Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz TM > Sojuz TM-23
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1996-011A 21.02.1996 02.09.1996 193d19h08m Mir 21


Posádka Sojuzu TM-23
Posádka : Onufrijenko,J.[VE] | Usačev,J.V.[PI]
[ Popis letu | Obrázky | Experimenty ]


Znak letuPopis letu :

Dne 21.02.1996 odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz TM-23 s posádkou ve složení: velitel Jurij Ivanovič Onufrijenko a palubní inženýr Jurij Vladimírovič Usačev. Oba tvořili 21. základní posádku Miru (EO-21).

Ještě před příletem nové posádky se od Miru 22.02.1996 odpojil Progress M-30 a později téhož dne byl naveden do hustých vrstev atmosféry, kde zanikl.

Sojuz TM-23 se připojil k Miru 23.02.1996 ve 14:20:35 UT. V následujících dnech se vystřídaly obě základní posádky a Reiter dokončil experimenty v rámci programu EuroMir-95.

29.02.1996 se Sojuz TM-22 s předchozí posádkou (Gidzenko, Avdějev, Reiter) odpojil od Miru a v 10:42 UT přistál v Kazachstánu.

Znak letu (latinkou)Nová základní posádka se pak už začala chystat na třetí přílet amerického raketoplánu k Miru. K tomu došlo při letu STS-76.

Druhý jarní den, 22. března 1996, za krásného počasí, vyrazil raketoplán Atlantis vzhůru k obloze v 08.13.03,999 UT, přesně na začátku startovního okna. Po dosažení apogea byly v 08.55.26 UT zažehnuty oba motory OMS, takže zvýšení rychlosti o 23,2 m/s převedlo družicový stupeň na výchozí dráhu ve výši 158 až 293 km, se sklonem 51,66° a dobou oběhu 89,00 min. Po neodmyslitelných prověrkách dostala osádka od řídicího střediska souhlas k operacím na oběžné dráze a otevřela tedy v 09.48 UT nákladový prostor.

Stíhání Miru obíhajícího po dráze ve výši 390 až 398 km bylo zahájeno. V 11.55.29,8 UT zažehli piloti znovu oba motory OMS. Manévr NC1/OMS-3 trval 42,8 s a změnil rychlost raketoplánu o 21,0 m/s. Atlantis se nyní začal pohybovat po dráze ve výši 226 až 295 km a kolem 13.00 UT se nacházel 24 260 km za stanicí, k níž se přibližoval rychlostí 1285 km za každý oběh kolem Země.

Po několika dalších korekčních manévrech se raketoplán přiblížil k Miru na dohled. Na žádost ruské strany osádka Atlantis krátce po půlnoci 24. března uzavřela větrací otvory motorového prostoru, aby se snížila pravděpodobnost znečištění stanice Mir - především optiky jejích měřicích přístrojů a povrchu slunečních baterií - vypařující se hydraulickou kapalinou. V 01.54 UT byl znovu oživen stykovací systém na ODS. To se již Atlantis a Mir k sobě přiblížily na vzdálenost necelých 100 metrů. Ke kontaktu mezi nimi došlo přesně podle plánu krátce po 02.34 UT. Vlastní spojení obou těles bylo však dokončeno až 24. března 1996 v 02.50.09,9 UT. Pak Rich Searfoss natlakoval prostor mezi průlezy a konečně v 04.31 UT byly jejich poklopy otevřeny.

Jako první se přivítali velitelé obou osádek, Onufrijenko a Chilton. Podle tradice z předchozích dvou setkání si osádky během krátké ceremonie v hlavním obytném prostoru Miru vyměnily drobné dárky. Rusové obdarovali Američany různými suvenýry, ti zase na oplátku věnovali kosmonautům trička se symboly letu STS-76, velikonoční čokoládové zajíčky ale také dvě knihy. Jednou z nich byl Lovellův faktografický román "Ztracený Měsíc", podle nějž byl natočen film "Apollo 13".

Po krátké instruktáži o bezpečnostních opatřeních na obou kosmických tělesech začala překládka věcí dopravených na Mir raketoplánem. Během pěti dnů musely obě osádky spojenými silami přepravit kolem tuny nákladu, včetně vody, zásob, vědeckého vybavení i oblečení a jiných potřeb z raketoplánu na Mir. Opačným směrem putovaly výsledky výzkumů a porouchané části výbavy stanice.

Poté, co byla z Atlantis na Mir přenesena tvarovaná výplň křesla do Sojuzu pro americkou astronautku a po schválení vydaném Billem Reevesem a Nikolajem Nikiforovem - vedoucími směn v řídicím středisku v Houstonu a v Kaliningradu - se Shanon Lucidová stala oficiálně třetí členkou 21. základní osádky Miru a zahájila tak svůj dlouhodobý pobyt na této stanici. Původně měl trvat čtyři a půl měsíce, ale v důsledku odkladů startu raketoplánu se neplánovaně protáhl o celý měsíc.

Pátý den letu raketoplánu (26. března) proběhl ve znamení příprav na výstup dvojice amerických astronautů do volného prostoru. Průlezy mezi Mirem a Atlantis, stejně tak jako vstup do Spacehabu, byly uzavřeny a v obytných prostorách raketoplánu došlo ke snížení tlaku z obvyklých 1014 hPa na 703 hPa; Godwinová a Clifford začali z masek dýchat čistý kyslík. Kolem 02.45 UT, krátce po dalším nočním oddechu (16.43 až 00.43 UT 27. března), začaly bezprostřední přípravy na výstup. Oba astronauti se v přechodové komoře oblékli do skafandrů. Během jejich prověrky bylo zjištěno, že nefunguje přenos lékařskobiologických dat z Cliffordova skafandru, takže bylo třeba vyměnit vysílač; jako záložní posloužila standardní přenosová jednotka, používaná astronauty během pobytu v kabině při lékařském vyšetření. Výměna způsobila určité zpoždění, takže dekomprese přechodové komory byla zahájena teprve v 06.15 UT. K vlastnímu výstupu došlo v 06.34 UT, dvě minuty po otevření průlezu. Oba astronauti byli pro výstup vybaveni také záchranným systémem SAFER, který by jim umožnil bezpečný návrat zpět v případě, že by "odlétli" do volného prostoru. Tentokrát by je raketoplán, připojený ke stanici, těžko mohl dohonit. Systém SAFER byl již úspěšně vyzkoušen za letu STS-64 v září 1994.

Prvním úkolem astronautů bylo umístění čtyř montážních přípravků na zábradlíčka u stykovacího modulu DM na ruské stanici. Tyto přípravky měly sloužit čtyřem zařízením MEEP. Poté oba pracovníci demontovali a uložili do přechodové komory televizní kameru, která před připojením modulu DM sloužila pro sledování setkávacích manévrů. Z úložného kontejneru v nákladovém prostoru přenesli postupně všechny čtyři MEEP a připevnili je na právě instalované úchyty. Zařízení MEEP (Mir Environmental Effects Payload) měla sloužit především k zachytávání kosmického smetí, ale také plynů, které vytvářely "atmosféru" kolem stanice. S jejich opětovným sejmutím a odvozem na Zemi k prozkoumání se počítalo zhruba za čtyři měsíce.

Po ukončeni této operace přikročili Godwinová a Clifford ke zkouškám nové univerzální pracovní plošiny UFR (Universal Foot Restraint), čtyř různých druhů poutacích lan a řady nových typů nářadí, určeného zejména pro montážní práce při výstavbě chystané mezinárodní kosmické stanice Alpha.

Kosmická vycházka, první, kterou uskutečnili američtí astronauti u ruské kosmické stanice, skončila ve 12.36 UT po 6 hodinách 2 minutách a 28 sekundách. Trvala přibližně o půl hodiny déle, než bylo původně plánováno.

Ještě v jejím průběhu otevřel zbytek osádky Atlantis průlezy mezi raketoplánem a stanicí a také tlak v obytných prostorách byl vrácen na obvyklou hodnotu. Zbytek letu ve spojení měl posloužit k obohacení atmosféry uvnitř ruské stanice vzduchem z družicového stupně. Proto byl tlak později postupně zvyšován až na 1070 hPa a koncentrace kyslíku v ovzduší byla zvýšena z normálních 20 na 25 %. Během letu bylo také naplněno 15 nouzových plastikových vaků odpadní vodou z palivových článků Atlantis; každý z nich obsahoval asi 100 liber, tedy kolem 45 kg vody. Také tyto vaky byly přepraveny na palubu stanice jako zdroj pitné i užitkové vody.

Budíček 28. března byl opět v 00.43 UT. Začal poslední celý den společného pobytu astronautů a kosmonautů. Zbývalo ještě dokončit transport materiálu z Miru i z Atlantis a také se prováděla kontrola seznamů přenášených věcí, aby se na nic nezapomnělo. Pak již nezbývalo než poslední potřesení rukama a konečně, kolem 10.15 UT, obě skupiny oddělily uzavřené průlezy. Jejich hermetizace byla dokončena ve 12.43 UT. Následovalo uzavření průlezu do stykovacího modulu ODS ve 13.08 UT a vypuštění atmosféry z přechodového tunelu mezi oběma tělesy ve 13.15 UT. Nastala závěrečná noc spojení raketoplánu a Miru.

K přípravám na odpojení Atlantis došlo krátce před půlnocí světového času z 28. na 29. března. V 00.37 UT byly zapojeny systémy ODS a v 01.05.46 UT započalo odemykání zámků, které trvalo dvě a půl minuty. Signál plného odpojení dostaly palubní počítače Atlantis přesně v 01.08.03,4 UT. Současně s tím nastartovaly trysky RCS, které v módu "low-Z" dodaly raketoplánu nezbytný impuls k plavnému oddělení. Po hodinovém oblétání stanice ve vzdálenosti nepřevyšující 180 m dali piloti raketoplánu povel k vlastnímu separačnímu manévru. V 02.08 UT, po zapojení dvou trysek RCS na 12,5 sekundy, přešel raketoplán na samostatnou dráhu ve výši 388 až 397 km.

Eventualita přistání raketoplánu na Floridě na obězích 143 a 144 musela být pro silný vítr odvolána. Ke cti tedy přišla kalifornská základna Edwards AFB. Brzdicí manévr se uskutečnil na 144. oběhu zážehem obou motorů OMS ve 12.23.08,1 UT na dobu 200,4 sekundy, což způsobilo snížení rychlosti o 108,5 m/s. Družicový stupeň rychle sestupoval z dráhy a ve 12.57.33,3 UT proťal pomyslnou hranici atmosféry ve výši 400 000 stop (121,92 km). Vlastní průlet ovzduším Země proběhl bezvadně. Atlantis dosedl hlavním podvozkem na beton dráhy 22 v neděli 31. března 1996 ve 13.28.56,8 UT. Ve 13.29.00,4 UT byl vypuštěn brzdicí padák a o 7,4 sekundy později se dráhy dotklo přední podvozkové kolo. Brzdicí padák byl odhozen ve 13.29.31,4 UT a ve 13.29.52,0 UT se raketoplán zastavil. Celková doba letu STS-76 činila 9 dní 05 h 15 min 53 s.

Znak EO-21V dalším období mezinárodní posádka Miru (Onufrienko, Usačev a američanka Lucidová) přijala dvě nákladní lodi.

Nejprve to byla automatická nákladní loď Progress M-31, která odstartovala z Bajkonuru dne 05.05.1996.

Automatická nákladní loď Progress M-32 se zásobami, vědeckým vybavením a náhradními díly pro zajištění dalšího provozu orbitálního komplexu odstartovala z Bajkonuru dne 31.07.1996.

Dne 17.08.1996 odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz TM-24 s posádkou ve složení: velitel Valerij Grigorjevič Korzun, palubní inženýr Alexandr Jurijevič Kaleri a kosmonaut výzkumník Claudie André-Deshays[ová] (Francie). Byl to první start nosné rakety Sojuz-U po dvou neúspěšných pokusech o vynesení užitečného zatížení (bez posádky). Sojuz TM-24 se připojil k přednímu portu Miru (-X) 19.08.1996 v 14:50:21 UT. Mir se v tu dobu pohyboval po dráze ve výši 375-390 km.

Let francouzské kosmonautky se uskutečnil na komerční bázi v rámci programu CNES Cassiopée (16.4 mil. USD).

Program Cassiopée obsahoval následující experimenty :

  • Lékařství a biologie
    • PHYSIOLAB (kardio-vaskulární výzkum)
    • COGNILAB (neuro-senzorický experiment)
    • FERTILE (biologie)
  • Kosmická fyzika
    • ALICE II (chování kapalin ve stavu beztíže)
  • Kosmická technologie
    • CASTOR
      • DYNALAB (dynamika stanice Mir)
      • TREILLIS tlumení vibrací)

Po dokončení všech experimentů se kosmická loď Sojuz TM-23 s kosmonauty Onufrienkem, Usačevem a Claudií André-Deshays[ovou] od Miru odpojila 02.09.1996 v 04:20 UT. Sestup na Zemi byl zahájen zapálením brzdicího motoru v 06:47:20 UT. Orbitální modul byl odhozen v 07:14:36 a padáky se rozevřely v 07:26. K přistání došlo v 07:41:40 UT asi 100 km jihozápadně od města Akmola v Kazachstánu.


Aktualizováno : 30.03.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM | Sojuz TM-22 | Sojuz TM-24 ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm23/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.135153 vteřiny.