| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1999-007A |
20.02.1999 |
28.08.1999 |
188d20h17m |
Mir 27, francouzský a slovenský kosmonaut |
Posádka : Afanasjev,V.M.[VE]
| Haigneré,J.-P.[PI] (Francie)
| Bella,I.[KV] (Slovensko)
Popis letu :
Jeden z posledních letů na stanici Mir byl
zahájen úspěšným startem nosné rakety Sojuz
z kosmodromu Bajkonur
dne 20.02.1999 v 04:18:01 UT (05:18:01 SEČ) - tedy den po 13. výročí startu
základního bloku Miru. V posádce byl kromě ruského
velitele Afanasjeva a francouze
Haigneré i první slovenský kosmonaut
major Ing. Ivan Bella (34 let).
Jeho náhradníkem byl pplk. Ing. Michal Fulier (44 let).
Po dokončení sbližovacích manévrů se Sojuz
TM-29 s mezinárodní posádkou úspěšně připojil k přednímu uzlu (-X)
stanice Mir (22.02.1999 v 05:36:16 UT).
Přiblížení i spojení proběhlo v automatickém režimu pomocí systému KURS.
Brzy po přechodu na stanici Mir a po
oficiálním uvítání zahájili kosmonauti Slovenska a Francie spolu se svými
ruskými kolegy řadu experimentů.
Slovenská
mise na Mir se jmenovala Štefánik. Slovenská
akademie věd (SAV) vybrala pro let slovenského kosmonauta do vesmíru z
původních patnácti navrhovaných vědeckých projektů šest. Celkové náklady
na jejich realizaci představují sumu 15,6 mil. Sk a byly hrazeny z rezervy
vlády SR jako zvláštní úkoly rozvoje vědy a techniky.
Experimenty slovenské mise Štefánik
:
- SK-1 Dozimetrie
Cílem bylo získat nové údaje o jaderné složce kosmického záření s energií
nad 200 MeV na nukleon. Zkoumalo se poškození různých materiálů (biologické
látky, integrované obvody, ...) skrz které projdou nabité energetické částice.
- SK-2 Senzo-asymetrie
Výzkum senzorické asymetrie při vzniku kinetózy v kosmu. Zkoumaly se pocity
iluzí, příčiny dezorientace vestibulárního aparátu a jejich odstranění.
SK-3
Endotest
Experiment byl zaměřen na zjištění odezvy neuroendokrinních a dalších
fyziologických funkcí na různe druhy zátěže kosmonautů v předletové přípravě,
během kosmického letu a v poletovém adaptačním období. Konkrétně šlo o měření
změn hladin různých hormonů v krvi. To umožnilo posoudit stupeň stresu v podmínkách
kosmického letu, stupeň trénovanosti organismu a schopnost zvládnout stresové
zátěžové stavy a pracovní nároky kosmonauta. Takovéto komplexní vyšetření
se ve vesmíru zatím neuskutečnilo, takže Slovensko má v této oblasti vědeckou
prioritu. Pro odběry krve byla použita souprava Plazma-03, která je modernější
variantou soupravy Plazma-01, vyvinuté ještě v ČSAV pro Saljut
a Mir.- SK-4 Metabolizmus
Zkoumaly se metabolické důsledky snížené fyzické aktivity u kosmonauta
v průběhu letu.
- SK-5 Tréning
Studium vytrvalostního tréninku kosmonautů v předletové přípravě a kardiovaskulární
odezvy na různé stresy.
- SK-6 Prepelica (Křepelka)
Cílem bylo uzavřít reprodukční systém japonské křepelky v podmínkách stavu
beztíže a tak vytvořit podmínky pro doplňování stravy kosmonautů při dlouhodobých
letech. Během letu se skutečně vylíhlo 10 křepelek, které se s Bellou vrátily
na Zemi. Jen třem se však podařilo přežít. Ostatní zahynuly zřejmě kvůli nízké
teplotě v modulu a v místě přistání.
Po šesti dnech pobytu na Miru
slovenský kosmonaut dokončil experimenty, přičemž zvláštní pozornost věnoval
mladým japonským křepelkám, a spolu s Padalkou
přestoupil do Sojuzu TM-28. Kosmická loď
se ještě 27.02.1999 ve 22:52 UT (23:52 SEČ) oddělila od Miru
a zahájila návratové operace. Po bezchybném brzdicím manévru dosedla přistávací
kabina v neděli 28.02.1999 v 02:14:13 UT (03:14:13 SEČ) na Zemi 58 km severně
od Arkalyku v Kazachstánu.
Haigneré pokračoval
v dlouhodobém letu (v rámci programu Perseus), za který francouzská strana
zaplatila přes 20 mil. USD.
Francouzský
kosmonaut spolu s Afanasjevem
a Avdějevem vytvořili už 27. základní
posádku Miru.
Začátkem dubna 1999 došlo na doplnění zásob.
Automatická nákladní loď Progress
M-41 odstartovala z Bajkonuru
02.04.1999 v 11:29 UT. O dva dny později (04.04.1999 ve 12:46 UT) se v
automatickém režimu připojila ke stanici Mir
(k uzlu +X na modulu Kvant).
Haigneré během svého
dlouhodobého letu uskutečnil výstup do kosmického prostoru (EVA) a provedl
řadu experimentů. Tento program navázal na předchozí francouzské programy
na Miru.
Experimenty
francouzské mise Perseus :
- Experimenty, pro něž jsou už na Miru zařízení instalována :
- Physiolab (kardio-vaskulární výzkum - adaptace na mikrogravitaci)
- Cognilab (neuro-senzorický experiment)
- Alice 2 (chování kapalin ve stavu beztíže)
- Castor (dynamika stanice Mir, výzkum tlumení vibrací)
- Nové experimenty na vnějším povrchu stanice :
- Exobiologie (vystavení aminokyselin kosmickému prostředí)
- Comet (sběr mimozemského materiálu na oběžné dráze)
- Spica (ověření součástí, určených pro kosmické prostředí)
- Nový francouzský experiment uvnitř stanice :
- Experimenty ve spolupráci s Německem :
- WGS (lékařská biologie)
- Titus (krystalizační pícka)
- Experimenty ve spolupráci s ESA :
- BSMD (lékařská biologie)
- FLYWELL (lékařská biologie)
- MIRSUPIO
V pátek 16.04.1999 se uskutečnil výstup dvou
kosmonautů do kosmického prostoru (EVA). Afanasjev
a Haigneré vystoupili ze
stanice v 04:37 UT a strávili mimo ní celkem 6h 19m. Během výstupu sejmuli
dříve instalovaný francouzský detektor mikrometeoritů a naopak na povrch
stanice umístili kontejnery s různým organickým materiálem, aby bylo možno
sledovat jeho chování v kosmickém prostoru. Na závěr kosmonauti ještě vypustili
radioamatérskou mikrodružici Sputnik-42.
Původně měla být ještě vyzkoušena nová technika pro opravu poškozeného
modulu Spektr a instalována ruská
aparatura Sprut (Octopus - Chobotnice) pro měření úrovně radiace mimo stanici,
ale problémy s ventilací skafandrů a opravářskou sadou způsobily, že tyto
experimenty musely být odvolány.
06.07.1999 Kazachstán nařídil zákaz letů z kosmodromu
Bajkonur po havárii
ruské nosné rakety Proton.
Ta totiž krátce po startu dne 05.07.1999 s vojenskou družicí Raduga explodovala
a zbytky, které dopadly na území Kazachstánu, způsobily lokální ekologickou
katastrofu. Palivo Protonu
je totiž vysoce toxické. Důvodem havárie byl zřejmě vadný motor. Nikdo
nebyl naštěstí zraněn.
Kazachstán zrušil zákaz letů z Bajkonuru
až ve středu 14.07.1999 po dohodě s Ruskem. Kazachstán požadoval záruky
od Moskvy, že uhradí prostředky za pronájem kosmodromu. Podle dohody z
roku 1994 by Rusko mělo platit ročně 115 000 dolarů za pronájem kosmodromu.
Dosud však nic nezaplatilo a teprve poslední incident přiměl ruské vedení
ke slibu, že již příští měsíc začne dlužnou částku splácet. Letos by přitom
Moskva měla zaplatit 50 miliónů dolarů v hotovosti. Příští rok pak poskytne
zboží a služby za 65 miliónů dolarů.
Hned 16.07.1999 v 16:37:33 UT tedy odstartoval
z Bajkonuru zásobovací
Progress M-42. O dva dny později
(18.07.1999 v 17:53 UT) se úspěšně připojil k uzlu +X na modulu Kvant
stanice Mir. Kromě obvyklých zásob, přivezl
i zařízení, které umožní udržovat stanici v bezpečném stavu i v bezpilotním
režimu, než bude s konečnou platností rozhodnuto o jejím osudu.
Progress M-41 se od Miru
odpojil až po startu Progressu M-42
a ověření jeho funkčnosti na oběžné dráze. K odletu tedy došlo 17.07.1999
11:20 UT a kolem 19:15 UT téhož dne Progress
M-41 zanikl v hustých vrstvách atmosféry, kam byl naveden brzdicím
manévrem.
V pátek 23.07.1999 se uskutečnil další výstup
dvou ruských kosmonautů do kosmického prostoru (EVA). Afanasjev
a Avdějev otevřeli průlez
v přechodové komože v 11:06 UT. Nejprve se pokoušeli naléz místo úniku
v modulu Kvant-2. Samozřejmě
neúspěšně, protože to byl opravdu nesplnitelný úkol. Potom se pokoušeli
nainstalovat a uvolnit novou anténu na nosníku Sofora. Bohužel ani tento
úkol se jim nepodařilo dokončit, protože anténa se rozevřela asi jen z
90%, přestože jí Afanasjev
domlouval mnoha kopanci a údery. Nakonec byli kosmonauti úspěšní alespoň
při snímání několika experimentů z povrchu stanice (např. Exobiologie).
Protože práce byly v časovém skluzu, byl výstup o něco prodloužen. Jeho
závěr byl však spěšný, protože ve skafandru Afanasjeva
selhala termoregulace. Vnější průlez byl nakonec uzavřen v 17:13 UT, o
28 minut později, než stanovil původní plán. Výstup trval celkem 6 hodin
7 minut.
O pár dní později, ve středu 28.07.1999, se uskutečnil
poslední plánovaný výstup kosmonautů z Miru. Afanasjev
a Avdějev byli tentokrát
velice úspěšní. Podařilo se jim totiž úplně vyklopit novou anténu na nosníku
Sofora. Ukázalo se, že problém byl v napájecích kabelech. Po jejich správném
zapojení se anténa vyklopila zcela samostatně, tak jak bylo původně plánováno.
Kosmonauti pak ještě na povrch Miru nainstalovali několik autonomních experimentů,
které už nebude třeba odmontovat. Výstup trval celkem 5 hodin 22 minut.
Už v pondělí 02.08.1999 zahájila trojice kosmonautů
na příkaz ze Země předčasný přechod stanice na nepilotovaný režim letu.
Podnětem pro toto rozhodnutí byla nová porucha hlavního počítače, která
nastala v pátek 30.07.1999 a která přinutila posádku zapojit počítač rezervní.
Kosmonauti zahájili přípravu na přechod stanice na nepilotovaný režim o
tři dny dříve, než bylo původně plánováno. Rozhodnutí o uspíšení přechodu
Miru na nepilotovaný režim letu bylo možné proto, že posádka v minulých
dnech zintenzívnila práci a splnila velkou část prací, které byly původně
plánovány na pozdější termín.
Mir přijal na své palubě 103 kosmonautů, z nichž 62 nebylo Rusů. Komplex
s mnoha specializovanými vědeckými aparaturami umožnil během 29 misí realizaci
na 16.500 výzkumných úkolů. Celkem devětkrát se také uskutečnilo spojení
amerického raketoplánu s touto ruskou orbitální stanicí.
27.08.1999
v 18:12 UT byl uzavřen průlez mezi opuštěnou stanicí Mir
a dopravní lodí Sojuz TM-29, do které přešla
celá posádka. Ve 21:17 se Sojuz TMM-29 od
Miru odpojil. Přistávací modul s Viktorem
Afanasjevem, Sergejem Avdějevem a Francouzem Jeanem-Pierrem Haignerém bezpečně
přistál v sobotu 28.08.1999 v 00:35 UT (02:35 SELČ) v kazašské stepi poblíž
Arkalyku. Po téměř deseti letech (od září 1989) se tak na oběžné dráze
kolem Země opět nenacházel žádný kosmonaut.
Příprava na obnovení pilotovaného režimu letu Miru
byla zahájena startem nákladního Progressu
M1-1 z kosmodromu Bajkonur
dne 01.02.2000 v 06:47 UT a jeho úspěšným připojením k Miru
dne 03.02.2000 v 08:02 UT. V dalších dnech Progress
M1-1 zvýšil vlastním motorem dráhu komplexu o 40 - 60 km (na 360 -
380 km). Pro tento úkol měl Progress
M1 zvětšené nádrže paliva. Kromě toho ale na Mir
přivezl 2000 kg dalších zásob (vodu, potraviny, náhradní díly).
Pilotované lety ke stanici Mir byly
obnoveny až 04.04.2000 startem Sojuzu TM-30.
Aktualizováno : 04.11.2001
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz TM | Sojuz
TM-28 | Sojuz TM-30 ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm29/index.htm)
