Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

tisk 


Sojuz
Vícemístná kosmická loď původně určená pro zkoušky manévrování a spojování na oběžné dráze, později pro dopravu posádek na stanice typu Saljut.


Popis lodi.

Kosmická loď typu Sojuz byla zpočátku vyvíjena pro let až tří kosmonautů a pro zkoušky manévrování a spojování na oběžné dráze. Celková hmotnost lodi je 6500 - 6800 kg, délka 7.94 m, max. průměr 2.72 m. Skládá se ze tří částí : orbitální sekce (na které je většinou umístěn aktivní spojovací uzel), návratové kabiny a přístrojové sekce.

Orbitální modul.

Orbitální modul má téměř kulový tvar a její vnitřní objem 6.5 m3 slouží k odpočinku a práci posádky během samostatného letu a k umístění aparatury, kterou není třeba dopravit zpět na Zemi.

Návratový modul.

V návratové kabině (2.8 t) jsou kosmonauti při startu a přistání. Její objem 3.8 m3 umožňuje umístit jen nejnutnější aparaturu. Kromě kosmonautů lze dopravit zpět na Zemi asi 70 kg získaného materiálu. Pilotní kabina má zvonovitý tvar, který umožňuje využít aerodynamického vztlaku při sestupu atmosférou (přetížení 3-4 g).

Přístrojový modul.

V přístrojové sekci je řada důležitých aparatur, mj. termoregulační systém (akumulátory a dva panely slunečních baterií o ploše 14 m2, dodávající 1.4 kW) a systém stabilizace a orientace. K orientaci a malým manévrům je využíváno trysek na peroxid vodíku. Hlavní korekční motor spaluje kyselinu dusičnou a hydrazin v jedné komoře s tahem 4090 N, záložní motor má dvě komory (tah 4030 N).

Průběh letu.

Lodi typu Sojuz jsou vypouštěny stejnojmennou raketou z kosmodromu Bajkonur. Na aerodynamickém krytu je instalováno záchranné zařízení, které oddělí kabinu v případě havárie nosné rakety v první fázi letu. Navádění na dráhu trvá asi 540 s. Manévrování na oběžné dráze i spojení je možno provést automaticky nebo ručně. Po skončení plánovaného programu je zahájen návratový manévr. Po zapálení korekčního motoru, který sníží rychlost letu asi o 150 m/s, dojde asi za 12 min. k pyrotechnickému rozdělení všech tří částí. Po aerodynamickém brzdění a řízeném sestupu atmosférou začíná ve výši 11 až 9 km pracovat padákový systém (brzdicí padák má průměr 4 m, hlavní padák 35 m). Těsně nad Zemí se zapalují motory měkkého přistání umístěné pod aerodynamickým krytem, které sníží rychlost dopadu na 3-4 m/s.

Zkoušky lodi.

Bezpilotními zkouškami byly zřejmě družice Kosmos 133, 140, 146 a 154. Po havárii lodi Sojuz 1 bylo provedeno dvojí automatické spojení prázdných lodí (Kosmos 186 a 188 dne 30.10.1967 a Kosmos 212 213 dne 15.4.1968). Poslední zkouškou před letem lodi Sojuz 3 byl Kosmos 238. Až do havárie lodi Sojuz 11 byli v kabině obvykle tři kosmonauti bez skafandrů. Počínaje lodí Sojuz 12 je posádka pouze dvoučlenná a kosmonauti mají během kritických fází letu na sobě lehké skafandry.


Aktualizováno: 20.10.2001

[ Obsah | Pilotované lety ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz/sojuz.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.061959 vteřiny.