LM - Kosmická loď pro Měsíc
Pro časopis Letectví + kosmonautika zpracoval: Antonín Vítek, SPACE
(L+K č.10 a 11/1969)
Po prvním bezpilotním letu měsíčního modulu LM při pokusu AS-204
(viz “První LM na dráze", L+K 6/1968) a po prvním pilotovaném letu při
pokusu AS-504 (viz “Předposlední prověrka" L+K 9/1969) zbývá poslední,
spíše formální přezkoušení konstrukce měsíční sekce při letu Apolla 10, a pak
již vlastní přistání na Měsíci. Protože termín této významné události byl již
stanoven, přinášíme všem čtenářům podrobný popis Lunar Modulu, konstrukce, na
níž do určité míry závisí úspěch měsíční expedice (velitelská a pomocná sekce
byly popsány v L+K 24 a 25/1966).
KONSTRUKCE
Bizarní
konstrukce měsíční sekce LM kosmické lodi Apollo se od aerodynamických tvarů
dřívějších kosmických lodí markantně liší. Důvod je jednoduchý: LM bude plnit
své úkoly jen ve vakuu a ne v hustých vrstvách atmosféry. Proto se technici
mohli soustředit pouze na funkční požadavky.
Měsíční sekce Apolla je dvoustupňovou kosmickou lodí. První,
přistávací stupeň nese přistávací motor se zásobou paliva, přistávací nohy a
další zařízení, které slouží jen k přistání a pobytu na Měsíci. Startovní stupeň
nese startovní motor, systém řízení polohy, většinu elektronického zařízení
a nejdůležitější část celé sekce — pilotní kabinu.
Celková výška LM činí 7,6 m, přistávací stupeň má maximální
průměr 3,73 m při výšce 1,70 m, startovní váha je přibližně 14500 kg. Patky
vyklopených nohou leží na obvodu kruhu o průměru 9,07 m. Vlastní kabina má průměr
přibližně 2,75 m.
Základ konstrukce přistávacího stupně tvoří dva navzájem spojené
rámy — horní z hliníkové slitiny 7079-T652 váží 6,4 kg, spodní z hliníkové slitiny
7075-T651 váží 5 kg. Oba jsou vyrobeny ze silných desek (včetně všech profilování)
v jednom kusu, což umožnilo vyhnout se co nejvíce svarům, a tedy podstatně zvýšilo
pevnost konstrukce při současném pronikavém snížení váhy. Čtyři svislé spojovací
profilové vazníky slouží k upevnění přistávacího motoru. K horizontálním hranám
rámů jsou připojeny desky, dávající celé konstrukci tvar kříže. Na čtyřech horních
deskách se asi 15 cm od vnějšího kraje nacházejí spojky pro připevnění startovního
stupně. Ve všech osmi rozích spojují spodní a horní desky hliníkové vazníky
profilu T. Všechny díly mají eloxovaný povrch.
Chemicky
obrobené hliníkové pláty rozdělují konstrukci na devět oddílů. Ve středním boxu
je umístěn přistávací motor, v předním a zadním nádrže okysličovadla, v postranních
oddílech pak nádrže s palivem. V trojhranných úsecích mezi rameny křížové konstrukce
jsou láhve s héliem, kyslíkem, vodou, část elektroniky, baterie pro přistání
a pobyt na Měsíci a vědecké přístroje.
Vnitřky válců noh LM, vysoustružených z hliníkových slitin
7178-T6511, 7079-T652 a 7075, vyplňuje hliníková voština, která má při přistání
absorbovat značnou část energie dopadu. Patky o průměru 0,95 m, také vysoustružené
z hliníku, jsou od vlastní nohy “odpruženy" rovněž voštinou. Systém amortizátorů
umožňuje přistání rychlostí 3 m/s ve vertikálním a 1,2 m/s v horizontálním směru.
Jedna z noh nese žebřík, sloužící kosmonautům k sestupu na povrch Měsíce a opětném
návratu na palubu LM. Nad ním, přesně pod výstupním průlezem, je malá plošinka.
Na patkách jsou umístěny čtyři výklopné sondy pro detekci měsíčního povrchu
v průběhu přistávacího manévru. Dotyk s povrchem je signálem k vypnutí přistávacího
motoru.
Startovní stupeň tvoří přetlaková kabina a přístrojový úsek.
Tlakový obal kabiny je svařen ze dvou čel a válcového trupu, zesíleného navařenými
profilovými nosníky. Hlavním materiálem je svařovatelná hliníková slitina třídy
2219. K opracování čel, která mají velmi složitý tvar, výrobce použil současně
několika různých metod, včetně chemického opracování leptáním. Jednotlivé části
přetlakové kabiny byly automaticky svařovány pod inertním plynem, na nepřístupných
místech nýtovány a spáry utěsněny epoxydovýrn lepidlem Epon 919. Podle specifikací
nemá hotová kabina mít větší únik kyslíku než 0,1 kg/a při provozním tlaku 0,35
at.
Vlastní pilotní kabinu tvoří přední část válcové kabiny o vnitřním
průměru 2,35 m a hloubce 1,07 m, v níž jsou umístěny palubní desky a popruhy
pro připoutání posádky. Nosníky vybíhající do stran slouží k zakotvení startovního
stupně na přistávacím. Střední část tlakové kabiny (má menší průměr) obsahuje
palubní počítače, klimatizační zařízení, systém zásobování elektrickou energií
a kryt startovního motoru. Po stranách střední části jsou uchyceny nádrže pohonných
hmot. Protože palivo má ve srovnání s okysličovadlem nižší specifickou hmotu,
je palivový tank poněkud více vysunut od středu kosmické lodi než nadrž s okysličovadlem.
V přístrojovém úseku za zadní stěnou tlakové kabiny jsou láhve
s héliem pro tlakování nádrží pohonného systému, nádrže s kyslíkem a vodou pro
klimatizační systém a část elektroniky.
K
přestupu posádky mezi velitelskou a měsíční sekcí slouží průlez ve stropu střední
části tlakové kabiny. Je dlouhý 0,40 m, má průměr 0,81 m, tedy postačující,
aby se piloti mohli pohybovat i v nafouknutých skafandrech. V průlezu je umístěn
vodicí kužel spojovacího zařízení, na horním okraji tunelu pak západky určené
k pevnému spojení LM a CM. Na spodní straně uzavírá průlez hermetický poklop
otvíraný dovnitř kabiny LM, takže jej není možné otevřít při vnitřním přetlaku.
Proto je u průlezu umístěn ventil pro dehermetizaci kabiny.
Druhý, čtvercový průlez o rozměrech 0,81 X 0,81 m je pod palubní
deskou, u dna přetlakové kabiny. Ostí na malou plošinku nad žebříkem, sloužícím
k sestupu na povrch Měsíce.
Přetlaková
kabina má tři okna. Dvě z nich, umístěná v přední stěně kabiny po stranách hlavní
palubní desky, mají trojúhelníkový tvar a slouží kosmonautům k pozorování terénu
při sestupu. Tvoří je dvě vrstvy skel, mezi nimiž je vakuum; vnější Vycor absorbuje
ultrafialové a infračervené paprsky, vnitřní je z tlakuvzdorného pružného skla
Chemcor. V horní části pilotního prostoru nad hlavou velitele se nachází třetí,
obdélníkové okénko, užívané pouze při setkávání LM a CSM. Celou konstrukci pokrývá
kapotáž z tenké hliníkové fólie (0,2 až 0,5 mm), na některých tepelně exponovaných
místech zastoupené niklovou slitinou Inconel. Vnitřní povrch kapoty je vyložen
izolační vrstvou z pohliníkované polyesterové fólie.
PŘISTÁVACÍ MOTOR
Přistávací motor (DPS — Descent Propulsion System) MIRA 10500
LEM-DE (výrobek firmy TRW Systems), umístěný ve středu přistávacího stupně,
je zásobován palivem Aerozine 50 (směs 50 % asymetrického dimethylhydrazinu
a 50 % hydrazinu) ze dvou nádrží z titanové slitiny T1-6A1-4V. 
Ze
dvou stejných tanků (válcových s polokulovými dny o průměru 1,30 m a výšce 1,45
m; maximální pracovní tlak činí 19 at) se přivádí okysličovadlo (kysličník dusičitý).
Spalovací komora ablativně chlazeného motoru je zavěšená výkyvně.
Její polohu nastavují dva ovladače v rozmezí ±6° tak, aby vektor tahu procházel
neustále těžištěm kosmické lodi.
Palivové nádrže LM jsou při startu Saturnu V tlakovány pouze
částečně. Proto před tím, než posádka poprvé uvede do chodu přistávací motor,
musí v nich tlak zvýšit. Používá k tomu plynného hélia, skladovaného v kulové
titanové nádrži o průměru 0,38 m při normální teplotě a tlaku 56—63 at. Hélium
proudí přes filtr a regulátor, který sníží tlak na 17 at.
Tím se v palivových nádržích vytvoří dostatečný tlak k prvnímu
rozběhu motorů. Při startu se automaticky otvírá explozivní uzávěr hlavní héliové
nádrže, ve které je skladováno v nadkritickém stavu při —278° C. Proto má nádrž
o vnitřním průměru 0,69 m (vnější průměr je 0,84 m) dvojité stěny. Pojistný
ventil zaručuje, že tlak nepřestoupí 133 at.
Impuls
ke startu dá posádka LM přepnutím pojistky motorů do polohy DESCENT a stisknutím
tlačítka START, nebo motor nastartuje počítač. V tom okamžiku se otevře hlavní
uzávěr paliva a se zpožděním 1,3 vteřiny i hlavní héliová nádrž. Uvedené zpoždění
zabrání předčasnému vstupu podchlazeného hélia do tepelného výměníku. V opačném
případě by totiž hrozilo nebezpečí, že ztuhne palivo. Nadkritické hélium se
ohřívá nejprve na —130° C, potom protiproudně předehřívá čerstvé hélium a vrací
se do dalšího stupně výměníku, kde se ohřeje až na —37° C. Regulátor pak upraví
tlak hélia na 17 at. Hodnoty tlaku v palivových nádržích, měřené ve výstupním
potrubí paliva a okysličovadla, mají kosmonauti k dispozici na hlavním panelu
měsíční sekce. Současně s tlakem se měří i teplota a množství pohonných hmot.
Hlavní uzávěry paliva a okysličovadla jsou zdvojeny — to zvyšuje spolehlivost
startu a zastavení motoru. Aby se zabránilo příliš prudkému explozivnímu startu,
vstřikuje se do spalovací komory nejprve okysličovadlo a se zpožděním asi 40—50
milisekund palivo.
Motor o maximálním tahu 4 380 kp může pracovat buď na maximální
výkon, nebo v rozmezí 10—60 % výkonu (477 — 2860 kp). Tah motoru se může ovládat
ručně nebo automaticky prostřednictvím řídicího systému.
Pro snadnější odhadování vzdáleností a sklonů při závěrečné
fázi přistání má velitel na skle svého trojúhelníkového okna stupnici (podobnou
záměrnému kříži) a nad oknem sklopné zaměřovací hledí.
STARTOVACÍ MOTOR
Startovací
motor (APS — Ascent Propulsion System) Bell 8258 vyrábí společnost Bell Aerosystems.
Přestože není výkyvně uložen a pracuje pouze s konstantním tahem, je v zájmu
vyšší spolehlivosti konstrukčně komplikovanější než motor přistávací.
Na rozdíl od přistávacího má startovací stupeň po jedné kulové
nádrži z titanové slitiny Ti-6A1-4V o průměru 1,24 m (umístěné po bocích pilotní
kabiny). Palivo se žene do motoru přetlakem 13 at. K tlakování se používá dvou
nádrží se stlačeným héliem, skladovaným za normální teploty při tlaku 214 at.
Chod motoru stačí zajistit hélium z jednoho tanku. Ke zvýšení spolehlivosti
může být hélium do nádrží vedeno dvěma na sobě nezávislými regulačními cestami.
Aby nedošlo ke smíšeni par paliva a okysličovadla přes héliové potrubí, jsou
v něm zpětné ventily, bránící opačnému toku plynu. Palivové nádrže mají pojistný
ventil nastavený na 17 at.
Palivo a okysličovadlo prochází z nádrží k motoru přes škrticí
ventil, nastavený před letem tak, aby udržoval tlak vstřikovaného paliva na
12 at., pak filtrem a sadou elektromagneticky ovládaných ventilů. Spotřeba paliva
činí 1,95 kg/s, okysličovadla 3,17 kg/s. Devadesátiprocentního tahu je dosaženo
za 0,3 vteřiny po nastartování motoru. Při vypnuti poklesne tah na 10 % za 0,2
vt.
Motor se uvádí do chodu buď automaticky palubním počítačem,
nebo manuálně po přepnutí pojistky motorů do polohy ASCENT a stisknutím knoflíku
START. Při nouzovém manévru v průběhu přistávání je možno startovací motor uvést
do chodu stisknutím tlačítka ABORT STAGE. V tom případě se nejprve vypne přistávací
motor, výbušnými nýty se oddělí přistávací stupeň, otevřou se héliové tanky
na startovním stupni a po dosažení pracovního tlaku v nádržích pohonných hmot
naskočí motor startovního stupně.
Tah motoru ve vakuu činí 1 590 kp.
SYSTÉM STABILIZACE
Ke
stabilizaci polohy kosmické lodi, k drobným korekcím dráhy, k vytvoření malého
přetížení v nádržích před startem DPS nebo APS, a k manévrování při setkání
s velitelskou sekcí slouží dva nezávislé stabilizační systémy po osmi motorech
Marquardt R-4-D o tahu 45 kp. Za normálních okolností pracují oba paralelně;
v případě nouze je však možné LM plně stabilizovat použitím jediného systému.
Trysky jsou rozmístěny ve čtyřech skupinách po čtyřech motorech, z nichž vždy
dva a dva patří k jednomu systému. Dodávka paliva z válcových nádrží s polokulovými
dny, umístěných po stranách pilotní kabiny, je přetlaková. Palivo a okysličovadlo
je uložené v teflonových vacích, mezi něž a stěnu nádrže se vhání pod tlakem
12,5 at plynné hélium, vytlačující pohonné hmoty do motorů. Pohonné hmoty se
mohou doplňovat z hlavních nádrží startovního stupně. Nádrž na palivo (Aerozine
50) je 0,775 m dlouhá, má průměr 0,32 m a obsahuje 45 kg paliva; nádrž na okysličovadlo
o stejném průměru a délce 0,99 m obsahuje 88 kg kysličníku dusičitého. 0,47
kg plynného hélia pro každý systém RCS je za normální teploty a při tlaku 314
at v kulové nádrži o průměru 0,305 m. Rozvody pohonných hmot jsou křížově propojeny,
takže se dá použit nádrží jednoho systému a motorů systému druhého.
Motory mohou pracovat v pulsním nebo kontinuálním modu (způsobu).
V pulsním modu pracují vždy 13 milisekund, v kontinuálním hoří nejméně 1 vteřinu.
Tabulka I. Hmoty částí LM
-----------------------------------------------------
Část Hmota (kg)
-----------------------------------------------------
Startovní stupeň (suchá váha) 1 900
Přistávací stupeň (suchá váha) 1 720
Celkem 3 620
Palivo přistávacího stupně 8 150
Palivo startovacího stupně 2 350
Palivo, RCS 283
Hélium 35
Kyslík 22
Voda 210
Celkem 11 050
-----------------------------------------------------
Celková váha LM 14 670
-----------------------------------------------------
Tabulka II. Charakteristiky palubního počítače
----------------------------------------------------------------------
Přenos slov paralelní
Délka slova 16 bitů (15 data + 1 parita)
Zobrazení čísel jednotkový doplněk
Cyklus paměti 11,7 µs
Velikost paměti
fixovaná paměť 36 884 slov
pracovní paměť 2 048 slov
Počet základních instrukcí 34
Počet modifikačních instrukcí 10
Počet kanálů přerušení 10
Trvání operace sčítání 3,4 µs
Trvání operace násobení 46,8 µs
Sčítání s dvojnásobnou přesností 35,1 µs
Čítání v indexregistru 11,7 µs
Počet indexregistrů 29
Příkon méně než 100 W
Váha 26 kg (bez zdrojů proudu)
Objem 0,1 m3
----------------------------------------------------------------------
ŘÍDÍCÍ A NAVIGAČNÍ SYSTÉM
Řídicí
a navigační systém má šest částí: základní řídicí systém (PNGCS — Primary Navigation,
Guidance & Control System), záložní řídicí systém (AGS — Abort Guidance
System), radary, řídicí elektroniku (CES — Control Electronics Section) a ukazatele
polohy (ORDEAL — Orbital Rate Drive Electronics for Apollo and LM).
PNGCS je v podstatě inerciální měřicí systém, který lze předem
přesně nastavit pomocí zaměřovacího dalekohledu. Jeho hlavní část tvoří inerciální
plošina s třemi gyroskopy a třemi akcelerometry. Údaje o poloze a zrychlení
se přes přizpůsobovací elektroniku (CDU — Coupling Data Unit) vedou do palubního
počítače, který na základě programů uložených v paměti vypočítává polohu a rychlost
kosmické lodi v daném okamžiku. Současně vypracovává příkazy pro řídicí elektroniku,
která je přenáší na přistávací nebo startovací motor a na systém motorů RCS.
AGS je nezávislý záložní řídicí systém s vlastním inerciálním
systémem a záložním počítačem. Na rozdíl od hlavního systému jej nelze nastavovat
zaměřovacím dalekohledem.
Do
řídicího systému mohou piloti zasahovat dvojím způsobem. V prvé řadě mohou vkládat
údaje do počítače prostřednictvím klávesnice a tím např. měnit plán přistávacího
manévru nebo setkání. Počítač pak sám vydává konkrétní příkazy jednotlivým motorům.
Druhým způsobem je skutečné ruční řízení. Oba piloti mají před sebou dvě řídicí
páky. První ve tvaru písmene T slouží ke změnám dráhy. Je-li přepínač v poloze
THROTTLE, je pohyb ve směru osy X řízen škrcením přistávacího motoru, pohyb
v osách Y a Z řídí motory RCS (viz kresba). V poloze JETS pohyb ve všech osách
řídí motory RCS.
Druhá řídicí páka slouží k ovládání polohy ve všech osách motory
RCS. Její vychýlení registruje hlavní nebo záložní řídicí systém, který pak
přes řídicí elektroniku ovládá ventily motorů RCS. V případě, že se však páka
vychýlí na doraz, zapne se automaticky nouzový obvod, vyřadí z činnosti řídicí
systém a otevře přímo sekundární ventily příslušných motorů RCS.
Přistávací
radar má 4 přijímací a jednu kombinovanou přistávací anténu, umístěné na spodní
straně přistávacího stupně. Měří rychlost a výšku LM nad měsíčním terénem. (Rychlost
na základě dopplerovského rozdílu frekvenci mezi signálem vyslaným a přijatým
ze tří nepatrně odkloněných směrů; výšku z frekvenčního posunu pilových kmitů
frekvenčně modulovaných na nosnou frekvenci. Údaj se koriguje na dopplerovský
efekt.)
Naměřené hodnoty přebírá každých 80 milisekund řídicí počítač;
současně se zobrazují na palubní desce.
Setkávací radar slouží ke stanovení polohy, vzdálenosti a rychlosti
velitelské sekce vzhledem k měsíční sekci zejména při setkávacím manévru. Údajů
však lze použít i k upřesnění přistávací dráhy. Normálně pracuje ve spolupráci
s převáděčem umístěným na palubě CSM, ale na kratší vzdálenosti může pracovat
nezávisle (jen s využitím odrazu od cíle). Anténa je gyroskopicky stabilizována
a její polohu řídí palubní počítač. Získané údaje (tj. vzdálenost a rychlost
cíle a úhlové natočení antény) se rovněž předávají do počítače a na palubní
desku.
Velmi důležitým palubním přístrojem je ORDEAL, zobrazující
polohu osy LM vzhledem k místní vertikále.
Tabulka III. Přistávací radar
----------------------------------------------------------------------
Výškoměr
Modulace FM, pilové kmity 130 Hz se zdvihem 208 Mhz až 42 MHz
Šířka paprsku 3,9° x 7,3°
Zisk antény 50,4 dB
Vyzářený výkon 175 mW
Frekvence 9,58 GHz
Měřicí rozsah 3 m až 12 000 m
Rychloměr
Modulace žádná, kontinuální vlna
Šířka paprsku 3,7° x 7,3°
Zisk antény 49,2 dB
Vyzářený výkon 4x50 mW
Frekvence 10,51 GHz
Měřicí rozsah
ve směru osy X - 600 až + 150 m/s
ve směru osy Y - 600 až + 150 m/s
ve směru osy Z - 150 až + 900 m/s
----------------------------------------------------------------------
Tabulka IV. Setkávací radar
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Dosah 0,025 až 740 km
Přesnost měření vzdálenosti v rozmezí 10—370 km ±0,25 %, jinak ±1%
Měřitelná rychlost ±1500 m/s
Přesnost měření rychlosti v rozmezí 10—370 km ±0,25 %, jinak ±1 %
Přesnost stanovení úhlů ±3 miliradiany (tj. 0,17°) v 550 km, ±2 miliradiany v 370 km
Přesnost stanovení úhlové rychlosti ±0,4 mr/s v 740 km, ±0,2 mr/s v 185 km
Váha 45 kg
Průměr parabolické antény 61 cm
Příkon 110 - 145 W/28 V stejnosměrného;
21 W/117 V střídavého proudu
--------------------------------------------------------------------------------------------------
SYSTÉM ZÁSOBOVÁNÍ ELEKTRICKÝM PROUDEM
Původní projekt předpokládal, že také LM bude mít své vlastní
kyslíko-vodíkové palivové články. Později však padlo rozhodnutí nahradit je
lehčími a spolehlivějšími bateriemi stříbro-zinkovými (i za cenu kratšího provozu),
z nichž čtyři jsou v přistávacím a dvě ve startovacím stupni. Zásobují celý
LM stejnosměrným proudem o napětí 28 V. Střídavý proud dodávají dva měniče 117
V/400 Hz, z nichž jeden je záložní.
KLIMATIZAČNÍ SYSTÉM
se
skládá z regeneračního systému, zásob kyslíku, ze systému regulace tlaku v kabině,
z vodního rozvodu a systému tepelné regulace.
Regenerační systém má dva okruhy. Jeden zajišťuje cirkulaci
kyslíku ve skafandrech: kyslík se chladí, ve výměnných patronách s hydroxidem
lithným (LiOH) se odstraňuje kysličník uhličitý a odlučuje se přebytečná vlhkost.
Druhý okruh zajišťuje cirkulaci vzduchu v kabině.
Kyslík se skladuje jednak na přistávacím stupni v nádrži o
průměru 0,55 m, jednak ve dvou nádržích o průměru 0,305 m na startovním stupni.
První z nich slouží po dobu přistávání a pobytu na povrchu Měsíce, ostatní při
startu zpět. Z palubních zásob lze přenosný systém klimatizace PLSS pro pobyt
mimo loď doplnit čtyřikrát.
Pitná voda, která současně slouží i k chlazení a k eventuálnímu
hašení, se přechovává též ve třech nádržích; jedna, hruškovitého tvaru o průměru
0,71 m a výšce 0,96 m a obsahu 116 kg, je na přistávacím, další dvě na startovním
stupni. Mají průměr 0,355 m a obsahují po 21,5 kg pitné vody. Vodu, uloženou
v nádržích v plastikových vacích, vytlačuje dusík. Může se jí doplňovat i chlazení
skafandrů.
Termoregulace má dva okruhy, ve kterých cirkuluje chladicí
směs voda-glykol. Primární oběh chladí kyslík a elektronické systémy. Jestliže
selže, uvede se do provozu záložní okruh, chladící pouze elektroniku. Kyslík
se potom chladí přímo ve vodním výparníku.
KOMUNIKAČNÍ SYSTÉM
tvoří
dva přijímače a vysílače, pracující v pásmu S, dva přijímače a vysílače VHF,
povelový přijímač, pracující na pásmu S (Při pokusu Apollo 9 pracoval na VHF),
demodulační zařízení a antény. Systém může přenášet na Zem a zpět fónii, slouží
pro sledování a měření vzdálenosti, vysílá telemetrická data (281 měření) a
televizní signál. Fónie mezi Zemí a LM běží na pásmu S, mezi CM a LM na VHF.
Při letech v okolí Země se může pro fónický styk se Zemí použít také VHF.
Pro sledování jsou na palubě další dva radiomajáky, pracující
v pásmu C.
Povelový přijímač zachycuje a dekóduje povely pro palubní počítač
a předává počítači nejnovější data ze Země.
Komunikační systém doplňuje palubní čtyřstopý magnetofon s
kapacitou záznamu 10 hodin. Záznamy na magnetofonu nelze prostřednictvím komunikačního
zařízení přehrát na Zem.
LM má jednu parabolickou anténu o průměru 0,66 m pro pásmo
S, dvě všesměrové antény pro pásmo S, dvě VHF antény a čtyři antény pro pásmo
C.
POZIČNÍ SVĚTLA
Na přední straně startovního stupně mezi okny je umístěn světelný
maják, který bliká jednou za vteřinu (trvání záblesku 20 milisekund). Slouží
k optickému sledování LM z velitelské sekce. Pouhým okem je viditelný na vzdálenost
250 km, sextantem na vzdálenost 740 km. Setkávací světla jsou obdobná světlům
na letadlech: vpředu dvě žlutá světla, po stranách červené a zelené, vzadu bílé.
Jsou pozorovatelná ze vzdálenosti asi 300 metrů.
K usnadnění spojení LM a CSM se na horní straně LM nachází
terč se zaměřovacím křížem.
Fotografie a schémata k článku ,,LM - Kosmická loď pro Měsíc,,
: (Snímky: USIS, Kresby: Aviation Week, NASA)
- Jeden ze starších modelů LM při pozemních zkouškách
- Konstrukce a polohy přistávacích noh LM. Hlavní
části: 1 — hlavní amortizátor; 2 — pomocný amortizátor; 3 — patka; 4 — vyklopená
sonda; 5 — nosník; 6 — pojistná tyč; 7 — pojistný zámek; 8 — výklopná pružina;
9 — pojistka: 10 — vodicí spojka; 11 — výklopná tyč; 12 — sklopená sonda;
A — sklopená poloha; B — vyklopená poloha
- Síly působící v amortizátorech proti deformaci -
a) hlavní amortizátor, b) pomocný amortizátor
- Přistávací stupeň LM. Čísla označují: 1 — kvadrant
č. 1; 2 — kvadrant č. 2; 3 -- kvadrant č. 3; 4 — kvadrant č. 4; 5 — přistávací
motor; 6 — nosná deska; 7 — izolace; 8 — tepelná a protimeteoritická ochrana;
9 — přední svorník pro uchycení startovního stupně; 10 — okysličovadlo; 11
— hlavní baterie a baterie pro pyrotechniku; 12 — palivo; 13 -- nádrž na kyslík;
14 — nádrž s nadkritickým héliem; 15 — nádrž s obyčejným héliem; 16 — tryska
přistávacího motou; 17 — vodicí kolejnice; 18 — pomocný tlumič; 19 — patka
přistávací nohy, 20 — hlavní tlumič; 21 — Kardanův závěs; 22 — zámek přistávacího
systému; 23 — okysličovadlo; 24 — úchytné body; 25 — nosník; 26 — nádrž na
vodu; 27 — zadní svorník pro uchycení startovního stupně; 28 — palivo
- Spojovací zařízení (umístěné na velitelské sekci)
- Startovní stupeň LM: 1 — detekce závad; 2 — zaměřovací
dalekohled; 3 — inerciální plošina; 4 — zařízení pro natáčení inerciální plošiny;
5 — vypouštěcí ventil; 6 — kryt konektoru LM/CM; 7 — horní kryt přístrojového
úseku; 8 — nádrž na vodu; 9 — elektronika setkávacího radaru; 10 — elektronika
měření množství paliva; 11 — elektronika detekce chyb; 12 — rozvod proudu;
13 — elektronika RCS; 14 — zesilovač pro pásmo S; 15 — převáděč, S-pásmo;
16 — záložní elektronika; 17 — demodulátor; 18 — přijímač-vysílač VHF; 19
— generátory střídavého proudu; 20 — baterie; 21 — výměnná sada elektroniky
řídicího systému; 22 — modulátor a palubní hodiny; 23 — další výměnná sada
elektroniky řídicího systému; 24 — RCS kvadrant č. 2; 25 — nádrž s plynným
kyslíkem; 26 — nádrž hélia; 27 — palivo pro RCS; 28 — palivo APS; 29 — helium
pro RCS; 30 — rozvod paliva RCS; 31 — rozvod hélia; 32 — rozvod okysličovadla;
33 — okysličovadlo pro RCS; 34 — RCS kvadrant č. 1; 35 — rozvod osvětlení;
36 — záložní rozvod; 37 —"vypouštěcí ventil; 38 — RCS kvadrant č. 4
- Povolené mezní rychlosti pro přistání
- Řídicí páka pro změny dráhy
- Celkový pohled na LM
- Řídicí páka pro řízení polohy
- Systém RCS
- Schéma řídicího systému
- Schéma klimatizačního systému
- Prostřední panel palubní desky
- Přední část pilotní kabiny LM: 1 — přistávací zaměřovací
dalekohled; 2 — panel 1; 3 — palubní osvětlení; 4 — kryt zaměřovacího dalekohledu;
5 — zaměřovací dalekohled; 6 — panel 2; 7 — filmovací kamera; 8 — přívodní
kabel kamery; 9 — stínítko; 10 — okenní záclonka; 11 — panel 16; 12 — panel
14; 13 — přídržná tyč; 14 — panel 12; 15 — přídržné popruhy; 16 — panel 6;
17 — úkryt pro přílbu (poloha 1); 18 — výpustný ventil; 19 — přední průlez;
20 — nouzová zásoba kyslíku (poloha 1); 21 — antibakteriální filtr; 22 — panel
4; 23 — klika průlezu; 24 — úkryt pro přílbu (poloha 1); 25 — panel 3; 26
— panel 5; 27 — přídržné popruhy; 28 -- stínítko; 29 -- panel 8; 30 — panel
pro ORDEAL; 31 — okenní záclonka; 32 — přídržná tyč; 33 — panel 11; 34 — okenní
záclonka; 35 — setkávací okénko
- Zadní část pilotní kabiny LM: 1 — výpustný ventil;
2 — nouzová zásoba kyslíku (poloha 2); 3 — klika průlezu; 4 — horní průlez;
5 — vodicí kužel; 6 — elektrické propojeni do CM; 7 — palubní magnetofon;
8 — měřič pronikavé radiace; 9 — řídicí počítač; 10 — přizpůsobovací elektronika
(CDU), 11 — přenosný klimatizační systém (PLSS); 12 — elektronika magnetofonu;
13 — kyslíková přípojka PLSS; 14 — baterie pro PLSS; 15 — systém zásobování
elektřinou; 16 — odpadky; 17 — uschované přílby (poloha 2); 18 — kryt startovního
motoru; 19 — vodní dávkovač; 20 — patrony s LiOH; 21 — ventilátor; 22 — rozvod
vody; 23 — přípojky kyslíku ke skafandrům; 24 — zásoba LiOH patron; 25 — rozvod
kyslíku; 26 — patrony LiOH pro PLSS; 27 — ventily rozvodu kyslíku; 28 — řízení
klimatizačního systému; 29 — tlakové relé; 30 — reléový systém klimatizačního
systému
Přepis textu: M.Filip, 3.11.2002
Aktualizováno : 17.11.2002
[ Obsah | Pilotované
lety | Apollo ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/apollo/lk3.htm)
