| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1997-038A |
05.08.1997 |
19.02.1998 |
197d17h34m |
Mir 24 |
Posádka : Solovjov,A.J.[VE]
| Vinogradov,P.V.[PI]
[ Popis letu | Obrázky | Experimenty
]
Popis
letu :
V důsledku kolize Progressu
M-34 s Mirem bylo změněno složení posádky. Prioritou se stala oprava
stanice Mir. Francouzský kosmonaut Léopold
Eyharts byl proto 21.07.1997 z původní posádky vyřazen. Podle údajů letového
střediska by Eyhartsova účast na této expedici neměla smysl, protože pro
francouzské pokusy není kvůli poškozenému modulu Spektr
dostatek energie. Eyharts poletí v pozdějším termínu (Sojuz
TM-27).
Původní plán letu
Program nové expedice má několik etap. V první etapě, od 7. do 14. srpna,
nová posádka oficiálně převezme od svých kolegů "práci" na palubě
orbitálního komplexu. Pak Ciblijev
a Lazutkin ukončí po 185
dnech svůj pobyt ve vesmíru a vrátí se na Zem v lodi Sojuz
TM-25.
V druhé etapě bude na programu oprava porouchaného modulu Spektr. První
výstup kosmonautů do otevřeného kosmického prostoru se má uskutečnit 20.srpna.
Druhý výstup do otevřeného kosmu je plánován na 3.září.
Další etapy opravy modulu budou naplánovány podle toho, co se kosmonautům
podaří zjistit a především opravit při prvních dvou výstupech, uvádí pozemní
řídící středisko. Na palubě Miru je nyní i americký astronaut Michael
Foale, který se do opravy modulu má rovněž zapojit. S jeho střídáním
se počítá koncem září nebo začátkem října. Měl by ho vystřídat americký
astronaut David Wolf.
Skutečný průběh letu
Sojuz TM-26 se Solovjovem a Vonogradovem odstartoval z kosmodromu Bajkonur
v Kazachstánu 05.08.1997 v 17:36 SELČ. Startu byli v řídícím středisku přítomni
ruský ministr obrany armádní generál Igor Sergejev a tajemník Rady obrany Jurij
Baturin. Devět minut po startu byla kosmická loď navedena na oběžnou dráhu.
Sojuz TM-26 se s Mirem spojil ve čtvrtek 07.08.1997 večer v 19:03 SELČ.
Předávání funkcí proběhlo bez problémů. Američan Foale, který přiletěl
na Mir již v květnu raletoplánem Atlantis (STS-84),
se připojil k nové posádce.
Vasilij Ciblijev a Alexandr Lazutkin opustili po 185 dnech pobytu v kosmu 14.08.1997
v 8:55 UT orbitální stanici Mir a zamířili k Zemi. Kosmonauti přistáli v lodi
Sojuz TM-25 podle plánu 14.08.1997 ve 12:17
moskevského času (14:17 SELČ) v předem určené oblasti, která leží 168 kilometrů
jihovýchodně od Džezkazganu. Ciblijev a Lazutkin byli v kosmu 185 dnů. "Doufejme,
že všechno špatné končí s naším odletem," řekl Lazutkin, když opouštěl
Mir. Toto přání se bohužel nesplnilo.
Po
odletu Sojuzu TM-25 přišlo na řadu přeparkování Sojuzu TM-26 a Progressu M-35.
Sojuz TM-26 se všemi kosmonauty na palubě přelétl 15.08.1997 bez problémů a
po odpojení od modulu Kvant ve 13:29 UT se ve 14:13 UT připojil k přednímu spojovacímu
uzlu Miru. Spojení Progressu s Mirem však muselo být o den odloženo kvůli poruše
počítače na nákladní lodi. Spojení se mělo uskutečnit 17.08.1997 v 15:55 SELČ.
Počítač na Progressu vysadil asi tři hodiny předtím. V červnu skončil pokus
o spojení Miru s jinou nákladní lodí Progress srážkou, která způsobila Miru
největší problémy za jedenáct jeho existence. Nová nákladní loď Progress, která
v červnu přivezla na Mir zásoby, byla odpojena, aby uvolnila místo pro loď Sojuz,
jíž přiletěla na Mir nová ruská posádka. Spojení se na rozdíl od nešťastného
červnového, které bylo prováděno s pomocí ručního řízení, mělo uskutečnit s
pomocí automatiky. Později se ukázalo, že automatické spojení se nepodařilo,
protože pozemské ústředí zadalo do počítače instalovaného v nákladní lodi chybné
údaje.
18.08.1997 bylo proto provedeno ručně řízené připojení Progressu M-35
k Miru. Bezprostředně po úspěšném spojení však selhal hlavní počítač na
Miru, takže orbitální stanice ztratila orientaci na Slunce a posádka byla
nucena odpojit centrální systémy. Přestože se počítač podařilo brzy opět
uvést do provozu, bylo rozhodnuto odložit plánované opravy orbitální stanice
Mir o dva dny.
Pokus o vstup do modulu Spektr se tedy uskutečnil v pátek 22.08.1997.
Americký kosmonaut se oprav nezúčastnil a v lehkém skafandru vyčkával v
lodi Sojuz, která může v případě nebezpečí dopravit posádku bezpečně na
Zem. Solovjov a Vinogradov si oblékli těžké skafandry Orlan. Dehermetizace
přechodového úseku byla zahájena v 09:59 UT. Kvůli dvěma problémům - netěsnící
rukavici palubního inženýra Vinogradova a problémy s tlakem uvnitř spojovacího
úseku mezi základní částí komplexu a Spektrem, musel být úsek znovu natlakován
a Vinogradov si levou rukavici skafandru vyměnil za náhradní. Druhý pokus
byl zahájen kolem 10:45 UT. Průlez do Spektru byl otevřen v 11:14 UT.
"Modul pracuje. Vidím, že se některé ventilátory otáčejí a některá
čerpadla pracují. Slyším zvuk žijícího modulu," oznámil Vinogradov
pozemnímu středisku během počátečních fází složité operace. "To je
dobrá novina. Ruské zařízení je schopno pracovat dokonce i v naprostém
vakuu," zněla odpověď pracovníků pozemní kontroly, provázená smíchem.
Přibližně ve 13:00 UT Vinogradov dokončil připojení všech 11 kabelů
od slunečních panelů a začal neúspěšně hledat trhliny v modulu, poškozeném
červnovou srážkou s nákladní lodí Progress. Ve 14:00 UT se stáhl z odhermetizovaného
modulu Spektr do prostoru před ním a společně se Solovjovem nainstalovali
nový vstupní poklop průlezu. Ve 14:30 UT bylo zahájeno opětné tlakování
přechodového úseku a v 15:03 UT se oba kosmonauti mohli vrátit zpět do
hlavní části Miru. Během oprav kosmonauti filmovali vše, co bylo na dohled,
aby umožnili kontrolnímu středisku co nejlépe odhadnout rozsah škod.
Americký astronaut Michael Foale svým kolegům i pozemnímu středisku
blahopřál. "Je to skvělý den. Zvládli jsme všechno, co jsme si naplánovali,
a ještě víc," prohlásil. Kosmonauti byli podle analytiků přítomných
ve středisku pro řízení kosmických letů dobře naladěni, a dokonce i žertovali.
"Uvnitř je ideální pořádek," hlásil Pavel Vinogradov po vstupu
do modulu Spektr. "Poletují tu jen nějaké bílé krystalky, něco jako
mýdlo. Michael Foale se domnívá, že je to jeho šampon."
Modul Spektr sloužil původně k ubytování amerického člena posádky. Při
červnové srážce Miru s nákladní lodí Progress, při níž byl Spektr poškozen,
přišel Foale o osobní majetek i vědecké přístroje umístěné v modulu. Některé
z nich mu teď Vinogradov vrátil.
Několik dnů po opravě se ukázalo, že Mir dostává méně než polovinu energie,
v jejíž dodávky posádka po opětovném spojení kabelů solárních panelů poškozeného
modulu Spektr s komplexem doufala. Informovala o tom mluvčí ruského střediska
pro řízení kosmických letů Rufina Amosová. Stanice dostává od připojení
kabelů dodatečných 140 ampérů energie, jíž je využíváno k opětovnému uvedení
vědeckých přístrojů modulů Kvant-2 a Kristall do chodu. Třetí vědecký modul
- Priroda - zatím nebyl reaktivován. Odborníci očekávali, že po náročném
výstupu do poškozeného modulu Spektr bude Mir dostávat dalších 300 ampérů
energie. Porucha malého motoru, který pohybuje některými solárními panely
a udržuje jejich orientaci na Slunce, to však znemožnila. Vědci však byli
potěšeni, že některé jejich vědecké přístroje jsou po dvouměsíční přestávce
opět funkční. Jakmile bylo veškeré vědecké zařízení přezkoušeno, mohl astronaut
Michael Foale znovu zahájit některé experimenty.
V sobotu 05.09.1997 Solovjov a Foale vystoupili v 01:00 UT (03:00 SELČ)
do otevřeného vesmíru, aby přesně zjistili rozsah poškozeného vědeckého
modulu Spektr. Třetí člen posádky Pavel Vinogradov sledoval a filmoval
činnost obou kosmonautů z paluby orbitální stanice.
Po návratu obou kosmonautů na palubu Miru v 07:07 UT (09:07 SELČ) pozemní
řídící středisko oznámilo, že kosmonauti na povrchu Miru nejdříve lokalizovali
oblast, kde by mohly být předpokládané trhliny, kterými unikal ze stanice
vzduch. Solovjov vybaven speciálním nožem na několika místech zkontroloval
izolaci povrchu, ale žádné praskliny nenašel. Podle jeho zjištění je povrch
stanice v pořádku. Záhada, kudy unikal vzduch z orbitálního komplexu, zůstává
tedy stále nevyřešena.
Kosmonauti se poté dali do práce na čtyřech slunečních panelech, které
byly při srážce poškozeny, a nešlo je automaticky nasměrovat ke Slunci.
Po odmontování krytů se kosmonautům podařilo vyčistit elektromotory a nastavit
panely do potřebného úhlu. Celá operace byla velmi náročná a byla provedena
s pomocí zařízení, které kosmonauti nazvali "bagrem". Očekává
se, že dva ze čtyř poškozených slunečních panelů budou nyní opět fungovat
bez potíží.
Před návratem na palubu Solovjov a Foale ještě odmontovali dva americké
dozimetry značky Benton. "Byl to náročný výlet, ale pracovalo se nám
velmi dobře," prohlásil Solovjov po návratu na palubu. Kosmonauti
vystoupili do otevřeného kosmu přes největší poklop, tzv. hlavní vchod,
který má průměr jeden metr a na rozdíl od jiných poklopů se otevírá ven,
nikoli dovnitř komplexu. Je určen pro výstup na tzv. kosmické motorce,
která byla použita za jedenáct let existence komplexu pouze dvakrát. Kosmonauti
však na motorce nejeli, neboť ta byla jako "nepotřebná" již před
časem vrácena na Zemi.
Podle střediska řízení letu byl výstup kosmonautů do otevřeného vesmíru
označen za užitečný a úspěšný.
Posádka Miru se v následujících dnech musela potýkat s dalším problémem.
Byly to poruchy palubního počítače. Několikrát po sobě vypověděl službu,
Mir ztratil dkonalou orientaci na Slunce, a kosmonauti proto pokaždé museli
odpojit zařízení, která mají velkou spotřebu energie, včetně kyslíkového
systému Elektron. Počítač se vždy do druhého dne podařilo opravit, obnovit
maximální dodávku energie a v polovině září 1997 mohl být dokonce aktivován
výzkumný modul Priroda, který byl od havárie 25.června nefunkční.
16.09.1997 oznámilo ruské středisko pro řízení kosmických letů, že jedna
americká družice proletěla v pondělí večer (15.09.1997) ve vzdálenosti
necelých 500 metrů od ruské orbitální stanice Mir. Posádka byla údajně
nucena podniknout opatření pro případný návrat na Zemi. Mluvčí střediska
Věra Medvědkovová řekla, že jde o první případ, kdy určitý objekt takovým
způsobem minul stanici Mir. Americká družice, "nepochybně vojenská
družice protiraketové obrany", minula Mir ve vzdálenosti 470 metrů,
uvedla mluvčí. Ruští odborníci na Zemi zjistili postup americké družice
a varovali tři kosmonauty na palubě, aby se raději přemístili do modulu,
který je stále připraven k naléhavému návratu na Zemi. Operace přesto podle
mluvčí nezpůsobila nijak zvláštní znepokojení, neboť "se vědělo, že
(americká družice) se (komplexu) nedotkne".
17.09.1997 bylo rozhodnuto, že americký raketoplán Atlantis (STS-86)
dopraví na ruskou orbitální stanici Mir nový počítač. Informoval o tom
zástupce ředitele ruského Střediska pro řízení kosmických letů Viktor Blagov.
Podle jeho slov Atlantis, jehož start je plánován na 25.září, dodá posádce
Miru nový počítač, který zřejmě nahradí vadný přístroj. Druhý náhradní
počítač, který bude "v rezervě", dopraví na vesmírný komplex
v říjnu nákladní kosmická loď Progress. Blagov poprvé připustil, že posádka
Miru má nedostatek náhradních dílů k opotřebovanému stávajícímu palubnímu
počítači, který letos již několikrát vypověděl službu. Podle Blagova nelze
vyloučit, že se posádce nepodaří nynější počítač v případě další poruchy
znovu opravit. Tato skutečnost přiměla Rusko požádat americký Národní úřad
pro letectví a vesmír (NASA), aby k nákladu raketoplánu přidala i nový
počítač. Bylo rozhodnuto poslat původní model počítače a nikoli jeho modernější
verzi, protože vzhledem k tomu, že jde o novou technologii, mohlo by být
pro posádku složitější ho instalovat a oživit.
Atlantis k letu STS-86
úspěšně odstartoval 26.09.1997 v 02:34 UT (04:34 SELČ) a byl naveden na
základní oběžnou dráhu. Po bezchybném průběhu přibližování, se připojil
k Miru v sobotu 27.09.1997 v 19:58 UT (21:58 SELČ). Velitel amerického
raketoplánu Atlantis Jim Wetherbee a jeho protějšek z ruské orbitální stanice
Mir Anatolij Solovjov ve 21:45 UT (23:45 SELČ) otevřeli spojovací tunel
mezi oběma tělesy. Na palubu ruské stanice se pak z Atlantisu postupně
přechodovým modulem přemístilo všech sedm kosmonautů. Podle starého slovanského
zvyku byli všichni přivítáni chlebem a solí.
Mezi
prvními předměty, které z raketoplánu putovaly na palubu Miru, bylo na
míru vyrobené křeslo pro Američana Davida Wolfa.Opačným směrem pak putovalo
křeslo, vědecké záznamy a osobní předměty Michaela Foaleho, jenž na Miru
pracoval více než čtyři měsíce.
Raketoplán přivezl celkem 2720 kilogramů nákladu - více než kdykoli
v minulosti. Mimo jiné čerstvé zásoby pitné vody, nové elektrické baterie,
speciální kryt, který by měl pomoci utěsnit poškozený modul Spektr, a především
nový palubního počítač, který má nahradit nespolehlivý starý výpočetní
systém Miru. Přesluhující počítač způsobil vrásky kosmonautům i řídícímu
středisku naposledy jen několik hodin před spojovacím manévrem, když část
systému začala vykazovat chyby. Zbývající část počítače nicméně dokázala
udržet stabilitu Miru, bez čehož by spojení s Atlantisem bylo nemožné.
Počítač byl úspěšně vyměněn ve středu 01.10.1997, těsně před výstupem
do kosmu, při kterém Parazynski
a Titov ze spojovacího modulu
Miru (Docking Module) odmontovali zařízení experimentu MEEP (Mir Environmental
Effects Payload) a přenesli ho do raketoplánu k dopravě na Zemi a k vyhodnocení.
Výstup trval 5 hodin a 1 minutu a kosmonauti při něm ještě ke spojovacímu
modulu připevnili zařízení Solar Array Cap pro použití při budoucích ruských
výstupech do kosmu za účelem oprav modulu Spektr. Nakonec Parazynski a
Titov otestovali několik funkcí manévrovacích jednotek SAFER (Simplified
Aid for EVA Rescue).
Po
dokončení překládání nákladu a oficiálním rozloučení uzavřeli velitelé
raketoplánu a Miru ve čtvrtek 02.10.1997 v 22:45 UT, po šesti dnech společného
letu, průlezy přechodového modulu. Atlantis se odpojil od Miru v pátek
03.10.1997 v 17:28 UT (19:28 SELČ). Po 134 dnech na palubě ruské stanice
se tak vrací na Zem americký kosmonaut Michael Foale, kterého nahradil
na zhruba stejnou dobu David Wolf.
Ještě než Atlantis opustil Mir, oblétal tři čtvrtě hodiny kolem Spektru,
a to ve vzdálenosti asi 80 metrů. To posádce vybavené speciálními teleobjektivy
umožnilo, aby pod všemi úhly bedlivě sledovala modul poškozený 25.června
při srážce se zásobovací lodí Progress. Během uvedených 45 minut velitel
Miru Anatolij Solovjov dvakrát vpustil do modulu stlačený vzduch, aby posádce
Atlantisu umožnil lokalizovat místo, kudy uniká ze Spektru atmosféra. Atlantis
ukončil inspekční oblet Miru ve 20:16 UT a poté se definitivně od komplexu
vzdálil.
Podle
NASA obě posádky zaznamenaly únik vzduchu doprovázeného úlomky, ale přesnější
určení poškozeného místa bude možné až po důkladné analýze snímků, které
pořídili američtí kosmonauti.
Plán práce na Miru se zatím nemění. Po 17.-18. říjnu se kosmonauti vydají
do Spektru, aby připojili ještě několik elektrických kabelů. Pak přijde
na řadu výstup do otevřeného kosmu, při němž bude instalována nová sluneční
baterie, která nahradí baterii porouchanou při červnové kolizi orbitálního
komplexu s nákladní kosmickou lodí. To umožní obnovit vědecké experimenty
v celém rozsahu a teprve poté začnou kosmonauti pátrat po trhlinách v modulu.
V neděli 05.10.1997 v 19:08 moskevského času (17:08 SELČ) úspěšně odstartovala
z kazašského kosmodromu Bajkonur nákladní loď Progress M-36. Na orbitální
stanici by měly být dopraveny mimo jiné součástky nezbytné k opravě modulu
Spektr, ještě jeden náhradní palubní počítač, 500 kilogramů paliva, 300
litrů vody, kyslík a vědecké zařízení. Posádka orbitální stanice Mir měla
obdržet kosmický náklad v úterý. V pondělí proto měla být od Miru odpojena
nákladní loď Progress M-35.
Plánované odpojení Progressu M-35 se však bohužel nepodařilo. Posádce
se (pozorováním z modulu Kvant, k němuž je Progress připojen) podařilo
zjistit příčinu - neuvolnil se jeden ze 16 zámků, přidržujících nákladní
loď u Miru. Po ručním uvolnění zámku se Progress M-35 odpojil v úterý kolem
14:00 SELČ, vzdálil se od Miru a v noci zanikl v hustých vrstvách atmosféry..
Progress M-36 se ve středu 08.10.1997 úspěšně připojil k orbitálnímu
komplexu Mir. Podle oficiálních zdrojů se spojení uskutečnilo s pomocí
automatiky v 21:07 moskevského času (19:07 SELČ), šest minut před plánovaným
termínem. Progress M-36 dopravil na oběžnou dráhu téměř třítunový náklad.
včetně potravin a hygienických potřeb. Jako dárek kosmonauti dostali maketu
první umělé družice Sputnik v souvislostí se 40.výročím jejího vypuštění.
Ruské pozemní kosmické vedení očekává, že kosmonautům se díky dodaným náhradním
dílům podaří do konce letošního roku přesluhující 11letý komplex Mir plně
opravit.
Práce na opravě pokračovaly v pondělí 20.10.1997. Ruští kosmonauti Pavel
Vinogradov a Anatolij Solovjov vstoupili v 09:45 UT (11:45 SELČ) po krátkém
odkladu do porouchaného, dehermetizovaného modulu Spektr. Cílem bylo připravit
zprovoznění ovládání tří solárních panelů na modulu. Bylo třeba zapojit
nové kabely, které umožní propojit řídicí počítač v modulu Kristall s pohonem
panelů na Spektru. Kosmonauti nejprve pečlivě upevnili sedm volně létajících
předmětů na stěny modulu a pak se pustili do zapojování kabelů. Nejprve
bez větších problémů připojili všechny tři kabely k pohonům solárních panelů.
K novým konektorům v průlezu Spektru do Miru se jim však podařilo zapojit
jen dva kabely. Třetí kabel se jim, ani v prodlouženém čase, bohužel nepodařilo
připojit. Je pravděpodobné, že součástky, dodané ze Země, neodpovídaly
přesně stavu na stanici a neohrabané rukavice těžkých skafandrů Orlan nedovolily
tuto překážku překonat. Oba kosmonauti se do základního úseku stanice vrátili
po více než 6,5 hodinách, tedy o hodinu později, než se původně plánovalo.
Američan Wolf byl po celou dobu připraven v kosmické lodi Sojuz TM-26.
K dokončení celé akce bylo ještě třeba připojit dlouhými kabely příslušné
konektory na průlezu do Spektru k počítači v modulu Kristall.
Další
výstup do otevřeného kosmu se na Miru uskutečnil 03.11.1997. Anatolij Solovjov
a Pavel Vinogradov při ní úspěšně odstranili starý solární panel z modulu
Kvant a provedli některé další opravy. Nový panel má být instalován ve
čtvrtek při další vesmírné "procházce". Kosmonauti pracovali
rychle a výkonně a s pozemním řídícím střediskem komunikovali jen málo.
Po odmontování solárního panelu provedli přípravy na instalaci nového systému
odstraňování kysličníku uhličitého z paluby Miru a z pláště stanice odebrali
výsledky několika vědeckých experimentů. Výstup začal s dvouhodinovým zpožděním,
které způsobil výpadek měřičů tlaku a teploty na oděvu velitele Miru Solovjova.
Pozemní Středisko pro řízení kosmických letů přesto rozhodlo, aby kosmonauti
do vesmírného prostoru vystoupili. Zástupce šéfa řídícího střediska Igor
Gončarov zdůraznil, že kosmonauti nebyli přes problémy se skafandrem v
žádném nebezpečí. "Solovjovův kosmický skafandr funguje bezvadně.
Jediným problémem je komunikační blok," informoval. Výstup trval šest
hodin a čtyři minuty, o 34 minut déle, než se původně plánovalo. Zajímavostí
bylo také ruční vypuštění funkčního modelu družice Sputnik 1. Je postavena
v měřítku 1:3 a bude vysílat na frekvenci 145,820 MHz (FM).
Ve čtvrtek 06.11.1997 opravy opravdu pokračovaly. Solovjov a Vinogradov
při dalším výstupu do kosmu namontovali na Kvant nový solární panel, který
byl uskladněn v pouzdru na povrchu stanice. Američan Wolf, který z vnitřku
Miru pořizoval fotodokumentaci, pak stiskl tlačítko, spouštějící rozevírání
panelu. Zhruba v polovině délky se však rozevírání zastavilo. Oba ruští
kosmonauté se museli vrátit ke Kvantu a rozevírání dokončit ručně. Výstup
začal v 00:12 UT a skončil v 06:36 UT.
V pátek večer 14.11.1997 přestal opět fungovat centrální počítač. Výpadek
v činnosti počítače vedl ke ztrátě orientace vesmírného komplexu na Slunce.
Příčinu poruchy odborníci dosud nezjistili. Během víkendu se podařilo posádce
počítač opravit (vyměnit za záložní kus), vyzkoušet a znovu uvést do provozu.
Podařilo se také zcela zlikvidovat následky této poruchy.
Rusko-americká posádka stanice se jinak věnuje plánovaným vědeckým výzkumům
a rovněž montáži druhého rezervního systému Vozduch, určeného k likvidaci
kysličníku uhličitého na palubě Miru.
Koncem listopadu 1997 bylo rozhodnuto, že výstupy do kosmu, plánované
na prosinec, budou odloženy až na leden. Důvodem bylo poskytnout kosmonautům
více času na přípravu. 09.01.1998 se totiž počítá s původně neplánovaným
výstupem (Solovjov a Vinogradov) za účelem opravy vnějšího uzávěru průlezu
na modulu Kvant-2, který se při předchozím výstupu nepodařilo dokonale
uzavřít a kosmonauti na něm objevili zbytky neznámé bílé látky. Při dalším
výstupu do kosmu (14.01.1998) Wolf a Solovjov sejmou z povrchu Miru několik
zařízení a experimentů.
Po opravách se stanice konečně dostala do tak dobrého stavu, že v pondělí
01.12.1997 kosmonauti mohli zapojit i energeticky náročné experimenty,
jakým je například krystalizační pec.
Zajímavé bylo vypuštění malé družice Inspektor z nákladní lodi Progress
M-36, po jejím odpojení od Miru 17.12.1997. Inspektor je (podobně jako
Sprint na palubě raketoplánu Columbia při letu STS-87)
volně létající kamera (vyrobená v Německu ve spolupráci s Ruskem), se kterou
se počítá při monitorování výstavby mezinárodní
stanice ISS Alpha. Nyní měla být experimentálně použita k dvoudenní
detailní prohlídce povrchu Progressu a Miru (počítalo se i s pokusem najít
místa poškození na modulu Spektr). Krátce po vypuštění se však hlavní kamera
satelitu zaměřila opačným směrem než se zamýšlelo, a přístroj také náležitě
nereagoval na povely z Miru. Experiment proto musel být odvolán. Inspektor
se nyní pohybuje v bezpečné vzdálenosti od Miru. Progress M-36 byl do atmosféry
Země naveden 19.12.1997.
Start Progressu M-37 s dalším nákladem pro Mir proběhl podle plánu 20.12.1997
a o dva dny později, 22.12.1997 v 10:22 UT, se k Miru úspěšně připojil
(na port +X modulu Kvant). Konec roku 1997 tak proběhl celkem v poklidu.
Hned na počátku roku 1998 se však objevily staré problémy. Prvního ledna
kolem šesté hodiny odpolední našeho času totiž opět vypověděly činnost
všechny systémy lodě, vč. těch udržujících životní podmínky. Hardwarový
problém byl naštěstí během několika hodin úspěšně vyřešen: teplota, orientace
i tlak vzduchu se vrátily k normálu. Nicméně sluneční panely Miru asi šest
hodin nemíříly na Slunce a tak se následky závady projevovaly několik následujících
dní. Obdobné závady se objevily v minulém roce celkem sedmkrát.
V
pátek 09.01.1998 v 00:20 SEČ Solovjov a Vinogradov zahájili další výstup
do otevřeného kosmu. Nejprve prozkoumali vnější průlez na modulu Kvant-2,
který od posledního výstupu nebylo možno hermeticky uzavřít. Zjistili,
že jeden z 10 zámků je zlomen a brání dokonalému dosednutí víka. Protože
na průlezu je dalších 10 pomocných zámků, bude snad možno víko dokonale
uzavřít a utěsnit i zevnitř modulu. Kosmonauti se proto v další části výstupu
průlezu už nevěnovali a sejmuli z povrchu stanice několik amerických testovacích
materiálů, vystavených působení kosmického prostředí. Wolf vše z vnitřku
Miru dokumentoval fotograficky a snímal televizní kamerou. Celý výstup
trval 3 hodiny 6 minut.
Později bylo rozhodnuto, že pokus o utěsnění průlezu na modulu Kvant-2
uskuteční až příští posádka Miru.
Druhý plánovaný výstup do kosmu v roce 1998 se uskutečnil 14.01.1998.
Solovjov a Wolf výstup zahájili ve 21:12 UT (22:12 SEČ), když Mir přelétal
nad jižním Pacifikem. Tentokrát se věnovali především podrobné prohlídce
povrchu stanice. Zkoušeli přitom nový americký fotoreflektometr. Mimo jiné
nafilmovali a přesně označili poškozené místo na průlezu Kvantu-2. Po klidném
průběhu vycházka skončila po 3 hodinách a 52 minutách. Solovjov tak už
má na svém kontě téměř 80 hodin při 16 výstupech do otevřeného kosmu (nejvíce
na světě). 7 z nich uskutečnil při svém nynějším pobytu na Miru.
V
pátek 23.01.1998 v 02:48 UT odstartoval z KSC (LC-39A) raketoplán Endeavour
k letu STS-89, jehož hlavní
náplní bylo 8. spojení s Mirem. Po normálním průběhu setkávacích manévrů
se raketoplán připojil k Miru v sobotu 24.01.1998 ve 20:14 UT. Po prověření
hermetičnosti byly ve 22:25 UT otevřeny průlezy a velitel raketoplánu T.Wilcutt
jako první vplul do Miru, kde ho přivítal A.Solovjov jako velitel 24. základní
posádky Miru. Poté do Miru přestoupili i všichni ostatní členové posádky
Endeavour. Brzy po oficiálním uvítání byla zahájena překládka materiálu
na Mir a výsledků experimentů do raketoplánu. Hlavním bodem programu ale
bylo střídání američanů v dlohodobém pobytu na Miru. D.Wolfa nahradil A.Thomas.
Neobešlo se to ale bez problémů. Při kontrole se ukázalo, že ruský skafandr
Sokol, určený pro Thomase je malý. Skafandr, určený pro Wolfa, byl sice
Thomasovi o něco větší, ale protože byl v pořádku a svůj úkol by v případě
potřeby splnil, bylo rozhodnuto, že Thomas může na Miru zůstat. Později
se však přece jen podařilo Thomasův původní skafandr povolit tak, aby se
do něj pohodlně vešel.
Po dokončení překládky materiálu byly ve středu 28.01.1998 ve 22:34
UT uzavřeny poklopy průlezů a obě posádky se tak opět rozdělily. Na Miru
zůstala 24. základní posádka v novém složení, když Wolfa nahradil Thomas.
Endeavour se od Miru oddělil 29.01.1998 v 16:57 UT, pouhých 24 minut
po startu Sojuzu TM-27 s novou posádkou
pro Mir (Musabajev, Budarin,
Eyharts) z Bajkonuru. Poté
raketoplán odmanévroval do vzdálenosti kolem 110 metrů a provedl kompletní
inspekční oblet Miru. Přitom byla získána řada pěkných snímků obou kosmických
těles.
Protože bylo třeba uvolnit místo pro přilétající Sojuz TM-27, byl 30.01.1998
ve 12:53 UT odpojen Progress M-37 od modulu Kvant (port +X) a vzdálen od
Miru. Sojuz TM-27 se připojil k Miru
v sobotu 31.01.1998 v 17:55 UT (18:55 SEČ). Krátce poté jeho posádka přestoupila
na Mir.
V dalších dnech se Eyharts se svými kolegy věnoval experimentům v rámci
programu Pegase (Rusko - Francie).
Sojuz
TM-26 se Solovjovem, Vinogradovem a Eyhartsem přistál u Arkalyku v Kazachstánu
19.02.1998 v 09:10 UT, tedy přesně v den, kdy byl před 12 lety vypuštěn
základní blok Miru (v roce 1986). Sojuz TM-26 se od Miru odpojil přesně
v 05:52:50 UT. Brzdicí motor byl zapálen v 08:16:20 UT a hořel asi 260
s. V 08:41:35 UT byla odhozena orbitální sekce. V místě přistání bylo poměrně
špatné počasí (silný vítr a mráz), takže záchranné operace trvaly déle,
než je obvyklé.
Po odletu Sojuzu TM-26 (19.02.1998) z portu -X, přeletěl 20.02.1998
Sojuz TM-27 s posádkou na jeho místo a 23.02.1998 se Progress M-37 opět
připojil k portu +X na modulu Kvant Miru.
Aktualizováno : 30.03.2002
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz TM | Sojuz
TM-25 | Sojuz TM-27 ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm26/index.htm)
