Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz TM > Sojuz TM-21
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1995-010A 14.03.1995 11.09.1995 181d00h41m Mir 18


Posádka Sojuzu TM-21
Posádka : Děžurov,V.N.[VE] | Strekalov,G.M.[PI] | Thagard,N.E.[KV](USA)

Znak letuPopis letu : (Přehled kosmonautiky v roce 1995, Ing. Marcel Grün)

Start lodi Sojuz-TM 21 se uskutečnil v 06:11:34 z "Gagarinovské" rampy LC-1, na palubě byla 18. zákl. posádka stanice Mir (E0-18), volací znak "Uragan". Thagard byl prvním Američanem na ruské lodi a jeho výzkumný program zahrnoval realizaci 29 experimentů (10 fyziologie, 6 kardiovaskulární systém, 4 neurologie, 4 hygiena a radiace, 1 psychologie, 2 biologie a 2 mikrogravitace).

V 06:20:23 byla loď navedena na počáteční dráhu a oddělila se od 3. stupně (Blok-l). Dvěma zážehy v 09:46 a v 10:45 (tj. na 4. a 5. oběhu) byla zvýšena dráha. Malá korekce byla provedena 16.03.95 v 07:09 a poté následovaly dva konečné zážehy, kterým byla dosažena dráha shodná s dráhou orbitální stanice. k připojení k zadnímu uzlu komplexu Mir (modul Kvant [1]) došlo 16.03.95 (07:45:26), posádka vstoupila do komplexu v 09:30.

Poprvé v historii bylo na oběžných drahách kolem Země současně 13 lidí - posádky EO-17, E0-18 na Miru a 7 kosmonautů na palubě raketoplánu Endeavour/STS-67.

20.03.95 od 17:00 do 17:40 se uskutečnila tisková konference s rusko-americkou posádkou stanice Mir, při níž byly otázky kladeny jak z Moskvy, tak z Floridy a poté začala příprava k návratu EO-17. Mj. bylo do Sojuzu přemístěno 50 kg filmových záznamů uskutečněných experimentů.

21.03.95 krátce po 21:00 předchozí posádka EO-17 opustila Mir, kolem 21:30 se uzavřel průlez a krátce po půlnoci UT se loď Sojuz-TM 20 oddělila od komplexu. v 03:08 proběhl brzdicí zážeh a 22,17.03.95 (v 04:03:50) loď úspěšně přistála v zasněžené stepi severovýchodně od Arkalyku (uváděno 22, 36 nebo 55 km).

V. Poljakov je nyní držitelem rekordu v nepřetržitém pobytu na oběžné dráze (439 d 17 h 58 min 16 s) a současně držitelem rekordní délky celkového pobytu ve vesmíru (678 d 16 h 33 min 16 s). J. Kondaková je držitelkou obdobných ženských rekordů (169 d 05 h 21 min 20 s), A. Viktorenko se v žebříčku nalétaných hodin zařadil na 3. místo.

29.03.95 zahájila E0-18 třídenní údržbu termoregulačního systému Miru. o svém pobytu na oběžné dráze Thagard vždy v několikadenních intervalech hovořil s žurnalisty.

Start zásobovací lodi Progress M-27 se uskutečnil v 19:34. Po 2 dráhových manévrech byla loď připojena k přednímu uzlu komplexu 11.04.95 (21:01). Přivezla mj. 400 kg potravin, 500 kg paliva, náhradní díly a přes 1000 kg vědeckého zařízení. Kosmonauti obdrželi rovněž 25 kg osobních potřeb.

12.04.95 připomněli kosmonauti novinářům výročí Gagarinova startu. 13.04.95 pokračovala vykládka nákladní lodi. Kosmonauti mj. uložili do inkubátoru 48 vajec japonských křepelek, která byla oplodněna krátce před startem Progressu.

18.04.95 Děžurov se Strekalovem začali upravovat modul Kvant 2 - vybourali starou sprchu, která už dva roky byla mimo provoz a uvolnili prostor pro setrvačníky, které má přivézt raketoplán Atlantis.

19.04.95 v 19:12 kosmonauti vypustili otvorem na vyhazování kontejnerů s odpadky malou družici GFZ-1 (1986-017JE C), kterou na stanici dopravil Progress M-27.

23. a 26.03.95 Thagard odlednil mrazicí box ESA, v němž jsou ukládány mj. vzorky tělních tekutin. Hlásil rovněž rozbití 16 křepelčích vajec (experiment s nimi byl ukončen 29.04.95).

V průběhu května začala náročná "přestavba" komplexu, nutná pro bezproblémové připojení amerického raketoplánu při jeho prvním spojení (při 2. setkání v listopadu přivezl nový modul DM). Počátkem května se uskutečnily přípravy na výstupy do prostoru, při nichž byl použit skafandr Orlan o hmotnosti 189 kg.

12.05.95 od 04:20 do 10:28 Děžurov a Strekalov uskutečnili otvorem modulu Kvant 2 výstup do prostoru. Mj. složili panel MSB-4 (v ose +Z) a připravili ho k přemístění.

17.05.95 v 02:38 Děžurov a Strekalov vystoupili ze stanice Mir podruhé. Během 6 h 30 min přemístili pomocí jeřábu Strela překážející panel sl. baterií z modulu Kristall na Kvant [1], kde ho však stačili jen předběžně přichytit. Další výstup, který se měl uskutečnit 20.05.95 byl odložen, aby si zejména Strekalov mohl déle odpočinout.

20.05.95 startovala z Bajkonuru raketa Proton a vynesla na oběžnou dráhu modul Spektr (19640 kg). Výzkumný modul (válec o max. průměru 4.35 m a délce 13 m se 4 panely slunečních baterií), specializovaný především na dálkový průzkum Země, který se stal trvalou součástí orbitálního komplexu Mir.

Byl vyroben v Chruničevových závodech podle projektu KB Saljut jako jedna z modifikací vojenského TKS. Ten byl poprvé vyzkoušen v červenci 1977 jako Kosmos 929 (bezpilotní kosm. loď Merkur s modulem FGB) a poté startoval v různých versích: v dubnu 1981 jako Kosmos 1267 (kosm. loď Merkur), v březnu 1983 jako Kosmos 1443 (kosm. loď Merkur), v září 1985 jako Kosmos 1686 (vojenské zařízení), v březnu 1987 jako modul Kvant SB, v květnu 1987 (Poljus o hm. 80 t - první zkouška Energije), v listopadu 1989 jako Kvant 2 a v květnu 1990 jako Kristall.

Hmotnost v době připojení ke komplexu byla nižší o spotřebované pohonné látky (cca 300 kg). Hmotnost konstrukce (bez vědeckého vybavení) je 11500 kg, vlastní vědecké vybavení 2150 kg, americké přístroje především pro experimenty N. Thagarda 750 kg, palivo 1700 kg a dodatečné technické vybavení pro komplex Mir 3240 kg.

Přístrojové vybavení modulu obsahovalo v hlavním tělese mj. experimenty Grif, Astra, Taurus a Oktava-Pion, a dále Oktava-Lira/Buton, Faza, Elis na přístrojové nosníku. Součásti modulu je malé manipulační rameno a vědecký otvor na kontejnery s různými materiály pro exponování v kosmickém prostředí. Dodatečně bylo nutno vně instalovat velký infračervený spektrometr MIRAS (220 kg), v belgicko-francouzsko-ruské spolupráci vyvinutý pro monitorování atmosférických plynů (ozon, oxid uhličitý, freon, síra). Po 6 dráhových manévrech měla dráha parametry [2] a mohlo dojít k připojení k Miru 01,04.06.95 nejprve k přednímu podélnému uzlu +X, poté byl 02,7.06.95 přesunut na stykovací uzel -Y, kde zůstane definitivně.

Aby bylo možné stanici takto uspořádat, bylo zapotřebí uskutečnit postupně několik rekonfigurací. Práce postupovaly následovně.

22.05.95 v 00:10 UT Děžurov a Strekalov vystoupili znovu ze stanice Mir (NASA označuje tento výstup jako EVA-2B). Během 5 h 15 min dokončili definitivní upevnění panelu MSB-4 na Kvant [1] a složili 1/3 zbývajícího panelu MSB-2 na Kristallu, aby nepřekážel.

22.05.95 byl orbitální komplex tvořen následující sestavou modulů: Kvant [1] zadní uzel -X s lodí Sojuz-TM 21 Progress M-27 přední uzel +X (s kuželem Konus-1) přední uzly Miru +Y, -Y, +Z, -Z (s přenosným kuželem Konus-2): Kvant 2 +Y Kristall -Y (t.č. s kuželem Konus-2).

22.05.95 (23:40) se odpojil nákladní Progress M-27 od uzlu +X. Následujícího dne v 03:27 se na povel řídicího střediska uskutečnil brzdicí zážeh motoru a krátce poté zanikla loď obvyklým způsobem v atmosféře asi 3600 km jihovýchodně od Nového Zélandu (do moře dopadly zbytky ne hmotnější než 200 kg).

26.05.95 ve 23:28 byl modul Kristall odpojen od bočního uzlu -Y a manipulátorem přesunut na přední osový uzel +X. Operaci řídil Děžurov a trvala asi půl hodiny.

28.05.95 dehermetizovali Děžurov a Strekalov na 21 min spojovací modul základního bloku komplexu Mir, aby přesunuli kuželový adaptér Konus-2 z uzlu -Y na -Z. Tyto práce, jakkoliv jsou náročné a prováděné ve skafandrech, nejsou považovány podle pravidel IAF za EVA (Extravehicular Activity); někdy jsou proto označovány jako "vnitřní EVA".

30.05.95 ráno UT dokončil Děžurov přemísťování modulu Kristall přesunutím z uzlu +X na -Z, takže modul Spektr (t.č. o hmotnosti 19340 kg) se mohl 01.06.95 (v 00:56) automaticky a bez problémů připojil k uvolněnému uzlu +X komplexu Mir.

01.06.95 večer UT strávili Děžurov a Strekalov 24 min v dehermetizované části Miru, aby přesunuli kužel Konus-2 zpět na uzel -Y.

02.06.95 kolem 20:00 byl během dvou hodin přemístěn modul Spektr z uzlu +X definitivně na -Y; dva panely jeho slun. baterií se však nepodařilo rozevřít.

03.06. se Thagard lehce (podle NASA bezvýznamně) zranil nad okem pružinou na posilování svalů. 06.06.95 v 06:28 N. Thagard na Miru překonal americký rekord v délce letu z r. 1974.

Protože se ani 08.06.95 znovu nepodařilo rozevřít zbývající panely slun. baterií na modulu Spektr, uvažovalo se o opravě při mimořádném výstupu do prostoru 16.06.95, avšak den před tím byl odvolán.

09.06.95 bylo o den odloženo definitivní ustavení modulu Kristall s ohledem na nízký stav jeho akumulátorů. Posádka proto instalovala dvě čerstvé baterie a hodinovou operaci uskutečnila 10.06.95: modul Kristall byl přesunut z uzlu -Z na +X, kde zůstal zaparkován po dobu rusko-amer. letu (vrátil se zpět až 17.07.).

12.06.95 mohl konečně Thagard přemístit vzorky své moče a krve do americké mrazničky TEHOF na modulu Spektr a vyzkoušel v něm novou laboratorní centrifugu.

17.06.95 přemístili kosmonauti na Miru (znovu v dehermetizovaném prostoru) spojovací kužel Konus-2 z uzlu -Y na -Z. Nyní bylo vše připraveno na přijetí raketoplánu Atlantis.

Další základní posádka se na stanici Mir vypravila na palubě Atlantis STS-71 (start 27.06.1995). 29.06.95 krátce po 10:00 proběhla závěrečná fáze setkávacího manévru, při níž byl aktivním tělesem Atlantis. Kolem 10:40 kosmonauti natočili Mir do polohy, vhodné pro přílet raketoplánu. Sluneční panely byly natočeny hranou proti směru příletu raketoplánu, aby jejich znečištění spalinami z trysek RCS bylo minimální. v 11:15 se Atlantis nacházel přesně pod stanicí a mohl se bezpečně přibližovat po tzv. R-vektoru. Na Miru byly vypojeny stabilizační gyroskopy i orientační trysky, aby se stanice v okamžiku dotyku mohla přizpůsobit. Ve 12:40 se raketoplán přiblížil na vzdálenost 10 m od modulu Kristall. Připojení k osovému uzlu modulu Kristall proběhlo úspěšně 29,54.06.95 (ve 13:00) nad Bajkalským jezerem, k pevnému spojení zámků došlo v 13:06 a kolem 15:00 Američané vstoupili do Miru. Na palubě jediného orbitálního komplexu (o hm. 223 t) bylo rekordních 10 osob po dobu téměř 5 dní. Kromě dvou ruských kosmonautů (E0-19) a řady přístrojů přivezl raketoplán rovněž 200 kg potravin, 450 kg vody a 50 kg čerstvého vzduchu (36 kg dusíku a 24 kg kyslíku).

Po slavnostním uvítání a pořízení pamětních snímků převzal velení na Miru oficiálně A. Solovjov a funkci palubního inženýra N. Budarin. Následovalo stěhování osobni výbavy a křesel a posádka E0-18 od tohoto dne už přespávala na raketoplánu. Posádky pracovaly společně, odborná vyšetření prováděly 2 lékařky - zatímco Dunbarová patří v americkém oddílu k nejlepším ruštinářům, Bakerová uměla jen několik frází ("dejte mi ruku a já vám odeberu trochu krve").

03.07.95 dokončili kosmonauti přesun odebraných vzorků a výsledků experimentů do raketoplánu. Poté přestoupili Děžurov a Strekalov (E0-18) s Američany do raketoplánu Atlantis. Průlez na ruské straně byl uzavřen v 19:32 a na americké v 19:48.

04.07.95 v 10.54 se Sojuz-TM 21 se Solovjovem a Budarinem oddělil od uzlu -X Mir/Kvant [1] a vzdálil se 100 m, odkud bylo filmováno oddělení Atlantis, k němuž došlo v 11:09:45 (04,47.07.95). Když byl raketoplán ve vzdálenosti 210 m, Sojuz-TM 21 se začal vracet a v 11:39 se opět připojil k Miru (bylo to Solovjovovo 7. připojení k Miru během čtyř expedic). Ve 12:35 Atlantis dokončil oblet stanice, dokumentovaný přímým TV přenosem a poté změnil dráhu. v 12.40 přestoupila E0-19 zpět do Miru. 07.07.95 ve 14:54:36 Atlantis přistál v KSC na Floridě, let posádky E0-18 trval 115 d 08 h 43 min 02 s.


Aktualizováno : 04.11.2001

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM | Sojuz TM-20 | EO-19 | STS-71 ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm21/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.146714 vteřiny.