Kosmonautika@kosmo.cz |
ATLAS MERCURY popis vývoje zkoušek a technických parametrů nosné rakety Časopis Křídla vlasti č.21/1964 Pátého října 1958 - za rok po vypuštění první umělé družice Země, sovětského Sputnika 1 - byly ve Spojených státech oficiálně zahájeny přípravy letu člověka v umělé družici, ačkoli se o tomto tématu často hovořilo i v nejvyšších kruzích USA již dříve, v roce 1957, dokonce před startem sovětské družice. Realizací programu Mercury chtěly Spojené státy vyrovnat náskok Sovětského svazu, který vypouštěl stále těžší družice. Prvořadým technickým úkolem bylo maximálně snížit riziko kosmického letu člověka a vytvořit v kosmické kabině přijatelné pracovní prostředí. Současně bylo nutno zintenzívnit studium funkcí lidského organismu v „kosmických" podmínkách.
Když byly takto překlenuty prvé potíže a s raketou Atlas se začalo definitivně „počítat" (druhá alternativa, použití rakety Titan, nepřicházelo v úvahu, protože její vývoj probíhal pomaleji než se původně předpokládalo), objevil se další problém. Bylo potřeba ověřit aerodynamické vlastnosti kabiny, aby se dosáhlo optimálního tvaru, její mechanickou odolnost vůči přetížení, tepelnou odolnost proti účinkům aerodynamického ohřevu při průletu hustými vrstvami atmosféry, manévrovatelnost apod. Pro tyto zkoušky však byla raketa Atlas příliš drahá - a v té době ještě nespolehlivá. Řešení se našlo v použití rakety Little Joe, sestavené - speciálně pro tento účel - z tehdy dostupných dílů. Raketa (start, váha cca 20 tun) měla celkem osm motorů s tuhými pohonnými hmotami, z nichž čtyři pracovaly po 25 vteřin (motory Castor) a čtyři po 1,5 vteřiny; v okamžiku startu vyvíjely motory celkový tah okolo 115 Mp. Z celkové výšky 15,5 m připadalo na raketu 7,3 m, na kabinu 3,3 m a na konstrukci se záchranným zařízením 4,9 m. Raketa Little Joe, která dosahovala výšek až 100 km, své posláni splnila. Urychlila a zlevnila vývoj kabiny Mercury (podobné kombinace se používá i nyní – r.1964 pro vývojové zkoušky v rámci „měsíčního" projektu Apollo) a uplatnila se i při zkouškách záchranného systému (s raketovým motorem o průměru 0,46 m a tahem 25 Mp po dobu 0,6 vteřiny), stabilizačních a brzdicích padáků apod. Let v kabině vynesené raketou Little Joe absolvoval i živý tvor, šimpanz Sam (zkoušky vlivu přetížení při startu). V přípravných fázích projektu Mercury bylo použito také rakety Redstone; nemohla sice vynést kosmickou kabinu na oběžnou dráhu, ale mohla ji dopravit po balistické dráze na vzdálenost několika set kilometrů. „Starý kůň" (jak raketu Redstone familiárně nazývali američtí odborníci, a to zejména proto, re se příliš nelišila konstrukci - a již vůbec ne osobou hlavního konstruktéra - od německé V-2), se tedy znovu uplatnil (modifikovaná Redstone - Juno 1 - vynesla 31. ledna 1958 na oběžnou dráhu první americkou družici Explorer 1), ačkoli předtím, někdy v roce 1958, bylo použití rakety Redstone pro tento účel zamítnuto s tím, že „takový let by byl jenom artistickou produkcí". Hlavním úkolem rakety Redstone byly letové zkoušky kabiny za podmínek, které by se více blížily skutečnému letu. Po závěrečném pokusu se šimpanzem Ham byly pak uskutečněny dva lety po balistické dráze (Alan B. Sheppard - 5. 5. 1961, a Virgil I. Grissom - 21. 7. 1961). V té době byla již raketa Atlas v podstatě připravena; vážné závady vyskytující se při použití většího užitečného zatížení, které ohrožovaly zdar letu (za letu docházelo - následkem práce motorů a vlivem odporu prostředí - v přední části rakety k vibracím, které vedly k rezonanci a k porušení pevnosti trupu a dokonce ke zborcení nosové části rakety), se podařilo odstranit zesílením ocelových plechů u čela nádrže a u adaptéru až na 1 mm a dále třemi podélnými výztuhami v adaptéru (viz. Atlas Agena B). Na rozdíl od sériových raket typu Atlas byly rakety Atlas Mercury opatřeny ještě speciálním kontrolním ústrojím, sledujícím jak činnost motorů a jejich příslušenství, tak celkovou pevnost rakety. Toto kontrolní ústrojí signalizovalo jakoukoli abnormalitu (optické signály v kabině), popřípadě mohlo automaticky uvést v činnost záchranné zařízení. Vývoj rakety Atlas Mercury si vyžádal celkem na 1 200 000 zkoušek spolehlivosti většiny součástí rakety i kabiny (tj. těch zařízení, která měla nějakou souvislost s funkcí nosně rakety). Při každém ze šesti letů amerických kosmonautů s raketami Redstone a Atlas však přesto nefungovalo zcela správně v průměru kolem deseti součástek. Znovu se potvrdilo, že nároky na spolehlivost raketově techniky jsou ještě mnohem přísnější a nekompromisnější než obdobné požadavky na spolehlivost leteckého materiálu. Program Mercury a rakety Atlas Mercury, které se v podstatě osvědčily - jak také konstatuje souhrnná zpráva o tomto projektu, vydaná v roce 1963 - jsou už sice „historií", ale další využití rakety Atlas je zajištěno ještě po řadu let - ať již v kombinaci Atlas Agena B nebo zejména v perspektivní verzi Atlas Centaur. START +
PŘISTÁNÍ -
Vývoj: 1958 - 1961 Poznámka: Všechny hodnoty mají pouze informativní charakter. Údaje z různých pramenů se liší v dosti širokých mezích; pro přehled byly zvoleny hodnoty, které jsou nejpravděpodobnější a objevuji se nejčastěji.
PŘEHLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH POKUSŮ S RAKETAMI V RÁMCI PROJEKTU MERCURY: 21.8.1959 - Little Joe 1 neúspěšný; závadou v elektrickém vedení byl předčasně uveden v činnost záchranný systém a kabina byla zničena při dopadu; 9. 9.1959 - Atlas (Big Joe 1) úspěšný; zjišťování letového namáhání; 4.10.1959 - Little Joe 1 (6) úspěšný; zkouška rakety; 4.11.1959 - Little Joe 2 (1A) úspěšný; zkouška záchranného systému; 4.12.1959 - Little Joe 3 (2) úspěšný; zkouška záchranného systému, fyziologický výzkum (opička Sam); 21.1.1960 - Little Joe 4 (1B) úspěšný; zkouška záchranného systému, fyziologický výzkum; 29.7.1960 - Atlas MA-1 exploze rakety po 65 vteřinách; 8.11.1960 - Little Joe 5 neúspěšný; kabina se neoddělila; 21.11.1960 - Redstone MR-0 (1) neúspěšný; kabina se oddělila již při startu; 19.12.1960 - Redstone MR-1 (1A) úspěšný; letová zkouška kabiny; 31.1.1961 - Redstone MR-2 úspěšný; fyziologický výzkum (šimpanz Ham); 21.2.1961 - Atlas MA-2 úspěšný; měření tepelného namáhání kabiny; 18.3.1961 - Little Joe 5A částečně úspěšný; opakování pokusu z 8. 11. 1960 25.4.1961 - Atlas MA-3 neúspěšný; raketu bylo nutno zničit 40 vteřin po startu pro odchylku od kursu; předtím se však podařilo oddělit a zachránit kabinu; 28.4.1961 - Little Joe 5B úspěšný; zkouška oddělení kabiny; 5.5.1961 - Redstone MR-3 úspěšný; let A. B. Shepparda po balistické dráze; 21.7.1961 - Redstone MR-4 úspěšný; let V. I. Grissoma po balistické dráze; 13.9.1961 - Atlas MA-4 úspěšný; oblet Země s „umělým kosmonautem"; 29.11.1961 - Atlas MA-5 úspěšný; oblet Země se Šimpanzem Enos; 20.2.1962 - Atlas MA-6 úspěšný; let J. H. Glenna (3 oblety Země); 24.5.1962 - Atlas MA-7 úspěšný; let M. S. Carpentera (3 oblety Země); 3.10.1962 - Atlas MA-8 úspěšný; let W. M. Schirry (6 obletů Země); 15.-17.5.1963 - Atlas MA-9 úspěšný; let L. G. Coopera (22 obletů Země).
Snímky a originály kreseb: NASA
---------------------------------------------- Přepis článku : M.Filip, 8.5.2005 Aktualizováno: 05.06.2005 [ Obsah | Pilotované lety | Mercury ] |