kosmo.cz - Pilotované lety - STS

M.označení	Start	Přistání	Délka letu	Poznámka
1985-109A	27.11.1985	03.12.1985	6d21h05m	Morelos2, Aussat2, Satcom2, OE

[ Popis letu | Obrázky | Experimenty | STS-61-B v NASA ]

Popis letu : (převzato z L+K 15/86 se svolením Mgr. A.Vítka)

STS-61-B

KOSMICKÁ VĚŽ

ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.

Stereotyp letů kosmického transportního systému STS pokračoval druhým letem raketoplánu Atlantis. Jeho obvyklou sedmičlennou osádku tvořili velitel Brewster H. Shaw, pilot Bryan D. O'Connor tři letoví specialisté - Sherwood C. Spring, ekoložka dr. Mary L. Cleaveová a Jerry L. Ross, a konečně dva specialisté pro užítečné zatížení: Mexičan Rudolfo N. Vela (elektronik) a Charles D. Walker od firmy McDonnell-Douglas, který doprovázel elektroforetickou jednotku, umístěnou na obytné palubě raketoplánu.

V nákladovém prostoru se vezly tři telekomunikační družice: Morelos B, určená pro Mexiko, Aussat 2 pro Austrálii a RCA Satcom Ku-2 pro vnitrostátní spojení v USA, schopná komunikovat s malými pozemními stanicemi o průměru kolem 1 m. Přívažek tvořila malá balónová družice OEX, určená za cíl pro nácvik různých metod setkávání. Další náklad představovaly dvě stavebnice s trubkovými prefabrikáty, připravenými ke stavbě velkých konstrukcí: ACCESS umožňovala stavbu tříbokého příhradového stožáru o maximální délce 13,7m, složeného celkem z 93 trubek o průměru 25 mm. Ty se spojují na vodicích kolejničkách a vznikající konstrukce se postupně vysunuje nahoru.

Z druhé stavebnice (EASE) mohli kosmonauti sestavit velký čtyřstěn z trubek dlouhých přibližně 3 m.

Atlantis odstartoval bez problémů 26. 11.1985 v 19.29 místního východoamerického času, což bylo už 29 minut po půlnoci 27.11. světového času (UT). Ve tmě byl raketoplán z mysu Canaveral patrný až do vzdálenosti 900 km od místa startu. V T+8 min 31 s byl naveden na základní dráhu a v T+43 min přešel manévrem motorů OMS na kruhovou dráhu ve výši 250 km, se sklonem 28,5° k rovníku. Osádka Atlantis mohla zahájit svůj program.

Během prvních tří hodin uvedl Walter do chodu elektroforetické zařízení a krystalizační jednotku na přípravu bílkovinných krystalů z vodného roztoku. V obytném prostoru spustila zároveň dr. Cleaveová zařízení DMOS, výrobek firmy 3M, které slouží ke studiu difúze v organických rozpouštědlech a k přípravě monokrystalů organických látek, zejména pro účely optoelektroniky.

Téhož dne vypustili druzí specialisté družici Morelos, urychlenou standardní raketou PAM-D. Druhý den následoval Aussat 2 a třetí den opustil nákladový prostor i Satcom Ku-2. K jeho urychlení na přechodovou dráhu byla použita zesílená raketa PAM-D-2.

Po uvolnění nákladového prostoru mohli Ross a Spring přistoupit k hlavnímu bodu programu. Již dříve - během druhého dne letu - prověřili systémy na skafandrech, takže čtvrtého dne, 29.11. mohli bez průtahů vystoupit ve 21.45 UT do nákladového prostoru. Práci tam zahájili montáží systému ACCESS. Při tréninku ve vodním bazénu na Zemi jim sestavení celého nosníku trvalo průměrně 58 minut. V kosmickém prostoru se na to počítalo se dvěma hodinami, Ross a Spring však práci ukončili už za 55 minut a po pěti minutách oddechu už začala demontáž konstrukce.

Ve 23.11 UT měli oba pracovníci proti plánu náskok plné hodiny, takže mohli začít zkoušet i druhý systém, EASE. Při práci byli sice jištěni lanem, avšak montáž probíhala, na rozdíl od ACCESS, bez opory nohou, přičemž Ross podával trubky, které Spring spojoval. Po čtyřech cvičných montážích (každá i s demontáží trvala asi 20 minut) se úlohy vyměnily. Ross měl podle plánu provádět montáž jen dvakrát, avšak vzhledem k dostatku času se nenechal ošidit a zkusil to také čtyřikrát, stejně jako Spring.

Po uložení trubek do kontejneru vypustili kosmonauti cílovou družici OEX, balón o průměru 900 mm. Dovnitř do Atlantis se vrátili po tři a půl hodinách pobytu v kosmickém prostoru. Příští den se pak mohli věnovat zaslouženému odpočinku, zatímco Shaw a O'Connor prověřovali schopnosti autopilota při různých způsobech navádění na družici OEX.

Spring a Ross, dobře odpočatí, podnikli 1. 12., šestý den letu raketoplánu, ještě jeden výstup do kosmu zahájený ve 20.30 UT. Konstrukci ACCESS sestavili v nákladovém prostoru tentokrát jen z devíti příhrad a zbylé trubky ponechali jako "náhradní díly". Desáté patro dostavěl Ross až z pracovní plošiny na RMS, když ho Mary Cleaveová zvedla pomocí "kanadské ruky" až k vrcholu věže. Po simulované instalaci elektrického kabelu na jednotlivých příčkách, vzdálených od sebe 1,2 m (lano zastupující kabel se přitom docela osvědčilo) snesl se Ross přičiněním Cleaveové do poloviny výšky věže. Když zde věž bezpečně uchopil, uvolnil jeho spolupracovník Spring spodek konstrukce z montážního přípravku, takže Ross s ní mohl volně manipulovat. Nebyl to žádný výkon pro vzpěrače, protože se ukázalo, že ovládání skoro čtrnáctimetrového monstra je zcela snadné a že postačí jen nepatrný impuls k tomu, aby Ross celou konstrukci roztočil a zase zastavil. Kritický okamžik kosmické ekvilibristiky nastal po devadesáti minutách, v okamžiku, kdy Ross vracel věž do konstrukčního přípravku. V případě nezdaru by totiž bylo nutno celé zařízení odhodit do vesmíru a ponechat ho osudu. Operace naštěstí proběhla hladce, takže předvádění se pro změnu chopil Spring. Nejprve v rámci simulované opravy rozmontoval a zase složil nejvyšší patro věže, načež přešel k akrobatickým kouskům podobně jako Ross před chvílí.

Zaměřoval opět uvolněnou věž proti různým cílům, např. proti Měsíci a dokonce ji odručkoval z poloviny až na konec. Ani v této poloze nečinila manipulace s konstrukcí nejmenších potíží.

Po jejím ukotvení zpět do přípravku za Rossovy součinnosti a po následné demontáži věnovali oba pracovníci pro změnu pozornost stavebnici EASE. Tentokrát montáž neprobíhala za volného poletování ale Ross i Spring při ní postupně stáli připoutáni k plošině na RMS. Výstup do kosmického prostoru byl ukončen po šesti a půl hodinách.

Návratem do Atlantis byla v podstatě ukončena i náplň letu. Po uzavření ostatních experimentů na obytné palubě došlo 2. 12. na obvyklý úklid a na přípravy k návratu.

Vlastní přistání o den později bylo komplikováno deštivým počasím. Písčité přistávací dráhy na dně Rogersova jezera na Edwards AFB se ocitly pod vodou, takže raketoplán musel přistát na betonové dráze 22. Ta však v době plánovaného přistání ležela přímo proti Slunci, což ztěžovalo pilotům vizuální orientaci. Řídicí středisko se proto rozhodlo zkrátit let o jeden oběh, čímž se světelné podmínky o něco zlepšily. Nad letištěm však pluly roztrhané mraky ve výši pouhých 500 m. Atlantis jimi pronikl a dosedl asi 800 m za prahem dráhy. Dojezd raketoplánu činil tentokrát přes 3 kilometry.

Aktualizováno : 18.07.1997

[ Obsah | Pilotované lety | STS ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.

(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-61b/index.htm)