská biologie)
    • FLYWELL (lékařská biologie)
    • MIRSUPIO

V pátek 16.04.1999 se uskutečnil výstup dvou kosmonautů do kosmického prostoru (EVA). Afanasjev a Haigneré vystoupili ze stanice v 04:37 UT a strávili mimo ní celkem 6h 19m. Během výstupu sejmuli dříve instalovaný francouzský detektor mikrometeoritů a naopak na povrch stanice umístili kontejnery s různým organickým materiálem, aby bylo možno sledovat jeho chování v kosmickém prostoru. Na závěr kosmonauti ještě vypustili radioamatérskou mikrodružici Sputnik-42. Původně měla být ještě vyzkoušena nová technika pro opravu poškozeného modulu Spektr a instalována ruská aparatura Sprut (Octopus - Chobotnice) pro měření úrovně radiace mimo stanici, ale problémy s ventilací skafandrů a opravářskou sadou způsobily, že tyto experimenty musely být odvolány.

06.07.1999 Kazachstán nařídil zákaz letů z kosmodromu Bajkonur po havárii ruské nosné rakety Proton. Ta totiž krátce po startu dne 05.07.1999 s vojenskou družicí Raduga explodovala a zbytky, které dopadly na území Kazachstánu, způsobily lokální ekologickou katastrofu. Palivo Protonu je totiž vysoce toxické. Důvodem havárie byl zřejmě vadný motor. Nikdo nebyl naštěstí zraněn.

Kazachstán zrušil zákaz letů z Bajkonuru až ve středu 14.07.1999 po dohodě s Ruskem. Kazachstán požadoval záruky od Moskvy, že uhradí prostředky za pronájem kosmodromu. Podle dohody z roku 1994 by Rusko mělo platit ročně 115 000 dolarů za pronájem kosmodromu. Dosud však nic nezaplatilo a teprve poslední incident přiměl ruské vedení ke slibu, že již příští měsíc začne dlužnou částku splácet. Letos by přitom Moskva měla zaplatit 50 miliónů dolarů v hotovosti. Příští rok pak poskytne zboží a služby za 65 miliónů dolarů.

Hned 16.07.1999 v 16:37:33 UT tedy odstartoval z Bajkonuru zásobovací Progress M-42. O dva dny později (18.07.1999 v 17:53 UT) se úspěšně připojil k uzlu +X na modulu Kvant stanice Mir. Kromě obvyklých zásob, přivezl i zařízení, které umožní udržovat stanici v bezpečném stavu i v bezpilotním režimu, než bude s konečnou platností rozhodnuto o jejím osudu.

Progress M-41 se od Miru odpojil až po startu Progressu M-42 a ověření jeho funkčnosti na oběžné dráze. K odletu tedy došlo 17.07.1999 11:20 UT a kolem 19:15 UT téhož dne Progress M-41 zanikl v hustých vrstvách atmosféry, kam byl naveden brzdicím manévrem.

V pátek 23.07.1999 se uskutečnil další výstup dvou ruských kosmonautů do kosmického prostoru (EVA). Afanasjev a Avdějev otevřeli průlez v přechodové komože v 11:06 UT. Nejprve se pokoušeli naléz místo úniku v modulu Kvant-2. Samozřejmě neúspěšně, protože to byl opravdu nesplnitelný úkol. Potom se pokoušeli nainstalovat a uvolnit novou anténu na nosníku Sofora. Bohužel ani tento úkol se jim nepodařilo dokončit, protože anténa se rozevřela asi jen z 90%, přestože jí Afanasjev domlouval mnoha kopanci a údery. Nakonec byli kosmonauti úspěšní alespoň při snímání několika experimentů z povrchu stanice (např. Exobiologie). Protože práce byly v časovém skluzu, byl výstup o něco prodloužen. Jeho závěr byl však spěšný, protože ve skafandru Afanasjeva selhala termoregulace. Vnější průlez byl nakonec uzavřen v 17:13 UT, o 28 minut později, než stanovil původní plán. Výstup trval celkem 6 hodin 7 minut.

O pár dní později, ve středu 28.07.1999, se uskutečnil poslední plánovaný výstup kosmonautů z Miru. Afanasjev a Avdějev byli tentokrát velice úspěšní. Podařilo se jim totiž úplně vyklopit novou anténu na nosníku Sofora. Ukázalo se, že problém byl v napájecích kabelech. Po jejich správném zapojení se anténa vyklopila zcela samostatně, tak jak bylo původně plánováno. Kosmonauti pak ještě na povrch Miru nainstalovali několik autonomních experimentů, které už nebude třeba odmontovat. Výstup trval celkem 5 hodin 22 minut.

Už v pondělí 02.08.1999 zahájila trojice kosmonautů na příkaz ze Země předčasný přechod stanice na nepilotovaný režim letu. Podnětem pro toto rozhodnutí byla nová porucha hlavního počítače, která nastala v pátek 30.07.1999 a která přinutila posádku zapojit počítač rezervní. Kosmonauti zahájili přípravu na přechod stanice na nepilotovaný režim o tři dny dříve, než bylo původně plánováno. Rozhodnutí o uspíšení přechodu Miru na nepilotovaný režim letu bylo možné proto, že posádka v minulých dnech zintenzívnila práci a splnila velkou část prací, které byly původně plánovány na pozdější termín.

Mir přijal na své palubě 103 kosmonautů, z nichž 62 nebylo Rusů. Komplex s mnoha specializovanými vědeckými aparaturami umožnil během 29 misí realizaci na 16.500 výzkumných úkolů. Celkem devětkrát se také uskutečnilo spojení amerického raketoplánu s touto ruskou orbitální stanicí.

Přistání Sojuzu TM-29 (28.08.1999)27.08.1999 v 18:12 UT byl uzavřen průlez mezi opuštěnou stanicí Mir a dopravní lodí Sojuz TM-29, do které přešla celá posádka. Ve 21:17 se Sojuz TMM-29 od Miru odpojil. Přistávací modul s Viktorem Afanasjevem, Sergejem Avdějevem a Francouzem Jeanem-Pierrem Haignerém bezpečně přistál v sobotu 28.08.1999 v 00:35 UT (02:35 SELČ) v kazašské stepi poblíž Arkalyku. Po téměř deseti letech (od září 1989) se tak na oběžné dráze kolem Země opět nenacházel žádný kosmonaut.

Příprava na obnovení pilotovaného režimu letu Miru byla zahájena startem nákladního Progressu M1-1 z kosmodromu Bajkonur dne 01.02.2000 v 06:47 UT a jeho úspěšným připojením k Miru dne 03.02.2000 v 08:02 UT. V dalších dnech Progress M1-1 zvýšil vlastním motorem dráhu komplexu o 40 - 60 km (na 360 - 380 km). Pro tento úkol měl Progress M1 zvětšené nádrže paliva. Kromě toho ale na Mir přivezl 2000 kg dalších zásob (vodu, potraviny, náhradní díly).

Pilotované lety ke stanici Mir byly obnoveny až 04.04.2000 startem Sojuzu TM-30.


Aktualizováno : 04.11.2001

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM | Sojuz TM-28 | Sojuz TM-30 ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm29/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.160322 vteřiny.