Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

tisk 


Astrofyzikální modul stanice Mir.

[ Konstrukce ]
[ Laboratorní úsek ] [ Přechodová komora ] [ Úsek vědeckých přístrojů ]

Vědecké vybavení modulu.
[ Pulsar X-1 ] [ TTM ] [ HEXE ] [ GSPS/Sirene 2 ]

[ Technická data ] [ Obrázky a nákresy ]


Konstrukce.

Astrofyzikální modul Kvant konstrukčně sestává z laboratorního úseku a přechodové komory, které jsou hermetizované, a z nehermetizovaného úseku vědeckých přístrojů.

Laboratorní úsek.

Laboratorní úsek ve tvaru válce (délka 3 m) přechází vpředu do kónické části s aktivním spojovacím uzlem, z protilehlé strany je pak ohraničen kulovým dnem. Na vnějším povrchu válcové části tohoto úseku jsou instalovány radiátory termoregulačního systému a potrubí pro přečerpávání paliva z lodí Progress do nádrží stanice Mir; mimoto zde konstruktéři umístili úchytky pro dodatečné připevnění slunečních baterií. Vnější strana kónického přechodu je osazena anténami radiotechnického systému přibližování Igla, prvky systémů termoregulace, zajištění skladby atmosféry, nese i žebřík pro práci kosmonautů. Aparatura uvnitř laboratorního úseku je soustředěna v tzv. přístrojové zóně, která přiléhá k obvodovému plášti modulu a od centrální pracovní a obytné zóny ji oddělují dekorativní panely. Hlavní pracoviště modulu představuje rozměrná palubní deska, situovaná v kuželi laboratorního úseku. Jsou na ní umístěny přístroje, ovládací pulty pro řízení a kontrolu všech důležitých systémů, palubní hodiny a prostředky spojení mezi kosmonauty na družicovém komplexu i se Zemí. V levé části tohoto ústředního pracoviště je displej s funkčním zařízením, dovolujícím operátoru komunikovat s palubním počítačovým kompletem stanice v dialogovém režimu. Z centrálního stanoviště lze rovněž ovládat aparaturu instalovanou v úseku vědeckých přístrojů. V podlaze laboratorního úseku jsou dva průzory, jeden z nich má průměr 430 mm a slouží k instalaci optického zaměřovače, na druhém o průměru 228 mm, je zabudován přístroj pro vizuální astroorientaci. Postranní panely kónického zakončení byly využity k zabudování agregátů a bloků systému zabezpečení životních podmínek a pultu s vypínači osvětlení. Panely na pravé boční straně laboratorního úseku zakrývají nové systémy Elektron (výroba kyslíku na principu elektrolýzy vody) a Vozduch (čištění atmosféry včetně odstraňování škodlivin vně modulu). Složení vzduchu, tlak a hermetičnost modulu kontrolují citlivé snímače a plynové analyzátory. Za stropními panely laboratorního úseku je rozmístěna šestice gyroskopických stabilizátorů, napájených elektrickou energií ze slunečních baterií a zajišťujících přesnou orientaci a dlouhodobou stabilizaci celého družicového komplexu bez spotřeby pohonných látek v korekčních motorech. V prostoru kulového dna, za otáčivou skříní, je pak instalováno elektroforetické zařízení Světlana (realizace biotechnologických experimentů).

Přechodová komora.

Válcovitá přechodová komora o průměru 2 m navazuje na kulové dno laboratorního úseku a je zakončena pasívním spojovacím uzlem. Uvnitř této komory jsou po levé i pravé straně instalovány bloky systémů zabezpečení životních podmínek a řízení palubního komplexu; technické vybavení dále doplňuje ovládací pult a servisní komora v podlaze, sloužící pro obsluhu resp. výměnu fotokazet ultrafialového teleskopu Glazar na přístrojovém úseku. Přechodová komora je také vybavena dvěma průzory o průměru 88 mm, určenými k vizuálním pozorováním. V laboratorním úseku a přechodové komoře mají kosmonauti k dispozici celkem 5 svítidel, zabezpečujících minimální osvětlení 100 luxů v celém obytném prostoru modulu.

Úsek vědeckých přístrojů.

Úsek vědeckých přístrojů pro práci v kosmických podmínkách tvoří tuhá příhradová konstrukce ve tvaru pravidelného osmiúhelníku (průměr opsané kružnice 4 m), která obklopuje přechodovou komoru. Na tomto úseku jsou umístěny antény radiotechnických systémů Igla a Kurs, snímače systému řízení letu, antény telemetrie a rádiového spojení i televizní kamera.

Vědecké vybavení modulu.

Hlavní část vědeckého vybavení astrofyzikálního modulu Kvant představuje mezinárodní observatoř Rentgen o celkové hmotnosti 800 kg.

Pulsar X-1 (SSSR) o hmotnosti 337.5 kg. Zaznamenává rentgenové záření v širokém rozsahu spektra od 20 do 800 keV, a slouží zvláště při hledání antihmoty. Tvoří jej čtyři detektory rentgenového záření o ploše 250 cm2, pátý detektor Pulsar X-5 je určen k registraci záření gama. Přístroj Pulsar X-1 navrhli a vyrobili v Ústavu kosmických výzkumů IKI pod vedením O.F. Prilutského a R.A. Sunjajeva.

TTM (V.Británie), je odvozen ze spektrometru XRT, použitého.při druhém letu Spacelabu. TTM je 1.8 m dlouhý a má průměr 0.2 m. Na tomto experimentu pracovali v Laboratoři pro kosmický výzkum Birminghamské univerzity dva vědci - profesor W.P.Willmore a doktor G.K.Skinner. Důležitou součástí teleskopu TTM je tzv. detektor s kódovanou maskou (CMD - coded mask detector). Tento přístroj nazvaný Comis, byl vyroben v laboratoři kosmického výzkumu v holandském Utrechtu. Zobrazující rentgenový spektrometr s kódovanou maskou (Comis - Coded mask imaging X-ray spectrometer) má detekční zařízení o ploše 625 cm2 a je určen k velmi přesné lokalizaci zdrojů rentgenového záření v pásmu 2 až 30 keV.

HEXE (SRN) High Energy X-ray Experiment - experiment s vysokoenergetickým rentgenovým zářením. Přístroj vznikl jako výsledek spolupráce mezi ústavem Maxe Plancka v Mnichově a astronomickým ústavem univerzity v Tubingenu. HEXE se skládá ze čtyř detektorů o ploše 200 cm2, vyrobených francouzskou firmou, zabývající se zpracováním křemene a křemíku. Krystaly jsou obaleny do vrstev odrazivé fólie. Posláním přístroje je vyhledávat a sledovat zdroje rentgenového záření v pásmu energií od 15 do 200 keV.

GSPS/Sirene 2 GSPS/Sirene 2 (Nizozemí) pochází z laboratoře ESTEC v Noordwijku. GSPS - Gas Scintillation Proportional Spectrometer zachycuje rentgenové záření v oblasti mezi 3 a 100 keV. Podobný přístroj GSPS již byl použit na družicích jako je evropský Exosat, japonská Tenma a na palubě Spacelabu. Jeden GSPS tvořil spolu se sovětským teleskopem PS-17B zařízení Sirene 1, které v roce 1981 pracovalo na palubě komplexu Sojuz T-10/Saljut 7.


Aktualizováno: 28. 9.1996

[ Obsah | Pilotované lety | Mir ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/mir/moduly/kvant.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.084153 vteřiny.