M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
1993-023A |
08.04.1993 |
17.04.1993 |
9d 6h09m |
Spartan |
Posádka :
Cameron,K.D.[VE]
| Oswald,S.S.[PL] | Foale,M.C.[MS]
| Cockrell,K.D.[MS] | Ochoa[ová],E.[MS]
[ Popis letu | Obrázky
| Experimenty | STS-56
v NASA ]
Popis letu : (převzato
z L+K 25/93 se svolením Mgr. A.Vítka)
STS-56 / Atlas-2 / Spartan-201
SLUNCE A OZÓN
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.
ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Mise STS-56/Atlas 2 byla původně naplánována na konec března 1993. Jejího
protagonistu - tedy raketoplán Discovery - dopravil po přistání na Edwards
AFB transportní Boeing 747-SCA na Floridu již 18. prosince 1992. Bylo tedy
dost času k tomu, aby ho technici v poklidu připravili na další let v hale
č. 3. V budově OPF byl spolu s Discovery i družicový stupeň Columbia, který
se tu chystal k letu STS-55, plánovanému
na konec února. Řada potíží s tímto nejstarším americkým raketoplánem však
na poslední chvíli způsobila prohození obou misí a Discovery dostal přednost
před Columbií. Ale o tom až později.
Hlavní užitečné zatížení při letu STS-56 představoval soubor přístrojů
označovaný jako Atlas 2. Ten byl v podstatě zaměřen na komplexní výzkum
vysokých vrstev atmosféry a na sledování interakcí těchto vrstev se slunečním
zářením.
Atlas měl být k tomuto účelu aplikován již po druhé; první uplatnění
nalezl při misi STS-45 v březnu 1992.
Celkem se počítá nejméně s deseti expedicemi tohoto typu, aby bylo pokryto
celé jedno údobí jedenáctiletého slunečního cyklu.
Po ukončení mise STS-45 a po demontáži
experimentů Atlas 1 z palety stavebnice Spacelabu bylo šest z celkového
počtu dvanácti přístrojů zasláno příslušným vědeckým pracovištím k provedení
drobných zlepšení a k rekalibraci.
Tato šestice se v průběhu léta 1992 vrátila zpět na KSC, kde ji technici
opětovně instalovali na paletu Spacelabu. Sedmý experiment - spektrometr
SSBUV - byl umístěn separátně do dvou kanystrů GAS.
Tři z právě uvedených přístrojů sloužily ke studiu chemického složení
atmosféry, čtyři byly určeny pro výzkum slunečního záření. Se zbývajícími
pěti experimenty z původní sestavy Atlas 1 se pro misi STS-56 nepočítalo.
Kompletace a detailní prověrky souboru Atlas 2 probíhaly v budově OCB
(Operations and Checkout Building). Když vše skončilo byla celá sestava
přemístěna do nákladového prostoru Discovery. Sem také přišla autonomní
astronomická družice Spartan 201, koncipovaná jako mnohonásobně využitelný
satelit, který může být vybaven nejrůznějšími astronomickými dalekohledy.
Spartan bývá obvykle vypouštěn na krátkodobý samostatný let o délce několika
dnů, načež je opět zachycen a dopraven na Zemi tímtéž raketoplánem, který
ho vypustil. Poprvé vůbec byl Spartan využit v roce 1985, také na Discovery.
Jeho druhý start skončil katastrofálně při posledním nešťastném vzletu
Challengeru. Tentokrát dostal satelit do výbavy ultrafialový spektrometr
a koronograf pro práci v integrálním (bílém) světle. Technici ho spolu
s paletou a iglú - tak je nazývána válcová schránka s řídicí elektronikou
- uložili do nákladového prostoru Discovery 8. února 1993.
V té době již sklouzl původní termín startu až na začátek dubna 1993.
Vynutil si to odklad letu Columbie (STS-55),
u něhož bylo třeba vyměnit všechna vodíková čerpadla pro motory SSME, protože
nebylo známo, zda je v čerpadlech použit inovovaný druh těsnění. Tato nejistota
ze stejných důvodů platila i pro Discovery. Nakonec vše vyústilo v rozhodnutí
již nainstalované motory SSME opět vymontovat a předat k dodatečné inspekci.
Demontáž proběhla koncem února a "oholený" družicový stupeň putoval
v noci ze 2. na 3. března do VAB bez motorů SSME. Zde obdržel prozatím
alespoň motory SRB a odhazovací nádrž ET. K obvyklé proceduře prověrek
propojení všech čtyř bloků se pak počínajíc 8. březnem připojila ještě
montáž zrevidovaných motorů SSME. Zkompletovaná sestava se měla původně
přesunout na rampu 39B okamžitě, ale studená fronta doprovázená lijáky,
přiměla techniky k rozhodnutí transport o dva dny odložit.
Po všech těchto zdrženích se uskutečnilo simulované odpočítávání až
ve dnech 17.-18. března. V té době již na sousední rampě 39A vrcholily
přípravy ke startu Columbie, k němuž však nakonec nedošlo. V posledních
sekundách před startem počítače proces odpočítávání přerušily v důsledku
závady na jednom ventilu motoru SSME. Jeho oprava pak způsobila přesun
v pořadí startů.
Ale ani u Discovery neběželo vše hladce. Po zkušenostech s Columbií
si technici vyžádali čas na prověrku analogických motorových ventilů také
u druhého připraveného raketoplánu. Inspekce proběhla ve dnech 27.-28.
března a skutečně vedla k výměně jednoho vadného exempláře v pozici 1.
Teprve potom - 30. března - dali vedoucí činitelé NASA souhlas ke startu.
Ten byl stanoven na 6. dubna v 01.32 EDT.
Ostré odpočítávání od T -43 h bylo zahájeno v sobotu 3. dubna v 05.00
EDT (09.00 UT) a probíhalo bez vážných problémů. Po první plánované přestávce
v T -27 h došlo k uzavření rampy, aby speciální jednotka mohla naplnit
nádrže palivových článků kapalným kyslíkem a vodíkem. Teprve po ukončení
této relativně rizikové operace se na rampu 39B vrátili ostatní pracovníci
a vrhli se na oživování navigačních a řídicích systémů. Jiná skupina se
zabývala montáží křesel pro letové specialisty na obytné palubě.
V pondělí 5. dubna byly spuštěny a odzkoušeny palivové články. Krátce
před půlnocí toho dne dorazila na rampu také letová osádka Discovery v
sestavě: velitel plk. USMC Kenneth D. Cameron (STS-37, duben 1991 ), pilot
Steven S. Oswald (STS-42, leden 1992), velitel užitečného zatížení dr.
C. Michael Foale, který nasbíral zkušenosti s prvním exemplářem laboratoře
Atlas při letu STS-45 v březnu 1992 a
konečně dva letoví specialisté, nováčci v kosmu: Kenneth D. Cockrell a
dr. Ellen Ochoaová. Celá tato pětice zaujala svá obvyklá místa; velitel
s pilotem a s Foalem na letové palubě, zbylí dva specialisté na palubě
obytné. Bohužel, ne na dlouho.
Countdown prozatím běžel jako na drátkách, pouze poslední plánované
přerušení v T -9 min bylo prodlouženo z 10 na 70 minut. Meteorologům totiž
působil starosti nárazový vítr nad přistávací drahou SLF na Kennedy Space
Center. Také technici museli na poslední chvíli řešit problémy s teplotním
čidlem na jednom motoru SSME. Tato maličkost byla brzy vyřešena a hodiny
odpočítávající čas se opět rozeběhly. Vítr se sice neuklidnil, ale uklidnilo
se vedení startovních operací, takže se zdálo, že nic nezabrání tomu, aby
se Discovery nevydal na svoji šestnáctou expedici do vesmíru. Ale chyba
lávky.
V T -11 s zaregistrovaly palubní počítače signál, že ventil pro odvětrávání
vodíkové nádrže se neuzavřel a proto zahájily nouzové ukončení countdownu.
Pozemní pracovníci se vrhli na zabezpečování raketoplánu naplněného pohonnými
látkami až po okraj nádrže ET a otrávená osádka se po necelé hodině s bžundou
vrátila do svého dočasného obydlí v budově OCB.
"Kosmické lety jsou komplikovanou záležitostí," pokrčil rameny
velitel Cameron s nuceným úsměvem na tváři. "Někdy prostě věci nejdou
tak, jak jste si to naplánovali."
Jeho slova se potvrdila vrchovatou měrou. Po odčerpání téměř dvou miliónů
litrů pohonných látek přišli technici na to, že vůbec nešlo o závadu na
ventilu. Ten při opakovaných testech cvičil jedna radost. Zato spínače
polohy ventilu fungovaly všelijak, takže hlásily počítačům mylné údaje.
Aby nebylo nutno vadný senzor vyměňovat, upravili příslušní pracovníci
program počítače tak, aby falešné hlášení ignoroval.
Hodiny countdownu se ovšem musely vrátit na T -27 h a nové odpočítávání
se rozeběhlo až 6. dubna v 17.30 EDT. Během ranních hodin následujícího
dne došlo k výměně zestárlých biologických vzorků v obytných prostorách
Discovery za čerstvé preparáty.
V 09.30 EDT se countdown plánovaně zastavil na T -11 h. "Dlouhé"
přerušení trvalo tentokrát jen asi půldruhé hodiny, což byl výrazný rozdíl
proti předchozímu časovému rozvrhu, kde vyrovnávací interval zabral plných
13 h a 12 min. Hladce proběhl.o i nové plnění nádrže ET, které pozemní
tým zahájil v 17.09 EDT (21.09 UT) a které trvalo necelé tři hodiny.
Osádka Discovery měla budíček ve 20.43 EDT (00.43 UT). Po jídle (těžko
lze hovořit o snídani) a po meteorologickém brífingu vyrazila celá skupina
ve 22.14 EDT (02.14 UT) opět na rampu 39B. Kolem půlnoci místního času
se za astronauty zabouchly dveře průlezu a ten byl hermeticky utěsněn.
Odpočítávání běželo opět hladce. Tentokrát nebylo třeba prodlužovat
pauzu v T -9 min. Všichni členové poradhího týmu ředitele startovních operací
vyslovili jednoznačný souhlas se startem.
"Doufám, že vám tentokrát připravíme jinou jízdu, než zase zpět
autobusem z rampy do OCB," vzkázal Cameronovi ředitel startovních
operací Bob Sieck. "Nejsme přece tady jen proto, abychom odvolávali
starty!"
Ředitel se nemýlil. V T -7,5 min byl zatažen přístupový můstek ke kabině
Discovery, v T -5 min se rozeběhla hydraulická čerpadla APU. K přepojení
raketoplánu na vlastní zdroje elektrického proudu došlo v T -3,5 min. To
už tlak v nádržích ET pomalu nabíhal na provozní hodnoty. Těch bylo dosaženo
v kyslíkovém tanku v T -2 min 55 s a ve vodíkovém v T -1 min 57 s. V T
-31 s přešel countdown na automatickou sekvenci, tedy do fáze, v níž mohly
do odpočítávání zasáhnout jen palubní počítače. Toho však nebylo zapotřebí.
T -6,6 s začala zážehová sekvence motorů SSME a když hodiny dotikaly k
nule, došlo i na motory SRB. Bylo 8. dubna 1993, přesně 01.29.00 EDT (05.29.00
UT).
Světla reflektorů obklopujících rampu pobledla v záři ohnivého sloupu,
na němž se Discovery zvedal k obloze. Raketoplán vzlétl nad Floridu zalitou
měsíčním světlem a zamířil na severovýchod podél pobřeží USA. Dohlednost
byla vynikající, takže plameny šlehající z trysek mohli sledovat obyvatelé
od Floridy až po New York. Byla to jedinečná podívaná, jaká se člověku
naskytne jen málokdy.
NASA většinou raketoplány v noci nevysílá. Tentokráte to bylo teprve
poosmé z celkového počtu dosavadních 53 startů. Stalo se tak na žádost
vědců, kteří měli zájem o průzkum atmosféry nad severní polokoulí Země.
V tomto ročním období, na přelomu zimy a jara, se zde totiž výrazně zeslabuje
ozónová vrstva. Znalost příčin tohoto jevu by do budoucna mohla mít nesmírný
význam. Právě noční start umožňoval osádce Discovery sledovat složení atmosféry
nad Arktidou při východech a západech Slunce na oběžné dráze.
První krok k výzkumu byl zdárně učiněn. Za osm a půl minuty se raketoplán
bez problémů dostal na suborbitální dráhu a v T +40 min, po manévru OMS-2,
i na dráhu operační s parametry hP = 293 km, hA = 302 km, P = 90,46 min,
i = 57,01°.
V té době již startovací motory SRB, které první dvě minuty letu pomáhaly
dosáhnout Discovery nebeských výšin, skončily dávno svoji pouť v Atlantském
oceánu východně od Jacksonville. Zde byly nalezeny záchrannými plavidly
a odtaženy 280 km zpět do Port Canaveral. Běžná operace, která po hladkém
průběhu startu neslibovala víc, než obvyklou rutinu. Jaké však bylo překvapení
techniků, když po demontáži motorů nalezli v prostoru u trysky pravého
SRB zapomenuté kleště. Velké čtvrtmetrové kleště i s kusem řemene v délce
půl metru, jímž měly být připevněny k opasku příslušného pracovníka! Rozumí
se samo sebou, že ani kleště ani řemen nemohly ovlivnit hladký průběh startu.
Přesto však nastalo vyšetřování, které přineslo překvapující výsledek.
Kleště v motoru zapomněl jeden z pracovníků firmy Thiokol už 2. dubna a
od té doby je postrádal. Za boha si nebyl sto vzpomenout, kde je zanechal.
Až tedy teď ...
Prvním úkolem osádky jakmile se Discovery usadil na oběžné dráze bylo
otevření nákladového prostoru a poté aktivace přístrojů souboru Atlas 2.
Připravenost dálkového manipulátoru RMS, který se měl podílet na vypouštění
a znovuzachycení Spartanu 201, prověřila Ellen Ochoaová.
Po těhle základních úkonech se astronauti rozdělili na dvě směny: "červený"
tým složený z Foaleho a Cockrella pokračoval v práci, zatímco "modří",
tedy velitel Cameron, pilot Oswald a doktorka Ochoaová se připravovali
na kutě. B.rzké ulehnutí jim však znemožnila porucha na jednom z přístrojů
na obytné palubě, který se z ničehož nic začal přehřívat. Trojice astronautů
musela přístroj i s jeho schránkou vymontovat, umístit volně na boční stěnu
obytného prostoru a dodatečně ho ochlazovat proudem vzduchu z nouzově upravené
hadice. Horší problém představovalo zjištění, že data ze dvou přístrojů
v souboru Atlas, které měřily koncentraci ozónu, vůbec na Zemi nedocházejí.
Náhradní cestu se podařilo nalézt alespoň pro jeden nich (německý přístroj
MAS), a to prostřednictvím telekomunikačního systému Discovery. Druhý přístroj
musel naměřená data prozatím ukládat do paměti palubního počítače. Ta však
měla omezenou kapacitu, takže se zde nashromáždila maximálně polovina údajů
z předpokládaného objemu dat s nimiž se počítalo při osmidenním letu. Třetí
přístroj ke sledování koncentrace ozónu - SSBUV - naštěstí závada nepostihla,
protože v podstatě ani nebyl součástí souboru Atlas 2.
Když "modrá" směna na počátku druhého dne převzala pracovní
štafetu, chopil se Oswald úmorné pilotážní dřiny. Vždy před východem a
západem Slunce musel natočit raketoplán tak, aby mířil k Slunci otevřeným
nákladovým prostorem. Jedině v této poloze mohly totiž spektrometry zkoumající
chemické složení vysokých vrstev atmosféry měřit charakteristickou absorpci
slunečního záření látkami obsaženými v ovzduší. Po dobu nočního oběhu byl
Discovery pro změnu natočen nákladovým prostorem do mrazivého prázdna kosmického
prostoru, aby se jeho vnitřek co nejrychleji ochladil.
Zatímco Oswald manipuloval s raketoplánem, Ochoaová dokončila prověrku
kanadské ruky a nechala ji zaparkovanou nad kabinou osádky, aby nepřekážela
pozorování dalekohledy z Atlasu. Cameron se zaměstnával amatérskou vysílačkou
Sarex a pokoušel se o spojeni s pozemními stanicemi. Zbylí členové osádky
se pustili do oživování studentského pokusu SUVE, určeného ke studiu souvislosti
slunečních erupcí a slunečních skvrn s intenzitou ultrafialového záření
z této životodárné hvězdy.
Třetí den letu se Foalemu poštěstilo navázat pomocí Sarexu krátkodobý
kontakt s osádkou ruské stanice Mir. Vzhledem k tomu, že anténa Sarexu
mířila k Zemi a Mir se pohyboval na vyšší oběžné dráze než Discovery, bylo
vzájemné spojení přerušeno brzy po výměně pozdravů. Zato rádiových kontaktů
s pozemními stanicemi včetně řady škol bylo nepřeberné množství. Neméně
úspěšná byla i přenosná elektronická kamera Hercules, která vůbec poprvé
umožnila vyslání snímků z družicového stupně na Zemi.
Čtvrtý den letu se stal parketou pro EIlen Ochoaovou. Její první velkou
prací ve vesmíru mělo být vypuštění Spartanu 201 na samostatnou oběžnou
dráhu. Tato astronomická družice o hmotnosti 1300 kg dosud spočívala v
klidu v nákladovém prostoru. V 05.11 UT, v době kdy Discovery přelétal
vysoko nad Řeckem, porušila zmíněná letová specialistka její klid, vyzvedla
ji pomocí manipulátoru RMS z lůžka a vypustila na samostatnou oběžnou dráhu.
Oswald přitom pro všechny případy odmanévroval raketoplán do bezpečné vzdálenosti
- přičemž ovšem stále musel zachovávat zaměření přístrojů Atlas na Slunce.
Vzdálenost mezi oběma tělesy se postupně zvětšovala rychlostí asi 15 km
za jeden oběh.
Po vystoupení se satelitem se astronautka-specialistka vrátila opět
k experimentu SUVE, zatímco Cameron se celou akcí vůbec nedal vyrušit z
rádiových dialogů se školami v Pennsylvánii a v Texasu.
Samotná družice Spartan se zaměřila také na sledování Slunce a veškeré
údaje prozatím shromažďovala ve své palubní paměti. S jejich přenosem na
Zemi se nepočítalo, takže astronomové se k datům ze Spartanu dostali až
po přistání raketoplánu.
Pátý den letu patřil především pilotům. Od rána provedli postupně tři
korekční manévry pomocí motorů OMS. První z nich zastavil vzdalování raketoplánu
od Spartanu a ty druhé dva měly za účel zahájit opětovné setkání. Po posledním
manévru se vzdálenost obou těles opět začala snižovat, a to rychlostí přibližně
26 km za oběh.
Pozorování Slunce i průzkum atmosféry přitom pokračovaly nerušeně, stejně
jako rozhovory velitele raketoplánu s amatéry na Zemi. Kenovi Cameronovi
se dokonce podařilo zachytit i televizní vysílání radioamatérů z MCC v
Houstonu, které ukazovalo činnost pracovníků ve středisku.
Šestého dne letu, který prozatím probíhal bez problémů, se uskutečnilo
setkání Discovery se Spartanem. Cameron zaparkoval raketoplán ve vzdálenosti
12 m od družice. Tu potom, v 07.20 UT, opatrně uchopila dr. Ochoaová pomocí
kanadské ruky. Za necelou hodinu - přesně v 08.02 UT - byl již Spartan
201, družice v hodnotě 6 miliónů dolarů, bezpečně uložen a zajištěn v lůžku
v nákladovém prostoru.
"Prima práce," pochválil svoji kolegyni spojař Kevin Chilton
z MCC. "Gratulujeme k perfektnímu setkání a k ještě lepšímu zachycení."
"Jsme skutečně rádi," potvrdil velitel Discovery, "že
máme tu drahocennou věcičku zase uloženou po zámkem v nákladovém prostoru."
Na jeho slova, jakoby vystřižená z učebnice, vhodně navázala pedagogická
činnost prostřednictvím Sarexu. Konverzace s řadou škol v USA i v Anglii
pokračovala stejně intenzívně jako vědecké pokusy a také kamera Hercules
se činila při pořizování snímků Země. Při jejich zaznamenávání vyměnil
Ken Cockrell původní laptop, používaný ke zpracování a uchovávání informací,
za jiný a provedl také potřebné úpravy software v počítači. Tento zásah
umožnil osádce raketoplánu maximální využití systému Hercules. Mike Foale
také prozkoumal a upravil propojení mezi počítačem, anténou a přijímačem
navigačního systému GPS. Data, umožňující velmi přesné určení polohy družicového
stupně, byla pak po letu využita k přiřazení dat o chemickém složení atmosféry
(z Atlasu 2) ke geografickým souřadnicím.
Všechno tedy klapalo jedna radost, až na drobné potíže s vědeckými přístroji.
Raketoplán se choval vzorně, takže jeho pozemní protokol poruch zůstával
v podstatě prázdný. Přesto sedmého dne letu provedli piloti zevrubnou prohlídku
letových systémů tak, jak je předepsáno pro den před přistáním.
Tradičně také - jako vždy ke konci pobytu v kosmu - proběhla i obvyklá
tisková konference. Dotazy se točily především kolem měření stavu ovzduší,
ale novináři projevili zájem také o spojení s ruskou stanicí Mir a s tím
souvisejícím problémem spolupráce s Ruskou kosmickou agenturou. Středem
pozornosti se stala i Ellen Ochoaová. Na otázku, jak se cítí ve vesmíru
jakožto první mexická žena, odpověděla:
"Považuji za obrovskou čest, že se mohu účastnit tohoto letu. Vím,
že mnoho lidí na světě by dalo nevímco za to, kdyby mohli být na mém místě.
Vůbec o tom nepochybuji - sama jsem taky taková!"
V dalším Ochoaová přiznala, že nemohla odolat tomu, aby s sebou do vesmíru
nevzala zobcovou flétnu.
"Hrála jsem ostatním členům osádky pro obveselení," smála
se. "Samozřejmě jejich oblíbené vojenské písně. Ale také "Jaro"
z Vivaldiho "Čtvera ročních období". Jaro proto, že jsme tady
nahoře právě v tu dobu!"
Mexická astronautka měla později příležitost promluvit prostřednictvím
amatérské televize s několika středními školami. V Chicagu, v Los Angeles
a také ve Stringeru. Při tom se ovšem o hudbě nehovořilo. Studenty více
zajímala ekologie, zejména stav ozónové vrstvy.
Osmého dne letu vypadala předpověď počasí s ohledem na přistání Discovery
zprvu velice nadějně. Počítalo se s datem 16. dubna v 07.33 CDT (12.33
UT). Meteorologové ovšem znepokojeně sledovali postup studené fronty, která
se nebezpečně blížila k Cape Canaveral.
"Možná, že budeme muset vaše přistání odložit," varoval osádku
Discovery spojař Sam Gemar z MCC při jednom z rozhovorů.
Přesto astronauti systematicky pokračovali v přípravách na sestup k
Zemi. Kanadský manipulátor RMS byl dezaktivován a zajištěn v držácích podél
dveří nákladového prostoru. Osádka vypojila i přístroje souboru Atlas a
ve všech prostorách družicového stupně proběhl generální úklid před nadcházejícím
přistáním.
K večeru toho dne však vedení letu usoudilo, že předpověď povětrnostní
situace na 16. dubna je zcela nevyhovující: chladno, déšť, vítr. Proto
k velké radosti celé osádky raketoplánu prodloužilo trvání letu o celý
den. Discovery měl na další pobyt v kosmu zásob všeho druhu víc než dost.
"Pokud jde o nás, tak je to O. K.," ujistil pozemní středisko
Ken Cockrell."My to bereme, Na špatné počasí není nikdo z nás zvědavý."
"Budiž," odpovídal spojař Curtis Brown, právě když Discovery
letěl nad MCC. "Ale aspoň byste nám mohli píchnout s předpovědí na
zítřek."
"Jo, to není jen tak", namítl Cameron. "My tu stěží dokážeme
odhadnout, kde tam dole pod námi leží Florida. Směrem na západ je pěkně
vyvinutá frontální oblačnost. Ale to nic neznamená. Při předchozím přeletu
to vypadalo docela slibně."
"O. K.," komentoval Brow. "To je to nejsprávnější zhodnocení
situace, jaké jsme dostali za celý den."
"My máme zkrátka a dobře lepší výhled z oken nežli vy," žertoval
velitel Discovery. Narážel přitom na okolnost, že středisko MCC v Houstonu
nemá vůbec žádná okna.
"Zdá se, že bude nejlépe využít prodloužení našeho pobytu k práci,"
dodal.
Desátého dne letu tedy astronauti opět uvedli Atlas 2 do provozu a za
těch dvanáct hodin navíc sesbírali další cenná data o zemské atmosféře.
Teprve když se práce ujala nová směna, konkrétně Foale a Cockrell, došlo
k definitivnímu ukončení měření a k zakonzervování přístrojů před přistáním.
"Bylo pro nás potěšením," hlásil při té příležitosti trochu
formálně Cameron, "potěšením a ctí, že jsme se mohli podílet na letu,
který tak významně přispěl k průzkumu přírodního prostředí naší rodné planety."
Jeho slova byla tečkou za misí STS-56.
Brzdicí manévr proběhl v sobotu 17. dubna v 10.34 UT, jako obvykle nad
Indickým oceánem. Sestup atmosférou vedl přes Kanadu, Montanu a státy středozápadu.
V 11.37.34 UT dosedl Discovery hlavním podvozkem na dráhu 33 SLF na Kennedy
Space Center na Floridě. Příďové kolo se dotklo betonu v 11.38.21 UT, takže
oficiální trvání letu činilo 9 d 06 h 09 min 21 s.
Necelou minutu po přistání se raketoplán za vydatné pomoci brzdicího
padáku s konečnou plaností zastavil.
"Tady u nás, ve středisku je spousta usmívajících se tváří,"
pozdravil osádku Discovery spojař Kevin Chilton. "Byl to prima let,
gratulujeme."
"Když se to vezme kolem a kolem," potvrdil náměstek ředitele
programu letů kosmických raketoplánů, bývalý astronaut Brewster Shaw, "tak
z našeho hlediska šlo o veskrze úspěšnou misi. Lepší průběh jsme si ani
nemohli přát."
To byl oficiální konec letu. Ještě tentýž den odpoledne se Discovery
ocitl v budově OPF, připraven k odstrojení a k přípravě na let STS-51.
Jeho osádka večer odletěla do Houstonu ke svým rodinám.
Aktualizováno : 03.12.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-56/index.htm)