| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1992-046A |
27.07.1992 |
01.02.1993 |
188d21h43m |
12. základní posádka stanice Mir
|
Posádka : Solovjov,A.J.[VE]
| Avdějev,S.V.[PI] | Tognini,M.[KV](Francie)
Popis
letu : (Přehled kosmonautiky v roce 1992 a 1993, Ing. Marcel Grün)
Transportní loď Sojuz TM-15 s posádkou
Anatolij Jakovlevič Solovjov
(velitel), Sergej Vasiljevič
Avdějev (palubní inženýr) a Michel
Tognini (kosmonaut výzkumník, Francie) odstartovala z Bajkonuru
dne 27.07.1992 v 06:08:42 a nosná raketa ji vynesla na předběžnou dráhu
s parametry 51.6°, 88.6 min, 200-233 km. Po dvou dvouimpulsních korekčních
manévrech byl zahájen setkávací manévr. V jeho průběhu se projevila závada
v systému automatického sbližování KURS na lodi Sojuz
TM-15. Proto velitel aktivoval záložní komplet ručního řízení a dovedl
loď bezpečně k přednímu spojovacímu uzlu hlavního bloku orbitální stanice
(+X). Ke spojení tak došlo o 4 min později, než bylo plánováno, tedy v
07:51. Obě posádky se setkaly na palubě stanice Mir
v 09:22.
Na zahájení společné rusko-francouzské expedice ANTARES, za níž zaplatila
francouzská strana 12 mil. USD, se uskutečnila telekonference kosmonautů
s francouzským prezidentem F.Mitterandem, při níž bylo využito ruské retranslační
družice Kosmos-Altair a videotechniky, zanechané na palubě stanice r. 1990
japonským novinářem T.Akiyamou.
Poté byl zahájen výzkumný program, zahrnující 10 francouzských vědeckých
experimentů, 6 jich bylo věnováno lékařství a biologii (podpůrné vybavení
mělo hmotnost 170 kg): Orthostatisme - účinky beztížného stavu na kardiovaskulární
systém kosmonauta a jeho hormonální mechanismus, Viminal - výzkum orientace
a percepce kosmonauta, Illusions - studium adaptace senzomotorického systému
člověka na změnu gravitace, Biodose - výzkum biologických účinků kosmického
záření a stupně radiačního rizika, Nausicaa - monitorování úrovně radiace
na orbitální stanici, Immunologie - sledování imunitního systému kosmonauta
před a po letu. 2 experimenty se týkaly materiálového výzkumu (hmotnost
vybavení včetně vzorků 96 kg): Supraconducteur - vypěstování supravodivého
monokrystalu Yba2Cu3O7 v peci Krater V na modulu Kristall
během pokusu trvajícího 160 h, Alice - výzkum transportu a změny fáze kolem
kritického bodu na modelovém vzorku v téže peci. 2 experimenty (31 kg přístrojů)
byly technického rázu: Exeq - studium vlivu těžkých iontů na různé elektronické
prvky, Microaccélérometre - dlouhodobá měření úrovně mikrogravitace na
stanici Mir. Část svého volného času věnoval
Tognini radioamatérským kontaktům na frekvenci 145.550 MHz, avšak výlučně
s francouzsky hovořícími stanicemi.
Na počátku letu si M.Tognini
otevřeně stěžoval na žaludeční potíže a bolesti v zádech. Po poradě s lékařem
francouzské výpravy, chirurgem M.Cometem se podařilo obojí utlumit - na
bolesti v zádech pomohlo speciální cvičení a změna polohy těla při spánku,
takže francouzský program mohl být v zásadě splněn (vedoucí projektu v
CNES A.Labarthe po přistání konstatoval, že bylo provedeno 9 z 10 experimentů).
Kromě toho se uskutečnilo během letu několik ruských pokusů, mj. výzkum
vlastností kapalin v podmínkách mikrogravitace, genetická transformace
rostlinných buněk (Altyn) a získání mikroorganismů s předem stanovenými
vlastnostmi (Recomb). 5. den letu (02.08.) se již Tognini plně adaptoval
na kosmické podmínky a mohlo být realizováno několik pokusů, mj. experiment
Illusions. 6. den letu francouzský kosmonaut uskutečnil experimenty Alice
a Orthostatisme a 7. den čtyři další. Viktorenko a Kaleri zatím uklidili
stanici a začali s jejím předáváním další základní posádce. Následujícího
dne kosmonauti filmovali povrch Země videospektrální aparaturou na moulu
Kvant 2 a měřili úroveň ionizačního
záření v okolí stanice. 9. den letu A.Solovjov a M.Tognini studovali svůj
kardiovaskulární systém za použití obleku Čibis, zatímco ostatní kosmonauti
pořizovali multispektrální snímky několika oblastí v Kazachstánu a v okolí
Černobylu. 10. den letu Tognini pracoval s detektorem Nausicaa, zatímco
Viktorenko s Kalerim oživovali systémy lodi Sojuz
TM-14 před jejím návratem na Zemi a začali s přenášením výsledků experimentů
a dalších vzorků (z toho 12 kg pro francouzské odborníky, zbytek přiveze
až příští expedice) do přistávací kabiny. 08.08. Solovjov a Avdějev začali
s měřením radiace uvnitř stanice pro porovnání s výsledky, získanými v
prosinci 1988 expedicí ARAGATZ. Závěrečné výzkumné práce byly provedeny
09.08.
Téhož dne odpoledne přestoupili kosmonauti do návratové kabiny a v 18:30
uzavřeli průlez. Po obvyklých důkladných prověrkách hermetičnosti lodí
se ve 21:50 Sojuz TM-14 oddělil od stanice
Mir. V 00:28 došlo k zážehu korekčního
motoru, který trval 261 s a poté se loď dostala na sestupnou dráhu. Návratová
kabina přistála na Zemi 10.08. v 01.04.35 (s předstihem asi 40 s proti
plánu), 136 km východně od Džezkazganu (Kazachstán, v místě o souřadnicích
47,42° s.š. a 69,35° v.d.). Při přistání se kabina převrátila a nárazem
se zablokoval výstupní průlez. Kosmonauti nebyli zraněni avšak museli asistovat
při otevírání průlezu. Ještě v průběhu letu byla mezi CNES, Ruskou kosmickou
agenturou RKA a sdružením NPO Eněrgija podepsána rámcová dohoda o spolupráci
do r. 2000, zahrnující mj. další čtyři čtrnáctidenní pilotované lety (1993,
1996, 1998, 2000).
Pro 12. základní posádku stanice Mir
začal její samostatný pracovní program pokračováním ve francouzských experimentech
Exeq a Alice. 14.08. kosmonauti zahájili přípravu epitaxních vrstev křemíkových
krystalů v zařízení Krater V. Rovněž se připravovali na přílet nové nákladní
lodi.
Progress M-14 odstartoval
z Bajkonuru 15.08.1992
ve 22:19. Užitečné zatížení o hmotnosti 2500 kg tvořil kromě obvyklého
nákladu spotřebního materiálu, zásob potravin, pošty a návratového pouzdra
především autonomní blok VDU (Vněšnaja dvigatělnaja ustanovka) s korekční
pohonnou jednotkou o hmotnosti 700 kg, který kosmonauti upevní na příhradový
nosník Sofora. Loď byla vynesena nejprve na předběžnou dráhu s periodou
88,6 min ve výšce 191-251 km, zkorigovanou na dráhu 51,63°, 90,87 min,
288-352 km. Během dvou dnů domanévrovala k orbitálnímu komplexu, s nímž
se spojila ze strany modulu Kvant
(+X) 18.08. v 00:21. V následujících dnech se kosmonauti věnovali především
vykládce nákladu.
Koncem srpna se zapojili do koordinovaného pozorování rentgenové novy
v souhvězdí Persea - na sledování se podílely též družice Granat (1989-096A)
a GRO (1991-027B).
Hlavní pozornost byla ovšem zaměřena na přípravu série výstupů, nutných
pro montáž jednotky VDU. 02.09. byl na povel ze Země automaticky vysunut
tento blok z nákladového prostoru lodě Progress
M-14. Následujícího dne ve 13:32 Solovjov a Avdějev otevřeli výstupní
poklop v modulu Kvant 2, vystoupili
do prostoru a zahájili montáž trysek VDU na konec 14 m dlouhého příhradového
nosníku Sofora. K přesunutí nářadí i sebe samotných na pracovní místo na
modulu Kvant použili teleskopického
výložníku (tzv. jeřábu). Zesílili ukotvení nosníku Sofora a modul VDU připravili
k montáži. Činnost ve volném prostoru trvala 3h56min. Další výstup zahájili
kosmonauti 07.09. v 11:47. Na nosníku Sofora nainstalovali kabeláž pro
propojení VDU s řídicím stanovištěm stanice a umístili zde tři kovové svorníky
pro připojení VDU ke konstrukci. Kromě toho sejmuli ze Sofory sovětskou
vlajku, kterou tam umístil kosmonaut Arcebarskij v r. 1991. Během výstupu,
trvajícího 5h08min, bylo s kosmonauty dočasně přerušeno spojení v důsledku
toho, že Ukrajinská sledovací stanice právě ukončila svou činnost. Třetí
výstup se uskutečnil 11.09. od 10:06 do 15:50 - kosmonauti sklopili horní
část nosníku Sofora k připravené VDU, kterou zde připevnili a propojili
na dříve připravenou kabeláž. Poté nosník opět vztyčili do původní polohy.
Systém VDU se samostatnými zásobami pohonných látek pracuje se dvěma páry
proti sobě uložených reaktivních trysek a bude sloužit ke stabilizaci orbitálního
komplexu. Jeho využíváním se sníží celková spotřeba pohonných látek při
rušení rotace orbitální stanice kolem její podélné osy až osminásobně.
Dne 15.09. se od 07:49 uskutečnil další výstup do volného prostoru.
Kosmonauti nainstalovali u androgynního stykovacího uzlu APAS modulu Kristall
anténu automatického setkávacího systému KURS. Ověření systému APAS proběhne
v únoru 1993 při přijetí modifikované transportní lodi Sojuz, k jeho využívání
však dojde až později při připojování raketoplánů. Kromě toho demontovali
z hlavního panelu slunečních baterií experimentální sluneční baterie, které
byly po více než čtyři roky vystaveny účinkům kosmického prostředí a z
povrchu modulu Kvant 2 sejmuli
vzorky různých konstrukčních materiálů a panely pro registraci dopadů mikrometeorických
částic. Výstup, v pořadí již 100. v dosavadní historii kosmonautiky (vč.
vycházek po Měsíci), trval 3h33min.
Dne 18.09. Solovjov a Avdějev vyzkoušeli motorovou jednotku a pokračovali
ve výzkumné činnosti. Magnetickým spektrometrem Marija uskutečnili sérii
měření, sloužících ke studiu vztahů mezi intenzitou toku nabitých částic
o vysoké energii a seismickou aktivitou. Systémem Priroda-5, namontovaným
na přední části modulu Kristall,
fotografovali povrch Země. 22.09. se věnovali pozorování a fotografování
vybraných oblastí (Krasnodarsko, Novosibirsko) pro komerční využití v rámci
programu Terra-K. Ve dnech 24.-30.09. uskutečnili experiment v zařízení
Krater V, při kterém během 130 hodin získali monokrystaly vysokoteplotní
slitiny oxidů yttria, barya a mědi.
Dne 02.10. se při pozorování Země zaměřili na okolí Černobylu, Krasnodaru,
povodí Volhy a Krym. Pokračovala měření spektrometrem Marija a uskutečnila
se série testů stability konstrukce orbitálního komplexu (Resonance). 06.10.
pracovali s pecí Gallar, v níž získali monokrystaly vysokoteplotních supravodičů.
12.10. prošli s dobrým výsledkem lékařskými testy a získali řadu snímků
Země pro účely krajinné ekologie, následujícího dne lékařskou prohlídku
dokončili a věnovali se astrofyzice (měření spektrometry Buket a Granat).
V dalších dnech připravili k oddělení nákladní loď a přenesli výsledky
výzkumu do jejího návratového pouzdra.
Progress M-14 se od orbitálního
komplexu Mir oddělil s jednodenním zpožděním
21.10. v 16:46. Krátce před půlnocí byla zažehnuta jeho hlavní motorová
jednotka, která loď navedla do hustých vrstev atmosféry, kde zanikla. Krátce
před vstupem do atmosféry se oddělilo přistávací pouzdro, které 22.10.
v 00:09 přistálo v předem určené oblasti býv. SSSR.
Nákladní loď Progress M-15,
jejíž příprava se pozdržela proti původnímu harmonogramu o tři týdny, odstartovala
z Bajkonuru 27.10.1992
(plán 05.10.) v 17:20 na předběžnou dráhu s parametry 51,6°, 88,5 min,
194-233 km, zkorigovanou po několika obězích na dráhu 51,62°, 90,38 min,
269-323 km. Po dvou dnech domanévrovala do blízkosti orbitální stanice,
k níž se připojila 29.10. krátce před 19:15. Následujícího dne posádka
začala vykládání přivezeného užitečného zatížení obvyklého charakteru.
Nákladní loď měla na palubě rovněž subsatelit Mak 2 a složenou sluneční
plachtu - experiment s ní se však uskutečnil až po oddělení od orbitálního
komplexu v únoru 1993.
Dne 03.11. kosmonauti začali pomocí astrofyzikálních přístrojů na modulu
Kvant sérii pozorování rentgenového
pulsaru v souhvězdí Vela, objeveného o dva roky dříve rusko-francouzskou
družicí Granat. Ve dnech 30.10.-18.11. probíhal experiment s líhnutím kuřátek
japonských křepelek v zařízení Inkubator-2. Podobný pokus uskutečnil Solovjov
při svém letu r. 1990, kdy však kuřata krátce po vylíhnutí zemřela. 17.11.
byl zahájen experiment kondor, probíhající na komerčním základě podle dohody
sdružení NPO Eněrgija s Kanadskou kosmickou agenturou a předpokládající
sérii měření radiační úrovně uvnitř stanice, vč. neutronového kosmického
záření. Dne 19.11. ve večerních hodinách kosmonauti z otvoru v základním
bloku stanice vypustili malou experimentální družici Mak 2 (1986-017GX)
o hmotnosti 16,5 kg, určenou pro studium fyzikálních procesů v zemské ionosféře.
Aktivní životnost byla asi tři dny (družice zanikla 01.04.93). Od 23.11.
se posádka opět více věnovala astrofyzikálním pozorováním přístroji modulu
Kvant a realizovala experiment
na zařízení Migmas (viz. program AUSTROMIR v r. 1991). Koncem listopadu
se uskutečnila další série sledování vlivu kosmického prostředí na různé
materiály, exponované vně modulu Kvant
2 (experiment Danko).
Počátkem prosince byly znovu kontrolovány dynamické vlastnosti komplexu
(experiment Resonance). Ve dnech 03.-11.12. proběhl v jednotce Gallar 140
h trvající experiment s růstem monokrystalu oxidu zinečnatého (ZnO, polovodiče
se zlepšenými strukturálními a elektrofyzikálními vlastnostmi). Ve dnech
04.-08.12. byly na přání meteorologů získány zajímavé videozáběry tropického
cyklónu nad Indickým oceánem. 08.12. kosmonauti instalovali nové baterie,
přivezené lodí Progress M-15.
V dalších dnech Solovjov a Avdějev pokračovali s prací na francouzském
experimentálním zařízení Alice a 18.12. uskutečnili pozorování teleskopem
Glazar-2. Mezi 20. až 26.12. opakovali pokus s růstem monokrystalu oxidu
zinečnatého (ZnO) v zařízení Gallar - tentokrát trvající 130 h. V posledních
dvou týdnech roku se kosmonauti věnovali astrofyzice - přístroji modulu
Kvant pozorovali zdroj v souhvězdí
Virgo a ultrafialový teleskop Glazar-2 zamířili do oblasti souhvězdí Perseus.
Kromě toho 22.12. uskutečnili test Resonance a 25.12. pozorovali zemskou
atmosféru československým fotometrem EFO-1.
Během roku bylo z paluby stanice Mir
pro potřeby ruského státního střediska Priroda a německé firmy Kayser-Threde
GmbH přízeno přístroji KFA-1000, Priroda-5 a MKF-6MA přes 7000 záběrů Země
s rozlišením 10-40 m. pokrývajících asi 35 mil. km2 různých území býv.
SSSR, Evropy a Ameriky. V zařízeních ČSK-1, Krater V a Gallar byly získány
vzorky GaAs, CdS a ZnO o hmotnosti 0,6 kg.
Dne 01.01.1993 měli kosmonauti den odpočinku, který věnovali především
rozhovorům s rodinami a oslavám 37. narozenin Avdějeva. 07.01. si podruhé
po rozpadu SSSR kosmonauti připomněli ve vesmíru též pravoslavné vánoce.
Dne 15.01. dokončili přečerpávání paliva a okysličovadla z lodi Progress
M-15, pokračovali v drobných opravách a v přípravách na přijetí nové
posádky. Její start byl oznámen předem a uskutečnil se přesně podle plánu.
Dne 20.01. se orbitální komplex pohyboval po dráze s parametry: 51,62°,
92,36 min, 393-410 km.
Start lodi Sojuz TM-16 se uskutečnil
z Bajkonuru dne
24.01.1993. Posádku tvořili: velitel Genadij
Michajlovič Manakov a palubní inženýr Alexandr
F. Poliščuk. První den letu byl věnován kontrole systémů a běhen 4.
oběhu se uskutečnila první korekce dráhy, po níž byly její parametry 51,61°,
89,94 min, 251-292 km. Na 5. oběhu byl upraven sklon dráhy (parametry 51,62°,
89,97 min, 255-291 km), při třetím manévru (26.01.) byla dráhy zvýšena
na úroveň orbitálního komplexu (parametry 51,62°, 92,41 min, 391-394 km).
Setkávací manévr proběhl až do vzdálenosti 150 m automaticky, poté byla
loď ručně přivedena k přednímu uzlu na modulu Kristall
(kolmo k hlavní ose stanice), vybaveného novým androgynním stykovacím zařízením.
Manévr byl snímán TV kamerou, protože šlo o první letové testování systému
pro připojování raketoplánů. Konstrukce zařízení APAS-89, poprvé předvedeného
na výstavě v Paříži r. 1989 vychází ze zkušeností se systémem ASTP. Ke
spojení došlo 26.01. v 07:31. Poprvé byla pilotovaná loď připojena kolmo
na osu stanice a poprvé se staly součástí komplexu tři lodě - dva Sojuzy
a jeden Progress. Po jednom oběhu posádka přestoupila do stanice Mir
. Krátce poté se uskutečnila tisková konference s kosmonauty, při níž byly
zveřejněny hlavní cíle letu, vč. tří výstupů do prostoru, plánovaných na
polovinu dubna 1993.
Bezprostředně po přechodu do komplexu začaly společné experimenty. 27.01.
byly otvorem v hlavním bloku vysunuty do prostoru různé konstrukční materiály,
aby byly vystaveny působení kosmického prostředí. poté byly studovány jejich
deformace pomocí zařízení Elektrotopograf. 28.01. se uskutečnil experiment
Resonance, zaměřený na sledování dynamických vlastností komplexu. Následujícího
dne začaly přípravy k návratu na Zemi. Solovjov i Avdějev velmi intenzivně
cvičili v obleku Čibis a kontrolovali svůj kardiovaskulární systém. 31.01.
večer (už 01.02. MČ) přestoupili kosmonauti do lodi Sojuz
TM-15, ve 21:20 byl uzavřen hermetický průlez a zahájeny přípravy na
sestup.
Přesně o půlnoci UT se loď oddělila od komplexu a po brzdicím manévru,
který začal kolem 03:00 nad Afrikou a trval 255,6 s, vstoupila do atmosféry.
Měkké přistání se uskutečnilo 01.02. v 03:50 asi 100 km SZ od Arkalyku,
KZ.
Aktualizováno : 04.11.2001
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz TM ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm15/index.htm)
