International Space Camp 99 se konal v U.S. Space &
Rocket Center, Huntsville, AL, ve dnech 30.07. - 07.08.1999.
Národní výběr českých studentů se konal 08.05.1999 (sobota) od 10:00
v pražském Planetáriu. Požadavky byly:
věk 15-18 let, znalost angličtiny, zájem o kosmonautiku a astronomii, popř.
související obory (např. matematika, fyzika, výpočetní technika & programování
nebo podobné přírodní/technické vědy/obory, nebylo to však podmínkou).
Vstup do Planetária na výběr byl
volný a součástí programu bylo promítání originálního IMAX filmu NASA:
Destiny In Space.
Pro účast na ISC 99 byli vybráni Pavel Machálek a Petra Bendová. Ta
napsala i následující reportáž.
ISC 1999
Ve dnech 31.7. až 6.8. 1999 jsem měla možnost zúčastnit se 10. Mezinárodního
vesmírného tábora (ISC) v Huntsville v Alabamě, který je pořádán tamním
Vesmírným a raketovým střediskem Spojených Států (USSRC) za významné podpory
NASA a Coca-Coly. Po celý týden jsme my, studenti z 23 zemí ze všech pěti
kontinentů, měli připravený velmi zajímavý a nabitý program. Seznámili
jsme se s mnoha zajímavými lidmi, pracovali jsme s novými přístroji a získávali
nové zkušenosti a přátele.
Nejprve bych se ráda zmínila o konkursu na tuto akci. Konkurs proběhl
8.5.1999 v pražském Planetáriu ve Stromovce. Sešlo se zde 13 chlapců a
8 dívek ve věku od 15 do 18 let, což jsou hranice stanovené USSRC. Kandidáti
nejprve zhlédli hodinový film věnovaný přípravám letu amerického raketoplánu.
Následoval test, který prověřil znalosti kandidátů v astronomii, historii
zkoumání vesmíru a astronautice. Mezi dalšími úkoly bylo porozumění čtenému
a psanému textu a psaní úvahy na vybrané téma. Celý konkurs byl zakončen
ústním pohovorem se členy výběrčí komise, kterou tvořili dva účastníci
minulých ročníků ISC, ředitel planetária ing. Grün a profesor fyziky z
gymnázia. Je třeba dodat, že celý konkurs kromě ústního pohovoru probíhal
v angličtině, neboť znalost tohoto jazyka je jedním z požadavků americké
strany. Tento rok vyslala Česká Republika již pátou dvojici studentů a
to Petru Bendovou z Příbrami a Pavla Machálka z Prahy, studenty Anglického
gymnázia v Praze. O týden později byl vybrán i pedagog - prof. Viktor Pluhař
z Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.
Zanedlouho po konkursu nám přišla přihláška a další formuláře, které
se týkaly nás, dopravy do Huntsville, kterou si každý účastník zajišťoval
a hradil sám, a samozřejmě našeho zdraví. Během dvou měsíců před ISC jsme
se učili různé zkratky a termíny používané NASA, které nám byly zaslány
z USSRC, jako znalosti potřebné k plynulému průběhu programu. Týden před
táborem nám přišlo potvrzení, že naše formuláře jsou v pořádku a my jsme
se tedy vydali na cestu. Protože v době, kdy jsme si rezervovali letenky
do Huntsville, již byly přímé lety do Atlanty vyprodány, museli jsme letět
z Prahy přes Londýn, New York a Atlantu. Cesta tam trvala 26 hodin, zpět
"jen" 21, protože jsme čekali 10 hodin v New Yorku cestou tam a po 4 hodinách
v New Yorku a Londýně cestou zpět. Ani tato únavná cesta však neubrala
nic z našeho nadšení. V Huntsville jsme byli mile přivítáni a během pátku
jsme se seznamovali s novým prostředím a lidmi.
V sobotu 31.7. dopoledne nám přednášel astronaut Mike Mullane a jeho
žena. Mike letěl do vesmíru celkem třikrát a zprostředkoval nám některé
zážitky ze života astronautů. Jeho program měl název Sen desetitisíce nocí.
Deset tisíc nocí, tedy přibližně 30 let, trvá aktivní služba astronauta
v NASA a stát se astronautem je klukovský sen mnoha malých dětí. V přednášce
pana Mullanea se poprvé objevila věta, která se jako nit táhla celým programem:
Follow your dreams! Jdi za svými sny! Setkali jsme se zde s lidmi, kteří
si své sny splnili a všichni nás nabádali, abychom nejvíce dali právě na
ty sny, neboť člověk, pro kterého jeho práce znamenala sen, si jí pak velmi
váží a je velmi spokojeným a šťastným člověkem. Odpoledne proběhla zahajovací
ceremonie, při které jsme měli během dvou až tříminutových vystoupení možnost
poznat kultury jiných zemí. Forma prezentací byla různá, od mluveného slova
přes zpěv, tanec až k divadlu. My jsme, v krojích zapůjčených Národním
divadlem, tančili polku na světoznámou melodii Škoda lásky a sklidili i
jeden z největších potlesků. Následovala slavnostní večeře, při které jsme
se setkali s držiteli titulu Učitel roku 99, což je prestižní ocenění udělované
každoročně v každém americkém státě. Během slavnostních projevů často zazněly
díky učitelům, kteří vychovávají a podporují děti a často jim pomáhají
při tvorbě a plnění jejich vlastních snů.
V neděli nás rozdělili do pěti týmů po 16-18 členech. Týmy nesly jména
významných představitelů světové kosmonautiky: Armstrong, von Braun, Gagarin,
Shepard a Těreškovová. Každý člen týmu byl dále zařazen mezi piloty, letové
specialisty nebo palubní specialisty. V pozdějších misích pak každý představoval
jednu úlohu v raketoplánu, v řídícím středisku a na vesmírné stanici. Piloti
řídili objekty ve vesmíru anebo let v letovém středisku, specialisté se
starali o pokusy a práci se satelity. Po těchto organizačních záležitostech
následovaly lekce o vesmírné fyzice a drahách, historii vesmírných stanic
a dopravě ve vesmíru. Po přípravě na první misi přišla na řadu příprava
na potápění a 3D kino IMAX. Sledovali jsme přípravy a let prvního amerického
raketoplánu a musím přiznat, že to ve mně zanechalo hluboký dojem. Ještě
jsme si prohlédli vesmírné muzeum, poslechli si přednášku o historii vesmírného
výzkumu, vypůjčili si kombinézy, které jsme si měli oblékat během misí,
a pak následoval zasloužený spánek.
V pondělí jsme podnikli přípravy na další dvě mise, vyslechli lekci
o astronomii a systémech raketoplánu a přednášku pana von Thiesenhausen,
který spolupracoval s Wernerem von Braunem, otcem amerického raketového
programu. Poté následovalo dlouho očekávané potápění. Nejprve jsme si zopakovali
bezpečnostní zásady, procvičili jsme si základy na mělké plošině a pak
už jsme po jednom klesali na dno 8metrové nádrže, kde jsme zkoušeli práci
s maketami raket a satelitů. Celé podvodní dobrodružství trvalo asi 20
minut a mělo simulovat beztížný stav a práci v něm. Poté jsme po dvojicích
konstruovali vozítka určená pro provoz na Marsu a zkoušeli si práci s nimi
v prostředí virtuální reality.
V úterý ráno jsme se učili podplavávat padák a evakuaci helikoptérou
a hráli jsme si s gumovými čluny. Pak jsme navštívili raketový park a prohlédli
si vystavené exponáty dokumentující dějiny amerických letů do vesmíru.
Asi nejzajímavější a nejúchvatnější raketou je více než stometrový Saturn
5, který vynesl do vesmíru všechny mise Apollo směřující k Měsíci a také
první americkou vesmírnou stanici Skylab. Pracovali jsme se sextantem a
pozorovali jsme Slunce. Následovaly přednášky o životě ve vesmíru, o pilotování
vesmírných plavidel, navigaci a GPS. Pak konečně přišla na řadu první hodinová
mise. Opět jsme navštívili IMAX a zhlédli film o práci a životě ve vesmíru.
Pozdě večer se ještě konala jedna hodinová mise.
Ve středu jsme začínali poslední hodinovou misí, pak jsme šli do muzea
na simulátory letů k Jupiteru a Marsu. Tyto lety se pohybovaly hluboko
v poli fantazie. Poté jsme šli do oblasti označené Area 51, kde jsme měli
prokázat schopnost týmové spolupráce a vůdčí schopnosti. Se zájmem jsme
sledovali vypouštění raket jiných týmů, později budeme i my v duchu zvedat
naše výrobky ze startovní rampy a sledovat jejich let... A skutečně hned
po obědě přišla na řadu lekce o stavění raket a konstrukce modelů. Poté
jsme si domluvili pozice pro šestihodinovou misi, která přišla vzápětí.
Během této mise jsme překonávali řadu simulovaných problémů, které na nás
vymýšleli naši vedoucí. Tyto problémy zahrnovaly různé potíže s přístroji,
problémy s kontrolkami, zdravotní problémy a tak dále. Někdy jsme zažili
skutečně horké chvilky, třeba když "onemocněli" oba piloti raketoplánu
zrovna ve chvíli, kdy mělo přijít důležité programování. Naštěstí většina
věcí a úkonů proběhla podle plánu a náš raketoplán úspěšně odstartoval,
bezpečně se spojil s vesmírnou stanicí, byly provedeny naplánované pokusy
a výstupy do vesmírného prostoru, proběhlo odpojení a raketoplán šťastně
přistál.
Ve čtvrtek 5.8. jsme nejprve závodili na virtuálních vozítkách na Marsu,
poté jsme navštívili obchod se suvenýry, ve kterém byla spousta zajímavých
knih, oblečení, hraček, plakátů a různých dalších věcí. V raketovém parku
jsme jezdili na Space Shot, což je asi 60metrová věž s vozíkem, který pojme
12 lidí a vystřelí je s přetížením 4G do výšky asi 50 metrů. Nahoře následuje
volný pád a asi 3s trvající pocit beztíže. Podnikli jsme autobusovou prohlídku
Marshallova vesmírného a leteckého střediska, které mělo hlavní podíl na
vývoji amerických vesmírných raket. V současné době se tam staví součásti
pro Mezinárodní vesmírnou stanici. Pak přišel na řadu velmi oblíbený simulátor,
který navozoval představu měsíční gravitace. Měli jsme tedy možnost "zaskákat
si" podobně jako 12 astronautů z programu Apollo, kteří se procházeli na
Měsíci. Opět jsme navštívili Area 51, kde jsme splnili zbývající úkoly.
Poté jsme si povídali o důvodech letů do vesmíru (nové vědecké poznatky
a materiály) a současnosti a budoucnosti těchto letů. Následovala netradiční
prohlídka muzea, kdy jsme byli rozděleni do skupinek a hledali odpovědi
na různé otázky z vesmírné historie. Noční dalekohled by byl bezesporu
o mnoho zajímavější, kdyby kolem nebylo tolik světel, které zmenšovaly
schopnosti našich očí vidět slabě zářící objekty. Takhle jsme mohli sledovat
pouze Mars. Toto byl již předposlední den programu, a tak jsme si vyměňovali
adresy, psali vzkazy do zápisníků a fotili se.
Posledním dnem Mezinárodního vesmírného tábora byl pátek 6.8. Měli jsme
přednášku o pracovních možnostech ve vesmírném programu, následoval psychotest
a kvíz, který zmapoval naše nově nabyté znalosti. Poslední simulátor, se
kterým jsme pracovali, byl Multi Axis Trainer. Po připoutání do křesla
začala rotace kolem 3 prostorových os. Zvenčí to vypadalo jako atrakce
pro osoby s pevným žaludkem a nervy, ale trik byl v tom, že žaludek byl
centrem rotace, takže se vůbec nepohyboval, a rotace byla maximálně dvakrát
za sebou v jednom směru, takže rovnovážné tekutiny ve vnitřním uchu neměly
čas se přelít a způsobit točení hlavy. Pak konečně nastala chvíle vypouštění
raket. Všechny rakety nakonec úspěšně vzlétly a některým se podařil i bezpečný
návrat. Poté jsme hodnotili celý program a připravovali se na závěrečný
ceremoniál. Zde jsme opět vyslechli zajímavé proslovy a každý účastník
obdržel diplomy, fotky týmů a odznak Vesmírné akademie pro pokročilé, kterou
jsme absolvovali. Po slavnostní večeři se konala ohromná party pod modelem
raketoplánu Pathfinder. Během soboty jsme se potom všichni postupně rozlétli
domů.
Co mi dal ISC 1999? Především nové přátele a známé, také spoustu nových
znalostí, poznatků a zkušeností. Byla to jedinečná a nezapomenutelná možnost
splnit si alespoň částečně jeden z mých snů a dozvědět se zábavnou cestou
něco víc o kosmonautice, setkat se s lidmi s podobnými zájmy a pracovat
s nimi v jednom velkém týmu. Závěrem bych chtěla poděkovat ing. Grünovi
z pražského Planetária, Olze Mazurovové a Petru Kubánkovi, účastníkům předchozích
ročníků ISC, za zprostředkování letošní akce, Anglickému gymnáziu v Praze
a firmě Superstav za nejen finanční podporu, firmám GRO - Globální rozvoj
osobnosti a Hewlett Packard za příspěvky na uhrazení části cestovních nákladů,
Městskému úřadu v Příbrami za poskytnutí propagačních materiálů a Národnímu
divadlu za zapůjčení českých krojů. V neposlední řadě patří mé díky samozřejmě
rodičům za jejich všestrannou podporu.
Petra Bendová, srpen 1999
Aktualizováno : 31.10.2000
[ Obsah | Kosmonautika
v Česku | International Space Camp ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/cz/isc/1999/index.htm)
