Druhé setkání kolem amatérské družice – 9.10.2004
Václav Maixner
Všechno začalo již ráno. Sednout na vlak, dopravit se do Prahy a poté na MFF,
kde se konalo 2 setkání zájemců o stavbu amatérské družice. Již ve vlaku jsem
pokukoval po ostatních cestujících a přemýšlel, zda by je “naše” družice zajímala.
A nebo zda vůbec mají ponětí, že se něco takového chystá. K žádnému rozuzlení
jsem však nedospěl.
Z myšlenek mě totiž vytrhlo hlavní nádraží Praha. Rychle jsem vystoupil,
přestoupil na metro a na stanici Nádraží Holešovice jsem nastoupil do autobusu a
popojel 2 zastávky. Tím jsem se dostal přímo k areálu MFF. Se mnou vystoupili
asi čtyři lidé. To už jsem zpozorněl a bylo mi jasné, že alespoň dva z nich
jdou na setkání.
Jelikož jsem byl nervózní, nepoužil jsem výtah, ale schody. Musím říct, že u
mě se řecké heslo “s duchem rozvíjej i tělo” nesetkalo s živnou půdou
a tak jsem po vyjití pěti pater dýchal jak parní lokomotiva. Zastavil jsem se tedy,
rozdýchával se a přitom jsem zpozoroval, že se dole blíží Marian Váňa se svým
kolegou Pavlem Mochurou a “táhnou” plnou bednu nějakých věcí, které nám
určitě chtějí ukázat. V první okamžik mi blesklo hlavou, že nám ukáží
kompletní sestavenou družici a zahájíme tedy diskuzi už jen o tom, jak ji vypustit.
Ale jak se později ukázalo, tak jednoduché to nebude.
Vydýchaný jsem tedy vešel do učebny. Z prvního setkání tu sedělo tak 5
lidí, které jsem poznával v čele s Alešem Holubem a Archimedem a zbytek
mi byl neznámý. A tak mi vlastně přišla odpověď na mou ranní otázku a já zjistil,
že o družici a její stavbu se zajímá opravdu dost lidí. Po chvíli jsme společnými
silami upravili učebnu s “lineárními” lavicemi do podoby Lancelotu s jedním
“kulatým stolem s hranatými rohy”. Ještě vzorný hostitel Archimedes se
ujal svého postu a rozdělil mezi nás dobroty (mnohdy až moc blízko nás ;) a
různé tekutiny (naštěstí všechny nealko ;). A pak byla schůzka zahájena.
Nikým menším než samotným Alešem Holubem. Shrnul svoji motivaci, proč stavět
družici a svou představu, co vlastně vypustit. Pro Aleše je zajímavá právě představa
sluneční plachty a jejího testu, ale jak Aleš řekl, sám není schopen družici
postavit a proto nás “potřebuje”. A jelikož nikdo jiný zatím ani nechce být
generálním managerem, musím jím být on. Aleš si představuje, že družice může
být vypuštěna ve třech různých variantách:.
- A to buď jako test tvrdého jádra. Tj. letělo by pouze tvrdé jádro
s komunikací.
- Nebo jako maximalistická verze, tj. verze, která bude obsahovat vše, co tam chceme
mít – tj. všechny experimenty a pokusy.
- A samozřejmě existuje i meziverze, kdy nahoru poletí tvrdé jádro plus kamerka,
která je řazena k experimentům.
Dalšího slova se chopil právě Marian Váňa, který je v současné době
“hlavním” konstruktérem družice. Právě on a jeho firma má očividný zájem o
vypuštění družice a proto v tento okamžik tlačí vývoj celé družice dopředu
právě on. Marian nám ozřejmil svůj postoj i motivaci, kterou je snaha o ověření
funkce jím navrhovaného pohonu – tetheru. Tether je velmi zajímavý, hlavně svými
(alespoň dle výpočtu) dosahovanými urychleními sondy. V principu se dá tether
popsat jako dlouhý supravodič, který je protékán proudem a interaguje tak
s magnetickým polem Země. Proud by byl získáván z velkých plazmových
kontraktorů na koncích vodiče. Marian pak uvedl, že jelikož nebyl nikdo jiný,
začala se jejich firma zabývat vývojem tvrdého jádra. V tento okamžik je
udělána většinou “papírová” práce, která zahrnuje návrhy a dělení tvrdého
jádra. Je dohodnuto, že tvrdé jádro bude obsahovat radiomaják na frekvenci kolem 145
MHz, který sdělí základní telemetrii družice. Dále upload kanál kolem frekvence
430 MHz a vysokorychlostní download na frekvenci kolem 1270 nebo 2400 MHz. Přesné
frekvence závisí na dohodě, zda bude družice provozována jako radioamatérská, či
jako výzkumná.
Po
tomto úvodu se rozproudila diskuze, jak o smyslu družice tak i o vlastní organizaci
a komunikaci týmu. Velmi přínosná byla i účast lidí, kteří se už podíleli na
kosmických projektech. Jejich poznámky byly velmi trefné a ozřejmili nám mnoho
z pozadí vývoje družic. Na jejich popud jsem začali tvrdému jádru říkat
servisní modul a experimentům payload. Dále nás také nasměrovali na firmu EUROCKOT
(http://www.eurockot.com/),
prostřednictvím které jsou občas CubeSaty vypouštěny.
Poté na nás začalo působit množství tekutin, které jsme díky Archimedově pohostinnosti
vypili a museli jsme udělat zdravotní přestávku. Během ní se rozvinula diskuze
po skupinkách. Vznikli tři základní skupinky:
- mechanická, resp. termoregulační, kde se diskutovali problémy ohledně rozdělení
tepla na konstrukci. Zde bylo vzneseno i několik zajímavých otázek. Jednak je dost
zásadní, zda bude družice volně rotovat, nebo zda bude tříose stabilizovaná.
Právě při použití sluneční plachty bude nutné brát na tuto oblast velký zřetel.
- tvrdé jádro. Tato skupinka byla kolem Mariana. Marian v průběhu přestávky
rozložil své poklady z bedny a my jsme si je v klidu mohli prohlédnout.
K vidění byli radiové kity pro 2,4GHz, model družice, solární články, lepidla
a další. Diskuze probíhala hlavně o koncepci služebního modulu (resp.
“bývalého” tvrdého jádra) a jednotlivých blocích i možných interfacech na
payload (experimenty;).
- Poslední skupinka byla kolem Aleše Holuba a kolem Radovana Maši. Radovan
sebou také přinesl modely CubeSatů, ale i váhové, takže tu byli k podívání
i potěžkání jedno a dvoukostka. Diskuze se u této skupinky rozběhla směrem
ke koncepci rozvinutí plachty a i k potřebě, či nepotřebě stabilizace
družice.
Přestávka
skončila, všichni jsme odlehčili našim tělům i myšlenkám a pokračovalo “rokování”.
Začali jsem vzájemným představováním, kdy každý vstal (koneckonců jsme si už
odlehčili, tak to nebylo tak složité), představil se a řekl, kde vidí svůj přínos
pro tým a co vše může. Začal Aleš a pokračovali jsme postupně kolem stolu. Časem
se vyprofilovalo několik zájmových oblastí. Jednak mechanika a termoregulace,
dále elektronika, kamera, software, testování, managament a i prezentace. Toto
představení bylo velmi přínosné a pomohlo nám rozdělit se do pracovních skupin
a ozřejmit si, co vše tento tým zmůže. Kupodivu zde bylo hodně mechaniků, což
nám, lidem nešikovným, je jen ku prospěchu.
Pak už následovalo dělení na lidičky, kteří mají hlad a ten zbytek. Hladových
byla většina, takže kolem půl druhé nastal organizovaný přesun na jídlo. Hospůdka
byla útulná, obsluha milá a mladá, prostě ideální pro bandu nadšenců.
Samozřejmě, že výběr jídel proběhl velmi rychle, neb jsme se nenechali moc vyrušit
z našich všeobjímajících a vědeckých disputací. Mnoho z nás totiž
pracuje ve vědě a proto mají informace o nových přístupech a objevech z první
ruky. A rádi se o ně dělili. Tak jsme se dozvěděli něco o jaderných pohonech,
laserech, kvantech, pumpování energie do hmoty a její zpětné získávání atd.
Prostě jsme se najedli a mnozí si ani nestihli všimnout, jak dojedli.
Během oběda se k nám přidal i další z “prvotních” iniciátorů družice
a to xChaos. Postavička zajímavá a kontroverzní ve svých názorech. Přesto je
schopný svými myšlenkami naši skupinu značně obohatit. Po obědě nastalo i
loučení s některými z nás, kteří měli na setkání rezervováno pouze
dopoledne. Zbytek skupiny se přesunul zpět do “jednací” místnosti a po rozdělení
do skupinek probíhala další diskuze už řízená jednotlivými “leadry” skupin.
Já jsem se účastnil jednání elektroniky, které se shromáždilo kolem Mariana. Zde
jsme dopodrobna rozebrali radiomaják, definovali jeho funkce i módy jeho provozu. Při
následujícím volném povídání jsme rozvinuli i představu “optické” komunikace
z družice. Konkrétně šlo o laser, případně LED diodu, nebo o výbojku
umístěnou na družici. Myšlenka zajímavá, i realizovatelná, ale pouze jako
experiment, nikoliv jako hlavní součást tvrdého jádra.
Skupina kolem plachty probírala znovu koncepce rozvinutí a také zajímavé
sekundární využití plachty, které navrhl xChaos. Zde by plachta mohla fungovat i jako
velké stínítko pro astronomická měření a vytvořit tak ve spolupráci
s další “snímací” družicí jakýsi štěrbinový dalekohled.
Ani nevím jak, ale lidé postupně odpadávali, maily byly vyměněny a týmy
ustaveny. I stalo se, že i pro mě se čas nachýlil až málem upadl. Musel jsem, chca
nechca (čeština je opravdu krásná ;), na vlak a trádá domů, kde mě čekali
přízemnější otázky typu, kdy dodělám kuchyň, kdy pojedeme koupit kachličky, co
bude k obědu … Prostě jsem během těch tří hodin cesty zpět musel rychle
spadnout z krásných snových výšin hitech skupiny do prosté, všední, ale
důležité reality. A přesto i v té realitě ve mně stále zůstává kousek
hitech snu a těším se, až se s Vámi všemi zase uvidím.
S pozdravem “Ať nám to lítá”,
Véna
P.S.: Moc děkuji všem z nás za účast a za setkání. Je moc dobré vědět,
že stejný sen má víc lidí a že jsou ochotni pro něj něco udělat. A je moc fajn,
že nás je tam tolik, neb každý přispěl svou trochou a už jsme zase o pár metrů
blíže orbitě ;)
Aktualizováno: 07.11.2004
[ Obsah | Zájmy
| Projekty | Česká amatérská
družice | projekt.kosmo.cz
]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/zajmy/projekty/nanosat/vm041009.htm)
