ČÍNA VSTOUPILA DO VESMÍRU
Pro časopis Letectví + Kosmonautika zpracoval Karel Pacner (L+K č.
15/1970)
(RNDr.Petr Lála, Csc: Přehled kosmonautiky v roce 1970 - ČTK 1971,
Antonín Vítek: Přehled kosmonautiky v roce 1990 - ČTK 1991, SPACE 40)
Čína
- kolébka písma, střelného prachu i bambusových raketek - vstoupila také
do vesmíru. Stalo se tak 24. dubna 1970, kdy se na oběžnou dráhu kolem
Země dostala první čínská družice. K velkému podivu odborných komentátorů
nebylo nové umělé těleso nijak pojmenováno a v análech NORAD proto figuruje
pod označením Chicom 1. (CHINA 1
- 1970-034A
- Oficiální název: DFH 1 = Tung-fang chung 1 = DONG FANG HONG 1 = Východ
je rudý 1) Družice vážící 173 kg byla uvedena na dráhu ležící ve výšce
439 - 2 384 km se sklonem 68,5°, přičemž Zemi zpočátku oblétávala každých
114 minut. Tyto údaje oznámila agentura Nová Čína, pak je potvrdily sledovací
stanice japonské, západoněmecká observatoř v Bochumi a později i velitelství
protivzdušné obrany severoamerického kontinentu NORAD. Na své dráze může
družice setrvat až několik let (Očekávaná životnost na dráze: 100 let),
její vysílač však pracoval pouze do 16. května 1970 ( usuzuje se,
že byl napájen pouze chemickými zdroji ). Družice, jejíž výzkumný význam
- vedle zřetelného úkolu politického - byl především technologický, vysílala
na frekvenci 20,009 MHz (sovětské Sojuzy používají frekvence 20,008 MHz)
neustále se opakující pořad: 40 vteřin píseň “Východ je rudý", 5
vteřin přestávka, 10 vteřin telemetrické údaje (základní zkušební aparatura
na měření teploty, tlaku atd.) a opět 5 vteřin ticho.
Tak se stala Čínská lidová republika - po SSSR, USA, Francii a
Japonsku - pátým státem, který vypouští umělá kosmická tělesa vlastními
nosnými raketami. Přitom Chicom 1 je těžší než ta umělá tělesa, jimiž
ohlašovaly svůj nástup do vesmíru předchozí čtyři země.
Je zajímavé, že ředitel NASA dr. T. Paine prohlásil, že USA
očekávaly vypuštění čínské družice již od počátku roku. Naproti tomu japonské
vládní kruhy neoficiálně přiznaly, že tento start se uskutečnil “značně
dříve, než se očekávalo".
Oficiální komuniké Nové Číny bylo skoupé na fakta - pouze
označilo tento úspěch za splnění úkolu vytyčeného Mao Ce-tungem neznámo kdy a
neznámo jak. Proto musíme vzít za vděk údaji, které rozšířili na stránkách
západního tisku Američané ze svých tajných zdrojů.
Americké špionážní družice zjistily, že Chicom 1 startoval
z pouštního kosmodromu u Šuang-čcheng-cu ve Vnitřním Mongolsku (Oficiální
název : Ťiou-Čchuan = Jiuquan)
, asi 650 km severozápadně od Lan-čou (kde je jedno z atomových středisek)
a 1 600 km západně od Pekinu, nedaleko železnice vedoucí do Urunči. Tato
základna, kde jsou rovněž zkušebny pro motory, je v činnosti od roku 1965,
loni však byla přebudována a zřejmě i zmodernizována! Západní odborníci
se však neshodli na tom, jaký měla družice přesný výzkumný program. Někteří
uvažovali dokonce o tom, že šlo o základní technickou zkoušku pro vypouštění
budoucích družic spojových (určených patrně pro vojenské účely), anebo
dokonce špionážních. K této úvaze zřejmě vedl psychologický účinek pětašedesátistupňového
sklonu dráhy - Chicom 1 totiž přelétával zeměkouli od šedesátého osmého
stupně severní šířky do šedesátého osmého stupně jižní šířky, tedy takřka
celé území SSSR a celé území USA.
Jak známo, Čína vyzkoušela první raketu středního doletu již
před třemi a půl léty. Dne 27. října 1966 vypustila patrně ze stejné základny ve
Vnitřním Mongolsku směrem k atomové střelnici v poušti Lob Nor 500 kg těžkou
jadernou hlavici. Předpokládá se, že v současné době má ČLR asi 20-30 raket
tohoto typu připravených k operačnímu nasazení.
Velmi mnoho úvah věnoval západní tisk i odborníci raketě, která Chicom
1 vynesla. (Oficiální název: Čchang
Čeng = Chang Zheng = CZ-1 = Long March 1 (Dlouhý pochod). Původně
se američtí specialisté domnívali, že nosičem byla raketa středního doletu
(schopná dopravit nálož na vzdálenost asi 1 600 km) a že ČLR nebude mít
mezikontinentální raketu dříve než v roce 1973.
Ve
francouzském časopisu Air & Cosmos z 9. května 1970 odhadoval Albert
Ducrocq, že k vypuštění družice bylo rovněž použito raketového stupně,
který před čtyřmi léty dopravil čtvrtou čínskou atomovou hlavici na vzdálenost
600 - 800 km. Podle názorů nejmenovaných západních odborníků, o něž se
jeho článek opírá, vážil družicový nosič asi 60 tun, jeho motory byly
poháněny tuhými palivy a měly tah asi sto tun. O výrobě tohoto nosiče,
jehož šéfkonstruktérem byl pravděpodobně známý aerodynamik prof. Čchien
Süe-sen, vyškolený v USA, bylo údajně rozhodnuto Čínskou atomovou radou
v roce 1959. Jeho prvořadým úkolem totiž má být doprava atomových a vodíkových
náloží na nepřátelské území. Ducrocq dále tvrdil, že raketa, které Číňané
24. dubna použili, by byla s to doletět se 600 kg těžkou, náloží na vzdálenost
12 000 km, anebo s 1 000 kg na 5 000 km, anebo s 2 000 kg do vzdálenosti
3 000 km. Pokud se týká jejich “kosmických kvalit", domnívá se, že
by byla schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu s nižším sklonem k rovníku
asi 400 kg těžkou umělou družici. Ducrocq napsal, že tento nosič by bylo
možno přirovnat k americkému Thoru anebo k sovětskému Kosmosu, třebaže
byl vyroben technikou nejspíš velmi odlišnou".
Foto: Profesor Čchien Süe-sen, údajný “otec" čínského raketového
nosiče (Snímek: Air & Cosmos)
Koncem května však prohlásil státní podtajemník USA Daniel
Henkin, že tento nosič musel být silnější, než se dříve předpokládalo, a že
mezikontinentální raketu vypustí Číňané “během několika měsíců".
Bližší podrobnosti bohužel neuvedl.
Podle článku vojenského komentátora švýcarského deníku Neue
Zürcher Zeitung z 25. dubna je čínský raketový průmysl rozmístěn takto: raketové
motory se staví ve městech Pekin, Pao-tchou, Tai-juang, Si-an, Charbin, Cheng-jang,
Čcheng-tu, pevná a tekutá paliva vyrábějí továrny v Lü-ta, Lan- čou, Liao-jang,
Tai-juang, startovací rampy a zkušební prostory se nalézají mimo jiné v blízkosti
Pao-tchou, Čchin-čuan a Čchang-šin-tien. Nová raketová základna měla být rovněž
zřízena v Nako-ču-cung v Tibetu.
Ze zpráv, které z Číny přicházejí, vyplývá, že raketojaderný
výzkum a průmysl tam má již řadu let vysokou prioritu. Není bez zajímavosti,
že mnohé čínské závody mající vztah k vojensko-strategickým cílům vybudovaly
západoevropské firmy, zvláště pak západoněmecké; většina těchto společností
je údajně ovládána americkým kapitálem usídleným v Evropě. Rovněž řada
unikátních přístrojů pochází ze západní Evropy. Číňané mají vlastní výtečnou
službu vědeckotechnických informací z celého světa. A jejich špičkové
vědecké kádry byly vyškoleny před vznikem ČLR na nejpřednějších amerických,
anglických, francouzských a německých universitách, později - před roztržkou
se SSSR - pak na sovětských fakultách a laboratořích.
Západní
specialisté se domnívají, že chaos způsobený na mnoha místech "kulturní
revolucí" vůbec nezasáhl atomová a raketová střediska, stejně jako
další strategicky významné výzkumné ústavy a továrny - zřejmě proto, že
jsou pod pečlivou kontrolou armády.
Vypuštění první čínské družice je velkým úspěchem čínské
vědy, techniky a průmyslu. Na svět zapůsobilo stejně mohutně jako výbuch
první čínské atomové pumy na podzim 1964. Ukazuje se, že ČLR má dostatek
sil - a především úpornou snahu - získat všechny patřičné atributy supervelmoci.
Nicméně, zatím - podle New York Times z 26. dubna 1970 - má tato událost
“význam spíše psychologický, než vojenský". Ovšem to je význam, který
nelze podceňovat - někteří pozorovatelé vyslovili například názor, že
Maova družice by mohla ovlivnit právě probíhající vídeňská jednání SSSR-USA
o strategických zbraních.
Zdá se, že musíme také očekávat i vypuštění prvního
čínského kosmonauta. To je rovněž i názor odborníků, kteří sledují vývoj
v ČLR z Hongkongu. Patrně to bude v polovině sedmdesátých let - po získání
nezbytných technických a biologických údajů i zkušeností. A současně
musíme počítat s tím, že nyní uslyšíme z vesmíru rádiové signály i dalších
čínských družic - zřejmě především vojensky zaměřených. Pokud by však
přesto plnily nějaký výzkumný úkol, pravděpodobně by šlo o záležitost
nutnou k dalšímu rozvoji čínské kosmonautiky. Těžko si totiž můžeme představit,
že by ČLR už dnes měla tolik sil a prostředků, aby se skladba jejího výzkumu
blížila výzkumným programům vyspělých států, to znamená, aby se z velké
části mohla věnovat tzv. badatelskému výzkumu. Ten bude s největší pravděpodobností
náplní etapy příští - po naplnění potřeb generálního štábu, diktovaných
velkomocenskými ambicemi. Vzhledem k mnoha neznámým v čínském vývoji se
však toto datum neodváží nikdo prorokovat. Za několik desítek let...
Přepis textu a poznámky: M. Filip, 16.7.2003
Poznámka: V listopadu roku 2002 měla družice DFH-1
tyto parametry geocentrické dráhy: i=68.42°, P=110.76 min, hP=436 km,
hA=2087 km.
Zdroje: www.skyrocket.de, www.astronautix.com, www.fas.org/spp
|