Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz TM > Sojuz TM-15
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1992-046A 27.07.1992 01.02.1993 188d21h43m 12. základní posádka stanice Mir


Posádka Sojuzu TM-15
Posádka : Solovjov,A.J.[VE] | Avdějev,S.V.[PI] | Tognini,M.[KV](Francie)

Znak letuPopis letu : (Přehled kosmonautiky v roce 1992 a 1993, Ing. Marcel Grün)

Transportní loď Sojuz TM-15 s posádkou Anatolij Jakovlevič Solovjov (velitel), Sergej Vasiljevič Avdějev (palubní inženýr) a Michel Tognini (kosmonaut výzkumník, Francie) odstartovala z Bajkonuru dne 27.07.1992 v 06:08:42 a nosná raketa ji vynesla na předběžnou dráhu s parametry 51.6°, 88.6 min, 200-233 km. Po dvou dvouimpulsních korekčních manévrech byl zahájen setkávací manévr. V jeho průběhu se projevila závada v systému automatického sbližování KURS na lodi Sojuz TM-15. Proto velitel aktivoval záložní komplet ručního řízení a dovedl loď bezpečně k přednímu spojovacímu uzlu hlavního bloku orbitální stanice (+X). Ke spojení tak došlo o 4 min později, než bylo plánováno, tedy v 07:51. Obě posádky se setkaly na palubě stanice Mir v 09:22.

Na zahájení společné rusko-francouzské expedice ANTARES, za níž zaplatila francouzská strana 12 mil. USD, se uskutečnila telekonference kosmonautů s francouzským prezidentem F.Mitterandem, při níž bylo využito ruské retranslační družice Kosmos-Altair a videotechniky, zanechané na palubě stanice r. 1990 japonským novinářem T.Akiyamou.

Poté byl zahájen výzkumný program, zahrnující 10 francouzských vědeckých experimentů, 6 jich bylo věnováno lékařství a biologii (podpůrné vybavení mělo hmotnost 170 kg): Orthostatisme - účinky beztížného stavu na kardiovaskulární systém kosmonauta a jeho hormonální mechanismus, Viminal - výzkum orientace a percepce kosmonauta, Illusions - studium adaptace senzomotorického systému člověka na změnu gravitace, Biodose - výzkum biologických účinků kosmického záření a stupně radiačního rizika, Nausicaa - monitorování úrovně radiace na orbitální stanici, Immunologie - sledování imunitního systému kosmonauta před a po letu. 2 experimenty se týkaly materiálového výzkumu (hmotnost vybavení včetně vzorků 96 kg): Supraconducteur - vypěstování supravodivého monokrystalu Yba2Cu3O7 v peci Krater V na modulu Kristall během pokusu trvajícího 160 h, Alice - výzkum transportu a změny fáze kolem kritického bodu na modelovém vzorku v téže peci. 2 experimenty (31 kg přístrojů) byly technického rázu: Exeq - studium vlivu těžkých iontů na různé elektronické prvky, Microaccélérometre - dlouhodobá měření úrovně mikrogravitace na stanici Mir. Část svého volného času věnoval Tognini radioamatérským kontaktům na frekvenci 145.550 MHz, avšak výlučně s francouzsky hovořícími stanicemi.

Na počátku letu si M.Tognini otevřeně stěžoval na žaludeční potíže a bolesti v zádech. Po poradě s lékařem francouzské výpravy, chirurgem M.Cometem se podařilo obojí utlumit - na bolesti v zádech pomohlo speciální cvičení a změna polohy těla při spánku, takže francouzský program mohl být v zásadě splněn (vedoucí projektu v CNES A.Labarthe po přistání konstatoval, že bylo provedeno 9 z 10 experimentů). Kromě toho se uskutečnilo během letu několik ruských pokusů, mj. výzkum vlastností kapalin v podmínkách mikrogravitace, genetická transformace rostlinných buněk (Altyn) a získání mikroorganismů s předem stanovenými vlastnostmi (Recomb). 5. den letu (02.08.) se již Tognini plně adaptoval na kosmické podmínky a mohlo být realizováno několik pokusů, mj. experiment Illusions. 6. den letu francouzský kosmonaut uskutečnil experimenty Alice a Orthostatisme a 7. den čtyři další. Viktorenko a Kaleri zatím uklidili stanici a začali s jejím předáváním další základní posádce. Následujícího dne kosmonauti filmovali povrch Země videospektrální aparaturou na moulu Kvant 2 a měřili úroveň ionizačního záření v okolí stanice. 9. den letu A.Solovjov a M.Tognini studovali svůj kardiovaskulární systém za použití obleku Čibis, zatímco ostatní kosmonauti pořizovali multispektrální snímky několika oblastí v Kazachstánu a v okolí Černobylu. 10. den letu Tognini pracoval s detektorem Nausicaa, zatímco Viktorenko s Kalerim oživovali systémy lodi Sojuz TM-14 před jejím návratem na Zemi a začali s přenášením výsledků experimentů a dalších vzorků (z toho 12 kg pro francouzské odborníky, zbytek přiveze až příští expedice) do přistávací kabiny. 08.08. Solovjov a Avdějev začali s měřením radiace uvnitř stanice pro porovnání s výsledky, získanými v prosinci 1988 expedicí ARAGATZ. Závěrečné výzkumné práce byly provedeny 09.08.

Téhož dne odpoledne přestoupili kosmonauti do návratové kabiny a v 18:30 uzavřeli průlez. Po obvyklých důkladných prověrkách hermetičnosti lodí se ve 21:50 Sojuz TM-14 oddělil od stanice Mir. V 00:28 došlo k zážehu korekčního motoru, který trval 261 s a poté se loď dostala na sestupnou dráhu. Návratová kabina přistála na Zemi 10.08. v 01.04.35 (s předstihem asi 40 s proti plánu), 136 km východně od Džezkazganu (Kazachstán, v místě o souřadnicích 47,42° s.š. a 69,35° v.d.). Při přistání se kabina převrátila a nárazem se zablokoval výstupní průlez. Kosmonauti nebyli zraněni avšak museli asistovat při otevírání průlezu. Ještě v průběhu letu byla mezi CNES, Ruskou kosmickou agenturou RKA a sdružením NPO Eněrgija podepsána rámcová dohoda o spolupráci do r. 2000, zahrnující mj. další čtyři čtrnáctidenní pilotované lety (1993, 1996, 1998, 2000).

Pro 12. základní posádku stanice Mir začal její samostatný pracovní program pokračováním ve francouzských experimentech Exeq a Alice. 14.08. kosmonauti zahájili přípravu epitaxních vrstev křemíkových krystalů v zařízení Krater V. Rovněž se připravovali na přílet nové nákladní lodi.

Progress M-14 odstartoval z Bajkonuru 15.08.1992 ve 22:19. Užitečné zatížení o hmotnosti 2500 kg tvořil kromě obvyklého nákladu spotřebního materiálu, zásob potravin, pošty a návratového pouzdra především autonomní blok VDU (Vněšnaja dvigatělnaja ustanovka) s korekční pohonnou jednotkou o hmotnosti 700 kg, který kosmonauti upevní na příhradový nosník Sofora. Loď byla vynesena nejprve na předběžnou dráhu s periodou 88,6 min ve výšce 191-251 km, zkorigovanou na dráhu 51,63°, 90,87 min, 288-352 km. Během dvou dnů domanévrovala k orbitálnímu komplexu, s nímž se spojila ze strany modulu Kvant (+X) 18.08. v 00:21. V následujících dnech se kosmonauti věnovali především vykládce nákladu.

Koncem srpna se zapojili do koordinovaného pozorování rentgenové novy v souhvězdí Persea - na sledování se podílely též družice Granat (1989-096A) a GRO (1991-027B).

Hlavní pozornost byla ovšem zaměřena na přípravu série výstupů, nutných pro montáž jednotky VDU. 02.09. byl na povel ze Země automaticky vysunut tento blok z nákladového prostoru lodě Progress M-14. Následujícího dne ve 13:32 Solovjov a Avdějev otevřeli výstupní poklop v modulu Kvant 2, vystoupili do prostoru a zahájili montáž trysek VDU na konec 14 m dlouhého příhradového nosníku Sofora. K přesunutí nářadí i sebe samotných na pracovní místo na modulu Kvant použili teleskopického výložníku (tzv. jeřábu). Zesílili ukotvení nosníku Sofora a modul VDU připravili k montáži. Činnost ve volném prostoru trvala 3h56min. Další výstup zahájili kosmonauti 07.09. v 11:47. Na nosníku Sofora nainstalovali kabeláž pro propojení VDU s řídicím stanovištěm stanice a umístili zde tři kovové svorníky pro připojení VDU ke konstrukci. Kromě toho sejmuli ze Sofory sovětskou vlajku, kterou tam umístil kosmonaut Arcebarskij v r. 1991. Během výstupu, trvajícího 5h08min, bylo s kosmonauty dočasně přerušeno spojení v důsledku toho, že Ukrajinská sledovací stanice právě ukončila svou činnost. Třetí výstup se uskutečnil 11.09. od 10:06 do 15:50 - kosmonauti sklopili horní část nosníku Sofora k připravené VDU, kterou zde připevnili a propojili na dříve připravenou kabeláž. Poté nosník opět vztyčili do původní polohy. Systém VDU se samostatnými zásobami pohonných látek pracuje se dvěma páry proti sobě uložených reaktivních trysek a bude sloužit ke stabilizaci orbitálního komplexu. Jeho využíváním se sníží celková spotřeba pohonných látek při rušení rotace orbitální stanice kolem její podélné osy až osminásobně.

Dne 15.09. se od 07:49 uskutečnil další výstup do volného prostoru. Kosmonauti nainstalovali u androgynního stykovacího uzlu APAS modulu Kristall anténu automatického setkávacího systému KURS. Ověření systému APAS proběhne v únoru 1993 při přijetí modifikované transportní lodi Sojuz, k jeho využívání však dojde až později při připojování raketoplánů. Kromě toho demontovali z hlavního panelu slunečních baterií experimentální sluneční baterie, které byly po více než čtyři roky vystaveny účinkům kosmického prostředí a z povrchu modulu Kvant 2 sejmuli vzorky různých konstrukčních materiálů a panely pro registraci dopadů mikrometeorických částic. Výstup, v pořadí již 100. v dosavadní historii kosmonautiky (vč. vycházek po Měsíci), trval 3h33min.

Dne 18.09. Solovjov a Avdějev vyzkoušeli motorovou jednotku a pokračovali ve výzkumné činnosti. Magnetickým spektrometrem Marija uskutečnili sérii měření, sloužících ke studiu vztahů mezi intenzitou toku nabitých částic o vysoké energii a seismickou aktivitou. Systémem Priroda-5, namontovaným na přední části modulu Kristall, fotografovali povrch Země. 22.09. se věnovali pozorování a fotografování vybraných oblastí (Krasnodarsko, Novosibirsko) pro komerční využití v rámci programu Terra-K. Ve dnech 24.-30.09. uskutečnili experiment v zařízení Krater V, při kterém během 130 hodin získali monokrystaly vysokoteplotní slitiny oxidů yttria, barya a mědi.

Dne 02.10. se při pozorování Země zaměřili na okolí Černobylu, Krasnodaru, povodí Volhy a Krym. Pokračovala měření spektrometrem Marija a uskutečnila se série testů stability konstrukce orbitálního komplexu (Resonance). 06.10. pracovali s pecí Gallar, v níž získali monokrystaly vysokoteplotních supravodičů. 12.10. prošli s dobrým výsledkem lékařskými testy a získali řadu snímků Země pro účely krajinné ekologie, následujícího dne lékařskou prohlídku dokončili a věnovali se astrofyzice (měření spektrometry Buket a Granat). V dalších dnech připravili k oddělení nákladní loď a přenesli výsledky výzkumu do jejího návratového pouzdra.

Progress M-14 se od orbitálního komplexu Mir oddělil s jednodenním zpožděním 21.10. v 16:46. Krátce před půlnocí byla zažehnuta jeho hlavní motorová jednotka, která loď navedla do hustých vrstev atmosféry, kde zanikla. Krátce před vstupem do atmosféry se oddělilo přistávací pouzdro, které 22.10. v 00:09 přistálo v předem určené oblasti býv. SSSR.

Nákladní loď Progress M-15, jejíž příprava se pozdržela proti původnímu harmonogramu o tři týdny, odstartovala z Bajkonuru 27.10.1992 (plán 05.10.) v 17:20 na předběžnou dráhu s parametry 51,6°, 88,5 min, 194-233 km, zkorigovanou po několika obězích na dráhu 51,62°, 90,38 min, 269-323 km. Po dvou dnech domanévrovala do blízkosti orbitální stanice, k níž se připojila 29.10. krátce před 19:15. Následujícího dne posádka začala vykládání přivezeného užitečného zatížení obvyklého charakteru. Nákladní loď měla na palubě rovněž subsatelit Mak 2 a složenou sluneční plachtu - experiment s ní se však uskutečnil až po oddělení od orbitálního komplexu v únoru 1993.

Dne 03.11. kosmonauti začali pomocí astrofyzikálních přístrojů na modulu Kvant sérii pozorování rentgenového pulsaru v souhvězdí Vela, objeveného o dva roky dříve rusko-francouzskou družicí Granat. Ve dnech 30.10.-18.11. probíhal experiment s líhnutím kuřátek japonských křepelek v zařízení Inkubator-2. Podobný pokus uskutečnil Solovjov při svém letu r. 1990, kdy však kuřata krátce po vylíhnutí zemřela. 17.11. byl zahájen experiment kondor, probíhající na komerčním základě podle dohody sdružení NPO Eněrgija s Kanadskou kosmickou agenturou a předpokládající sérii měření radiační úrovně uvnitř stanice, vč. neutronového kosmického záření. Dne 19.11. ve večerních hodinách kosmonauti z otvoru v základním bloku stanice vypustili malou experimentální družici Mak 2 (1986-017GX) o hmotnosti 16,5 kg, určenou pro studium fyzikálních procesů v zemské ionosféře. Aktivní životnost byla asi tři dny (družice zanikla 01.04.93). Od 23.11. se posádka opět více věnovala astrofyzikálním pozorováním přístroji modulu Kvant a realizovala experiment na zařízení Migmas (viz. program AUSTROMIR v r. 1991). Koncem listopadu se uskutečnila další série sledování vlivu kosmického prostředí na různé materiály, exponované vně modulu Kvant 2 (experiment Danko).

Počátkem prosince byly znovu kontrolovány dynamické vlastnosti komplexu (experiment Resonance). Ve dnech 03.-11.12. proběhl v jednotce Gallar 140 h trvající experiment s růstem monokrystalu oxidu zinečnatého (ZnO, polovodiče se zlepšenými strukturálními a elektrofyzikálními vlastnostmi). Ve dnech 04.-08.12. byly na přání meteorologů získány zajímavé videozáběry tropického cyklónu nad Indickým oceánem. 08.12. kosmonauti instalovali nové baterie, přivezené lodí Progress M-15. V dalších dnech Solovjov a Avdějev pokračovali s prací na francouzském experimentálním zařízení Alice a 18.12. uskutečnili pozorování teleskopem Glazar-2. Mezi 20. až 26.12. opakovali pokus s růstem monokrystalu oxidu zinečnatého (ZnO) v zařízení Gallar - tentokrát trvající 130 h. V posledních dvou týdnech roku se kosmonauti věnovali astrofyzice - přístroji modulu Kvant pozorovali zdroj v souhvězdí Virgo a ultrafialový teleskop Glazar-2 zamířili do oblasti souhvězdí Perseus. Kromě toho 22.12. uskutečnili test Resonance a 25.12. pozorovali zemskou atmosféru československým fotometrem EFO-1.

Během roku bylo z paluby stanice Mir pro potřeby ruského státního střediska Priroda a německé firmy Kayser-Threde GmbH přízeno přístroji KFA-1000, Priroda-5 a MKF-6MA přes 7000 záběrů Země s rozlišením 10-40 m. pokrývajících asi 35 mil. km2 různých území býv. SSSR, Evropy a Ameriky. V zařízeních ČSK-1, Krater V a Gallar byly získány vzorky GaAs, CdS a ZnO o hmotnosti 0,6 kg.

Dne 01.01.1993 měli kosmonauti den odpočinku, který věnovali především rozhovorům s rodinami a oslavám 37. narozenin Avdějeva. 07.01. si podruhé po rozpadu SSSR kosmonauti připomněli ve vesmíru též pravoslavné vánoce.

Dne 15.01. dokončili přečerpávání paliva a okysličovadla z lodi Progress M-15, pokračovali v drobných opravách a v přípravách na přijetí nové posádky. Její start byl oznámen předem a uskutečnil se přesně podle plánu.

Dne 20.01. se orbitální komplex pohyboval po dráze s parametry: 51,62°, 92,36 min, 393-410 km.

Start lodi Sojuz TM-16 se uskutečnil z Bajkonuru dne 24.01.1993. Posádku tvořili: velitel Genadij Michajlovič Manakov a palubní inženýr Alexandr F. Poliščuk. První den letu byl věnován kontrole systémů a běhen 4. oběhu se uskutečnila první korekce dráhy, po níž byly její parametry 51,61°, 89,94 min, 251-292 km. Na 5. oběhu byl upraven sklon dráhy (parametry 51,62°, 89,97 min, 255-291 km), při třetím manévru (26.01.) byla dráhy zvýšena na úroveň orbitálního komplexu (parametry 51,62°, 92,41 min, 391-394 km).

Setkávací manévr proběhl až do vzdálenosti 150 m automaticky, poté byla loď ručně přivedena k přednímu uzlu na modulu Kristall (kolmo k hlavní ose stanice), vybaveného novým androgynním stykovacím zařízením. Manévr byl snímán TV kamerou, protože šlo o první letové testování systému pro připojování raketoplánů. Konstrukce zařízení APAS-89, poprvé předvedeného na výstavě v Paříži r. 1989 vychází ze zkušeností se systémem ASTP. Ke spojení došlo 26.01. v 07:31. Poprvé byla pilotovaná loď připojena kolmo na osu stanice a poprvé se staly součástí komplexu tři lodě - dva Sojuzy a jeden Progress. Po jednom oběhu posádka přestoupila do stanice Mir . Krátce poté se uskutečnila tisková konference s kosmonauty, při níž byly zveřejněny hlavní cíle letu, vč. tří výstupů do prostoru, plánovaných na polovinu dubna 1993.

Bezprostředně po přechodu do komplexu začaly společné experimenty. 27.01. byly otvorem v hlavním bloku vysunuty do prostoru různé konstrukční materiály, aby byly vystaveny působení kosmického prostředí. poté byly studovány jejich deformace pomocí zařízení Elektrotopograf. 28.01. se uskutečnil experiment Resonance, zaměřený na sledování dynamických vlastností komplexu. Následujícího dne začaly přípravy k návratu na Zemi. Solovjov i Avdějev velmi intenzivně cvičili v obleku Čibis a kontrolovali svůj kardiovaskulární systém. 31.01. večer (už 01.02. MČ) přestoupili kosmonauti do lodi Sojuz TM-15, ve 21:20 byl uzavřen hermetický průlez a zahájeny přípravy na sestup.

Přesně o půlnoci UT se loď oddělila od komplexu a po brzdicím manévru, který začal kolem 03:00 nad Afrikou a trval 255,6 s, vstoupila do atmosféry. Měkké přistání se uskutečnilo 01.02. v 03:50 asi 100 km SZ od Arkalyku, KZ.


Aktualizováno : 04.11.2001

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm15/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.330839 vteřiny.