ATLAS MERCURY
popis vývoje zkoušek a technických parametrů nosné rakety
Časopis Křídla vlasti č.21/1964
Pátého října 1958 - za rok po vypuštění první umělé družice Země, sovětského
Sputnika 1 - byly ve Spojených státech oficiálně zahájeny přípravy letu člověka
v umělé družici, ačkoli se o tomto tématu často hovořilo i v nejvyšších kruzích
USA již dříve, v roce 1957, dokonce před startem sovětské družice. Realizací
programu Mercury chtěly Spojené státy vyrovnat náskok Sovětského svazu, který
vypouštěl stále těžší družice.
Prvořadým technickým úkolem bylo maximálně snížit riziko kosmického letu člověka
a vytvořit v kosmické kabině přijatelné pracovní prostředí. Současně bylo nutno
zintenzívnit studium funkcí lidského organismu v „kosmických" podmínkách.
Prvním
důležitým krokem ve vývoji nosného systému byla volba vhodné rakety, zdánlivé
jednoduchá a formální záležitost, protože se tehdy konkrétněji rýsovala pouze
možnost použít mezikontinentální balistické střely Atlas. Ve skutečnosti to
byl problém značné obtížný, hlavně vzhledem k dosti závažným neúspěchům při
zkouškách této rakety, která ani nebyla schopna vynést na oběžnou dráhu kosmickou
kabinu, jejíž váha měla značné přesahovat dvě tuny. Bylo tedy nutné podstatně
snížit váhu kabiny, aby odpovídala „kapacitě" rakety Atlas. To se konstruktérům
skutečně podařilo - pochopitelně však také na úkor pohodlí a do jisté míry i
bezpečnosti kosmonauta. Docela trefně to vystihli američtí novináři při prvém
veřejném předvádění kabiny; konstatovali, že „kosmonauta je nutno do kabiny
doslova vsunout obouvací lžící". To však byla jenom jedna stránka problému.
Druhou byla nedostatečná spolehlivost rakety a navíc špatné zkušenosti získané
při realizaci projektu Vanguard (jenom necelých 30 % startů bylo úspěšných).
Bylo tedy nezbytně nutné zvýšit spolehlivost nosného systému a nakonec řešit
i otázku záchrany kosmonauta v případě, že by došlo k explozi I. stupně. Záchranný
systém se skutečně osvědčil - hned při prvém pokusu s raketou Atlas MA-1 (29.
7. 1960). Po 65 vteřinách letu došlo k explozi I. stupně. Bezprostředně před
avizovaným výbuchem „odnesl" výkonný raketový motor záchranného systému
kabinu do bezpečné vzdálenosti; protože však tehdy ještě nebyla opatřena padákem,
roztříštila se při dopadu na mořskou hladinu.
Když byly takto překlenuty prvé potíže a s raketou Atlas se začalo definitivně
„počítat" (druhá alternativa, použití rakety Titan, nepřicházelo v úvahu,
protože její vývoj probíhal pomaleji než se původně předpokládalo), objevil
se další problém. Bylo potřeba ověřit aerodynamické vlastnosti kabiny, aby
se dosáhlo optimálního tvaru, její mechanickou odolnost vůči přetížení, tepelnou
odolnost proti účinkům aerodynamického ohřevu při průletu hustými vrstvami
atmosféry, manévrovatelnost apod. Pro tyto zkoušky však byla raketa Atlas příliš
drahá - a v té době ještě nespolehlivá. Řešení se našlo v použití rakety Little
Joe, sestavené - speciálně pro tento účel - z tehdy dostupných dílů.
Raketa (start, váha cca 20 tun) měla celkem osm motorů s tuhými pohonnými hmotami,
z nichž čtyři pracovaly po 25 vteřin (motory Castor) a čtyři po 1,5 vteřiny;
v okamžiku startu vyvíjely motory celkový tah okolo 115 Mp. Z celkové výšky
15,5 m připadalo na raketu 7,3 m, na kabinu 3,3 m a na konstrukci se záchranným
zařízením 4,9 m.
Raketa Little Joe, která dosahovala výšek až 100 km, své posláni splnila. Urychlila
a zlevnila vývoj kabiny Mercury (podobné kombinace se používá i nyní – r.1964
pro vývojové zkoušky v rámci „měsíčního" projektu Apollo) a uplatnila se
i při zkouškách záchranného systému (s raketovým motorem o průměru 0,46 m a
tahem 25 Mp po dobu 0,6 vteřiny), stabilizačních a brzdicích padáků apod. Let
v kabině vynesené raketou Little Joe absolvoval i živý tvor, šimpanz Sam (zkoušky
vlivu přetížení při startu).
V přípravných fázích projektu Mercury bylo použito také rakety Redstone; nemohla
sice vynést kosmickou kabinu na oběžnou dráhu, ale mohla ji dopravit po balistické
dráze na vzdálenost několika set kilometrů.
„Starý kůň" (jak raketu Redstone familiárně nazývali američtí odborníci,
a to zejména proto, re se příliš nelišila konstrukci - a již vůbec ne osobou
hlavního konstruktéra - od německé V-2), se tedy znovu uplatnil (modifikovaná
Redstone - Juno 1 - vynesla 31. ledna 1958 na oběžnou dráhu první americkou
družici Explorer 1), ačkoli předtím, někdy v roce 1958, bylo použití rakety
Redstone pro tento účel zamítnuto s tím, že „takový let by byl jenom artistickou
produkcí".
Hlavním úkolem rakety Redstone byly letové zkoušky kabiny za podmínek, které
by se více blížily skutečnému letu. Po závěrečném pokusu se šimpanzem Ham byly
pak uskutečněny dva lety po balistické dráze (Alan B. Sheppard - 5. 5. 1961,
a Virgil I. Grissom - 21. 7. 1961).
V té době byla již raketa Atlas v podstatě připravena; vážné závady vyskytující
se při použití většího užitečného zatížení, které ohrožovaly zdar letu (za letu
docházelo - následkem práce motorů a vlivem odporu prostředí - v přední části
rakety k vibracím, které vedly k rezonanci a k porušení pevnosti trupu a dokonce
ke zborcení nosové části rakety), se podařilo odstranit zesílením ocelových
plechů u čela nádrže a u adaptéru až na 1 mm a dále třemi podélnými výztuhami
v adaptéru (viz. Atlas Agena B). Na rozdíl od sériových raket typu Atlas byly
rakety Atlas Mercury opatřeny ještě speciálním kontrolním ústrojím, sledujícím
jak činnost motorů a jejich příslušenství, tak celkovou pevnost rakety. Toto
kontrolní ústrojí signalizovalo jakoukoli abnormalitu (optické signály v kabině),
popřípadě mohlo automaticky uvést v činnost záchranné zařízení.
Vývoj rakety Atlas Mercury si vyžádal celkem na 1 200 000 zkoušek spolehlivosti
většiny součástí rakety i kabiny (tj. těch zařízení, která měla nějakou souvislost
s funkcí nosně rakety). Při každém ze šesti letů amerických kosmonautů s raketami
Redstone a Atlas však přesto nefungovalo zcela správně v průměru kolem deseti
součástek. Znovu se potvrdilo, že nároky na spolehlivost raketově techniky
jsou ještě mnohem přísnější a nekompromisnější než obdobné požadavky na spolehlivost
leteckého materiálu.
Program Mercury a rakety Atlas Mercury, které se v podstatě osvědčily - jak
také konstatuje souhrnná zpráva o tomto projektu, vydaná v roce 1963 - jsou
už sice „historií", ale další využití rakety Atlas je zajištěno ještě po
řadu let - ať již v kombinaci Atlas Agena B nebo zejména v perspektivní verzi
Atlas Centaur.
Příklad časového schématu pro start nosné rakety Atlas Mercury a přistáni
kabiny
START +
0 s - start nosné rakety
129-131 s - ukončení funkce startovacích motorů
132-134 s - oddělení startovacích motorů
153-154 s - odhození konstrukce se záchranným zařízením
301-305 s - ukončení funkce letového motoru
403-407 s - oddělení kabiny od nosné rakety
PŘISTÁNÍ -
756 s - zažehnutí TPH v prvním brzdicím motoru
751 s - zažehnutí TPH ve druhém brzdicím motoru
746 s - zažehnutí TPH ve třetím brzdicím motoru
696 s - oddělení brzdicích motorů
686 s - zasunutí periskopu do kabiny
322 s - vypuštění stabilizačního padáku
284 s - vypuštění hlavního padáku
180 s - automatické nahuštění gumového „polštáře", tlumícího přistávací
náraz
0 s - přistání na vodní hladinu
ATLAS
MERCURY (USA)
Vývoj: 1958 - 1961
Použití: 1962 - 1963
Váha rakety při startu (cca): 117 900 kg
Celková délka: 26,82 m
Maximální šířka trupu: 4,88 m
Užitečné zatížení (kabina Mercury, jejíž váha se měnila; prázdná váha - cca):
1000 kg
Celková délka kabiny se záchranným systémem: 7,91 m
délka kabiny: 3,34 m
délka kabiny bez brzdicích motorů: 2,92 m
maximální průměr kabiny: 1,89 m
Počet stupňů (raketa Atlas považována za jednostupňovou): 1
Zadavatel vývoje: NASA
I. stupeň (raketa Atlas D): (řešitelé - viz Atlas Able, KV č. 18/1964)
váha (nebyla zvlášť udávána - cca): 116 000 kg
délka: 18,44 m
maximální průměr: 3,05 m
pohonné hmoty: KPH - kapalný kyslík, kerosin (RP 1)
obsah pohonných hmot (odhad - cca): 105 000 kg
tah startovacích motorů LR 89: 2 x 68,1 - 74,5 Mp
tah letového motoru LR 105: 1x 27,2 - 32,6 Mp
doba funkce startovacích motorů (cca): 130 s
doba funkce letového motoru (cca): 300 s
specifický impuls (cca): 250 kp.s/kg
konstrukce: viz Atlas Able; zesílené čelo nádrže a adaptér z plechu o síle 1
mm, vyztužený třemi podélníky
Poznámka: Všechny hodnoty mají pouze informativní charakter. Údaje z různých
pramenů se liší v dosti širokých mezích; pro přehled byly zvoleny hodnoty, které
jsou nejpravděpodobnější a objevuji se nejčastěji.
PŘEHLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH POKUSŮ S RAKETAMI V RÁMCI PROJEKTU MERCURY:
21.8.1959 - Little Joe 1 neúspěšný; závadou v elektrickém vedení byl předčasně
uveden v činnost záchranný systém a kabina byla zničena při dopadu;
9. 9.1959 - Atlas (Big Joe 1) úspěšný; zjišťování letového namáhání;
4.10.1959 - Little Joe 1 (6) úspěšný; zkouška rakety;
4.11.1959 - Little Joe 2 (1A) úspěšný; zkouška záchranného systému;
4.12.1959 - Little Joe 3 (2) úspěšný; zkouška záchranného systému, fyziologický
výzkum (opička Sam);
21.1.1960 - Little Joe 4 (1B) úspěšný; zkouška záchranného systému, fyziologický
výzkum;
29.7.1960 - Atlas MA-1 exploze rakety po 65 vteřinách;
8.11.1960 - Little Joe 5 neúspěšný; kabina se neoddělila;
21.11.1960 - Redstone MR-0 (1) neúspěšný; kabina se oddělila již při startu;
19.12.1960 - Redstone MR-1 (1A) úspěšný; letová zkouška kabiny;
31.1.1961 - Redstone MR-2 úspěšný; fyziologický výzkum (šimpanz Ham);
21.2.1961 - Atlas MA-2 úspěšný; měření tepelného namáhání kabiny;
18.3.1961 - Little Joe 5A částečně úspěšný; opakování pokusu z 8. 11. 1960
25.4.1961 - Atlas MA-3 neúspěšný; raketu bylo nutno zničit 40 vteřin po startu
pro odchylku od kursu; předtím se však podařilo oddělit a zachránit kabinu;
28.4.1961 - Little Joe 5B úspěšný; zkouška oddělení kabiny;
5.5.1961 - Redstone MR-3 úspěšný; let A. B. Shepparda po balistické dráze;
21.7.1961 - Redstone MR-4 úspěšný; let V. I. Grissoma po balistické dráze;
13.9.1961 - Atlas MA-4 úspěšný; oblet Země s „umělým kosmonautem";
29.11.1961 - Atlas MA-5 úspěšný; oblet Země se Šimpanzem Enos;
20.2.1962 - Atlas MA-6 úspěšný; let J. H. Glenna (3 oblety Země);
24.5.1962 - Atlas MA-7 úspěšný; let M. S. Carpentera (3 oblety Země);
3.10.1962 - Atlas MA-8 úspěšný; let W. M. Schirry (6 obletů Země);
15.-17.5.1963 - Atlas MA-9 úspěšný; let L. G. Coopera (22 obletů Země).
Snímky a originály kreseb: NASA
- Atlas Mercury – foto startu nosné rakety
- Atlas Mercury – schématický nákres nosné rakety
-
Atlas
Mercury - Schéma typické dráhy nosné rakety Atlas Mercury a přistání kabiny:
1 - start nosné rakety (0 s, rychlost 1470 km/s),
2 - ukončeni funkce startovacích motorů (131 s, výška 61,74 km, horizontální
vzdálenost od místa startu 71 km, rychlost 11 302 km/h); o 3 s později oddělení
startovacích motorů (134 s, výška 65 km, horizontální vzdálenost 77 km, rychlost
11 412 km/h); o 20 s později odhozeni konstrukce se záchranným zařízením (154
s, výška 88 km, horizontální vzdálenost 122 km, rychlost 12 180 km/h),
3 - ukončeni funkce letového motoru a řídicích motorů (305 s, výška 161 km,
horizontální vzdálenost 703 km, rychlost 28200 km/h); o 1 s později oddělení
kabiny od nosné rakety (306 s, výška 161 km, horizontální vzdálenost 710 km,
rychlost 28 255 km/h),
4 - orientace kabiny na oběžné dráze,
5 - poloha kabiny za letu na oběžné dráze,
6 - zapnuti brzdicích motorů (v intervalech 5 s),
7 - asi o 50 s později oddělení brzdicích motorů a orientace kabiny před počátkem
snosu (vstupu do hustých vrstev atmosféry),
8
- vypuštění stabilizačního padáku,
9 - vypuštění hlavního padáku,
10 - přistání (předtím vypuštění malého balónu s pomocným vysilačem)
- Atlas Mercury (měřítko 1:150)
- řez nosnou raketou:
1 - startovací motory,
2 - ovládací zařízení pro natáčení motorů,
3 - letový motor,
4 - potrubí pro odvod plynů od turbíny turbočerpadlového agregátu,
5 - turbočerpadla KPH pro startovací motory (instalovaná ve startovacím „půlstupni”,
který se odděluje; turbočerpadla KPH pro letový motor nejsou - z nedostatku
místa - zakreslena),
6 - kulové nádrže na plynné helium (celkem 6 nádrží, z toho 1 pro letový motor)
pro tlakování hlavních nádrží KPH,
7 - potrubí pro tlakování hlavní nádrže na kapalný kyslík,
8 - potrubí pro přívod kapalného kyslíku,
9 - hlavní nádrž na kapalný kyslík,
10 - hlavní nádrž na palivo,
11 - izolované čelo hlavní nádrže na palivo,
12 - řídicí raketové motory,
13 - kryt elektrického vedení a spojovací potrubí,
14 - gyroskop naváděcí soustavy,
15 - tlakovaná pouzdra pro autopilota, elektroniku naváděcí soustavy atd.,
16 - ochranné kryty trysek startovacích motorů (ochrana před vysokou teplotou),
17 - speciální adaptér,
18 - trysky brzdicích motorů,
19 - kabina Mercury,
20 - prostor pro uložení padáků,
21 - nosná konstrukce záchranného systému,
22 - raketový motor záchranného systému,
23 - rychloměrná sonda záchranného systému
----------------------------------------------
Přepis článku : M.Filip, 8.5.2005
Aktualizováno: 05.06.2005
[ Obsah | Pilotované
lety | Mercury ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/mercury/kv01.htm)
