Posádka :
Collins[ová],E.M.[VE]
| Ashby,J.S.[PL] | Hawley,S.A.[MS]
| Coleman[ová],C.G.[MS] | Tognini,M.A.Ch.[MS](Francie)
[ Popis letu | Obrázky
| Experimenty | STS-93 v L+K
| STS-93
v NASA ]
Popis
letu :
Hlavním cílem letu STS-93 bylo vypuštění velké astronomické observatoře
Chandra X-Ray Observatory (původně se jmenovala AXAF - Advanced X-ray Astrophysics
Facility). Cady Coleman[ová]
tuto observatoř za 1,5 miliardy USD vypustila asi 7 hodin po startu raketoplánu.
Stupeň IUS ji poté vynesl na velmi protáhlou dráhu kolem Země, ze které
bylo prováděno vlastní pozorování a měření. Doplňkovými experimenty na
raketoplánu byly například zkoušky manévrovacích raketových motorků a Southwest
Ultraviolet Imaging System (malý ultrafialový teleskop na obytné palubě).
Zvláštností tohoto letu byla i skutečnost, že velitkou raketoplánu (CDR)
byla poprvé v historii žena - Eileen
Collins[ová].
Pracovní oběžná dráha měla sklon 28,45° (raketoplán tedy nebyl z území
ČR pozorovatelný).
Původní plán akcí na jednotlivé dny letu
Den 1. - Start (LC-39B, 20.07.1999, 04:36 UT (06:36 SELČ), okno
46 minut), vypuštění Chandra X-Ray Observatory
Den 2. - 4. - Experimenty
Den 5. - Přistání na KSC
(25.07.1999 03:31 UT)
Skutečný průběh letu
Předstartovní
operace
16.04.1999 - Přesun do OPF-1 (příprava orbiteru)
02.06.1999 - Přesun do VAB (připojení ET a SRB)
07.06.1999 - RollOut z VAB na LC-39B
24.06.1999 - TCDT (Terminal Count Down Test)
17.07.1999 - Začátek odpočítávání
Popis letu
První pokus o start (20.07.1999) se nevydařil. Odpočítávání probíhalo
hladce až do zhruba T-10 sekund. Pak bylo zaregistrováno skokové zvýšení
koncentrace vodíku v motorovém prostoru raketoplánu a startovní sekvence
byla zastavena. Nedošlo ani k zažehnutí hlavních motorů SSME. Tento pokus
o start sledovala na KSC
i první dáma USA - Hillary Clinton[ová] s dcerou Chelsea.
Po
vyhodnocení bylo zjištěno, že ve skutečnosti k úniku vodíku nedošlo, ale
chyba byla v měřicím systému. V cca T-16 s jeden z techniků zaregistroval
na kontrolním panelu, že koncentrace vodíku v zadní části raketoplánu stoupá
k 640 ppm, přičemž limit je 300 ppm. Proto v T-8 s vyvolal ruční přerušení
startu. Odpočet se zastavil zhruba v T-7 s, méně než 0,5 sekundy před plánovaným
zažehnutím motorů SSME. Teprve po zajištění raketoplánu a vystoupení posádky
se ukázalo, že k úniku vodíku nedošlo a že muselo jít o chybu při měření.
Start byl odložen o 48 hodin, tedy konkrétně na 22.07.1999 v 04:28 UT
(06:28 SELČ).
Ani druhý pokus o start STS-93 však nevyšel. Tentokrát musel být v T-5
minut odložen o dalších 24 hodin kvůli nevyhovujícímu počasí (bouřky v
blízkosti KSC). Nový
termín startu byl stanoven na pátek 23.07.1999 v 04:24 UT (06:24 SELČ)
s oknem do 05:10 UT.
Napotřetí
už to ale vyšlo. Columbia STS-93 úspěšně odstartovala 23.07.1999 v 04:31
UT (06:31 SELČ). Navedení na dráhu ale nebylo úplně bez problémů. Asi 5
sekund po startu došlo ke krátkodobému zkratu v elektrickém rozvodu raketoplánu.
To mělo za následek také krátkodobé výpadky jednoho ze dvou řídicích systémů
SSME motorů č. 1 a 2. Naštěstí se dodávka elektrické energie rychle obnovila
a tyk bylo možno pokračovat v letu. K vypojení hlavních motorů došlo v
T+508 s. Ukázalo se však, že to bylo o něco dříve, než stanovil plán. Proto
měl raketoplán o 4,5 m/s nižší rychlost než bylo plánováno (o cca 7 km
nižší bylo i apogeum). Manévrem OMS-2 v 05:12 UT bylo dosaženo kruhové
pracovní dráhy, která však byla asi o 10 km nižší, než stanovil plán. Po
otevření dveří nákladového prostoru dostala posádka zelenou pro pobyt na
oběžné dráze a vypuštění observatoře Chandra.
K
tomu došlo kolem 11:47 UT ještě téhož dne, tedy 23.07.1999. Zhruba v 10:00
UT byl stupeň IUS i s observatoří Chandra vyklopen v nákladovém prostoru
raketoplánu do úhlu 29°. V této poloze byla otestována jedna z antén observatoře.
Poté byla v 11:42 UT celá sestava vyklopena do úhlu 58°. Z této polohy
došlo v 11:47 UT k vypuštění sestavy Chandra/IUS-27 z nákladového prostoru.
Ve 12:48 UT byl zažehnut motor SRM-1 stupně IUS. 125 sekund hoření tohoto
motoru uvedlo sestavu na dráhu ve výši 226 x 13841 km se sklonem 28,5°.
Poté byl motor SRM-1 odhozen a ve12:51 UT byl na 117 sekund zažehnut motor
SRM-2. Na observatoři Chandra byly pak ve 13:22 UT rozvinuty panely slunečních
baterií. Nakonec byl ve 13:50 UT odhozen i motor SRM-2. Chandra se nacházela
na dráze 330 x 72030 km x 28,45°. To bylo asi o 900 km níže, než bylo plánováno.
Vlastní pohonný systém observatoře (IPS) byl však schopen dosáhnout potřebných
parametrů dráhy. Už 25.07.1999 v 01:11 UT byly motory IPS na 5 minut zažehnuty
a perigeum bylo zvýšeno na 1200 km. Později byla dráha zvýšena až na 10000
x 140000 km (provedeno bylo celkem 5 manévrů). Do operačního provozu byla
Chandra uvedena v srpnu 1999 po otevření krytu hlavního teleskopu.
V dalších dnech se posádka věnovala experimentům na palubě raketoplánu.
24.07.1999
Hawley zahájil astronomická pozorování Měsíce, Merkuru, Venuše a Jupiteru
přístrojem SWUIS. Coleman[ová] testovala videorekordér pro HDTV (DTO 700-17).
Také 25.07.1999 posádka obsluhovala vědecké experimenty. Hawley uskutečnil
další astronomická pozorování Venuše a Měsíce přístrojem SWUIS. Coleman[ová]
obsluhovala skleník PGIM, testovala nové závěsy slunečních baterií LFSAH
a pokračovala v práci s videorekordérem, Ashby se věnoval experimentu STL.
Collins[ová] a Tognini využili amatérské vysílačky SAREX k desetiminutovému
spojení s osádkou Miru, především s francouzským astronautem J.Haignerém,
prostřednictvím spojové sítě NASA a radioamatérské stanice v Houstonu,
nad nímž Mir přelétal; raketoplán se nacházel nad Indonésií. Vzdálenost
mezi raketoplánem a Mirem činila asi 14 tis. km. Tognini se v průběhu dne
podílel na experimentech BRIC, LFSAH a CGBA.
26.07.1999 Ashby a Hawley instalovali na obytné palubě zařízení TVIS
a připravili jej ke zkouškám. Hawley pak pokračoval v UV pozorováních Venuše,
Jupiteru a Měsíce přístrojem SWUIS. Tognini a Coleman[ová] se věnovali
biotechnologickým experimentům a odebrali vzorky rostlin z PGF. V průběhu
dne se uskutečnil další zážeh motorů pro experimenty MSX a SIMPLEX.
27.07.1999 už byly na pořadu dne prověrky systémů družicového stupně
před přistáním, ukončování vědeckých experimentů a úklid vnitřních prostor.
Celý
let STS-93 byl zakončen perfektním nočním přistáním na KSC
(RW33) ve středu 28.07.1999 v 03:21 UT (05:21 SELČ). Po přistání se však
potvrdilo, že v průběhu startu došlo k prasknutí tří z mnoha ocelových
trubiček, tvořících plášť trysky motoru SSME v pozici 3 a k následnému
úniku vodíku, který však naštěstí neměl katastrofické důsledky.
Aktualizováno : 03.08.1999
[ Obsah | Pilotované
lety | STS ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-93/index.htm)
