Historický společný let
EPAS (Experimentalnyj
Poljot Apollon Sojuz), angl.
ASTP
(Apollo-Soyuz Test Project).
VĚDECKÉ EXPERIMENTY ASTP / EPAS
Pro časopis Letectví + kosmonautika zpracoval: Ing. JAN KOLÁŘ
(L+K č.14/1975)
Hlavním úkolem společného letu Sojuz-Apollo bude prověření
činnosti slučitelného spojovacího zařízení a mezinárodní součinnosti při řízení
kosmického letu. Nezapomnělo se však ani na maximální využití pobytu lidí v
beztíži kosmického vakua k vědeckým experimentům. V programu ASTP/EPAS se počítá
s pěti společnými vědeckými experimenty, na nichž se budou podílet obě osádky,
či jejich kosmické lodě. Vedle toho si obě strany připravily i vlastní vědecké
výzkumy. Na Apollu bude takových experimentů 22 a 3 školní demonstrační pokusy,
plány sovětských kosmonautů v tuto chvíli ještě přesně neznáme.
Plánované vědecké experimenty lze podle zaměření rozdělit do
čtyř základních skupin: lékařsko-biologické, technologické, astronomické a výzkum
Země. Jejich početní zastoupení ukazuje následující tabulka:
-----------------------------------------------------------------
Druh experimentu americké společné
experimenty experimenty
-----------------------------------------------------------------
Lékařsko-biologické 4 2
Technické 11 1
Astronomické 3 1
Výzkum Země 4 1
-----------------------------------------------------------------
Celkem 22 5
-----------------------------------------------------------------
První ze dvou společných lékařsko-biologických experimentů
sleduje výskyt mikrobů u obou osádek, v obou kosmických lodích a jejich změny.
Každý jednotlivec má na svém těle vypěstován určitý druh mikrobů, kteří žijí
s lidským organismem v symbióze. Tato důležitá rovnováha mezi mikroorganismy
a jejich nositelem se může v podmínkách kosmického letu změnit. Především vlivem
jiné atmosféry, ale i pracovního zatížení, nervového vypětí či působení beztíží,
kosmického záření a elektromagnetických vln produkovaných různými systémy kosmické
lodě. Při společném letu se naskytne jedinečná příležitost sledovat kvalitativně
i kvantitativně mikrobiologickou aktivitu i případnou výměnu mikrobů vzhledem
k plánovanému spojení a přestupu členů obou posádek. Půjde především o sledování
možného enormního vývoje a množení těch druhů mikroorganismů, které jsou člověku
nebezpečné a pro které by kosmické podmínky mohly být případně příznivější,
než jaké jim poskytuje existence na Zemi. Za příklad může sloužit mikrob Candida
albacans, obsažený ve slinách, jenž u dětí někdy způsobí moučnivku v ústech.
V takových případech je třeba vědět, jak na vzniklou změnu zareaguje lidský
organismus. Všech pět kosmonautů si proto při letu odebere vzorky mikroflóry
ze sliznice v krku, nosu, z uší a z kůže na zádech a rukou. Současně se stejným
způsobem zjistí přítomnost mikroorganismů na 15 různých místech v Sojuzu a Apollu.
Tyto vzorky budou zapečetěny a umístěny v kontejneru na palubě Sojuzu. Po letu
budou srovnány s odpovídajícími vzorky získanými 60 dní před a 30 dní po letu.
Druhý experiment zkoumá vliv energetických částic na růst houbové
bakterie spolu se studiem změn denního rytmu v životě buňky. Pro tento pokus
byla sovětskými a americkými vědci vybrána houba, která roste vytvářením přesně
známých radiálních zón. V pravidelných obdobích produkuje spory, tehdy se růst
zastaví a dochází k změnám barvy bakteriologické kultury. Pak zase houba pokračuje
v radiálním způsobu růstu. Vědce zajímá, zda v případě zásahu energetickou částicí
kosmického záření nedojde ke změně v tomto způsobu růstu bakterie. Z tohoto
důvodu budou vedle fotografických záznamů růstu také současně registrovány částice
kosmického záření. Aby se získaly poznatky o dosud málo probádané oblasti denního
rytmu buňky, bude tato houba umístěna na palubě každé lodě a to vždy ve dvou
Petriho miskách. Vzhledem k časovému rozdílu mezi Moskvou a Houstonem bude denní
rytmus v buňkách posunut asi o jednu třetinu. Při první návštěvě amerických
kosmonautů v Sojuzu po spojení na dráze si osádky jednu Petriho misku vymění,
aby vědci mohli zkoumat případný vliv kosmického prostředí na předletový posun
v denním režimu buněk.
Technologický experiment se řadí do skupiny k šesti dalším
americkým pokusům uskutečňovaným v elektrické peci. Tato pec je vylepšeným typem
podobného zařízení umístěného na stanici Skylab. Má čtyři hlavní části: vlastní
pec umístěnou v přechodovém modulu, ovládací aparaturu k zajištění vybrané teploty
i dané rychlosti chlazení, schránku se zkoumanými vzorky materiálu a nádrž s
héliem pro rychlé zchlazení pece. Ve vlastní peci jsou tři oddělení pro umístěni
jednotlivých vzorků. V každém z nich lze od řídicího pultu nastavit hodnoty
tří teplotních oblastí - tavicí, teplotního gradientu a chladicí na konci komory.
V tavicí části může být nastavena teplota od 0 °C do 1150 °C. Pomalé zchlazování
vnitřku pece je zajištěno automaticky ve třech volitelných režimech s rychlostí
poklesu 0,6 nebo 1,2 nebo 2,4 °C/min. Sovětský experiment, který se v této peci
uskuteční, zahrnuje výzkum vlivu beztížného stavu na průběh tavení vzorku odlišné
hustoty, které budou v peci umístěny ve formě jednotlivého krystalu, prášku
či kompaktní hmoty. Každý vzorek je uložen v pouzdře, jehož úkolem bude zaznamenat
skutečnou teplotu, které byl vzorek v peci vystaven.
Zajímavé výsledky slibuje pokus s umělým zatměním Slunce. Dojde
k němu po prvním rozpojení kosmických lodí. Při posledním společném obletu se
obě lodě natočí mírně z roviny dráhy a po vylétnutí ze stínu se Apollo oddělí
jemně od Sojuzu. Pomalu se vzdálí asi na 200 m tak, aby stále bylo co nejpřesněji
na spojnici Slunce - Sojuz. Kosmonauti v Sojuzu by v tom případě byli ve stínu
vrženém Apollem a pořídili by řadu cenných fotografií sluneční korony. Na nich
bude současně i zachycena informace o vlastní “atmosféře" obklopující kosmickou
loď Apollo. Úspěch celého experimentu je však závislý na obtížném udržení Apolla
ve správném směru.
Na přesné pilotáži kosmických lodí je závislý i zbývající společný
experiment, určený k průzkumu prostředí mezi kosmickými loděmi po jejich druhém
rozpojení [letový plán viz L + K 51 (6) 224 (1975)]. Bude registrován především
atomární kyslík a dusík jakožto součást nejvyšších vrstev zemské atmosféry.
Ze zařízení umístěného na vnějšku přechodového modulu bude směrem k odrážečům
umístěným na Sojuzu vysíláno ultrafialové záření určité vlnové délky a po odrazu
opět přijímáno na Apollu. Podle míry absorbce záření se bude usuzovat na koncentraci
daného prvku. Pro splnění experimentu je třeba, aby Apollo nejprve zůstalo asi
45 m za Sojuzem a pak se přemístilo asi 150 m vpřed vždy na jednu a druhou stranu
vedle Sojuzu. V každé této pozici se uskuteční měření při zachování neměnné
vzdálenosti obou kosmických lodí.
Seznam amerických a společných vědeckých experimentů
AR-002 Mikrobiologická výměna *)
MA-007 Měření aerosolových částic ve stratosféře
MA-010 Víceúčelová elektrická pec
MA-011 Vyzkoušení separačních metod s použitím statické elektroforézy
MA-014 Separace elektroforézou při průtoku vzorku (experiment
NSR)
MA-028 Výzkum podmínek růstu velkých krystalů
MA-031 Reakce krevních lymfocytů na kosmický let
MA-032 Změny ochranných schopností leukocytů
MA-041 Vliv teplotního gradientu na povrchové napětí taveniny
MA-042 Vliv beztíže na promísení roztavených kovů ve slitině
MA-048 Registrace měkkého rentgenového záření v oboru 0,1-1,0
keV
MA-059 Měřeni koncentrace horní atmosféry absorbcí UF záření
*)
MA-060 Studium růstu krystalu germania
MA-070 Vliv procesu tuhnutí na strukturu a vlastnosti magnetu
MA-083 Registrace extrémního ultrafialového záření ve vlnovém
oboru 10-100 nm
MA-085 Růst krystalů z plynné fáze
MA-088 Měření prostorového rozložení hélia
MA-089 Určení anomálií gravitačního pole z VHF spojení s odděleným
přechodovým modulem
MA-106 Korelace vizuální a přístrojové registrace světelných
záblesků
MA-107 Biologické vlivy energetického kosmického záření
MA-128 Sledování dráhy lodě pomocí družice ATS-6 a určení anomálií
gravitačního pole
MA-131 Tuhnutí směsi NaCl-LiF v beztížném stavu
MA-136 Pozorování a fotografování Země
MA-147 Sledování růstu houby *)
MA-148 Umělé zatmění Slunce *)
MA-150 Několikanásobné tavení materiálů *)
MA-151 Radioaktivita krystalů způsobená kosmickým zářením
*) společný experiment
Poznámka M.F.: Text článku vyšel v L+K č.14 v červenci 1975 - před letem Sojuz-Apollo.
Skutečný průběh vědeckých experimentů oproti tomuto plánu mohl doznat určitých
změn. Některé z těchto vědeckých experimentů, tak jak proběhly při společném
letu Sojuz-Apollo jsou popsány v článcích "Vesmír
nás spojuje" (L+K č.20 až 26/1975) a "Astronomie
v projektu ASTP-EPAS" (L+K č.1/1976).
Přepis textu: M.Filip, 13.10.2002
Aktualizováno : 28.10.2002
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz
| Sojuz 19 EPAS ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz/so-19/exp.htm)
