Frank De Winne, ESA a ruské Sojuzy
424.
člověk ve vesmíru, Frank De Winne,
se narodil v belgickém Ghentu v roce 1961. Vystudoval telekomunikace
a civilní inženýrství na Royal Military Academy (Brusel, studium dokončil v r.
1984). Následně sloužil u Belgian Air Force. Už v roce 1990 byl vybraný
jako kandidát na kosmonauta za ESA, ale do prvního oddílu (oznámen 1992) se
ještě nevešel. Trpělivě čekal na svou příležitost přesně deset let – až v lednu
2000 byl oficiálně zařazen do oddílu. V tomto “mezičase” se De Winne podílel
na vývoji návratového prostředku X-38/CRV, který je nyní “uložen u ledu”.
Po zařazení do oddílu ESA lze - řečeno slovy klasika – v jeho životě
najít jen samá pozitiva a sociální jistoty. Po absolvování základního výcviku
v European Astronaut Center v německém Kolíně nad Rýnem odchází
v srpnu 2001 do Hvězdného městečka, kde se nejprve připravuje jako náhradník
Roberta Vittoriho pro misi Sojuz TM-34 alias Marco Polo. A už 30. listopadu 2001 je
oficiálně oznámeno, že De Winne bude v hlavní posádce další kosmické lodi
– Sojuzu TMA-1.
Přestože
je v oddíle astronautů zatím posledním příchozím, touto nominací “předběhl”
své služebně starší kolegy – Paola Nespoliho (Itálie), André Kuiperse (Nizozemí)
či Christophera Fuglesanga (Švédsko). Mimochodem, z nich má nejblíže ke
kosmickému startu Christopher Fuglesang, který je oficiálně jmenovaný členem
posádky Atlantis STS-116 (červenec 2003). Neoficiálně se počítá s letem
Kuiperse na Sojuzu TMA-3 (listopad 2003) a Nespoliho na Discovery STS-121 (červenec
2004). Pak by už v oddíle evropských astronautů neměl být žádný “zelenáč”.
Spolu s ruským velitelem Sergejem Zaletinem a palubním inženýrem (ač
oficiálně s kvalifikací pilota – velitele kosmické lodi!) Jurijem Lončakovem
se De Winne vydal na oběžnou dráhu 30. října 2002. Start mise OdISSea a lodi Sojuz
TMA-1 byl ostře sledovaný – jednak šlo o odzkoušení nové kabiny (bez předchozího
prověření v bezpilotním režimu) a jednak předchozí raketa Sojuz o dva týdny
dříve při startu havarovala. Když už jsme u “nové lodi TMA” – nijak
revolučně nová není, oproti svým předchůdkyním má však dvě zásadní
modifikace. Tou první je možnost létání kosmonautů s vyšším tělesným
vzrůstem, druhou pak vylepšený systém závěrečné fáze přistání.
Hlavním cílem letu Sojuz TMA-1 je výměna “záchranného
člunu” kosmické stanice ISS. Je to jeden, ale nikoliv jediný úkol letu – např.
De Winne bude ve vesmíru provádět hned šestnáct různých vědeckých
pokusů.
Lety
evropských kosmonautů na palubách sojuzů se dějí v rámci dohody, kterou
podepsali zástupci ESA a ruského kosmického průmyslu. Ta počítala v letech
2001 až 06 se šesti společnými výpravami. Zatím to ale vypadá, že tato kvóta
bude vyčerpaná už v roce 2004 a že si ESA bude “doobjednávat” další lety
kosmonautů. Dosud se uskutečnily tři starty (TM-33, TM-34 a TMA-1), další společnou
výpravou bude pravděpodobně let španělského Pedro Duquea. Tady je zajímavé,
že náhradníka dělal De Winnemu nizozemský André Kuipers, který se tak měl posunout
na místo hlavního kandidáta v misi příští. Jenže lety jednotlivých kosmonautů
(ač pod záštitou ESA) musí financovat jednotlivé země, jejichž je dotyčná osoba
občanem. Bohužel, nizozemská vláda nemá pro kosmonautiku pochopení a stále neuvolnila
potřebných 7,5 mil. Euro na Kuipersovu misi. Španělská vláda se k letu
svého kosmonauta naopak postavila výrazně vstřícněji, takže Duque už se chystá
na TMA-2.
A ještě jedna zajímavost – pokud zde hovoříme o “náhradnících” (De Winne
ho dělal Vittorimu, Kuipers De Winnemu apod.), nejedná se o oficiální nominace.
Ostatně, těžko si dle výše nastavených pravidel lze představit třeba let
belgického náhradníka za italské peníze. Jde o to, že dotyčný kosmonaut pomáhá
při přípravě dané mise – tím ji jednak pomáhá realizovat a jednak získává
zkušenosti, které může později využít při svém výcviku i vlastním letu.
Nominace
evropských kosmonautů do lodí Sojuz v letech 2001 až 04 jsou následující
(jak vidno, je zde uvedeno sedm výprav – přestože původní dohoda počítala s šesti,
zájem o “letenky” ze strany států ESA je značný):
TM-33 – Claudie Haigneré (Francie)
TM-34 – Roberto Vittori (Itálie)
TMA-1 – Frank De Winne (Belgie)
TMA-2 – Pedro Duque (Španělsko)
TMA-3 – André Kuipers (Nizozemsko)
TMA-4 – ? (Francie?)
TMA-5 – ? (Německo?)
Ale zpět k Franku De Winnemu. Jaká je budoucnost druhého belgického kosmonauta
(tím prvním byl Dirk Frimout – v březnu 1992 na palubě Atlantisu STS-45)?
Frank se netají přáním se do vesmíru vrátit – tentokrát ale na delší dobu, jako
člen některé ze základních posádek ISS.
Tomáš Přibyl
Foto autor
Fotografie:
1 – Frank De Winne na přehlídce letectví a kosmonautiky
ILA 2002 v Berlíně.
2 – Frank De Winne hovoří – naslouchají mu mnohem zkušenější
ruští kosmonauti Jurij Usačov (vlevo, dosud čtyři starty) a Sergej Krikaljov
(druhý zleva, dosud pět startů, na šestý se připravuje).
3 – Frank De Winne předvádí Milanovi Halouskovi, že umí
psát.
4 – André Kuipers (vpravo) na svou kosmickou premiéru teprve
čeká, Ernst Messerschmid (vlevo) ji už má dávno za sebou.
Aktualizováno : 05.11.2002
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz TMA | Sojuz
TMA-1 ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/soj_tma/so-tma1/fdw.htm)