Dovybavovací modul stanice Mir.
[ Zaměření modulu ]
[ Konstrukce ]
[ Systémy dovybavení ]
Vědecké vybavení
[ Inkubator-2 ]
[ MKF-6MA ]
[ ASP-G-M ]
[ MMK-1 ]
[ Epsilon ]
[ Volna-2 ]
[ VEP, Komplast, ERE ]
[ Hlavní charakteristiky modulu ]
[ Obrázky a nákresy ]
Zaměření modulu.
Určení modulu vyplývá z jeho pojmenování - byl vytvořen
k dovybavení komplexu
Mir zařízením a aparaturou, stejně jako
palivem k doplnění zásob a spotřebními látkami (vodou, jídlem,
lékařsko-biologickými prostředky atd.). Užitečný náklad 7 t,
který modul na oběžnou dráhu vynese, je určen pro zajištění
dlouhodobé činnosti nejen samotného modulu, ale celého
orbitálního komplexu.
Na palubě modulu je sprcha a umývárna, fotografická kamera
pro multispektrální snímkování MKF-6MA, biologický komplex pro
pěstování japonských křepelek v beztíži Inkubator-2 a další
aparatury.
Dovybavovací modul doplní systém řízení a systém zajištění
životaschopnosti orbitálního komplexu Mir novým zařízením, která
sníží jeho dosavadní zatížení "nevědeckými" úkoly. Patří k němu
systém orientace využívající gyroskopů, který nepotřebuje palivo,
a nový systém zajištění životních podmínek (zařízení Elektron a
Vika), který nevyžaduje posílání nových zdrojů kyslíku na palubě.
Díky tomu bude možné zmenšit množství a objem nákladů
dopravovaných na stanici.
Modul má také vlastní zdrojový systém se dvěma panely
slunečních článků a zařízení pro autonomní pobyt kosmonautů
v otevřeném vesmíru - reaktivní "křeslo" SPK.
Dovybavení komplexu Mir vědeckými přístroji umožní splnění
rozsáhlého programu národohospodářských a vědeckých výzkumů a
experimentů během kosmického letu. Například na automatizované
stabilizované plošině ASP-G-M československé výroby, která
umožňuje zaměření vědeckých přístrojů na vybraný objekt a jeho
sledování, bude instalována vědecká aparatura, která bude na
palubě kosmického stroje poprvé.
Konstrukce modulu.
Modul se skládá ze tří hermetizovaných částí: nákladní
s přístroji, pozorovací vědecké a speciální přechodové kabiny.
V přechodové kabině jsou soustředěny všechny nezbytné
aparatury a zařízení pro činnosti v otevřeném kosmickém prostoru,
včetně "křesla" pro autonomní pohyb kosmonauta v prostoru, jehož
reaktivní systém pracuje se stlačeným vzduchem a rovněž aparatura
KAP-350, určená k činnosti současně s komplexem pro dálkový
průzkum Priroda-5.
Uprostřed pozorovacího vědeckého úseku jsou dvě okénka - k
jednomu je připevněn fotoaparát, druhé slouží k vizuální kontrole
podmínek snímkování a uskutečnění řady experimentů.
Základní část všech aparatur je uložena v unifikovaném
nákladovém úseku. Jsou zde schránky s jídlem a surovinami k jeho
přípravě, rovněž nádrže se 300 litry vody a v kulových nádržích
vně modulu 28 kg stlačeného vzduchu.
Systémy dovybavení základního bloku.
Systémy pro zajištění životních podmínek - jsou nezbytné
k udržení nezbytných parametrů pro život při dlouhodobém pobytu
kosmonautů na orbitálním komplexu. Nová zařízení schopná získávat
kyslík pomocí elektrolýzy vody: Elektron-V se čtyřmi bloky
(kapalinový, spalovací, detektory tlaku a řízení) a Vika
(dezodorační filtr, blok technologický a elektronický, blok na
proplachování dusíkem a kyslíkový filtr). Tyto aparatury se řídí
z pultů v pozorovací vědecké části.
Systém řízení pohybu na modulu funguje současně s aparaturou
orbitálního komplexu Mir a zajišťuje orientaci, stabilizaci a
navigaci. Používají se k tomu výkonné gyroskopy.
Dodávku elektřiny pro modul a rovněž pro ostatní části
komplexu zajišťují dva panely slunečních článků (plocha každého
z nich 26.6 m2) o kapacitě 6.9 kW a šest akumulátorů.
Systém orientace slunečních článků zajišťuje automatickou
orientaci jejich aktivní plochy na Slunce a rovněž zajišťuje
elektrické spojení mezi aktivními elementy slunečních baterií a
systémem spotřeby elektřiny uvnitř modulu.
Systém zajištění činnosti motorů slaďuje součinnost motorů
Miru a motoru dovybavovacího modulu. V tomto režimu se využívají
stabilizační a korekční motory modulu, jimiž je řízen v době, kdy
je připojen k Miru z boku.
Prostředky zajišťující výstup jsou určeny k současnému
výstupu dvou kosmonautů, kteří uskuteční vědecké, opravárenské a
údržbářské práce. Přitom kosmonauti používají nový skafandr
Orlan-DMA s autonomními prostředky spojení, telemetrie a zdroji
zásobování. Skafandr může být nepřetržitě používán 6 hodin.
Aby se při přípravě k výstupu a po návratu ušetřily vlastní
zásoby skafandru, vytvářejí se nezbytné životní podmínky pro
kosmonauty za pomoci palubních systémů modulu. Celková doba
činnosti skafandrů v součinnosti s palubními systémy představuje
při jednom výstupu 2.5 hodiny.
Spojení mezi kosmonautem, který je v otevřeném prostoru, a
Zemí probíhá pomocí systému Korona. Přenos telemetrických
informací o stavu skafandru a lékařských parametrech na Zemi
zajišťuje autonomní telemetrický systém Tranzit-A.
Elektrokardiogram, rychlost dýchání a teplotu těla sleduje
aparatura lékařské kontroly Beta-8, instalovaná ve skafandru
Orlan-DMA.
Možnosti kosmonautů rozšiřuje a jejich efektivnost při
výstupu do prostoru zvyšuje použití prostředku pro autonomní
pohyb (ruská zkratka SPK). Kosmonaut se s ním může vzdálit od
orbitálního komplexu na 50 m, točit se na místě, atd. Jestliže se
jeden kosmonaut pohybuje pomocí SPK, druhý kontroluje jeho
činnost. Později se může SPK využít v případě mimořádné situace
k převozu zachraňovaného kosmonauta. SPK je umístěn ve speciálním
přechodovém úseku v kompletním stavu. Před novým použitím SPK se
vyměňují zdroje elektřiny, doplňují se pneumatické bloky a dělá
se kontrola systémů. Příprava SPK k novému výstupu trvá 2 hodiny.
Vědecké vybavení.
Biotechnologický komplex
Inkubator-2
je určen ke studiu embryogeneze a zvláštností vývoje organismu ptáků
v podmínkách beztíže na palubě stanice. Hlavní úkol pokusu: získat na novém
biologickém objektu (japonské křepelky) údaje o možných
následcích vlivu beztíže a dalších faktorů kosmického letu na
dědičnost. celý experiment potrvá 233 dnů. Schránky s ptáky a
vejci z inkubátorů se vracejí na Zemi k dalším studiím.
Fotoaparatura MKF-6MA
má sloužit ke snímkování povrchu Země a atmosféry současně v 6 oblastech
spektra. Může být řízena jak ručně, tak automaticky.
Pro vědecké účely a experimenty vyžadující vyhledávání,
zaměřování a sledování pozorovaných objektů jak na zemském
povrchu, tak ve vesmíru, byl pro vesmír poprvé vytvořen dálkově
řízený videospektrální komplex. Jeho součástí je čs. automatická
stabilizovaná plošina ASP-G-M se souborem přístrojů (černobílá i
barevná TV kamera, infračervený spektrometr ITS-7D, analyzátor
rentgenového záření ARIZ, mnohapásmový spektrometr MKS-M-2) a
rovněž řídicí aparatura. Současně s těmito přístroji mohou
fungovat přístroje Faza, MKF-6MA, Spektr-256, Skif. Získané údaje
se zaznamenávají na videomagnetofon, který je na orbitálním
komplexu, a současně se přenášejí do CUPu a na pracovní místo
kosmonauta.
Ke studiu meteorických rojů ve vesmíru a k ohodnocení
průbojnosti mikrometeoritů je na vnějším povrchu modulu
instalována mikrometeorická aparatura MMK-1. Výzkum meteorické
situace v průběhu letu a odhad průbojnosti mikrometeoritů
umožňuje zpřesnit model meteorického nebezpečí.
Kalorimetrické zařízení Epsilon slouží k operativnímu
sledování práceschopnosti a ke kontrole pracovních charakteristik
termoregulace pláště orbitálního komplexu. Rovněž dovoluje
získávat experimentální údaje pro vytváření perspektivních
tepelných plášťů kosmických plavidel. Tato aparatura je
instalována na vnější straně modulu a skládá se ze tří elementů
citlivých na teplotu a z teplotních detektorů.
Aparatura Volna-2
je určena k experimentálnímu vývoji vně modulu umístěných kapilárních
zařízení palivových nádrží za podmínek dlouhodobého vlivu beztíže. Tato
zařízení budou použita v perspektivních kosmických plavidlech. Součástí
aparatury, která má hmotnost 250 kg, jsou určeny výměnné modely kapilárních
zařízení pro práci vně modulu, filmový materiál a papír.
Na vnějším povrchu dovybavovacího modulu jsou instalovány
panely VEP-3 a
VEP-4 o hmotnosti 0.75 kg,
určené ke studiu vlivu faktorů kosmického prostředí na vzorky ochranné
tepelné izolace a rovněž panely aparatury Komplast
a ERE se vzorky konstrukčních
materiálů a elektronických rádiových prvků. Po skončení pokusů
panely snímají anebo vyměňují kosmonauti během výstupu do
prostoru.
Hlavní charakteristiky modulu Kvant 2.
-----------------------------------------------------------------
Hmotnost pro připojení k Miru 19.5 t
Délka tělesa 12.4 m
Maximální průměr tělesa 4.35 m
Teplota v obytné části 18-28 °C
Dopravovaný užitečný náklad 7 t
-----------------------------------------------------------------
Aktualizováno: 29. 9.1996
[ Obsah |
Pilotované lety |
Mir ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/mir/moduly/kvant2.htm)
