Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz TM > Sojuz TM-16
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1993-005A 24.01.1993 22.07.1993 179d 0h44m 13. základní posádka stanice Mir


Posádka Sojuzu TM-16
Posádka : Manakov,G.M.[VE] | Poliščuk,A.F.[PI]
[ Popis letu | Obrázky | Experimenty ]


Znak letuPopis letu : (Přehled kosmonautiky v roce 1993, Ing. Marcel Grün)

Start lodi Sojuz TM-16 se uskutečnil z Bajkonuru dne 24.01.1993. Posádku tvořili: velitel Genadij Michajlovič Manakov a palubní inženýr Alexandr F. Poliščuk. První den letu byl věnován kontrole systémů a běhen 4. oběhu se uskutečnila první korekce dráhy, po níž byly její parametry 51,61°, 89,94 min, 251-292 km. Na 5. oběhu byl upraven sklon dráhy (parametry 51,62°, 89,97 min, 255-291 km), při třetím manévru (26.01.) byla dráhy zvýšena na úroveň orbitálního komplexu (parametry 51,62°, 92,41 min, 391-394 km).

Setkávací manévr proběhl až do vzdálenosti 150 m automaticky, poté byla loď ručně přivedena k přednímu uzlu na modulu Kristall (kolmo k hlavní ose stanice), vybaveného novým androgynním stykovacím zařízením. Manévr byl snímán TV kamerou, protože šlo o první letové testování systému pro připojování raketoplánů. Konstrukce zařízení APAS-89, poprvé předvedeného na výstavě v Paříži r. 1989 vychází ze zkušeností se systémem ASTP. Ke spojení došlo 26.01. v 07:31. Poprvé byla pilotovaná loď připojena kolmo na osu stanice a poprvé se staly součástí komplexu tři lodě - dva Sojuzy a jeden Progress. Po jednom oběhu posádka přestoupila do stanice Mir . Krátce poté se uskutečnila tisková konference s kosmonauty, při níž byly zveřejněny hlavní cíle letu, vč. tří výstupů do prostoru, plánovaných na polovinu dubna 1993.

Bezprostředně po přechodu do komplexu začaly společné experimenty. 27.01. byly otvorem v hlavním bloku vysunuty do prostoru různé konstrukční materiály, aby byly vystaveny působení kosmického prostředí. poté byly studovány jejich deformace pomocí zařízení Elektrotopograf. 28.01. se uskutečnil experiment Resonance, zaměřený na sledování dynamických vlastností komplexu. Následujícího dne začaly přípravy k návratu na Zemi. Solovjov i Avdějev velmi intenzivně cvičili v obleku Čibis a kontrolovali svůj kardiovaskulární systém. 31.01. večer (už 01.02. MČ) přestoupili kosmonauti do lodi Sojuz TM-15, ve 21:20 byl uzavřen hermetický průlez a zahájeny přípravy na sestup.

Přesně o půlnoci UT se loď oddělila od komplexu a po brzdicím manévru, který začal kolem 03:00 nad Afrikou a trval 255,6 s, vstoupila do atmosféry. Měkké přistání se uskutečnilo 01.02. v 03:50 asi 100 km SZ od Arkalyku, KZ.

Znak EO-13Nová, 13. základní posádka se začala připravovat na originální experiment, který měl být původně realizován již v říjnu 1992, avšak postupně se odkládal.

04.02. v 00:45 se od komplexu Mir oddělila automatická nákladní loď Progress M-15, byla zorientována podélnou osou směrem k Zemi a pozvolna se vzdalovala. Při tom byla sledována z paluby stanice TV kamerou. Ve vzdálenosti asi 180 m bylo v 00:53 otevřeno speciální pouzdro o hmotnosti asi 40 kg na přídi lodi, obsahující složené zrcadlo Znamja (po oddělení 1992-071C, 22449) z pohliníkované umělohmotné kevlarové folie o tl. 0,005 mm (hmotnost asi 4 kg, cena 60000 USD). Ta se po rozrotování rychlostí 570°/s odstředivou rychlostí během tří minut rozevřela na průměr asi 20 m. Při dosažení vzájemné vzdálenosti asi 230 m se rotace zpomalila na 84°/s. Plachty, vyrobené v NPO Energija za spolupráce konsorcia „Kosmická regata" bylo nejprve použito k pokusům s osvětlením zemského povrchu: během krátkého experimentu měl paprsek ozářit postupně území od Francie, přes Německo, Československo až po Bělorusko v šířce asi 4 km. Po několika minutách se plachta Znamja oddělila od lodi a byla využita k technickým testům, souvisejícím se stavbou slunečních plachetnic. Pohybovala se po počáteční dráze 51,62°, 92,39 min, 390-393 km, ale již následujícího dne zanikla v hustých vrstvách atmosféry.

05.02. se uskutečnilo nové přiblížení lodi Progress M-15 ke stanici Mir (na vzdálenost 200 m) v rámci nácviku dálkového ovládání automatických lodí z palubní desky komplexu. Let ve formaci trval 12 minut a v jeho závěru loď přešla na nezávislou dráhu, z níž byla 07.02. navedena do zemské atmosféry, kde zanikla.

20.02. si posádka připomněla výročí uvedení stanice Mir na oběžnou dráhu a odborníci při této příležitosti konstatovali, že provoz orbitální stanice bude udržován nejméně do konce roku 1996.

V době osobního volna kosmonautů pokračovala jejich radioamatérská aktivita. Na palubě je od února 1991 zařízení IC 228 (5/25W) + TNC + PC/AT laptop, dále DJ-120 Alinco a TNC2, nyní se před provozem FM upřednostňuje hlavně provoz PR, rovněž na frekvenci 145.550 MHz. Manakov má značku U9MIR, Poliščuk R2MIR (na Zemi má vlastní koncesi RV3DP).

Od 01.01.1993 platí nové značení R-Rusové, HAM číslo kosmonauta, MIR - stanice. Volacím znakem pro kolektivní stanici je R0MIR, volací značka R0MIR-1 je vyhrazena pro provoz PR. Kosmonauti, kteří již stanici navštívili v minulosti, budou však nadále užívat původní volací znak s U. QSO potvrzuje RV3DR, QSL je nejlépa zaslat na adresu P.O. Box 73, Kaliningrad-10 City, Moscow Area, 141070 (informace od OK1OM).

Automatická nákladní loď Progress M-16 odstartovala z Bajkonuru 21.02.1993 v 18:32. Na palubě byly zásoby a náhradní díly pro zabezpečení provozu komplexu Mir o hmotnosti 2598 kg. Během dvou dnů a po třech změnách dráhy domanévrovala obvyklým způsobem k orbitálnímu komplexu. s nímž se 23.02. ve 20:18 spojila ze strany modulu Kvant 1 (-X). Stanice Mir se poté pohyboval a po dráze s parametry 51,62°, 92,36 min, 388-392 km.

02.03. kosmonauti instalovali nové klimatizační zařízení, které nákladní loď přivezla. 05.03. rovněž vyměnili jednu jednotku telekomunikačního systému, zajišťujícího spojení via družici ALTAIR (Kosmos 2059). V dalších dnech byl do modulu Kvant 2 instalován dodatečný gyroskopický stabilizátor, přivezený také lodí Progress M-16. Dva dny se posádka zabývala rovněž výměnou některých elektronických prvků.

09.03. instalace pokračovala a rovněž bylo dokončeno přečerpávání okysličovadla z nádrží lodi do nádrží komplexu. 19.03. byly dokončeny práce, související s elektronickým vybavení modulů Kristall a Kvant 2. Rovněž se uskutečnily dvě korekce dráhy motorem této nákladní lodi. 23.03. měl komplex dráhu s parametry: 51,62°, 92,32 min, 390-414 km.

26.03. v 06:50 se Progress M-16 oddělil a kosmonauti jej dálkově řídili tak, aby letěl ve formaci ve vzdálenosti 70 m od komplexu a poté se s ním kolem 07:07 znovu spojil. Následujícího dne (27.03.) ve 04:21 se definitivně oddělil a vlastním raketovým motorem byl naveden do hustých vrstev atmosféry, kde zanikl.

Další automatická nákladní loď Progress M-17, na jejíž palubě bylo umístěno rekordních 2603 kg zásob, odstartovala z Bajkonuru dne 31.03.1993 v 03:34. Předběžná dráha (51,70°, 88,52 min, 186-216 km) byla při 4. a 5. oběhu korigována (51,62°, 90,13 min, 250-312 km) a po dalším sbližovacím manévru byla 02.04. v 05:16 připojena k astrofyzikálnímu modulu Kvant stanice Mir, jejíž dráha měla poté nové parametry 51,62°, 92,44 min, 393-395 km.

09.04. kosmonauti pracovali s francouzskými dozimetry, s nimiž měřili mj. úroveň radiace podél dráhy letu. 19.04. ve 21:45 vystoupili nad Čínou oba kosmonauti do kosmického prostoru. Během 5 h 25 m namontovali na povrch astrofyzikálního modulu Kvant zařízení pro ovládání slunečních panelů. Při práci však kosmonauti ztratili kliku pro ovládání ručního jeřábu a proto byl druhý výstup odložen z 23.04. na květen, až nejbližší příští nákladní loď dopraví na oběžnou dráhu novou kliku. Nepříjemnou závadou byla porucha ventilačního systému Poliščukova skafandru. Dalších několik dní se posádka věnovala opravě zařízení na regeneraci vody, systému zásobování elektrickou energií a palubního počítače. 27.04. se uskutečnilo rádiové spojení s posádkou raketoplánu Columbia (STS-55). Ve dnech 07. - 10.05. kosmonauti prováděli astrofyzikální a technologické experimenty. realizovali sérii měření úrovně ionizovaného záření francouzským zařízením Nausicaa a v rámci experimentu Resonance testovali dynamické charakteristiky orbitálního komplexu.

Automatická nákladní loď Progress M-18 s obvyklými zásobami pro družicovou stanici Mir a navíc se zařízením o hmotnosti asi 100 kg pro připravovaný program ALTAIR, odstartovala z Bajkonuru 22.05.1993. Start byl vzhledem k havárii při navedení družice Kosmos 2243 na oběžnou dráhu posunut o tři dny proti plánu. Uskutečnil se v 06:42 (výsledná předběžná dráha: 51,61°, 88,77 min, 188-240 km) a další let postupoval podle obvyklého scénáře (nejprve při 4. oběhu změna sklonu: 51,62°, 90,18 min, 255-311 km, pak při 5. oběhu doladění perigea na 261 km a po dvou dnech od startu dosažení dráhy komplexu). 24.05. v 08:25 se loď připojila k přednímu osovému stykovacímu uzlu základního bloku - poprvé v historii byly připojené dvě nákladní lodě současně (Progress M-17 a M-18). Nová dráha měla parametry: 51,62°, 92,36 min, 390-391 km.

28.05. začalo přečerpávání pohonných látek do nádrží ODU. Po celý následující týden kosmonauti vykládali přivezené zásoby a zařízení, prováděli reinstalaci nový elektronických prvků do palubního počítačového systému a vyměnili vodní čerpadla v obvodu systému tepelné regulace. Tyto práce byly dokončeny 04.06. a téhož dne bylo motoru lodi použito ke korekci dráhy komplexu.

18.06. od 17:25 do 21:58 oba kosmonauti vystoupili průlezem v modulu Kvant 2 do volného prostoru. Mj. instalovali náhradní kliku pro ruční ovládání teleskopického výložníku (tzv. jeřábu) a připojili k němu druhý servomotor. Rovněž provedli přípravu na přemontování dvou panelů slunečních baterií typu „harmonika" z modulu Kristall na Kvant. Po jejich výstupu byly na dráze registrovány čtyři nové předměty, 27.06. pátý.

Dne 01.07.1993 odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz TM-17 s posádkou ve složení: velitel Vasilij V. Ciblijev, palubní inženýr Alexandr Alexandrovič Serebrov a kosmonaut výzkumník Jean-Pierre Haigneré (Francie). Start se uskutečnil přesně ve 14:32:58 a v T-529 s došlo k navedení lodi na předběžnou dráhu (51,62°, 88,72 min, 197-225 km). Expedice ALTAIR se uskutečnila na základě dohody mezi RKA a CNES z 28.07.1992 a navazovala na předchozí společný let. Startu se zúčastnili mj. ministr obrany P.Gračov, velvyslanec Francie P.Morel a ředitel CNES J.-D.Levi.

Po standardních korekčních manévrech na 4. a 5. oběhu se loď nacházela na dráze s parametry 51,62°, 90,25 min, 220-354 km. Dne 03.07. bylo dosaženo dráhy orbitálního komplexu a při 32. oběhu bylo přibližování zastaveno nad Brazílií asi 170 m od stanice , aby mezinárodní tým mohl nafilmovat manévry s nákladní lodí Progress M-18, která mu musela nejprve uvolnit místo (v té době byla u stykovacího zařízení Kvant 1 (-X) připojena loď Progress M-17 a u zařízení Kristall (-Y) loď Sojuz TM-16).

Loď Progress M-18 se 03.07. v 15:58:16 oddělila od předního osového uzlu (+X) a poté, co se od komplexu bezpečně vzdálila, dokončil Sojuz TM-17 setkávací manévr. Pozvolna se přibližoval rychlostí 0.27 m/s a 03.07. v 16:24:05 se připojil k právě uvolněnému stykovacímu zařízení. Nové parametry dráhy: 51,62°, 92,39 min, 388-395 km. V 17:45 (ve výšce 389 km nad Malou Asií) mezinárodní posádka přestoupila na palubu stanice Mir.

Progress M-18 byl 04.07. naveden do hustých vrstev atmosféry, v nichž posléze zanikl. Během sestupu se ve výšce kolem 130 km od lodi oddělilo návratové pouzdro Raduga s výsledky výzkumů (147 kg), které přistálo téhož dne v 17:05 poblíž rusko-kazachstánských hranic.

Během třítýdenního společného letu byly realizovány následující výzkumné práce, které až na výjimky pokračovaly ve výzkumu, provedeném v rámci předchozí expedice ANTARES (1992).

Lékařsko-biologické experimenty: Orthostatisme (LMB, Tours a Univ.Cl.-Bernard, Lyon) - účinky beztížného stavu na kardiovaskulární systém kosmonauta a jeho hormonální mechanismus (součástí byla Echographie), Diuresis a Tissue - studium lidské tkáně, konkrétně měření tloušťky kůže pomocí zařízení, které poprvé použil Flade při experimentu HSD v rámci expedice MIR 92, Vinimal (LPN, Paris) - výzkum orientace a percepce kosmonauta, mj. pomocí malé palubní centrifugy, Illusion (LNH, Marseille) - studium adaptace senzomotorického systému člověka na změnu gravitace, Biodose (CEA) - výzkum biologických účinků kosmického záření a stupně radiačního rizika, Nausicaa (CEA/ISPM) - monitorování úrovně radiace na orbitální stanici, probíhal průběžně a nyní byl uzavřen, Immunologie (INSERM) - sledování imunitního systému kosmonauta před a po letu.

Nově byly zařazeny experimenty: Téléassistance - při kterém mohou odborníci na Zemi v Toulouse přímo sledovat a řídit průběh kosmických experimentů (předmětem byl Orthostatisme, zejména používání srdečního echografu As de Coeur fy. Matra Marconi, s nímž se začalo 08.07.), Synergies - výzkum úlohy vestibulárního systému při kontrole dynamické rovnováhy a funkci svalů.

Dva francouzské experimenty (Exeq, DERTS - studium vlivu těžkých iontů na různé elektronické prvky, Microaccélerometre, CNES - dlouhodobé měření úrovně mikrogravitace na stanici) byly realizovány na palubě stanice Mir průběžně od srpna 1992 a nyní došlo k jejich ukončení. Další experiment z expedice ANTARES - Alice (CEN, Saclay) - byl zaměřen na výzkum chování kapalin a změny jejich fáze kolem kritického bodu.

Po třech dnech pobytu ve vesmíru se Haigneré již subjektivně adaptoval na stav beztíže, avšak do zcela normálního stavu se dostal až 10. den letu. Po dvou týdnech se jeho výkonnost podle testů ustálila na 95%. Pracoval obvykle 8 hodin denně, poté prováděl zhodnocení výzkumů a drobné opravy, průměrně hodinu věnoval radioamatérským kontaktům ve francouzštině (volací znak F6MIR), hodinu denně obvyklému fyzickému tréninku a zhruba 5 hodin denně spal (před usnutím se uklidňoval pohledem na Zemi).

21.07. byly výzkumné práce ukončeny (jejich plán byl splněn na 105%, pouze při realizaci experimentu Alice došlo k technickým problémům a pokus bude ukončen později) a kosmonauti zahájili přípravy k návratu na Zemi.

22.07. umístili na průlez modulu Kristall setkávací optický terč pro navádění amerického raketoplánu ke stanici. Loď Sojuz TM-16 se oddělila od komplexu 22.07. v 02:56 a po brzdicím manévru přistál její návratový modul 22.07. v 06:41:20 asi 140 km východně od Džezkazganu (KZ) v místě o souřadnicích 69.36° v.d., 47.39° s.š. Přesnost přistání byla necelé 3 km.

Příští společná expedice se uskuteční v r. 1996 pod názvem CASSIOPEA, bude trvat dva týdny a posádka již byla jmenována (Afanasjev, Usačov a Claudie André-Deshays[ová]). Náklady na obě expedice mají být 165.75 mil. F, z toho 38.35 mil. F formou kontraktů pro sdružení Energija.


Aktualizováno : 30.03.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm16/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.166840 vteřiny.