| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1972-096A |
07.12.1972 |
19.12.1972 |
12d13h52m |
6.přistání na Měsíci |
Posádka : Cernan,E.A.[VE]
| Schmitt,H.H.[PL] | Evans,R.E.[PL]
[ Popis letu | Obrázky
| Experimenty | Apollo
17 v NASA ]
Popis
letu : (převzato z L+K 18/94 se svolením Mgr. A.Vítka)
ANTONÍN VÍTEK, CSc. , ing JOSEF KRUPIČKA, CSc.
Poslední lunární expedice Apolla s pořadovým číslem 17 se poprvé zúčastnil
v roli pilota měsíčního modulu Challenger i erudovaný vědecký pracovník,
geolog Harrison H. Schmitt. Spolu se svými kolegy, velitelem Eugenem A.
Cernanem a pilotem CM Ronaldem E. Evansem se vydal 7. prosince 1972 v 05.33
UT na palubě velitelského modulu America, vyneseného nosnou raketou Saturn
5 výr. č. SA-512 nejprve na parkovací dráhu kolem Země a z ní po dvou obězích
na dráhu k Měsíci.
Tam celé soulodí dorazilo 10. prosince. Manévr LOI-1 proběhl v 19.47
UT v zákrytu za Měsícem. Později, 11. prosince v 00.16 UT, přivedl manévr
DOI-1 kosmickou loď do vzdálenosti 18 km od měsíčního povrchu.
Následovaly
obvyklé prověrky, pak oddělení LM od CM a konečně sestup dolů, zakončený
přistáním 11. prosince v 19.55.14 UT v kotlině Taurus-Littrow.
Osádka měsíčního modulu musela přetrpět nezbytné prověrky Challengeru
a svých skafandrů, nežli mohl 12. prosince v 00.05 UT Cernan vyrazit na
první vycházku.
"Tyto první kroky Apolla 17 patří těm, kteří je jeho osádce umožnili,"
říká slavnostně.
"Lidi, tady je minerálů," spontánně jásá Schmitt, sotva se
ocitl venku. "Jestli jsem někdy viděl geologickej ráj, tak je to tady!"
Po instalaci ALSEPu vyrazili oba astronauti na krátkou projížďku jihovýchodním
směrem. Vzhledem k časové tísni byla zkrácena, takže toho dne ujeli jen
asi 4 km. Vycházka tentokrát trvala 7 h 12 min.
Druhá
EVA, zahájená 12. prosince ve 23.28 UT, začala montáží náhradního blatníku,
vyrobeného z map vytištěných na umělé hmotě, který měl nahradit utržený
a ztracený původní kus. Jakmile bylo vše hotovo, vyrazil opravený Rover
na západ ke kráteru Nansen. Cestou astronauti instalovali nálož pro aktivní
seismický experiment. Přes toto zdržení absolvovali trasu dlouhou 9,1 km
v 70 minutách. Rychlost Roveru se držela na 11 km/h, jen při jízdě do kopce
klesala na pouhých 5 km/h.
Na okraji morénového pole u kráteru Nansen opustili Cernan a Schmitt
vozidlo a začali stoupat vzhůru do svahu Jižního masívu. Nebylo to snadné.
Svah měl místy sklon až 20° a v sypké půdě prokluzoval každý krok. Geologická
kořist však za takovou námahu stála.
Pak se již pomalu vraceli zpět k LM, se zastávkami určenými pro sběr
minerálů. U kráteru Shorty se jim podařilo najít zajímavé vzorky oranžové
půdy.
Vycházka skončila návratem do LM poté, co s Roverem tentokrát najezdili
19 km a strávili na měsíčním povrchu 7 h 37 min.
Pro
třetí vycházku, zahájenou 13. prosince ve 22.32 UT, zbývaly k prozkoumání
oblasti na sever od místa přistání. Rover po brilantní jízdě zarazil na
kraji úzkého údolí se strmými svahy na úpatí Severního masívu. Výprava
se utábořila u "rozštěpeného kamene" a její geolog uspořádal
vědeckou přednášku o něm i o okolním terénu.
"Vypadá to jako anorthositické gabbro," začal. "Jsou
tu velké inkluze materiálu bez bublin. Jižní polovina je v textuře heterogenní.
Jde buď o nějaké rekrystalizované brekcie, nebo to anorthositické magma
na sebe nechytalo spoustu příměsí. Tahle druhá možnost je pravděpodobnější.
Když to srovnám se zastávkami na opačné straně u Jižního masívu, tak
tady se vyskytují horniny mnohem komplikovanějšího charakteru. Příměsi,
jejich uspořádání a vůbec všechno, co tady vidím kolem. Podle mých představ
- ale to je jen teorie - došlo při nějakém impaktu k obrovskému výstřiku
roztavených hornin. Ty dopadly na svahy Severního masívu, tam se na ně
přilepily povrchové vrstvy a celá směs postupně ztuhla."
"Tak už dost, Jacku," sténal Cernan. "Kdo tě má poslouchat!
Pojď, vylezeme kousek výš a pořídíme panoramatické snímky."
Pohled
to byl skutečně nádherný. Trvalo sedmdesát minut, nežli se Rover opět rozjel,
tentokrát na jihovýchod do oblasti zvrásněných útvarů.
"Vypadají jak tvář starého, stoletého člověka," ohodnotil
je Cernan. Pak se stočili na jihozápad, ke kráteru Van Serg, který měl
být podle předpokladů geologů mladým impaktním útvarem.
"To je první místo v téhle oblasti," kvitoval s respektem
Cernan, "do kterého se geologové na Zemi strefili."
Poslední plánovanou zastávku však museli badatelé pro nedostatek času
vypustit. Čekalo na ně ještě odhalení pamětní desky s textem "Na tomto
místě skončil první průzkum Měsíce člověkem v prosinci L. P. 1972. Nechť
mír, s nímž jsme přišli, se odrazí v životě všech národů na Zemi".
V závěru ceremonie se obrátil dr. Schmitt, držící v ruce brekcii, k
návštěvníkům houstonského střediska, mezi nimiž bylo i 39 mladých lidí
z různých zemí světa:
" Tenhle kámen," řekl geolog, "je složen z úlomků řady
hornin nejrůznějších tvarů, velikostí a barev. Všechny dohromady jsou spojeny
v celek, který tu ležel a vlastně žil velice mírumilovným způsobem. Až
se tenhle kámen ocitne na Zemi, rádi bychom dali po kousku všem zemím na
celém světě jako symbol souladu a míru do budoucnosti.
Konec programu Apollo znamená, že se nyní dveře přivírají. Naděje budoucnosti
však spočívá v mladých lidech, kteří se učí žít a pracovat společně."
"My
pak," navázal velitel, "jsme povinni díkem tisícům pracovníků
v průmyslu, kteří se zasloužili o to, že projekt Apollo, projekt výzkumu
Měsíce člověkem, mohl být úspěšně realizován."
Pak zaparkovali Rover, který toho dne ujel 12 km, asi sto metrů od LM
a po 7 hodinách 17 minutách se přichystali k nástupu do Challengeru. Nejprve
Schmitt a pak i Cernan.
"Když nyní činím poslední kroky na Měsíci," řekl, "doufám,
že nebudou poslední na dlouho a že budoucnost ukáže, že dnešní výboj ukul
další osud lidstva. My opouštíme Taurus-Littrow v míru, tak, jak jsme sem
přišli. Nechť ti, co se sem navrátí, přijdou v míru a v pokoji pro celé
lidstvo. Ať má osádka Apolla 17 šťastnou cestu domů!"
Přání velitele Cernana se splnilo. Start z měsíčního povrchu (14. prosince
ve 22.54 UT), spojení s mateřskou lodí (15. prosince v 01 .10 UT) i start
z dráhy kolem Měsíce směrem k Zemi (16. prosince v 23.35 UT) proběhly hladce.
Apollo 17 úspěšně přistálo 19. prosince 1972 v 19.24 UT v Tichém oceánu,
kde na něj již čekala letadlová loď USS Ticonderoga.
Aktualizováno : 06.12.2003
[ Obsah | Pilotované
lety | Apollo ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/apollo/ap-17/index.htm)
