Úkolem první posádky na stanici
Mir byla prověrka
systémů a jejich uvedení do chodu. V obytné části stanice byla teplota 24°C, tlak
860 torr, výška dráhy komplexu 332 - 354 km, perioda 91,2 min. Do 11 hod. dne
18.3. vykonala stanice
Mir 420 oběhů kolem Země.
Ve dnech 21.3. - 20.4. byla k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojena nákladní
loď
Progress 25 (mezinárodní označení
1986-023A). Kromě práce s lodí kosmonauti zkoušeli různé způsoby řízení letu komplexu
a prověřovali činnost palubního výpočetního systému. Byla fotografována Halleyova
kometa a zkoušeny dynamické vlastnosti orbitálního komplexu v experimentu REZONANS
(také při korekci dráhy). Dne 29.3. byl vyzkoušen nový systém rádiového spojení
s řídícím střediskem pomocí systému LUČ. Využívá se geostacionární družice Kosmos
1700 (mezinárodní označení 1985-102A), umístěné nad 530 v.d. (blízko poledníku
Bajkonur) a pracující
v oblasti 11 a 14 GHz. Družice umožňuje spojení téměř na polovině každého oběhu
při využití autonomně (počítačem) naváděné antény na stanici. Vizuální pozorování
a snímkování zemského povrchu ruční kamerou začalo 4.4., a to nad Střední Asií,
Ukrajinou a Kavkazem. Snímkované oblasti se postupně posunovaly podle měnícího
se osvětlení. Dne 7.4. se konala několikahodinová tisková konference pomocí spojového
systému Luč.
Ve dnech 26.4. - 22.6. 1986 byla k zadnímu spojovacímu
uzlu připojena druhá nákladní loď Progress
26 (mezinárodní označení 1986-032A). Kosmonauti ji vyložili a začali se připravovat
k přeletu na stanici Saljut 7, která po
předčasném odletu předchozí posádky 21.11.
1985 obíhala Zemi v bezpilotním režimu. Kosmonauti naložili do orbitální sekce
lodi Sojuz T-15 asi 150 kg aparatury (především náhradních dílů). Mezitím byla
provedena korekce dráhy komplexu Saljut 7
/ Kosmos 1686 tak, aby byla pouze o málo vyšší než dráha stanice Mir.
Ta se pohybovala v době zahájení manévru o 30° pozadu za stanicí Saljut
- což odpovídá lineární vzdálenosti asi 3500 km. Obě stanice se postupně přibližovaly
- při závěru manévru byly vzdáleny pouze 200 km, takže manévry samotné kosmické
lodi byly energeticky málo náročné (nepřesáhly 35 m/s) parametry dráhy Miru
byly: perioda 90,9 min, výška 304,3 - 358,6 km, stanice Saljut:
91,249 min, 336,4 - 369,9 km.
Orbitální přelet kosmonautů Kizima
a Solovjova trval 29 hodin a byl
zahájen 5.5. 1986 (po 51 dnech pobytu na stanici Mir)
Kosmonauti ve skafandrech vstoupili do lodi Sojuz T-15, která se ve 13.12 SEČ
oddělila od stanice Mir. Oddělení se uskutečnilo
bez zapnutí motoru, aby nebyly znečištěny panely slunečních baterií stanice.
Během 19 oběhů kolem Země byly provedeny dvě korekce dráhy (celkem 4 impulsy),
kterými se loď přiblížila na vzdálenost 5 km ke stanici Saljut
7. Závěrečnou etapu řídila posádka ručně pomocí laserového dálkoměru, optického
zaměřovače a mikropočítače. K volnému zadnímu uzlu stanice Saljut
7 se Sojuz T-15 připojil 6.5. 1986 v 17.58 SEČ (u předního uzlu je připojen
modul Kosmos 1686).
Úkolem kosmonautů bylo nejprve prověřit stav systémů,
případně je opravit a uvést do chodu. Tato činnost jim zabrala první dny pobytu.
Geofyzikální experimenty začaly snímkováním Ukrajiny, krasnodarského a stavropolského
kraje, Zakavkazska a Černého a Kaspického moře. Pomocí spektrometru ASTRA zjišťovali
kosmonauti vlastnosti atmosféry v okolí stanice. Magnetickým spektrometrem MARIJA
byl měřen tok vysoceenergetických částic, na čs. krystalizátoru ČSK 1 byly provedeny
experimentální tavby. Aparaturou KATE 400 pořídili kosmonauti přes 400 záběrů,
mj. i černobylské jaderné elektrárny, kde došlo 26.4. 1986 k havárii.
Na 28.5. byl stanoven první výstup kosmonautů do volného
prostoru. Příprava začala v 5 hodin SEČ, vlastní výstup začal v 6.43 SEČ a trval
do 3 hod 50 min. Kosmonauti odmontovali francouzský sběrač meteorického prachu
a panely se vzorky technických a biologických materiálů (SPIRAL, ISTOK, RESURS,
MEDUZA aj.). Hlavním úkolem však bylo vyzkoušet 15 m dlouhý trubkový nosník,
který byl na stanici Saljut 7 dopraven v
modulu Kosmos 1686 ve složeném stavu. Celé zařízení (včetně vysouvacího a zasouvacího
agregátu URS - Ustrojstvo razvoračivanija i svoračivanija) má hmotnost 150 kg,
samotný nosník 20 kg (vyroben ze slitiny hliníku a titanu). Experiment byl připraven
v kyjevském ústavu elektrického svařování J. O. Patona. Příprava experimentu
trvala asi 1 hod 46 min - po této době zahájila sovětská televize přímý přenos,
při kterém byl vidět vztyčený nosník. Rozložení nosníku provedli kosmonauti
poloautomatickým zařízením, složení ručně. Nakonec umístili kosmonauti na jednom
průzoru stanice experimentální systém přenosu dat ve viditelném oboru spektra.
Práce s unikátním nosníkem pokračovaly při druhém výstupu,
který začal 31.5. 1986 v 5.57 SEČ a trval pět hodin (oba kosmonauti vystoupili
do kosmu celkem osmkrát na celkovou dobu 31 hod 40 min). Kosmonauti tentokrát
rozvinuli nosník na délku 12 m ručně a instalovali na něm zařízení pro zjištění
jeho deformací při různých zatíženích (v době přímého televizního přenosu vyšplhal
L. Kizim do poloviny nosníku).
Přístrojem FON byly měřeny parametry atmosféry v okolí stanice a již dříve instalovaným
optickým přenosovým systémem BOSS (Bortovaja optičeskaja sistema svjazi) zahrnujícím
polovodičový laser s výkonem 3 mW byl proveden experimentální přenos digitální
informace do přijímacího bloku uvnitř stanice. Po provedených pokusech kosmonauti
nosník opět složili a celé zařízení demontovali. Na uvolněné plošině instalovali
zařízení MIKRODEFORMATOR, které umožní dlouhodobé studium chování různých slitin
při cyklickém zatížení. Nakonec kosmonauti ještě vyzkoušeli zdokonalené přenosné
svařovací zařízení URI (Universalnyj ručnyj instrument).
Po návratu do stanice kosmonauti pokračovali v běžných
vědeckotechnických experimentech. Zajímavý byl experiment SPORT, při kterém
10.6. vybírali nejlepší metody udržování fyzické kondice. Byly ukončeny biologické
experimenty v aparaturách OAZIS, BIOGRAVISTAT a SVETOBLOK a získané materiály
(některé z nich byly v kosmických podmínkách tři roky - např. semena) připravili
k návratu na Zemi. Na závěr svého padesátidenního pobytu na stanici Saljut
7 zakonzervovali její systémy a na palubu kosmické lodi přenesli asi 400
kg nejrůznějších dosud použitelných aparatur a také výsledky experimentů. Celkem
bylo odvezeno 22 různých přístrojů (elektroforetické poloautomatické zařízení
EFU-Robot, astrofyzikální aparatura PCN, kardiograf ARGUMENT, čs. fotometr EFO,
kamera dálkového průzkumu KATE 140 atd.).
Kosmická loď Sojuz T-15 se od stanice Saljut
7 oddělila 25.6. 1986 v 15.58 SEČ. Tím skončila pilotovaná část letu stanice,
která byla vypuštěna 19.4. 1982 (mezinárodní označení 1982-033A). Pracovalo
na ní šest základních a čtyři krátkodobé posádky - celkem 21 kosmonautů, z toho
Džanibekov třikrát a Savická,
Kizim a Solovjov
dvakrát. Se stanicí se spojilo celkem 25 kosmických lodí (15 bezpilotních).
Po odletu kosmonautů byly provedeny 19. - 22.8. velké korekce dráhy, které ji
navedly do výšky 474 - 492 km (perioda 94 min), kde budou prováděny dlouhodobé
zkoušky aparatury. Korekce byly provedeny motorickým systémem stanice i připojené
lodi Kosmos 1686. Schéma přeletu kosmické lodi Sojuz T-15 mezi stanicí Saljut
7 a Mir bylo obdobné prvnímu přeletu. Předchozími
manévry byly dráhy změněny tak, že na nižší (a tedy rychlejší) dráze byl Saljut,
zatímco Mir byl o 25 - 30 km výše a přes 3000
km vpředu. Během 19 obletů kolem Země kosmonauti opět provedli dvě dvouimpulsové
korekce dráhy a pomocí automatického systému Igla se přiblížili ze 20 km na
50 m (na nových lodích typu Sojuz TM
bude instalován modernější naváděcí systém KURS, který je kompatibilní s rádiovou
aparaturou na stanici Mir). Vzhledem k tomu,
že kosmonauti měli k dispozici ještě starou verzi automatiky (aby se mohli spojit
se starou stanicí), bylo připojení k přednímu uzlu stanice Mir
opět ruční. Došlo k němu 26.6. ve 20.48 SEČ (opět asi o 19 min dříve proti plánu).
V nádržích lodi zůstalo ještě 420 kg pohonných hmot, zatímco pro přistání na
Zemi stačí pouze 250 kg. Stanice Mir se v té
době pohybovala ve výši 343-372 km s periodou 91,4 min a na palubě byla teplota
16 - 21°C.
V závěrečných dnech letu kosmonauti pokračovali ve vědeckých
výzkumech, především v dálkovém průzkumu Země (zejména Sachalinu, Dušanbe, ledovců
Pamíru, Ťan-šanu a Kavkazu, vulkánů a vodních nádrží). Od 2.7. do konce letu
probíhal experiment GEOEKS-86, kterého se účastnily příslušné organizace socialistických
zemí. Součástí experimentu bylo i snímkování vybraných oblastí z letadel i pozemní
měření. Na závěr letu kosmonauti zintenzívnili tělesné cvičení a lékařskou kontrolu
svého stavu. Ukládání získaných výsledků do kabiny lodi Sojuz T-15 a konzervace
systémů stanice začaly 11.7. Celkem strávili kosmonauti na stanici 70 dní.
Aktualizováno : 28.10.2001
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz T
| Sojuz T-15 ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_t/so-t15/exp.htm)