| M.označení
| Start
| Přistání
| Délka letu
| Poznámka
|
| 1979-018A
| 25.02.1979
| 19.08.1979
| 175d 0h36m
| 3. základní posádka na Saljutu 6
|
Posádka : Ljachov,V.A.[VE]
| Rjumin,V.V.[PI]
Popis letu :
(podle Přehledů kosmonautiky 1979 se svolením RNDr. P. Lály CSc)
Let třetí základní posádky na stanici SALJUT 6, během
kterého posádka přijala tři nákladní lodi PROGRESS a
bezpilotní loď SOJUZ 34. Volací znak posádky byl PROTON,
jejím velitelem Vladimír Afanasjevič LJACHOV (38 let, poprvé
v kosmu), palubním inženýrem Valerij Viktorovič RJUMIN (40
let, druhý kosmický let).
Dopravní loď byla vypuštěna ve 12.54 SEČ a po řadě
manévrů se 26.2. ve 14.30 připojila k přednímu spojovacímu
uzlu stanice na jejím 8140. oběhu. Po přestupu na palubu
stanice začali kosmonauti uvádět do chodu Její systémy a
vypínat systémy dopravní lodi. Pracovní den byl po celou
dobu letu pravidelný - od 6 do 21 hod. SEČ. Nejprve byly
zahájeny biologické experimenty a založen nový film do
kamery MKF-6M. Motorem lodi SOJUZ 32 byla 1.3. provedena
korekce dráhy orbitálního komplexu (perioda 90,9 min, výška
nad Zemí 308-338 km). Na základě prověrky stavu zásob a
palubních systémů byl připraven 1300 kg náklad dopravní lodi
PROGRESS 5 (přes 300 položek).
Nákladní loď se automaticky připojila k zadnímu
spojovacímu uzlu stanice 14.3. v 8.20 SEČ. Následující den
v 7 hod. kosmonauti otevřeli spojovací průlez a začali
náklad vykládat. Druhá základní posádka stanice (Kovaljonok
a Ivančenkov) zpozorovala v závěru svého letu závady
v činnosti systému orientace stanice a korekce její dráhy.
Byly lokalizovány jako netěsnost membrány v jedné ze tří
společných palivových nádrží systému. V každé nádrži může
být až 200 kg asymetrického dimethylhydrazinu, které je
v případě potřeby vytlačován z nádrže tlakem dusíku.
Poškození membrány mohlo vyvolat pronikání chemicky
agresivního paliva do potrubí s následným poškozením ventilů
a dalších částí systému. Proto bylo rozhodnuto vadnou nádrž
vyprázdnit a naplnit neškodným dusíkem.
Kosmonauti zahájili opravu 16.3. za pomoci pozemního
řídicího střediska. Nejprve byl celý komplex uveden do
pomalé rotace kolem podélné osy, takže obě (patrně
promísené) látky se odstředivou silou oddělily.Pak bylo
palivo přečerpáno do prázdné nádrže nákladní lodi. Zbytky
paliva ze spojovacího potrubí pak byly "vyvětrány" do
kosmického vakua otevřením větracího ventilu. Větrání trvalo
týden, pak bylo potrubí pročištěno dusíkem a znovu
provětráno. Nakonec byla poškozená nádrž naplněna dusíkem a
tím oddělena od ostatních částí systému. Nezávisle bylo
doplněno okysličovadlo (oxid dusičitý) do nádrží stanice.
Přesto byly i nadále ke korekcím dráhy používány motory
dopravních lodí (motor PROGRESSu 5 byl použit 30.3. a 2.4.)
a ze systému stanice se užívaly pouze orientační motorky.
Kosmonauti dále vyměnili část řídicího pultu stanice,
instalovali nové tavicí zařízení KRISTALL, dodatečné
akumulátory, gama-teleskop JELENA atd. Dne 24.3. poprvé
vyzkoušeli televizní přenos ve směru Země - stanice. Od té
doby mohli v případě potřeby pozorovat obraz snímaný
v řídicím středisku a vidět členy své rodiny při
pravidelných rozhovorech koncem týdne. Nákladní loď PROGRESS
5, do které kosmonauti přenesli již nepotřebné zařízení, se
od stanice odpojila 3.4. v 17.10 SEČ a 5.4. zanikla nad
předem zvolenou oblastí Pacifiku.
Kosmonauti obnovili 4.4. práci s velkým dalekohledem
BST-1M určeným k pozorování v submilimetrové oblasti
spektra, vizuální i fotografické pozorování Země a
technologické experimenty na aparaturách SPLAV a KRISTALL
(na druhé z nich bylo zpracováno mj. i 10 francouzských
vzorků v experimentu ELMA). Dne 6.4. byla motorem lodi SOJUZ
32 provedena korekce dráhy, jako příprava na start lodi
SOJUZ 33 se sovětsko-bulharskou posádkou.
Při pozorování krátkovlnného záření Země dalekohledem BST-1M byla jeho
přijímací část ochlazena na 4 K. Dne 8.5. byl instalován
nový televizní vysílač.
Další nákladní kosmická loď PROGRESS 6 se připojila
k zadnímu spojovacímu uzlu stanice 15.5. v 7.19 SEČ.
Následující den kosmonauti zahájili její vykládku a byl také
zkušebně zapálen motor lodi SOJUZ 32. Korekce dráhy byla
provedena 23.5. motorem lodi PROGRESS 6 (perioda 91,2 min,
výška nad Zemí 333-352 km). Mezi novou aparaturou byl i
bulharský experiment DUGA. Vzduch na palubě byl doplněn
z nádrží lodi 26.5. a přečerpání paliva skončilo 28.5.
Kosmonauti vyměnili řídicí pult navigační aparatury DELTA a
1.6. použili sprchovací kout. Sledovali vliv polohy Slunce a
zaprášení povrchu iluminátorů na snímkování hvězd. Byl
zahájen také bulharský technologický experiment PIRIN. Dne
4. a 5.6. byly motorem lodi PROGRESS 6 provedeny dvě korekce
dráhy, takže její výška se zvýšila na 358 - 371 km.
Nákladní loď PROGRESS 6 se od stanice oddělila 8.6. v
9 hod. SEČ, až po startu bezpilotní lodi SOJUZ 34 (označení
1979-049A). Loď SOJUZ 34 se automaticky připojila k zadnímu
spojovacímu uzlu stanice 8.6. ve 21.02 SEČ a PROGRESS 6 byl
naveden do atmosféry nad Pacifikem 10.6. v 19.51 SEČ. Loď
SOJUZ 32, která překročila svoji nominální délku letu
v kosmických podmínkách (90 dní) se odpojila od stanice
13.6. v 10.51 SEČ a téhož dne v 17.18 SEČ přistála její
kabina 295 km SZ od Džezkazganu v Kazašské SSR. Dopravila na
zemi výsledky dosud provedených experimentů a vzorky
aparatury, která dlouhodobě fungovala v kosmu. Aby se
uvolnil zadní spojovací uzel stanice pro další nákladní
lodi, provedli kosmonauti 14.6. přeskupení orbitálního
komplexu. Vstoupili do lodi SOJUZ 34, která se v 17.18 SEČ
oddělila od zadního uzlu a vzdálila se asi 100 m od stanice.
SALJUT 6 se pak otočil o 180° a loď. se začala automaticky
přibližovat k přednímu spojovacímu uzlu. Kosmonauti po
prověření hermetičnosti spojení opět přešli na palubu
stanice a pokračovali v práci. Do 12 hod. SEČ 24.6. vykonala
stanice již 10 000 oběhů kolem Země a třetí posádka na ní
pracovala 4 měsíce. Byl zahájen další bulharský experiment
SPEKTR-15.
Poslední nákladní loď PROGRESS 7 se k zadnímu
spojovacímu uzlu stanice připojila 30.6. ve 12.18. SEČ.
Následující den zahájili kosmonauti vykládku lodi a
pokračovali ve vědecko-technických experimentech. Při
stabilizovaném letu sledovali deformaci stanice vlivem
ohřevu slunečními paprsky. Dne 4.7. byla motorem lodi
PROGRESS 7 provedena korekce dráhy, která zvýšila dráhu
komplexu na 399 - 411 km (perioda 92,46 min). Tato dosud
nejvyšší dráha u sovětských orbitálních stanic umožnila
další let bez častých korekcí. Dne 6.7. pozorovali
kosmonauti tisíc km dlouhý pás planktonu u Kurilských
ostrovů. Atmosféra na stanici byla opět doplněna 9.7. a
13.7. bylo dokončeno přečerpání paliva, 16.7. okysličovadla
do nádrží stanice.
Nákladní loď PROGRESS 7 se oddělila od stanice 18.7. ve
4.50 SEČ a její řízený vstup do atmosféry nad Pacifikem
začal zapálením motoru 20.7. ve 2.57 SEČ. Před oddělením
lodi umístili kosmonauti v hermetické přechodové komoře
stanice a uvnitř spojovacího uzlu 100 kg složený
radioteleskop KRT-10. Po oddělení lodi se přijímací
parabolická anténa rozvinula na plný průměr 10 m. Průběh
operace sledovali kosmonauti i televizní kamera lodi
PROGRESS. První velký parabolický radioteleskop na oběžné
dráze pracoval ve spolupráci s novým 70 m teleskopem na
Krymu (získala se tak základna o délce přes 10 tisíc km),
Součástí kosmického radioteleskopu byl ještě
několikakanálový přijímač, přesná časová základna a zařízení
pro záznam a přenos dat na Zemi. Kosmonauti nejprve teleskop
seřídili a 24.7. provedli první zkušební měření na zdroji
Cassiopeia-A. Během dalších dní bylo zmapováno rádiové
záření Mléčné dráhy, několikrát byl sledován pulsar CP 0329
a Slunce, sledováno bylo i záření zemských pevnin a oceánů.
Práce s radioteleskopem skončily 9.8., kdy se jeho anténa
pyrotechnicky oddělila od stanice.
Loď PROGRESS 7 dopravila na palubu také aparaturu
ISPARITĚL o hmotnosti 26 kg, kterou kosmonauti umístili do
vakuové komory místo aparatury SPLAV. Provedli několik
zkoušek napařování stříbra na destičky z titanu. Navíc proti
plánu kosmonauti v závěru letu (171. letový den) oblékli
skafandry uložené v přechodové části stanice a vystoupili na
její povrch. Výstup do kosmu začal 15.8. v 15.16 SEČ a trval
83 minut. Kosmonauti nejprve přeručkovali podél zábradlí
umístěného na povrchu stanice až na její záď, kde se při
oddělování zachytila za vyčnívající části aparatury
desetimetrová anténa radioteleskopu. Palubní inženýr
Rjumin
ji za pomoci kleští uvolnil a pak oba ještě odmontovali
detektory mikrometeoritů a vzorky různých materiálů
(experiment ELASTA). Po návratu do stanice kosmonauti opět
uložili skafandry a přechodový úsek naplnili vzduchem.
Ukládání nákladu do návratové kabiny lodi SOJUZ 34 začalo
10.8. V závěrečné fázi svého rekordního letu kosmonauti zintenzívnili cvičení
a častěji používali tlakový oblek ČIBIS. Dopravní loď SOJUZ 34 s kosmonauty
se oddělila od stanice SALJUT 6 dne 19.8.
v 10.07 SEČ na jejím 10 873. oběhu. Motor lodi byl zapálen ve 12.39 SEČ na 214
s, za dalších 22 min došlo k oddělení přistávací kabiny od zbytku lodi. Kabina
přistála 19.8. ve 13.30 SEČ v cílové oblasti 170 km JV od Džezkazganu. Kosmonauti
se po rekordním letu cítili dobře. Do Moskvy se vrátili 5.9.1979.
Aktualizováno : 21.10.2001
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz/so-32/index.htm)
