| Datum startu |
Hmotmost |
Kosmodrom |
Nosná raketa |
Zánik |
Délka letu |
| 19.4.1971 |
18900 kg |
Bajkonur |
Proton |
11.10.1971 |
175 dní |
První orbitální stanice na světě.
Po vypuštění byla stanice navedena na dráhu ve výšce 200-222 km. Tato dráha byla průběžně upravována pomocí korekčního motoru, čímž se prodlužovala životmost stanice. Se stanicí se spojily dvě kosmické lodě a pracovala na ní jedna posádka viz.
přehled letů. 11.10.1971 byl naposledy zapálen motor stanice, který snížil rychlost tak, aby zanikla nad neobydlenými oblastmi Pacifiku.
Popis stanice.
Spolu s kosmickou lodí Sojuz 11 vážil Saljut (1) přes
25 tun. Systém loď-stanice měřil 20 metrů a maximální průměr byl
4 metry. Objem stanice spolu s objemem dopravní lodi byl kolem
100 m3 (z toho asi tři pětiny připadaly na přístroje).
Stanice se skládá z několika nestejně velkých, na sebe
navazujících válců. Na úsek o průměru dvou metrů je připevněno
pasívní stykovací zařízení, do něhož pak zapadne aktivní
stykovací zařízení dopravní lodi. V tomto přechodovém úseku,
dlouhém asi tři metry, je řídicí aparatura, jíž kosmonauti
uvádějí v činnost stanici a prověřují její systémy. Tato část je
od hlavní kabiny oddělena hermetickým uzávěrem.
Hlavní pracovní prostor Saljutu se skládá ze dvou
válcovitých těles o průměru 3 a 4 m. V nejširší části je vědecká
a technická aparatura. Na konci tohoto úseku jsou nádrže
s pohonnými hmotami a další přístroje, které nepotřebují pro svou
práci hermetizaci. Těleso stanice uzavírá opět krátký válec o
průměru kolem dvou metrů, s raketovými motory pro korekce dráhy.
Stanice má dva páry slunečních baterií a řadu průzorů na
povrchu. Na palubě stanice jsou zařízení, která slouží
k udržování dobrého fyzického stavu kosmonautů (cvičné obleky,
pružiny, běžící chodníček). Posádka má k dispozici sadu
opravářského nářadí, takže může v případě potřeby dělat kromě
pravidelných prohlídek i menší opravy. Na nejrůznějších místech
stanice, včetně stropu je umístěna aparatura. Pro usnadnění
pohybu je na stěnách, na podlaze i na stropě mnoho držadel a
příchytek. Lze použít i popruhů a záchytek pro nohy.
Stanice má sedm hlavních pracovních míst, na nichž jsou
křesla. (Řídicí stanoviště má dvě křesla pro velitele a palubního
inženýra.) V Saljutu je dále pracoviště pro pokusy
s ionosférickou aparaturou ERA, další dvě místa pro různá vědecká
měření a nakonec křeslo pro lékařské pokusy. Astronomická
pozorování se konala převážně z přechodového úseku, v němž je
rovněž jedno z pracovních míst. Pro odpočinek má posádka spací
vaky, jež se mohou připevnit příchytkami. Kromě toho může jeden
z kosmonautů odpočívat na pohovce v orbitálním úseku lodi Sojuz. Každý
kosmonaut má vlastní přívod vody, toaleta je ve zvlášť větrané
části stanice.
Saljut byl vybaven bohatou vědeckou aparaturou. Kromě jiných
přístrojů tu byla astrofyzikální observatoř ORION, jež umožňovala
fotografovat astronomické objekty v krátkovlnné oblasti spektra.
Aparatura byla umístěna v přechodovém úseku a obsahovala dva
dalekohledy. Jeden uvnitř a druhý zvenčí. Při fotografování se
nejdříve zorientovala celá stanice, kosmonaut vyhledal zkoumanou
hvězdu a další sledování už bylo automatické. Pro astronomické
pokusy sloužil i palubní gama teleskop ANNA, jenž byl schopen
zaznamenávat záření gama. Dále je zde zařízení, kterým se
sledovala vysokofrekvenční elektronová rezonance na různých
druzích antén. Jedná se o zvýšení kvality spojení s lodí při
jejím průletu hustými vrstvami atmosféry.
Stanice byla vybavena i pro pokusy biologické; ve speciálním
skleníku s umělým osvětlením a automatickým dodáváním živného
roztoku bylo možno zkoumat chování rostlin v beztížném stavu.
Dne 11. října 1971 byly se stanicí provedeny závěrečné
operace. Stanice byla zorientována a navedena na sestupnou dráhu,
aby zanikla nad neobydlenými oblastmi Tichého oceánu. Životnost
stanice byla 175 dní.
Aktualizováno: 19. 9.1996
[ Obsah |
Pilotované lety |
Saljut ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/saljut/sal1.htm)
