| M.označení
| Start
| Přistání
| Délka letu
| Poznámka
|
| 1988-104A
| 26.11.1988
| 27.04.1989
| 151d11h08m
| 4. základní posádka na stanici Mir
|
Posádka : Volkov,A.A.[VE]
| Krikaljov,S.K.[PI] | Chrétien,J.L.[KV](Francie)
Popis
letu : (Přehledy kosmonautiky 1988 a 1989, Mgr. A. Vítek, CSc.)
Startu kosmické lodi v 15.50 UT přihlížel francouzský
prezident F. Mitterrand. Tříčlenná posádka s volacím znakem
"Donbas" byla navedena na oběžnou dráhu v 15.58 UT. Během
čtvrtého a pátého oběhu se uskutečnila první dvouimpulsní
korekce dráhy, jejíž parametry potom činily 51,62°, 89,88
min, 252 - 291 km. Další setkávací manévr se uskutečnil
27.11. na 17. a 18. oběhu. Závěrečný přibližovací manévr byl
zahájen 28.11. na 32. oběhu. Na 34. oběhu se transportní loď
přiblížila na vzdálenost 150 m. ze které byl zahájen
stykovací manévr. V 17.16 UT došlo ke spojení a v 17.25 UT
k plné hermetizaci stykovacího uzlu. Poté přešla posádka
na palubu stanice, kde už od 23.12.1987 pracovala
třetí základní posádka Miru,
V.Titov a
M.Manarov
Program letu francouzského kosmonauta s označením
Aragaz sestával ze 14 experimentů. Dne 29.11, byly zahájeny
lékařské experimenty s cílem získat další údaje o adaptaci
lidského organismu na beztíži. Pomocí aparatury
Echokardiograf (As de Coeur - Srdcové eso) se zkoumala
srdeční činnost a krevní oběh ve vnitřních orgánech. Na
modelu řízení létajícího aparátu v rámci experimentu Viminal
hodnotili kosmonauti možnost jeho ovládání a součinnost
zrakového systému a svalového aparátu v beztíži. Přístrojem
Circeja (Circe), vybaveným proporcionálním počítačem,
simulujícím reakci lidských tkání, se měřila úroveň
ionizujícího záření v obytných prostorách komplexu.
Stará posádka pokračovala v pozorováních supernovy SN 1987a
observatoří Rentgen.
Dne 30.11. studovali kosmonauti hormonální regulace
v organismu v rámci experimentu Minilab. Echografické
vyšetření Chrétiena probíhalo za použití podtlakového obleku
Čibis. Cílem experimentu Fizali (Meduza) bylo studium úlohy
smyslových orgánů člověka při řízení svalového aparátu. Byly
zahájeny experimenty s vyššími rostlinami a dalšími
biologickými objekty.
Od 1.12. byla zahájena příprava k výstupu do kosmického
prostoru. Pokračovaly lékařské a biologické experimenty.
2.12. proběhl další cyklus experimentů Echograf, Viminal a
Fizali. Kosmonauti Titov a
Manarov v rámci přípravy na
návrat cvičili s oblekem Čibis. Pokračovalo také sledování
supernovy SN 1987a. Při studiu rentgenového pulsaru
v souhvězdí Plachet (Vela) byla zjištěna změna periody
rotace této neutronové hvězdy. Ve dnech 3.-4.12. Volkov a
Chrétien dekonzervovali skafandry a prověřili jejich systém
zabezpečení životních podmínek a termoregulace. Příprava
k výstupu pokračovala i v následujících dnech; 7.12. se
Volkov a
Chrétien podrobili důkladné lékařské prohlídce
s vyšetřením kardiovaskulárního systému při fyzické zátěži.
Uskutečnilo se také měření radiačního pozadí v komplexu
aparaturou Circeja.
Vlastní výstup se uskutečnil 9.12 v 09.57 UT nad
Japonskem. Kosmonauti Chrétien a
Volkov vynesli na povrch
zařízení a nářadí pro experimenty ERA a Obrazcy. Na
kuželovou část přechodového úseku nainstalovali nosnou
plošinu a na ni připevnili soupravu ERA. Jde o skládací
konstrukci vyrobenou firmou Aérospatiale z tyčí z uhlíkového
laminátu o délce 1 m s kovovými kloubovými spoji. Během
transportu byla složena do válcového balíku o délce 1 m a
průměru 0,6 m. Po instalaci byl z řídicího pultu uvnitř
pracovního úseku stanice dán povel k jejímu rozložení;
k němu však došlo až poté, co Volkov do nerozevírající se
konstrukce kopl nohou. Konstrukce v rozloženém stavu má tvar
šestibokého hranolu o průměru 3,8 m a výšce 1 m. Průběh
rozkládání byl sledován televizní kamerou a
mikroakcelerometry, které zjišťovaly také vibrace rozložené
konstrukce. Po ukončení měření se konstrukce oddělila od
stanice. Chrétien a
Volkov upevnili na povrch stanice vzorky
nátěrů a plastických hmot k sledování jejich degradace
působením atomárního kyslíku a slunečního ultrafialového
záření a detektor mikrometeoritů. Celková doba výstupu
činila 6 h místo plánovaných 4 h 20 min.
V následujících dvou dnech Volkov
a Chrétien uklidili
skafandry a nářadí pro výstup a absolvovali lékařská
vyšetření. Titov a
Manarov pokračovali ve studiu supernovy
SN 1987a. Do programu dálkového průzkumu bylo operativně
zahrnuto sledování území Arménie, postiženého ničivým
zemětřesením.
Dne 12.12. se uvnitř komplexu uskutečnil pokus Amadeus,
během něhož se ověřovalo rozkládání makety panelu slunečních
baterií nové konstrukce. Průběh byl registrován
stereoskopicky dvěma televizními kamerami. O den později se
mezinárodní posádka aktivně účastnila telemostu
SSSR-Francie.
Ve dnech 14.-17.12. pokračovaly lékařské experimenty
(Minilab, Echokardiograf, Fizali, Viminal, vyšetření
kardiovaskulárního systému přístrojem Gamma 1). Pořizovaly
se spektrogramy zemské atmosféry a měřila se úroveň radiace
přístrojem Circeja. V kosmických sklenících Vazon a
Svetoblok pokračovaly experimenty s vyššími rostlinami.
V tomto období také Titov a
Manarov zasvěcovali novou
základní osádku, kosmonauty Volkova a
Krikaljova, do
zvláštností provozu palubních systémů.
Dne 17.12. Volkov a
Manarov provedli analýzu chemického
složení atmosféry v komplexu. Následujícího dne se
uskutečnila tisková konference. Dne 19.12. byly společné
experimenty na palubě Miru ukončeny a byla zahájena příprava
lodi Sojuz TM-6 k návratu. Kosmonauti prověřovali systémy
lodi a ukládali materiály z výzkumů do návratové kabiny.
V průběhu dne se uskutečnilo přímé televizní spojení
prezidenta F. Mitterranda s
J.-L. Chrétienem.
Kosmonauti Titov,
Manarov a
Chrétien přestoupili 21.12.
do transportní lodi Sojuz TM-6, která se v 03.30 UT oddělila
od komplexu.
Dne 22.12 přešli kosmonauti Volkov,
Krikaljov a
Poljakov do Sojuzu TM-7, který se v 06.45 UT oddělil od
stykovacího uzlu na Kvantu a v 06.59 UT se připojil
k přednímu stykovacímu uzlu na Miru.
Další nákladní loď Progress 39 (1988-114A) byla
vypuštěna 25.12.1988 v 04.12 UT a 27.12 v 05.35 UT se připojila
ke stykovacímu uzlu na modulu Kvant. Nesla pohonné látky,
vodu, potraviny, náhradní díly, přístroje a poštu. Poslední
dny roku 1988 byly převážně věnovány vykládce této nákladní
lodi.
Dne 2.1.1989 zahájili kosmonauti novou sérii dálkového
průzkumu Země snímkováním a vizuálním pozorováním Sibiře a
Dálného východu. V následujících dnech se též zabývali
astronomickými experimenty: na bulharském zařízení Zagorka
v rámci experimentu Poljarizacija pozorovali hvězdy, galaxie
a planetární mlhoviny. V rámci experimentu Parallaks-Zagorka
měřili optické vlastnosti a luminiscenci atmosféry ve
vysokých, středních i nízkých zeměpisných šířkách i
luminiscenci komplexu a jeho nejbližšího okolí. Pokračovala
také astronomická pozorování ultrafialovým dalekohledem
Glazar; týkala se zejména souhvězdí Vozky (Auriga),
Kasiopeji (Cassiopeia), Orionu a Plachet (Vela). Rentgenová
pozorování observatoří Rentgen na modulu Kvant se zaměřila
na zdroje v souhvězdí Plachet (Vela) a Malém Magellanově
mračnu. Poljakov pravidelně lékařsky vyšetřoval posádku
s použitím sovětských a zejména francouzských přístrojů. Pro
analýzu krve používal zařízení Retrofion, vyrobeného
západoněmeckou firmou Boehringer Mannheim.
Dne 17.1. bylo oznámeno zahájení příprav k výstupu
z lodi. Následujícího dne Glavkosmos sdělil, že start
dalšího rozšiřujícího modulu D se uskuteční v průběhu
prvního pololetí. Dne 24.1. byla korigována dráha komplexu
motorem lodi Progress 39. Parametry nové dráhy byly 51,6°,
91,70 min, 340 - 376 km. Kosmonauti za použití
holografického přístroje kontrolovali optické kvality
průzorů stanice, které se pozvolna zvnějšku pokrývaly
vrstvou nečistoty, částečně odstraňované během předchozích
výstupů do kosmu.
Mezi 24. a 26.1. Kosmonauti vyměňovali díly
termoregulačního systému; náhradní součásti byly dopraveny
Progressem 39. Koncem ledna pokračovala astronomická
pozorování. V přechodové komoře pokračovaly pokusy se
zařízením Jantar; na umělohmotný film byl nanášen kovový
povlak ze slitiny stříbro-palladium a hliník-wolfram.
Počínaje 1.2. posádka obnovila pravidelná pozorování
území SSSR. V té době bylo oznámeno, že se plánovaný výstup
posádky ruší. První dny měsíce byly též věnovány dalším
pokusům se zařízením Jantar a lékařskobiologickým
experimentům. Dne 7.2. v 06.45.34 UT se nákladní loď
Progress 39 odpojila od komplexu a ve 12.49.00 UT byla
nasměrována do zemské atmosféry.
Dne 8.2. byla zahájena další série pozorování
ultrafialovým dalekohledem Glazar. Cílem bylo souhvězdí Býka
(Taurus). Nákladní loď Progress 40 odstartovala v 08.53.52
UT a 12.2. v 10.29.34 UT se připojila k modulu Kvant.
Komplex se v té době pohyboval na dráze 51,6°, 91,65 min,
347-364 km. V následujících dnech zahájili kosmonauti
vykládku lodi.
Souběžně s tím prováděli vědecké experimenty, mj.
měřili fyzikálně-chemické vlastnosti okolní atmosféry
zařízením Diagramma, vysunutým z přechodové komory do kosmu.
Dne 23.2. oslavili kosmonauti Den sovětské armády a
námořnictva a připili (nealkoholickými nápoji) plk.
Volkovovi na zdraví. Kosmonauti v té době pokračovali
v lékařskobiologických experimentech a v dálkovém průzkumu
Země.
Dne 24.2. byla dráha komplexu korigována motorem
Progressu 40 na 51,6°, 91,99 min, 358 - 386 km. Koncem února
bylo dokončeno přečerpání pohonných látek a pak kosmonauti
zahájili plnění vyprázdněného nákladového prostoru
v Progressu 40 odpadky. Dne 3.3. v 01.45.52 UT se
Progress 40 odpojil. Krátce po odpojení se z boku nákladní lodi
vyklopily dvě rozměrné konstrukce účinkem hnacích mechanismů
využívajících zahřátí slitiny s tvarovou pamětí (Nitinol).
Dne 5.3. v 01.08.00 UT byl Progress 40 naveden do zemské
atmosféry.
V následujícím týdnu se kosmonauti především věnovali
astrofyzikálním výzkumem s použitím dalekohledu Glazar.
Pravidelně také měřili úroveň radiace spektrometrem Marija.
Dne 15.3. zahájili kosmonauti čtyřdenní intenzívní cyklus
pozorování centrální části naší Galaxie v souhvězdí Střelce
(Sagittarius).
Progress 41 byl vypuštěn 16.3. v 18.54.14 UT a připojil
se k modulu Kvant 18.3. ve 20.50.45 UT. Komplex se v té době
pohyboval po dráze 51,6°, 91,66 min, 349 - 363 km.
Vykládání lodi zahájila posádka 20.3. Vedle toho měřili
kosmonauti spektra zemské atmosféry bulharským přístrojem
Spektr-256 a úroveň radiace francouzským zařízením Circeja.
Dne 26.3. se posádka zúčastnila voleb delegátů Sjezdu
lidových zástupců. Téhož dne bylo oznámeno, že
Krikaljov
dostal několik předvolání na okresní vojenskou správu,
přestože se nachází ve vesmíru.
Koncem března pokračovala posádka v astronomických
pozorováních a v dálkovém průzkumu Země. Dne 4.4. zahájili
kosmonauti záměnu částí systému zásobování elektrickou
energií náhradními díly, dodanými lodí Progress 41. Dne
10.4. motorem Progressu 41 byla korigována dráha komplexu na
51,6°, 92,27 min, 372 - 400 km. Současně bylo oznámeno, že
kosmonauti zahájili konzervaci komplexu, že připravují jeho
převedení do automatického režimu práce a že se odkládá
start Sojuzu TM-8 v důsledku skluzu v přípravě nových modulů
stanice. V souvislosti s přípravou k návratu zahájili
kosmonauti pravidelná cvičení s oblekem čibis. Další korekce
dráhy (51,6°, 92,45 min, 373 - 416 km) se uskutečnila 16.4.
Dne 18.4. bylo přečerpáno palivo z nákladní lodi do
nádrží komplexu. Dne 21.4. v 01.46.10 UT se Progress 41
oddělil od komplexu. Brzdicí manévr vzhledem k nedostatku
pohonných látek byl několikaimpulsní, loď přešla na dráhu
51,6°, 98,65 min, 124-390 km a zanikla samovolně až 25.4. ve
12.02 UT nad jižní částí Tichého oceánu.
Kosmonauti A. Volkov,
S. Krikaljov a
V. Poljakov
vyměňovali dosloužilé prvky palubních systémů, provedli řadu
biologických experimentů a absolvovali lékařské vyšetřeni a
trénink s oblekem čibis. Téhož dne Státní komise Rady
ministrů SSSR schválila usnesení o plánu dalších prací na
družicovém komplexu Mir. Ve dnech 24.-25. 4. byly
dalekohledy observatoře Rentgen na družicovém komplexu Mir
zaměřeny na rentgenový pulsar v souhvězdí Herkula a na zdroj
Cyg X-1 v souhvězdí Labutě (Cygnus). Kosmonauti dokončovali
sérii biologických experimentů na zařízeních Svetoblok-M a
Rost-4. Zkoumal se vývoj pšenice (Triticum aestivum L.) a
tkáňové kultury huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana
Heynh.).
Dne 26.4. posádka dokončila syntézu polyakrylamidového
gelu pro čištěni biologicky aktivních látek v pozemských podmínkách. V průběhu
dne kosmonauti ukládali do návratové kabiny Sojuzu TM-7 materiály z experimentů
a konzervovali palubní systémy komplexu podle plánu jeho převodu do režimu bezpilotního
letu. V průběhu posledních dní se uskutečnila motorem Sojuzu TM-7 další korekce
dráhy, při které bylo zvýšeno její perigeum na 388 km. Po prověrce systémů transportní
lodi se Sojuz TM-7 oddělil 26.4. ve 23.28.01 UT od komplexu. Automatická návratová
sekvence byla zahájena 27.4. v 01.02 UT. Brzdicí motor byl zapálen v 02.00.05
UT, pracoval 257,3 s a změnil rychlost lodi o 115,32 m/s. Návratová kabina přistála
v 02.57.58 UT jižně od obce Tikenekty asi 140 km SV od Džezkazganu. Při přistávacím
manévru se Krikaljov lehce zranil
na noze nárazem na řídicí desku. V průběhu automatického letu pokračovaly astrofyzikální
experimenty na modulu Kvant.
Aktualizováno : 04.11.2001
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm7/index.htm)
