VĚDECKÉ EXPERIMENTY ASTP / EPAS
Pro časopis Letectví + kosmonautika zpracoval: Ing. JAN KOLÁŘ
(L+K č.14/1975)
Hlavním úkolem společného letu Sojuz-Apollo bude prověření
činnosti slučitelného spojovacího zařízení a mezinárodní součinnosti při
řízení kosmického letu. Nezapomnělo se však ani na maximální využití pobytu
lidí v beztíži kosmického vakua k vědeckým experimentům. V programu ASTP/EPAS se
počítá s pěti společnými vědeckými experimenty, na nichž se budou podílet obě
osádky, či jejich kosmické lodě. Vedle toho si obě strany připravily i vlastní
vědecké výzkumy. Na Apollu bude takových experimentů 22 a 3 školní demonstrační
pokusy, plány sovětských kosmonautů v tuto chvíli ještě přesně neznáme.
Plánované vědecké experimenty lze podle zaměření rozdělit do
čtyř základních skupin: lékařsko-biologické, technologické, astronomické a
výzkum Země. Jejich početní zastoupení ukazuje následující tabulka:
-----------------------------------------------------------------
Druh experimentu americké společné
experimenty experimenty
-----------------------------------------------------------------
Lékařsko-biologické 4 2
Technické 11 1
Astronomické 3 1
Výzkum Země 4 1
-----------------------------------------------------------------
Celkem 22 5
-----------------------------------------------------------------
První ze dvou společných lékařsko-biologických experimentů sleduje výskyt mikrobů u obou osádek, v obou kosmických lodích a jejich změny. Každý jednotlivec má na svém těle vypěstován určitý druh mikrobů, kteří žijí s lidským organismem v symbióze. Tato důležitá rovnováha mezi mikroorganismy a jejich nositelem se může v podmínkách kosmického letu změnit. Především vlivem jiné atmosféry, ale i pracovního zatížení, nervového vypětí či působení beztíží, kosmického záření a elektromagnetických vln produkovaných různými systémy kosmické lodě. Při společném letu se naskytne jedinečná příležitost sledovat kvalitativně i kvantitativně mikrobiologickou aktivitu i případnou výměnu mikrobů vzhledem k plánovanému spojení a přestupu členů obou posádek. Půjde především o sledování možného enormního vývoje a množení těch druhů mikroorganismů, které jsou člověku nebezpečné a pro které by kosmické podmínky mohly být případně příznivější, než jaké jim poskytuje existence na Zemi. Za příklad může sloužit mikrob Candida albacans, obsažený ve slinách, jenž u dětí někdy způsobí moučnivku v ústech. V takových případech je třeba vědět, jak na vzniklou změnu zareaguje lidský organismus. Všech pět kosmonautů si proto při letu odebere vzorky mikroflóry ze sliznice v krku, nosu, z uší a z kůže na zádech a rukou. Současně se stejným způsobem zjistí přítomnost mikroorganismů na 15 různých místech v Sojuzu a Apollu. Tyto vzorky budou zapečetěny a umístěny v kontejneru na palubě Sojuzu. Po letu budou srovnány s odpovídajícími vzorky získanými 60 dní před a 30 dní po letu.
Druhý experiment zkoumá vliv energetických částic na růst
houbové bakterie spolu se studiem změn denního rytmu v životě buňky. Pro tento pokus
byla sovětskými a americkými vědci vybrána houba, která roste vytvářením přesně
známých radiálních zón. V pravidelných obdobích produkuje spory, tehdy se růst
zastaví a dochází k změnám barvy bakteriologické kultury. Pak zase houba pokračuje
v radiálním způsobu růstu. Vědce zajímá, zda v případě zásahu energetickou
částicí kosmického záření nedojde ke změně v tomto způsobu růstu bakterie. Z
tohoto důvodu budou vedle fotografických záznamů růstu také současně registrovány
částice kosmického záření. Aby se získaly poznatky o dosud málo probádané
oblasti denního rytmu buňky, bude tato houba umístěna na palubě každé lodě a to
vždy ve dvou Petriho miskách. Vzhledem k časovému rozdílu mezi Moskvou a Houstonem
bude denní rytmus v buňkách posunut asi o jednu třetinu. Při první návštěvě
amerických kosmonautů v Sojuzu po spojení na dráze si osádky jednu Petriho misku
vymění, aby vědci mohli zkoumat případný vliv kosmického prostředí na
předletový posun v denním režimu buněk.
Technologický experiment se řadí do skupiny k šesti dalším
americkým pokusům uskutečňovaným v elektrické peci. Tato pec je vylepšeným typem
podobného zařízení umístěného na stanici Skylab. Má čtyři hlavní části:
vlastní pec umístěnou v přechodovém modulu, ovládací aparaturu k zajištění
vybrané teploty i dané rychlosti chlazení, schránku se zkoumanými vzorky materiálu a
nádrž s héliem pro rychlé zchlazení pece. Ve vlastní peci jsou tři oddělení pro
umístěni jednotlivých vzorků. V každém z nich lze od řídicího pultu nastavit
hodnoty tří teplotních oblastí - tavicí, teplotního gradientu a chladicí na konci
komory. V tavicí části může být nastavena teplota od 0 °C do 1150 °C. Pomalé
zchlazování vnitřku pece je zajištěno automaticky ve třech volitelných režimech s
rychlostí poklesu 0,6 nebo 1,2 nebo 2,4 °C/min. Sovětský experiment, který se v této
peci uskuteční, zahrnuje výzkum vlivu beztížného stavu na průběh tavení vzorku
odlišné hustoty, které budou v peci umístěny ve formě jednotlivého krystalu,
prášku či kompaktní hmoty. Každý vzorek je uložen v pouzdře, jehož úkolem bude
zaznamenat skutečnou teplotu, které byl vzorek v peci vystaven.
Zajímavé výsledky slibuje pokus s umělým zatměním Slunce. Dojde
k němu po prvním rozpojení kosmických lodí. Při posledním společném obletu se
obě lodě natočí mírně z roviny dráhy a po vylétnutí ze stínu se Apollo oddělí
jemně od Sojuzu. Pomalu se vzdálí asi na 200 m tak, aby stále bylo co nejpřesněji na
spojnici Slunce - Sojuz. Kosmonauti v Sojuzu by v tom případě byli ve stínu vrženém
Apollem a pořídili by řadu cenných fotografií sluneční korony. Na nich bude
současně i zachycena informace o vlastní “atmosféře" obklopující kosmickou
loď Apollo. Úspěch celého experimentu je však závislý na obtížném udržení
Apolla ve správném směru.
Na přesné pilotáži kosmických lodí je závislý i zbývající
společný experiment, určený k průzkumu prostředí mezi kosmickými loděmi po jejich
druhém rozpojení [letový plán viz L + K 51 (6) 224 (1975)]. Bude registrován
především atomární kyslík a dusík jakožto součást nejvyšších vrstev zemské
atmosféry. Ze zařízení umístěného na vnějšku přechodového modulu bude směrem k
odrážečům umístěným na Sojuzu vysíláno ultrafialové záření určité vlnové
délky a po odrazu opět přijímáno na Apollu. Podle míry absorbce záření se bude
usuzovat na koncentraci daného prvku. Pro splnění experimentu je třeba, aby Apollo
nejprve zůstalo asi 45 m za Sojuzem a pak se přemístilo asi 150 m vpřed vždy na jednu
a druhou stranu vedle Sojuzu. V každé této pozici se uskuteční měření při
zachování neměnné vzdálenosti obou kosmických lodí.
Seznam amerických a společných vědeckých experimentů
AR-002 Mikrobiologická výměna *)
MA-007 Měření aerosolových částic ve stratosféře
MA-010 Víceúčelová elektrická pec
MA-011 Vyzkoušení separačních metod s použitím statické
elektroforézy
MA-014 Separace elektroforézou při průtoku vzorku (experiment NSR)
MA-028 Výzkum podmínek růstu velkých krystalů
MA-031 Reakce krevních lymfocytů na kosmický let
MA-032 Změny ochranných schopností leukocytů
MA-041 Vliv teplotního gradientu na povrchové napětí taveniny
MA-042 Vliv beztíže na promísení roztavených kovů ve slitině
MA-048 Registrace měkkého rentgenového záření v oboru 0,1-1,0 keV
MA-059 Měřeni koncentrace horní atmosféry absorbcí UF záření *)
MA-060 Studium růstu krystalu germania
MA-070 Vliv procesu tuhnutí na strukturu a vlastnosti magnetu
MA-083 Registrace extrémního ultrafialového záření ve vlnovém
oboru 10-100 nm
MA-085 Růst krystalů z plynné fáze
MA-088 Měření prostorového rozložení hélia
MA-089 Určení anomálií gravitačního pole z VHF spojení s
odděleným přechodovým modulem
MA-106 Korelace vizuální a přístrojové registrace světelných
záblesků
MA-107 Biologické vlivy energetického kosmického záření
MA-128 Sledování dráhy lodě pomocí družice ATS-6 a určení
anomálií gravitačního pole
MA-131 Tuhnutí směsi NaCl-LiF v beztížném stavu
MA-136 Pozorování a fotografování Země
MA-147 Sledování růstu houby *)
MA-148 Umělé zatmění Slunce *)
MA-150 Několikanásobné tavení materiálů *)
MA-151 Radioaktivita krystalů způsobená kosmickým zářením
*) společný experiment
Poznámka M.F.: Text článku vyšel v L+K č.14 v červenci 1975 - před letem Sojuz-Apollo.
Skutečný průběh vědeckých experimentů oproti tomuto plánu mohl doznat určitých
změn. Některé z těchto vědeckých experimentů, tak jak proběhly při společném
letu Sojuz-Apollo jsou popsány v článcích "Vesmír nás
spojuje" (L+K č.20 až 26/1975) a "Astronomie
v projektu ASTP-EPAS" (L+K č.1/1976).
Přepis textu: M.Filip, 13.10.2002
Aktualizováno : 28.10.2002
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz | Apollo
| Sojuz 19 (EPAS) | Apollo
ASTP | Sojuz - Apollo | Sojuz
- Apollo v L+K ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/mezinar/so-ap/lkve.htm)