Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Zájmy > Projekty > Česká amatérská družice > Reportáž ze schůzky č. 2 (9.10.2004)
tisk 

Druhé setkání kolem amatérské družice – 9.10.2004

Václav Maixner

Všechno začalo již ráno. Sednout na vlak, dopravit se do Prahy a poté na MFF, kde se konalo 2 setkání zájemců o stavbu amatérské družice. Již ve vlaku jsem pokukoval po ostatních cestujících a přemýšlel, zda by je “naše” družice zajímala. A nebo zda vůbec mají ponětí, že se něco takového chystá. K žádnému rozuzlení jsem však nedospěl.

Z myšlenek mě totiž vytrhlo hlavní nádraží Praha. Rychle jsem vystoupil, přestoupil na metro a na stanici Nádraží Holešovice jsem nastoupil do autobusu a popojel 2 zastávky. Tím jsem se dostal přímo k areálu MFF. Se mnou vystoupili asi čtyři lidé. To už jsem zpozorněl a bylo mi jasné, že alespoň dva z nich jdou na setkání.

Jelikož jsem byl nervózní, nepoužil jsem výtah, ale schody. Musím říct, že u mě se řecké heslo “s duchem rozvíjej i tělo” nesetkalo s živnou půdou a tak jsem po vyjití pěti pater dýchal jak parní lokomotiva. Zastavil jsem se tedy, rozdýchával se a přitom jsem zpozoroval, že se dole blíží Marian Váňa se svým kolegou Pavlem Mochurou a “táhnou” plnou bednu nějakých věcí, které nám určitě chtějí ukázat. V první okamžik mi blesklo hlavou, že nám ukáží kompletní sestavenou družici a zahájíme tedy diskuzi už jen o tom, jak ji vypustit. Ale jak se později ukázalo, tak jednoduché to nebude.

Vydýchaný jsem tedy vešel do učebny. Z prvního setkání tu sedělo tak 5 lidí, které jsem poznával v čele s Alešem Holubem a Archimedem a zbytek mi byl neznámý. A tak mi vlastně přišla odpověď na mou ranní otázku a já zjistil, že o družici a její stavbu se zajímá opravdu dost lidí. Po chvíli jsme společnými silami upravili učebnu s “lineárními” lavicemi do podoby Lancelotu s jedním “kulatým stolem s hranatými rohy”. Ještě vzorný hostitel Archimedes se ujal svého postu a rozdělil mezi nás dobroty (mnohdy až moc blízko nás ;) a různé tekutiny (naštěstí všechny nealko ;). A pak byla schůzka zahájena.

Nikým menším než samotným Alešem Holubem. Shrnul svoji motivaci, proč stavět družici a svou představu, co vlastně vypustit. Pro Aleše je zajímavá právě představa sluneční plachty a jejího testu, ale jak Aleš řekl, sám není schopen družici postavit a proto nás “potřebuje”. A jelikož nikdo jiný zatím ani nechce být generálním managerem, musím jím být on. Aleš si představuje, že družice může být vypuštěna ve třech různých variantách:.

  • A to buď jako test tvrdého jádra. Tj. letělo by pouze tvrdé jádro s komunikací.
  • Nebo jako maximalistická verze, tj. verze, která bude obsahovat vše, co tam chceme mít – tj. všechny experimenty a pokusy.
  • A samozřejmě existuje i meziverze, kdy nahoru poletí tvrdé jádro plus kamerka, která je řazena k experimentům.

Dalšího slova se chopil právě Marian Váňa, který je v současné době “hlavním” konstruktérem družice. Právě on a jeho firma má očividný zájem o vypuštění družice a proto v tento okamžik tlačí vývoj celé družice dopředu právě on. Marian nám ozřejmil svůj postoj i motivaci, kterou je snaha o ověření funkce jím navrhovaného pohonu – tetheru. Tether je velmi zajímavý, hlavně svými (alespoň dle výpočtu) dosahovanými urychleními sondy. V principu se dá tether popsat jako dlouhý supravodič, který je protékán proudem a interaguje tak s magnetickým polem Země. Proud by byl získáván z velkých plazmových kontraktorů na koncích vodiče. Marian pak uvedl, že jelikož nebyl nikdo jiný, začala se jejich firma zabývat vývojem tvrdého jádra. V tento okamžik je udělána většinou “papírová” práce, která zahrnuje návrhy a dělení tvrdého jádra. Je dohodnuto, že tvrdé jádro bude obsahovat radiomaják na frekvenci kolem 145 MHz, který sdělí základní telemetrii družice. Dále upload kanál kolem frekvence 430 MHz a vysokorychlostní download na frekvenci kolem 1270 nebo 2400 MHz. Přesné frekvence závisí na dohodě, zda bude družice provozována jako radioamatérská, či jako výzkumná.

Naše rozměrové a hmotnostní modely CubeSatů (09.10.2004)Po tomto úvodu se rozproudila diskuze, jak o smyslu družice tak i o vlastní organizaci a komunikaci týmu. Velmi přínosná byla i účast lidí, kteří se už podíleli na kosmických projektech. Jejich poznámky byly velmi trefné a ozřejmili nám mnoho z pozadí vývoje družic. Na jejich popud jsem začali tvrdému jádru říkat servisní modul a experimentům payload. Dále nás také nasměrovali na firmu EUROCKOT (http://www.eurockot.com/), prostřednictvím které jsou občas CubeSaty vypouštěny.

Poté na nás začalo působit množství tekutin, které jsme díky Archimedově pohostinnosti vypili a museli jsme udělat zdravotní přestávku. Během ní se rozvinula diskuze po skupinkách. Vznikli tři základní skupinky:

  • mechanická, resp. termoregulační, kde se diskutovali problémy ohledně rozdělení tepla na konstrukci. Zde bylo vzneseno i několik zajímavých otázek. Jednak je dost zásadní, zda bude družice volně rotovat, nebo zda bude tříose stabilizovaná. Právě při použití sluneční plachty bude nutné brát na tuto oblast velký zřetel.
  • tvrdé jádro. Tato skupinka byla kolem Mariana. Marian v průběhu přestávky rozložil své poklady z bedny a my jsme si je v klidu mohli prohlédnout. K vidění byli radiové kity pro 2,4GHz, model družice, solární články, lepidla a další. Diskuze probíhala hlavně o koncepci služebního modulu (resp. “bývalého” tvrdého jádra) a jednotlivých blocích i možných interfacech na payload (experimenty;).
  • Poslední skupinka byla kolem Aleše Holuba a kolem Radovana Maši. Radovan sebou také přinesl modely CubeSatů, ale i váhové, takže tu byli k podívání i potěžkání jedno a dvoukostka. Diskuze se u této skupinky rozběhla směrem ke koncepci rozvinutí plachty a i k potřebě, či nepotřebě stabilizace družice.

Druhá osobní schůzka zájemců o družici (09.10.2004)Přestávka skončila, všichni jsme odlehčili našim tělům i myšlenkám a pokračovalo “rokování”. Začali jsem vzájemným představováním, kdy každý vstal (koneckonců jsme si už odlehčili, tak to nebylo tak složité), představil se a řekl, kde vidí svůj přínos pro tým a co vše může. Začal Aleš a pokračovali jsme postupně kolem stolu. Časem se vyprofilovalo několik zájmových oblastí. Jednak mechanika a termoregulace, dále elektronika, kamera, software, testování, managament a i prezentace. Toto představení bylo velmi přínosné a pomohlo nám rozdělit se do pracovních skupin a ozřejmit si, co vše tento tým zmůže. Kupodivu zde bylo hodně mechaniků, což nám, lidem nešikovným, je jen ku prospěchu.

Pak už následovalo dělení na lidičky, kteří mají hlad a ten zbytek. Hladových byla většina, takže kolem půl druhé nastal organizovaný přesun na jídlo. Hospůdka byla útulná, obsluha milá a mladá, prostě ideální pro bandu nadšenců. Samozřejmě, že výběr jídel proběhl velmi rychle, neb jsme se nenechali moc vyrušit z našich všeobjímajících a vědeckých disputací. Mnoho z nás totiž pracuje ve vědě a proto mají informace o nových přístupech a objevech z první ruky. A rádi se o ně dělili. Tak jsme se dozvěděli něco o jaderných pohonech, laserech, kvantech, pumpování energie do hmoty a její zpětné získávání atd. Prostě jsme se najedli a mnozí si ani nestihli všimnout, jak dojedli.

Během oběda se k nám přidal i další z “prvotních” iniciátorů družice a to xChaos. Postavička zajímavá a kontroverzní ve svých názorech. Přesto je schopný svými myšlenkami naši skupinu značně obohatit. Po obědě nastalo i loučení s některými z nás, kteří měli na setkání rezervováno pouze dopoledne. Zbytek skupiny se přesunul zpět do “jednací” místnosti a po rozdělení do skupinek probíhala další diskuze už řízená jednotlivými “leadry” skupin. Já jsem se účastnil jednání elektroniky, které se shromáždilo kolem Mariana. Zde jsme dopodrobna rozebrali radiomaják, definovali jeho funkce i módy jeho provozu. Při následujícím volném povídání jsme rozvinuli i představu “optické” komunikace z družice. Konkrétně šlo o laser, případně LED diodu, nebo o výbojku umístěnou na družici. Myšlenka zajímavá, i realizovatelná, ale pouze jako experiment, nikoliv jako hlavní součást tvrdého jádra.

Skupina kolem plachty probírala znovu koncepce rozvinutí a také zajímavé sekundární využití plachty, které navrhl xChaos. Zde by plachta mohla fungovat i jako velké stínítko pro astronomická měření a vytvořit tak ve spolupráci s další “snímací” družicí jakýsi štěrbinový dalekohled.

Ani nevím jak, ale lidé postupně odpadávali, maily byly vyměněny a týmy ustaveny. I stalo se, že i pro mě se čas nachýlil až málem upadl. Musel jsem, chca nechca (čeština je opravdu krásná ;), na vlak a trádá domů, kde mě čekali přízemnější otázky typu, kdy dodělám kuchyň, kdy pojedeme koupit kachličky, co bude k obědu … Prostě jsem během těch tří hodin cesty zpět musel rychle spadnout z krásných snových výšin hitech skupiny do prosté, všední, ale důležité reality. A přesto i v té realitě ve mně stále zůstává kousek hitech snu a těším se, až se s Vámi všemi zase uvidím.

S pozdravem “Ať nám to lítá”,

Véna

P.S.: Moc děkuji všem z nás za účast a za setkání. Je moc dobré vědět, že stejný sen má víc lidí a že jsou ochotni pro něj něco udělat. A je moc fajn, že nás je tam tolik, neb každý přispěl svou trochou a už jsme zase o pár metrů blíže orbitě ;)


Aktualizováno: 07.11.2004

[ Obsah | Zájmy | Projekty | Česká amatérská družice | projekt.kosmo.cz ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/zajmy/projekty/nanosat/vm041009.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.162763 vteřiny.