| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1995-048A |
07.09.1995 |
18.09.1995 |
10d20h29m |
Spartan-03, WSF-02 |
Posádka :
Walker,D.M.[VE]
| Cockrell,K.D.[PL] | Voss,J.S.[PC]
| Newman,J.H.[MS] | Gernhardt,M.[MS]
[ Popis letu | Obrázky
| Experimenty | STS-69
v NASA ]
Popis
letu (převzato z L+K 15/96 se svolením Mgr. A.Vítka)
STS-69/Spartan 201-03/WSF-02
ODKLADY A ZASE ODKLADY
Mgr. A. VÍTEK, CSc., Ing. J. KRUPIČKA, CSc.
Po ukončení astronomické mise STS-67 byl raketoplán Endeavour jako vždy
odtažen do haly č. 1 v budově OPF, kde proběhly běžné poletové úkony: vyložení
užitečného nákladu, tj. souboru astronomických dalekohledů ASTRO-2, demontáž
palety EDO a samozřejmě i předání hlavních motorů SSME do údržby. Navíc
šla na revizi i palivová baterie č. 2. Tyto operace trvaly až do konce
dubna 1995.
Souběžně s nimi byly zahájeny funkční zkoušky manévrovacích trysek RCS
i větších motorů OMS. Dne 4. května došlo při odpojování jednoho z motorků
RCS v pravém zadním modulu k úniku vysoce toxického paliva a k jeho samovznícení.
. Drobný požár byl rychle uhašen a způsobil jen nepatrné materiální škody.
K žádnému zranění nedošlo, protože všichni pracovníci byli oblečeni do
ochranných oděvů SCAPE. Pro jistotu se však vedení předstartovních operací
rozhodlo sejmout z trupu pravý modul OMS, provést jeho důkladnou inspekci
a místo něj použít modul záložní. Ten byl k trupu raketoplánu připojen
v noci z 25. na 26. května a jeho propojení na systémy Endeavour technici
dokončili 30. května. Tato neplánova ná operace měla ovšem za následek
více než pětidenní skluz příprav v OPF.
Mezitím (24. května) byla bez problé- mů uložena do nákladového prostoru
as- tronomická družice Spartan a v hale č.1 v budově VAB probíhalo už od
počátku května sestavování motorů SRB (výr. č. BI-074) na mobilním vypouštěcím
zařízení . MLP-1. Celou operaci zakončilo 31. května připojení nádrže ET
(výr. č. ET-72).
Dne 7. června byla zahájena instalace nových motorů SSME (výr. č. 2035,
2109 a 2029), ale současně s tím se vedení letů raketoplánů rozhodlo odložit
start z 20. na 30. července. Montáž SSME byla ukončena 11. 6., ovšem převoz
připraveného družicového stupně z OPF do VAB se proti původnímu plánu uskutečnil
až 28. června, se zpožděním osmi dnů proti původnímu plánu. Autonomní družice
WSF-02 byla už den před tím v budově VPF přemístěna do transportního pouzdra,
v němž 30. června putovala na rampu 39A. Zde byla následujícího dne umístěna
do obslužné věže, aby vyčkala příjezdu raketoplánu. Připojení Endeavour
k ET a SRB spolu s prověřením všech propojení si vyžádalo plný týden, takže
v pozdních večerních hodinách dne 5. července, přibližně hodinu před místní
půlnocí, se celá sestava mohla vydat na startovní rampu. Tam dorazila následujícího
dne kolem 04.30 EDT. Přípravy se však už opozdily natolik, že vedení znovu
posunulo termín startu, tentokrát až na 3. srpna.
Ve středu 12. července byla družice WSF-02 přemístěna z PCR do nákladového
prostoru družicového stupně. 0 pět dní později dorazila na Cape Canveral
letová osádka, aby se ve dnech 19.-20. července zúčastnila zkušebního odpočítávání.
Osádku tvořili velitel nám . kpt. David M. Walker (STS-51A v listopadu
1984 a STS-30 v květnu 1989 a STS-53 v listopadu 1992), pilot Kenneth D.
Cockrell (STS-56 v dubnu 1993), velitel užitečného zatížení pplk. US Army
James S. Voss (STS-44 v listopadu 1991 a STS-52 v prosinci 1992) a letoví
specialisté dr. James H. Newman (STS-51 v září 1993) a dr. Michael L. Gernhardt
(nováček). Paralelně s TCDT probíhalo zasedání komise FRR, které stanovilo
datum startu s konečnou platností na 5. srpna.
Úspěšný průběh zkušebního odpočítávání naznačoval, že toto datum by
opravdu mohlo být definitivní. Ale chyba lávky! Při inspekci trysky jednoho
z motorů SRB, použitých při předchozím letu, bylo zjištěno, že horké spalné
plyny poněkud poškodily její těsnění. Byla proto vy tvořena zvláštní komise,
které měla problém prozkoumat a rozhodnout, co se s tím dá dělat. V pátek
18. června se proto vedení letů rozhodlo opět odložit start Endeavour,
tentokrát na neurčito.
0 další komplikaci se postaralo počasí. Oblast Kennedy Space Center
začal totiž 31 . července ohrožovat hurikán Erin. Následujícího dne byl
proto raketoplán převezen zpět do VAB, aby byl chráněn před nápory vichřice,
dosahující rychlosti až 150 km/h.
Zpět na rampu se celá sestava mohla vrátit až v brzkých ranních hodinách
8. srpna. Technici díky tomu měli dostatek času, aby vyhodnotili nejlepší
způsob, jak zdokonalit těsnění trysek. Rozhodli se nastříkat do žlábku,
v němž je těsnící kroužek "J" ukryt, místo dosavadního tmelu
sprej ze speciální gumy, vulkanizující při normální teplotě. K tomu účelu
byla přímo na rampě pod otvory trysek SRB umís těna zvedací plošina, umožňující
technikům vlézt přímo do trysky a zde uskutečnit příslušné úpravy. Ty proběhly
ve dnech 19.-25. srpna. Bezprostředně po dokončení oprav trysek proběhlo
nové jednání komise FRR, která povolila start a jeho datum stanovila na
31. srpna. Další tropická bouře Jerry již přípravy neohrozila, protože
její dráha uhnula na severozápad. Ostré odpočítávání započalo 28. srpna
v 15.00 místního letního času (EDT, 19.00 UT). Drobné technické závady
byly likvidovány za chodu, takže countdown probíhal hladce. Zato počasí
se trochu kazilo, protože Jerry se nakonec stočil na jih a postupoval přes
centrální Floridu směrem ke kosmodromu.
Horší však byla další technická potíž závada na palivové baterii č.
2. Znamenalo to odčerpat z nádrží v trupu raketoplánu kapalný vodík a kyslík,
vyměnit přes víkend celou baterii a novou důkladně od zkoušet. Plánované
datum startu se tím posunulo na 7. září s novým začátkem odpočítávání o
tři dny dříve v 16.00 EDT (20.00 UT) mimořádně od T -42 h.
Tentokráte
to vyšlo. Třetí tropická bouře Luis start nepřekazila a raketoplán Endeavour
konečně vyrazil do vesmíru po hladkém průběhu countdownu 7. září 1995 v
11.09.00 EDT (15.09.00 UT). Vzlet na oběžnou dráhu ve výši 373 km se sklonem
28,45° k rovníku proběhl bez problémů. Přibližně 90 minut po startu dostala
osádka povolení k otevření nákladového prostoru a zahájila přípravy k vypuštění
astronomické družice Spartan k vlastnímu letu. Newman a Gernhardt oživili
a vyzkoušeli kanadskou ruku a pomocí kamery umístěné na jejím konci provedli
zevrubnou inspekci nákladového prostoru.
Druhý letový den - 8. září - začal již v 02.09 ráno houstonského letního
času (CDT, 07.09 UT). Předcházela mu poněkud neklidná noc. Velitel Walker
byl dvakrát probuzen poplachem způsobeným závadami v přenosu dat mezi palubními
počítači a parabolickou anténou, která zajištuje spojení s pozemním střediskem
přes družice TDRS. O definitivní řešení problému se Newman postaral až
po budíčku tím, že znovu nahrál do palubních počítačů operační systém.
Od té doby spojení v pásmu Ku pracovalo dobře.
Po
této epizodě se Genrhardt a Newman pustili do příprav na vyložení družice
Spartan, k jejímuž vypuštění došlo v 15.42 UT. Několik minut poté provedla
družice obrat o 45°, což astronautům potvrdilo, že její stabilizační a
operační systém pracuje dobře. Piloti Walker a Cockrell proto mohli s klidným
svědomím provést dvouiumpulsní separační manévr, po němž se Endeavour postupně
vzdálil od astronomické laboratoře až na 100 km, takže Spartan mohl nerušeně
započít dvoudenní pozorování Slunce. Na astronauty zase čekala řada pokusů
umístěných jak v nákladovém prostoru, tak na obytné palubě. Jejich rušný
den skončil v 17.09 CDT (22.09 UT), kdy se konečně mohli odebrat na kutě.
Další den ráno provedli piloti drobnou korekci oběžné dráhy raketoplánu,
aby udrželi vzdálenost od Spartanu přibližně 104 km Manévr byl nato lik
úspěšný, že další plánovaná korekce dráhy mohla být z letového plánu (dopoledne
třetího dne) vyškrtnuta.
Získaný čas mohli astronauti věnovat experimentu GLO, při němž pozorovali
a snímkovali svě télkování povrchu Endeavour, působeného dopadem atomů
kyslíku. Tento pokus proběhl k všeobecnému uspokojení. Naproti tomu se
objevily problémy s ultrafialovým spektrometrem U-V STAR, u kterého zlobilo
mechanické zařízení, zaměřující aperturu do různých směrů. Druhý systém,
který tvořil součást mezinárodního experimentu IEH, naštěstí fungoval bezchybně.
Také zařízení EPICS, zkoumající na obytné palubě možnost elektrolýzy
vody ve stavu beztíže, působilo pracovníkům potíže. Sběr dat neprobíhal
tak, jak bylo pláno váno. Ještě že se Jimu Vossovi podařilo opravit fonické
spojení na obytné palubě, které už od startu zlobilo kvůli vadnému mikrofonu.
Mike Gernhardt si krátce pohovořil se Scottem Carpenterem, jedním z první
sedmičky amerických astronautů. Ten se věnuje nyní oceánografii a spojení
s ním se uskutečnilo z podmořské laboratoře u pobřeží Floridy nedaleko
Key Largo.
Odpoledne uskutečnili piloti drobnou korekci dráhy zapálením trysek
RCS na 2 sekundy, aby se udržela stálá vzdálenost od Spartanu. To se podařilo,
zato definitivně selhalo zařízení EPICS.
Jako ve dnech předcházejících, i 10. září byl budíček posunut na dřívější
dobu (05.09 UT) s ohledem na časné přistání na konci letu. Hned po ránu
začali piloti s manévry, vedoucími k setkání s astronomickou družicí. To
samo o sobě proběhlo podle plánu, ale zachycení družice kanadskou rukou
se uskutečnilo 0 38 min později, protože Spartan se nacházel v nečekané
orientaci. Piloti proto museli nejprve družici obletět a teprve pak, v
15.02 UT, mohl Mike Gernhardt manipulátorem RMS Spartan zachytit a v 15.21
UT jej uložit do lůžka v nákladovém prostoru.
Nyní
se mohli astronauti začít starat o další důležitý náklad, jímž byla družice
WSF. Protože ta pro svoji práci vyžaduje co nejvyšší dráhu, zvýšili piloti
dvěma manévry motory OMS trajektorii Endeavour o přibližně 28 km, na 398
km. Pak mohl Jim Newman vyzvednout WSF z nákladového prostoru, ale prozatím
ji ponechal zavěšenou mimo trup raketoplánu, aby se její konstrukce zbavila
zbytků plynů ještě před zahájením samostatného letu.
Ten započal 11. září v 11.25 UT nad Afrikou. Jim Newman uvolnil družici
ze sevření manipulátoru. Několik sekund poté WSF pomocí trysek na stlačený
dusík sama odmanévrovala od raketoplánu. Vypuštění družice bylo odloženo
téměř o dvě hodiny vzhledem k opakujícím se závadám ve spojení mezi WSF
a jejím lůžkem v raketoplánu, které slouží jako retranslační stanice pro
přenos telemetrie a povelů pro řídicí systém družice. Narozdíl od prvního
letu (STS-60) tentokráte stabilizační a orientační systém WSF pracoval
dobře.
Družice je určena k materiálovým pokusům (příprava tenkých polovodi
ových vrstev v ultravysokém vakuu, vytvářených pohybem družice tvaru disku
vesmírem). První pokusy zahájila ve 20.33 UT, v době, kdy vzdálenost od
raketoplánu narostla na 26 km. Zařízení spustili vědci ze země dálkovými
povely a pak předali další operace do rukou Jima Newmana, který se o WSF
spolu s Mikem Gernhardtem staral po zbytek jejího letu, zejména v době,
kdy se raketoplán pohyboval mimo dosah spojení přes družice TDRS. Oba astronauti
si proto přizpůsobili svůj odpočinek tak, aby alespoň jeden z nich byl
vzhůru v době kritických operací na WSF.
Drobná korekce, provedená v odpoledních hodinách, snížila rychlost vzdalo
vání od družice tak, aby v okamžiku zahájení přibližovacího manévru byla
WSF asi 75 km daleko.
Zatímco pátého dne letu - 12. září vstával Gernhardt již v 02.09 UT,
jeho kolegové spali až do 05.09 UT. Krátce potom piloti upravili dráhu
raketoplánu tak, aby se již od WSF nevzdaloval.
Kolem 12.00 UT, po třech úspěšně zpracovaných vzorcích, přešla družice
WSF sama od sebe do tzv. bezpečnostního módu. Její řídicí systém totiž
zaregistroval neplánované zvýšení teploty a proto po vypojení experimentů
změnil orientaci družice tak, aby přístroje byly lépe zastí něny před slunečními
paprsky. Neočekávané přehřívání souviselo i s tím, že let Spartanu byl
původně plánován na jinou roční dobu, takže ozařování družice Sluncem mělo
zcela jiný charakter. Přesto se po zhodnocení situace vedení letu dohodlo
s vědci, že prodlouží samostatný let WSF o další den. Práce, které měla
osádka naplánovány na dobu po zachycení družice, bylo ovšem nutno přesunout
na dřívější dobu. Po 20 hodinách ochlazování, 13. září krátce před 05.00
UT, se vědci pokusili obnovit experimenty na WSF, ale narazili na další
obtíž. Zpočátku se jim totiž nedařilo spustit zdroj arzénu, který měl být
přimícháván do vrstvy polovodičového materiálu.
Piloti mezitím provedli drobnou, 15 sekund trvající korekci dráhy, kterou
v rámci příprav na chystané setkání snížili vzdálenost družicového stupně
od WSF na 46 km.
V té době se už Jim Voss a Mike Gernhardt začali chystat na plánovaný
výstup do volného prostoru. Prověřili svoje skafandry, na nichž měli vyzkoušet
zlepšenou tepelnou izolaci.
Vědcům se konečně podařilo vyřešit problémy s experimenty na palubě
WSF, takže bylo možno započít s prací na čtvrtém vzorku polovodičových
vrstev. Přitom se počítalo s tím, že po jeho ukončení dopřejí vědci družici
6 hodin ochlazování, ale k pátému ze sedmi plánovaných experimentů pro
opakované závady a nedostatek času nakonec nedošlo.
Dopoledne 14. září kolem 11.30 UT zahájili piloti přibližovací manévry
a o dvě hodiny později zaparkovali raketoplán asi 120 m před družicí. Po
zjištění, že stabilizační systém WSF pracuje spolehlivě, uskutečnili Walker
a Cockrell ze vzdálenosti 90 až 60 metrů celkem 14 zážehů trysek RCS, nasměrovaných
proti družici, aby zjistili, jaký efekt budou mít spalné plyny na WSF.
Teprve potom přimanévrovali Endeavour do bezprostřední blízkosti a ve 13.59
UT Jim Newman zachytil družici manipulátorem RMS. Ve 14.18 UT již byla
zajištěna ve svém lůžku.
Pozornost osádky se ted obrátila k poslednímu velkému úkolu mise, k
výstupu do volného prostoru. V celém raketoplánu byl snížen atmosférický
tlak a oba adepti vycházky začali vdechovat čistý kyslík. Piloti dalšími
dvěma manévry snížili pomocí motorů OMS výšku dráhy Endeavour z 400 km
na 339 km.
Krátce před večerkou oznámil velitel Walker, že řidítka veloergometru,
umístěného na obytné palubě, se zasekla v otevřené poloze, takže je nelze
sklopit a kdekomu překážejí. Středisko slíbilo, že se na to podívá a poslalo
nespokojence spát. Další den letu - 15. září - astronauti kolem 07.00 UT
znovu vyzvedli WSF z jejího lůžka, a vystavili ji na dobu přibližně pěti
hodin okolnímu prostředí, zavěšenou na konci kanadské ruky. Přístroje družice
tak mohly nerušeně studovat složení plazmatu ve vysoké atmosféře (experiment
CHAWS).
V odpoledních hodinách toho dne se také uskutečnila obvyklá tisková
konference.
Dne 16. září v 08.20 UT vystoupili Voss a Gernhardt do nákladového prostoru.
Jejich prvním úkolem bylo umístit na jeho stěně a také na konci kanadské
ruky čidla, která měla měřit teplotu, za níž budou provádět nácvik montážních
prací při výstavbě kosmické stanice. Dále aktivovali funkční model ovládacího
panelu pro chystaný manipulátor pro stanici Alpha, ověřovali nová světla
namontovaná na přilbě skafandru a hlídali také vytápění v rukavicích, které
má zabránit prochlazení prstů, na něž si astronauti při dřívějších vycházkách
stěžovali.
Každý
z obou pracovníků strávil 45 minut na plošině na konci RMS, vysunut co
nejdále z relativně teplého nákladového prostoru, kde byl vystaven teplotám
přibližně 85 °C; přesto se oba dva cítili dobře a nepociťovali žádný chlad.
Voss a Gernhardt si také vyzkoušeli nejrůznější nářadí, které je vyvíjeno
pro stavbu kosmické stanice, s jejíž stavbou se má započít na přelomu let
1997 a 1998.
Po splnění všech úkolů a po úklidu v nákladovém prostoru se astronauti
vrátili po 6 hodinách a 46 minutách pobytu ve volném prostoru do přechodové
komory.
Dopoledne 17. září provedli piloti kompletní prověrku systémů družicového
stupně, včetně zkušebního zapojení hydraulického čerpadla APU a prověření
elevonů a kormidel.
Po úklidu se celá osádka odebrala na lůžko již v 19.09 UT.
Poslední budíček na oběžné dráze přišel 18. září krátce po 04.00 UT.
Kolem 06.30 UT zahájil raketoplán přípravy k brzdicímu manévru. Dveře nákladového
prostoru se uzavřely v 07.49 UT a v 10.35 UT došlo k zážehu motorů OMS.
Ty snížily rychlost družicového stupně, takže začal sestupovat k hustým
vrstvám atmosféry.
Po standardním průletu ovzduším dosedl Endeavour 18. září 1995 v 11.37.56
UT hlavním podvozkem na dráhu 33 letiště SLF na Kennedy Space Center. O
14 sekund později se betonu dotkla pneumatika předního podvozku a v 11.38.52
UT se raketoplán zastavil po letu trvajícím 10 dní 20h 28min 52s.
Aktualizováno : 09.03.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-69/index.htm)
