Kosmonautika@kosmo.cz |
Obsah
> Pilotované lety > Orion
Crew Vehicle
|
![]() Kosmická loď Orion z programu Constellation [ Základní popis | Detaily konstrukce | Typické využití lodi Orion | Orion v NASA ] ![]() V roce 2005 byla v NASA v rámci studie ESAS (o návratu američanů na Měsíc) navržena nová kosmická loď pro lety do vzdálenějších oblastí kosmu. Koncepčně vycházela z tvaru kabiny Apollo, ale byla o něco větší a výkonnější. Měla být schopna dopravit až 6 kosmonautů ke stanici ISS a až 4 kosmonauty k Měsíci a zpět (u Měsíce loď měla zůstat na oběžné dráze a kosmonauti měli přistávat na povrchu měsíce ve speciálním modulu [LSAM], který nebyl přímou součástí transportní lodi). Loď byla pracovně nazývána Crew Exploration Vehicle (CEV) a v roce 2006 byla oficiálně pojmenována Orion (podle známého souhvězdí). Nosičem lodi měla být raketa Ares 1 (dříve označovaná jako Crew Launch Vehicle - CLV).
V následujícím textu je popsána představa firmy Lockheed Martin o řešení lodi Orion (tak, jak byla prezentována na tiskové konferenci NASA 31.8.2006). Loď Orion se tvarem podobá lodi Apollo z 60. let 20. století, ale těží z využití nových technologií (v oblasti počítačů, elektroniky, zabezpečení životních podmínek, pohonu a tepelné ochrany).
Toto uspořádání lodi a tvar kabiny je zatím nejbezpečnějším a nejspolehlivějším řešením pro start i návrat lidí z oběžné dráhy, zvláště při vyšších rychlostech, jako například při letu od Měsíce. Umístění na špičce nosné rakety znemožňuje poškození lodi případnými odpadávajícími úlomky tepelné izolace nádrží a záchranný systém LAS je schopen zajistit bezpečné přistání kosmonautů i při havárii nosné rakety v kterékoliv fázi startu. Kónická návratová kabina bez křídel odstraňuje případné problémy s poškozením nosných ploch a přitom při využití současných technologií dovoluje i poměrně přesné přistání. Detaily konstrukce jednotlivých částí lodi Orion Záchranný systém LAS (Launch Abort System)
Kabina pro posádku CM (Crew Module)
Servisní modul SM (Service Module)
Přechodový adaptér SA (Spacecraft Adapter)
Celá loď (včetně záchranného systému) je dlouhá cca 20 metrů, má maximální průměr 5 metrů a startovací hmotnost cca 25 tun. Je pravděpodobné, že některé detaily konstrukce lodi Orion se v průběhu vývoje změní. Na této stránce se pokusím případné změny sledovat a zahrnout je do popisu aktuálního stavu.
Typický plánovaný průběh pilotovaného letu na Měsíc a využití lodi
Orion pro tuto misi: Po ukončení provozu kosmických raketoplánů (plánovaném na rok 2010) má být loď Orion hlavním transportním prostředkem NASA pro pilotované lety. V tomto smyslu se někdy o lodi Orion hovoří jako o "následníku raketoplánů", ale parametry i možnosti obou typů lodí jsou značně rozdílné a vlastně neporovnatelné. Řada možností raketoplánu nebude pro lodi Orion dosažitelná (doprava těžkých a rozměrných nákladů i s kosmonauty k ISS, zajištění montáže velkých dílů stanice, doprava težkých a rozměrných nákladů z oběžné dráhy zpět na Zemi, jemné a přesné přistání na dráze blízko místa startu). Naopak raketoplán systému STS není vhodný pro lety do vzdálenějšího kosmu a principiálně je méně bezpečný než loď Orion. Aleš Holub
Aktualizováno: 08.10.2019 [ Obsah | Pilotované lety | Orion v NASA ] |