STS-100/ISS-6A/MPLM
Raffaelo F-1/SSRMS
VZPOURA POČÍTAČŮ
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc., Mgr. ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Ani trojnásobné jištění proti možným technickým poruchám nemusí být dostačující.
O tom se na vlastní kůži přesvědčila osádka druhé
dlouhodobé expedice na palubě Mezinárodní
kosmické stanice a spolu s ní účastníci devátého montážního letu raketoplánu,
jímž byl tentokrát nejmladší družicový stupeň flotily, tedy Endeavour.
Tento družicový stupeň s výrobním číslem OV-105 se vrátil ze své poslední expedice
STS-97 v pondělí 12. prosince 2000. Z přistávací
dráhy letiště SLF byl neprodleně odtažen do haly č. 2 v budově OPF, aby se zde
podrobil poletovému odstrojení. V rámci příprav na další misi dostal novou trojici
motorů SSME (výr. č. 2054, 2043 a 2049), zatímco v budově VAB se pro něj chystaly
pomocné startovací motory SRB (soubor BI107PF), k nimž později přibyla i vylehčená
odhazovací nádrž ET (výr. č. ET-108A/SLWT).
V budově SSPF1) mezitím technici připravovali dvě hlavní užitečná
zatížení. Prvním z nich byl druhý exemplář transportního modulu MPLM2)
(výr. č. FM-2) pokřtěný italskými tvůrci Raffaelo, na počest stejnojmenného
středověkého italského malíře a architekta. MPLM postavila italská firma Alenia
Spazio na objednávku italské kosmické agentury ASI, ale po dodání v srpnu 1999
byl převzat NASA, který jej nyní provozuje.
V prosinci 2000 putovaly na palubu tohoto logistického modulu dvě skříně typu
EXPRESS3), určené k instalaci do laboratorního modulu Destiny.
V těchto unifikovaných skříních, připravovaných až do srpna 2000 ve středisku
MSFC v Hunstville, byly instalovány experimenty, které má provádět na palubě
stanice druhá expedice.
Dále přišly do nitra Raffaela i čtyři transportní skříně RSR4) a
čtyři transportní palety RSP5), plné vaků s drobným kusovým nákladem
pro stanici.
Druhou
hlavní částí nákladu, velmi důležitou pro další budování stanice byla paleta
SLP6) ze stavebnice Spacelab,
přesněji řečeno, náklad na ní umístěný. V prvé řadě šlo o nový, plně robotizovaný
manipulátor SSRMS7),
známý spíše pod názvem Canadarm2, tedy "kanadská ruka č. 2", který
je příspěvkem kanadské kosmické agentury CSA k výstavbě komplexu ISS.
Je všeobecně známo, že Kanada dodala flotile raketoplánů první verzi
manipulátorů RMS, které se během dvacetileté historie transportního systému STS
mnohokrát osvědčily. Nový model však své předchůdce v mnoha ohledech předčí. V
prvé řadě je o něco delší - plně rozložen má délku 17,6 metru. Jeho dvě
téměř osm metrů dlouhá ramena, spojená otočným kloubem8), jsou
zhotovena z lehkého, avšak pevného laminátu, zesíleného uhlíkovými vlákny9).
Na obou koncích mají úchopový mechanismus LEE10), který slouží též
jako "konektor" pro připojení pohonu a elektroniky manipulátoru na rozvodnou
a datovou síť stanice. Díky tomu může manipulátor kráčet od jednoho přípojného
bodu na povrchu stanice ke druhému. Jediný propojovací sokl PDGF11) je však
prozatím umístěn na boku laboratorního modulu Destiny.
Manipulátor SSRMS představuje první část mobilního obslužného systému MSS12),
jímž má být stanice postupně vybavena. V budoucnosti ještě přibude malý dvojramenný
robot SPDM13), který se připojí k úchopovému mechanismu LEE a bude
schopen vykonávat i velmi komplikované montážní práce na povrchu stanice. Další
částí MSS má být i pojízdná základna MBS14), která se bude pohybovat
po kolejnicích podél hlavního nosníku stanice.
Významným pokrokem SSRMS proti RMS je jeho zvýšená nosnost. Zatímco stará
kanadská ruka uzvedne ve stavu beztíže „jen“ 30 tun, nový manipulátor zvládne
plných 116 tun. Je tedy v případě potřeby schopen přitáhnout ke stanici i samotný
raketoplán.
Nelze se divit, že Kanada během uplynulých dvaceti let vynaložila na vývoj a
výrobu systému MSS přes miliardu dolarů15). Za to ovšem získala právo na
využití 2,3 % kapacity prostoru amerického segmentu stanice ISS.
Zkoušky nového manipulátoru byly ukončeny v srpnu 2000 a v druhé polovině téhož
měsíce byl ve složeném stavu připevněn na paletu SLP. Prakticky osmimetrová délka
ramen donutila konstruktéry, aby je "rozlomili" na dvě části, které měli
astronauti zpevňujícími objímkami spojit teprve na oběžné dráze.
V září byla paleta SLP vybavena spojovacím zařízením MTSAS-P16),
umožňujícím jeho připojení k lůžku LCA17) na laboratorním modulu
Destiny. Koncem listopadu přibyl na SLP i poslední díl užitečného nákladu,
anténní systém pro pásmo UHF, určený především na spojení s raketoplány,
operujícími v blízkosti stanice a s astronauty pracujícími ve skafandrech vně
komplexu.
Zkušební odpočítávání TCDT18) Endeavour proběhlo ve dnech 29. a 30.
března 2001, jako obvykle za účasti hlavní osádky. Tu tentokráte tvořilo sedm
mužů: velitel nám. kpt. US Navy Kent V. Rominger (STS-73 v říjnu 1995, STS-80 v
listopadu 1996, STS-85 v srpnu 1997 a STS-96 k ISS v květnu 1999) a pilot nám. kpt. US
Navy Jeff S. Ashby (STS-93 v červenci 1999).
V
rolích specialistů po užitečné zatížení se představili kanadský astronaut plk.
CRAF Christopher A. Hadfield jako č. 1 (MS-1, STS-74 k Miru v listopadu 1995),
dr. John L. Phillips (nováček) jako MS-2, dr. Scott E. Parazynski (MS-3, STS-66
v listopadu 1994, STS-86 v září 1997 a STS-95 v říjnu 1998), italský astronaut
dr. Umberto Guidoni (STS-75 v únoru 1996) jako MS-4 a konečně ruský kosmonaut
pplk. VVS Jurij V. Lončakov (nováček) jako MS-5. Protože TCDT proběhlo bez větších
problémů měla oponentura FRR19) usnadněnou práci. Pro oficiální datum
vzletu byl stanoven 19. duben na 18:40:40 UT.
Téhož dne, kdy proběhla zmíněná oponentura, tj. 5. dubna, dorazil na rampu 39A
transportní modul Raffaelo a 7. dubna byl umístěn dovnitř do raketoplánu. O tři dny
později se za užitečným zatížením zavřely dveře nákladového prostoru.
Na velikonoční pondělí, 16. dubna 2001 v 18:00 místního letního času (EDT,
tedy 22:00 UT), začalo ostré odpočítávání, jako vždy od T -43 hodin. Krátce
před tím dorazila z Houstonu na Cape
Canaveral i letová osádka ve cvičných letadlech T-38.
Také členové druhé expedice na stanici ISS se chystali na přijetí raketoplánu.
Shodně 16. dubna, ale v 08:48 UT se od zadního stykovacího uzlu stanice odpojila
již nepotřebná nákladní loď Progress-M
44, aby ještě téhož dne řízeně zanikla nad jižním Pacifikem. Tím uvolnila modulu
Zvezda místo na zadním stykovacím uzlu a osádka stanice sem následujícího dne
přesunula svůj „záchranný člun“, transportní loď Sojuz-TM
31, dosud zavěšený na spodním stykovacím uzlu modulu Zarja.
Tato rošáda byla nutná z bezpečnostních důvodů, neboť k sousednímu stykovacímu
uzlu na modulu Unity
měla po příletu raketoplánu jeho osádka připojit italský nákladní modul a pro
tuto operaci bylo zapotřebí mít dostatek volného prostoru.
Odpočítávání na Kennedy Space
Center mezitím běželo hladce, a také počasí nabízelo šanci na vzlet v plánovaném
čase.
Ráno 19. dubna byli astronauti ve svém dočasném obydlí, budově O&CB20),
probuzeni již v 04:00 EDT. Po nezbytných přípravách odjeli v 10:52 EDT na rampu, kde
o 20 minut později začali zaujímat svoje místa na palubě raketoplánu.Ani počasí,
ani technické problémy neohrožovaly plánovaný start, který byl upřesněn na
18:40:42 UT. Také lodi Freedom Star a Liberty Star již čekaly asi 260 námořních mil
(480 km) severovýchodně od kosmodromu u pobřeží Floridy poblíže města Jacksonville
na vyhořelé motory SRB.
Raketoplán
odstartoval na chlup přesně. Ve čtvrtek 19. dubna 2001 v 18:40:41,952 UT se
zažehly motory SRB a o 92 milisekund později sestava o vzletové hmotnosti 2 051 113
kg začala stoupat vzhůru. Minula nejvyšší patro obslužné věže, stočila se, a
nabrala kurs směrem na severovýchod. V T +140 sekund dohořely oba motory SRB.
Raketoplán po jejich oddělení, hnán silou tří motorů SSME, k nimž se o dvacet
sekund později přidaly na dobu 75 sekund i oba motory OMS, stoupal stále výše.
V T +505 s vydaly počítače povel k vypojení motorů. Endeavour se nacházel na
suborbitální dráze ve výši 80 až 197 km se sklonem 51,6° k rovníku.
Po dosažení apogea byla v 19:24:20 UT (T +44 min) zážehem motorů OMS na dobu 61
sekund zvýšena rychlost družicového stupně o 27,5 m/s a raketoplán přešel na
výchozí stabilní dráhu z níž započalo stíhání stanice. Po nezbytných
prověrkách byl dán souhlas s pokračováním letu a ve 20:18 UT osádka otevřela
dveře nákladového prostoru.
Ještě před tím, než se astronauti uložili ke spánku, uskutečnili piloti první
korekci dráhy NC-1.
Druhý
den letu (20. dubna) začal po osmihodinovém odpočinku budíčkem v 07:41 UT. Zatímco
Hadfield a Parazynski se věnovali prověrce svých skafandrů a záchranným jednotkám
SAFER21), Ashby oživil manipulátor RMS a kamerou na jeho konci provedl
obligátní inspekci nákladového prostoru, zda se v něm něco nepoškodilo během
vzletu na oběžnou dráhu. V průběhu dne také oba piloti uskutečnili dvě plánované
korekce oběžné dráhy, NC-2 a NC-3, otestovali optický počítačový naváděcí systém
OSVS22) a vysunuli prstenec stykovacího systému ODS23)
do pohotovostní polohy.
Na palubě stanice mezitím došlo k drobným potížím. Technici v řídicím
středisku CUP-M24) v Koroljovu u Moskvy v průběhu prověrek systémů
ruského segmentu stanice před očekávaným příletem první ruské návštěvnické osádky
REP-125) zjistili, že průtok vzduchu zařízením Vozduch na odstraňování
oxidu uhličitého z atmosféry stanice poklesl bez zjevných příčin na polovinu.
Měli obavu, že vinu na tom nese ucpaný filtr, odstraňující ze vzduchu proháněného
jednotkou pevné nečistoty. Osádce nehrozilo bezprostřední nebezpečí, ačkoliv
obdobné zařízení v laboratorním modulu Destiny zatím také nepracovalo26)
a osádce stanice se ho ještě nepodařilo zprovoznit. Stále zde byla dostatečná
zásoba patron s hydroxidem lithným a dalších osmadvacet kusů vezli s sebou
na oběžnou dráhu astronauti na Endeavour; ten navíc po připojení ke stanici
by stačil svým klimatizačním systémem udržet dýchatelnost ovzduší i pro deset
lidí najednou. I tak bylo žádoucí systém Vozduch zprovoznit, aby dokonale fungoval,
až dorazí na týdenní pobyt osádka Sojuzu-TM
32 a aby se zbytečně neplýtvalo patronami s LiOH pro nouzový systém.
Proto osádka stanice - James S. Voss, Susan J. Helmsová a Jurij V. Usačev -
dostala do plánu na další den opravářské práce.
V té době se již astronauti na Endeavour chystali k osmihodinovému
zaslouženému odpočinku.
Hudba, kterou začal namísto budíčku třetí den letu (21. dubna), zazněla
v prostorách raketoplánu již v 6.41 UT. Také osádka stanice ISS se zvedla z
lůžek. Příjemnou ranní zprávou pro ni byla informace, že se Vozduch sám od sebe
umoudřil a nyní šlape jak hodinky. Místo oprav se tedy trojice astronautů mohla
v poklidu připravovat na přílet hostů.
Po
ranních procedurách a snížení tlaku v prostorách raketoplánu na 705 hPa
v očekávání výstupu dvou astronautů do volného prostoru, přešla celá osádka
družicového stupně na režim setkávání. V 11:18 UT převedli Rominger a Ashby
třináctisekundovým zapojením27) motorů OMS raketoplán z bodu,
ležícího necelých 15 kilometrů za ISS na stíhací dráhu . Malá parabolická anténa
v nákladovém prostoru zachytila stanici a od toho okamžiku začaly radiolokační
údaje pilotům pomáhat při navádění jejich letounu k cíli. Po čtyřech drobných
korekcích dráhy převzal velitel ruční řízení Endeavour a ve 12:54 UT vyrovnal
rychlosti obou těles. Raketoplán se nyní nacházel asi 180 metrů přímo pod komplexem
ISS, který byl plně připraven na setkání: byl orientován v poloze LVLH28),
se slunečními panely nastavenými "na prapor", tedy hranou proti směru
očekávaného příletu raketoplánu, aby články nebyly poškozeny spalnými zplodinami
z trysek manévrovacích motorů. Protože se Endeavour měl připojit na stykovací
uzel tunelu PMA-2, zahájili piloti čtvrtoblet komplexu a ve 13:14 UT opět vyrovnali
rychlosti, tentokrát v bodu 150 m před komplexem ISS. Teď začalo opatrné
přibližování po V bar29), rychlostí pouhých 60 milimetrů za
sekundu. Družicový stupeň se plazil ke stanici tak neuvěřitelně pomalu, že všem
v řídicím středisku bylo jasné, že plánovaný okamžik spojení se nepodaří
dodržet. Ale nebylo kam spěchat, navíc nový způsob setkávacího manévru, použitý
teprve podruhé, vyžadoval co největší obezřetnost při pilotáži30).
Raketoplán se připojil ke stykovacímu uzlu +X přechodového tunelu PMA-2
komplexu ISS teprve v 13:59:07 UT nad jižním Tichým oceánem jihovýchodně od Nového
Zélandu. O deset minut později, po utlumení kmitů, začaly servomotory zatahovat
přírubu stykovacího uzlu a v 14:15 UT bylo pevné spojení obou přibližně
stotunových objektů dokončeno31). Osádka raketoplánu zahájila prověrku
hermetičnosti spojení, i když v důsledku různého tlaku v obytných
prostorách raketoplánu a komplexu přestup na stanici zatím v plánu nebyl. V
16:08 UT astronauti otevřeli pouze průlez do tunelu PMA-2, aby v něm mohli uložit
drobný kusový náklad a čtyři vaky CWC32) s vodou z palivových
článků k pozdějšímu převzetí osádkou komplexu. Kolem 17:50 UT byl průlez z
raketoplánu do PMA-2 opět uzavřen.
Piloti mezitím vypojili všechny nyní dočasně nepotřebné navigační přístroje
a počítače33) a pak, kolem 22:41 UT, se celá osádka raketoplánu mohla
uložit k zaslouženému odpočinku. O čtvrt hodiny později je následovali i jejich
kolegové na palubě ISS.
Čtvrtý den letu (22. dubna) byl zahájen v 06:41 UT. Kolem 07:30 UT pilot Ashby
oživil manipulátor RMS a uchopil jím paletu SLP dosud poklidně odpočívající
v nákladovém prostoru raketoplánu. Po uvolnění zámků ji v 08:42 UT vyzdvihl a
pomalu přemístil nad laboratorní modul Destiny. V 10:42 UT, po dotlačení palety na
lůžko LCA zaklaply zámky systému MTSAS a první důležitý úkol dne byl splněn.
To
se již Hadfield i Parazynski nacházeli v přechodové komoře EAL34)
oblečení do skafandrů a vybaveni maskami, z nichž vdechovali čistý kyslík.
Oba končili poslední přípravy k výstupu. V 11:32 UT začali snižovat tlak
v EAL a v 11:45 UT přepojením skafandrů na vnitřní zdroje zahájili oficiálně
úvodní výstup do volného prostoru.
„Nestačí mi slova,“ ozval se ohromeně Hadfield, absolvující dnes svůj první
výstup do volného prostoru.
„Ale jen do toho,“ ozval se jeho parťák Parazynski, „aby si lidé dole na Zemi
nemysleli, že my astronauti nemáme poetického ducha.“
„V tom pohybu tohoto objektu, této stanice, je jakási nádherná neústupnost,“
básnil, když se ISS blížila rychlostí osmi kilometrů za sekundu k pobřeží
Chile, „jako elegantní, obrovská budova, neústupně se ženoucí kupředu. Je to
nádherné, jak svět pod námi rotuje.“
Jejich první úlohou bylo propojit kabely pro energii i data mezi laboratorním
modulem a paletou SLP, aby mohla být z robotického ovládacího pultu,
umístěného uvnitř Destiny, postupně oživena nová kanadská ruka Canadarm2, dosud
situovaná na SLP. Tento úkol byl splněn již v 12:45 UT a oba astronauti se okamžitě
pustili do další práce. Demontovali z palety anténu35) ve tvaru písmene T,
určenou pro pásmo UHF a instalovali ji na boku laboratorního modulu. Tuto práci
dokončili ve 13.29 UT.
O pár minut dříve - ve 13:22 UT - zahájila osádka komplexu ISS elektrické
oživování manipulátoru SSRMS. Přibližně o čtvrt hodiny později již bylo jisté,
že SSRMS dostává ze stanice potřebnou elektrickou energii.
„Můžeme se tedy pustit do hlavního úkolu“, konstatovali Hadfield a Parazynski.
Začali odstraňovat izolační obaly ze SSRMS a ve 14:18 UT zahájili demontáž 32
pojistných šroubů, aby se následně mohli zbavit přes metr dlouhých svorníků,
držících dosud SSRMS ve složené formě v transportní konfiguraci na paletě SLP.
Demontáž všech osmi kusů trvala půl hodiny, takže ve 14:48 UT bylo již veškeré
zajištění odstraněno a v 15:01 UT Hadfield a Parazynski začali SSRMS vyklápět.
V tomto okamžiku se však zdálo, že výstup obou montérů do volného prostoru
je vážně ohrožen. Hadfield si začal stěžovat na to, že ho pálí oči. Řídicí
středisko mu doporučilo zvýšit rychlost průtoku kyslíku přilbou skafandru, ale rada
z počátku moc nepomáhala. Hadfieldovi se totiž dostala do očí smáčecí
látka, kterou je ošetřena vnitřní strana hledí přilby u skafandru, aby se
zabránilo jejímu nežádoucímu opocení při práci v chladu kosmického prostoru
nad noční stranou Země. Naštěstí se po čtvrt hodině podráždění očí zmírnilo
a oba astronauti mohli pokračovat v práci.
Po
narovnání hlavních ramen nové kanadské ruky se kolem 15:30 UT Hadfield a Parazynski
pustili do fixování jejich rozevřených částí svěracími objímkami EDF36).
Tuto část montáže ukončili kolem 17:15 UT. Hadfield pak uvolnil poslední aretační
pojistky SSRMS, aby mohly začít provozní zkoušky manipulátoru a v 17:26 UT se
oba astronauti vrátili do nákladového prostoru. Během úklidu pracoviště proběhly
ještě úspěšně zkoušky komunikace s astronauty mimo loď za použití nové antény
pro pásmo UHF.
Zbyl však i čas na to, rozhlédnout se kolem.
„Jejda, koukni,“ ozval se Hadfield. „Polární záře!“
„Opravdu?“ zeptal se Parazynski.
„Já jsem na chvíli vypnul světla na přilbě, když jsem se přesouval na druhou
stranu na pravobok raketoplánu, a uviděl jsem ji“ pokračoval Hadfield. „Kde
vlastně jsme?“
„Jsme kousek od jihozápadního cípu Austrálie,“ upřesnil situaci Phillips
z letové paluby.
„Takže tedy jižní polární záře, ne severní. To je nádhera,“ kochal se
Hadfield pohledem na Zemi. „Dole, zrovna pode mnou, vidím blesky. Celý horizont
září zelenkavě a tam na jihu se šplhají vzhůru do vesmíru tenké světelné
úponky. Je to překrásné!“
V 18:26 UT se Hadfield a Parazynski vrátili do přechodové komory EAL. Rekompresi
zahájili v 18:55 UT a tím oficiálně ukončili první výstup v celkovém trvání
7 h 10 min.
Kolem 22:40 UT zahájila osádka Endeavour osmihodinový odpočinek.
Po probuzení pátého dne letu (23. dubna), kolem 09:00 UT zahájili astronauti
otevírání průlezů mezi raketoplánem a komplexem, aby se o necelou půlhodinu
později, v 09:25 UT konečně obě osádky setkaly v modulu Unity.
Po bouřlivém uvítání a neodmyslitelném bezpečnostním školení pokračoval
nabitý pracovní den. Helmsová kolem 10:30 UT zahájila od ovládacího pultu RWS37)
v laboratorním modulu práci s manipulátorem SSRMS. V 11:14 UT uvolnila jeden jeho konec
z transportního kontejneru a ověřila, že všechny systémy nové kanadské ruky jsou v
pořádku.
„Velká ruka se pohybuje,“ nahlásila do Houstonu.
Tyto předběžné provozní zkoušky SSRMS skončily ve 13:45 UT. O málo později, ve
14:16 UT uchopila Helmsová pomocí manipulátoru, tedy jeho úchopovým mechanismem LEE
umístěném na volném konci ramene propojovací sokl PDGF na vnější straně modulu.
Druhým koncem však Canadarm2 stále zůstával připojen na paletě, odkud dostával jak
elektrickou energii, tak povely. Ve 14:26 UT Parazynski uchopil manipulátorem RMS
kotvičku na boku transportního modulu MPLM Raffaelo. Pak byly ve 14:54 UT dálkovým
povelem prostřednictvím počítačů raketoplánu odpojeny kabely, propojujících MPLM
s družicovým stupněm, které až dosud zásobovaly modul elektrickou energií a
zajišťovaly přenos nezbytných dat. Ve 14:58 UT Parazynski vyzvedl Raffaelo
manipulátorem RMS z nákladového prostoru raketoplánu. Po opatrném přesunu rychlostí
kolem 10 milimetrů za sekundu jej přesunul stykovacím uzlem PCBM
k odpovídajícímu uzlu +Z modulu Unity. Operace byla ukončena kolem 16:00
UT úspěšným připojením na tento uzel. Následovala obvyklá kontrola hermetičnosti
propojení, jíž se ujala osádka komplexu ISS, protože astronauti z Endeavour
museli v 19:26 UT pomýšlet na návrat na palubu družicového stupně. Po uzavření
průlezů mezi oběma tělesy bylo totiž nutno opět snížit tlak v prostorách
raketoplánu na 703 hPa před dalším výstupem do kosmu. Ke snížení tlaku došlo
kolem 19:46 UT.
V závěru pracovního dne uskutečnili piloti motory raketoplánu korekci dráhy
komplexu ISS, a pak už kolem 23:41 UT zahájila celá osádka Endeavour noční
odpočinek.
Další,
v pořadí již šestý den na oběžné dráze (24. dubna) začal v 07:41 UT. V době,
kdy se osádka komplexu ISS pustila do vykládání nákladu z transportního
modulu Raffaelo, oblékli si astronauti Hadfield a Parazynski opět skafandry
a ve 12:22 UT zahájili dekompresi přechodové komory. Po kontrolách hermetičnosti
skafandrů a pak jejich přepojením na vnitřní zdroje zahájili ve 12:34 UT druhý
výstup do volného prostoru.
Kolem 13:00 UT zaujal Parazynski místo montéra na plošině PFR umístěné na konci
manipulátoru RMS. Hadfield mezitím začal odkrývat izolaci na povrchu u modulu Destiny,
aby se dostal k přípojům kabeláže nového kanadského dálkového manipulátoru
SSRMS. Jakmile byla tato záležitost vyřízena, pustil se Parazynski kolem 13:15 UT do
vlastního propojování celkem 24 konektorů silových, datových a videokabelů
propojujících sokl PDGF s ovládacím panelem v nitru modulu Destiny. Hadfield mezitím
zahájil demontáž půlmetrákové antény dočasného komunikačního systému ECS38)
z bočního průlezu modulu Unity.
Kolem 14:10 UT se však vyskytly problémy, které donutily oba montéry další práci
pozastavit. Hadfield při odpojování jednoho z konektorů ECS zjistil, že jeho
pojistná objímka je prasklá. Závadu bohužel objevil opožděně, teprve potom, co
kolem něj propluly kovové úlomky objímky, které zamířily přímo do vestibulu ACBM
a zmizely kdesi uvnitř. Nastalo reálné nebezpečí, že by v budoucnu mohly
blokovat mechanismus montážního uzlu ACBM při připojování dalších modulů39).
Také Parazynski čekal. Helmsová totiž při průběžných testech zjistila, že
manipulátor Canadarm2 nedostává právě instalovaným záložním silovým kabelem
elektrickou energii. Protože čas ubíhal a na astronauty čekala ještě fůra práce,
rozhodlo středisko MCC-H ve 14:28 UT, aby Hadfield a Parazynski pokračovali v
plánované činnosti a nezdržovali se nevyřešenými problémy, dokud si technici dole
na Zemi na ně neposvítí.
Ve 14:55 UT Parazynski úspěšně dokončil propojení PDGF druhým, hlavním silovým
kabelem. Tentokráte byl úspěšnější: osádka stanice ověřila, že SSRMS dostává
prostřednictvím PDGF elektrickou energii. Záložní silový kabel byl však stále
nefunkční. Proto v 15:32 UT Parazynski tento vadný kabel odpojil a provedl vizuální
inspekci koncového konektoru, ale žádnou zjevnou závadu na něm nenašel ani on, ani
středisko, které mu nahlíželo „přes rameno“ díky televizní kameře, umístěné
na přilbě jeho skafandru.
Hadfield mezitím připravoval paletu SLP k odpojení od kolébky LCA. Při tom se
pokusil demontovat konvertor videosignálu VSC40) z palety, ale jeden ze
šroubů se mu nepodařilo uvolnit. Proto bylo rozhodnuto ponechat prozatím VSC na SLP.
Původně se počítalo s tím, že po skončení výstupu vezmou astronauti VSC na
palubu raketoplánu, aby jej později umístili na ISS jako náhradní díl.
Řídicí středisko v Houstonu mezitím uvážilo, že by se závada v záložním
silovém kabelu mohla nacházet v druhém konektoru, jímž připojila kabel
předchozí expedice STS-102. Proto kolem 16:15
UT astronauti odkryli část protimeteorické ochrany laboratorního modulu, aby
získali přístup k tomuto konektoru na záložním silovém kabelu a o čtvrt
hodiny později jej Parazynski rozpojil a znovu zasunul. Jednoduchá, ovšem časově
náročná operace slavila úspěch: Helmsová oznámila, že kabel je v pořádku.
„Stabilní proud na primárním okruhu,“ hlásila.
„Znamenám, výborná zpráva,“ ozvala se ze střediska řízení stanice Lisa
Nowaková.
„Tady jsme si taky oddechli,“ konstatovala Helmsová.
„Endeavour, zde Houston,“ přidala se ke konverzaci z MCC spojařka Ochoaová.
„Tady dole už začínáme slavit.“
„No to je výborné,“ ozval se sarkasticky Parazynski. „Taky bych si to dal
líbit.“
V 16:58 UT, poté co byla protimeteorická ochrana znovu nainstalována, zahájili
Hadfield a Parazynski odpojování čtyř kabelů mezi modulem Destiny a paletou SLP; ty
dosud zásobovaly SSRMS elektrickou energií a zajišťovaly data a videospojení. Tato
práce jim zabrala pracovníkům přibližně půl hodiny. Kolem 17:50 UT se Hadfield na
žádost Houstonu vrátil k modulu Unity, aby se tady pokusil odstranit zbytky rozlomené
pojistné objímky konektoru ECS z vestibulu uzlu ACBM, ale veškerá snaha vyzněla
naprázdno. Hadfield úlomky prostě nenašel a po hodině marného snažení on i
středisko další pokusy vzdali.
Parazynski se mezitím pustil do přípravy k demontáži náhradní přepojovací
rozvodné jednotky DCSU41) z nosiče ABA42), umístěného na boku
nákladového prostoru. Kolem 18:20 UT však musel tuto práci na chvíli přerušit, aby
se vrátil do přechodové komory, protože potřeboval doplnit do klimatizační jednotky
svého skafandru kyslík a trochu i dobít akumulátorové baterie.
Ve stejné době byla paleta SLP dálkovým povelem odpojena od lůžka LCA a
Helmsová, ovládající z robotické stanice RWS v modulu Destiny manipulátor
SSRMS, ji zvedla do výše nad laboratorní modul. Tady byla paleta kolem 18:50 UT
dočasně zaparkována.
Mezitím se Parazynski vrátil do práce. V 19:05 UT byl přepojovací box DCSU
uvolněn z nosníku ABA a o dvacet minut později již byl opět pevně usazen pro možné
budoucí použití na vnější plošině pro náhradní díly ESP43),
nacházející se na povrchu modulu Destiny.
Tím byly všechny úkoly druhého výstupu do volného prostoru ukončeny, a tak se
kolem 20:00 UT Hadfield a Parazynski vrátili do přechodové komory EAL. Zahájením
rekomprese v 20:14 UT pak oficiálně ukončili druhý výstup v celkovém trvání
7 h 40 min.
Po nezbytném ošetření skafandrů - bylo třeba je připravit pro případnou
další neplánovanou nouzovou vycházku - se osádka raketoplánu uložila
k odpočinku kolem 23:41 UT.
Až dosud probíhal let vcelku hladce, ale sedmý den letu přinesl problémy, které
všechny předem připravené plány smetly ze stolu.
Během odpočinku osádek došlo v laboratorním modulu k výpadku řídicího
počítače C&C44) č. 1 v důsledku havárie pevného disku. Poté, co
roli hlavního počítače převzal C&C č. 2, bylo zjištěno, že prostřednictvím
lokální sítě nelze přistoupit k programům a datovým souborům na discích. Na řadu
tedy přišel C&C č. 3, ale po jeho připojení se problém ještě zkomplikoval,
vzhledem k tomu, že i zde selhal pevný disk a po jeho havárii se již nedalo vrátit
k C&C č. 2, jenž byl, byť v omezené míře provozuschopný.
Selhání
výpočetního systému, přes který prochází veškerá telemetrie, a který zabezpečuje
navádění antén pro pásmu Ku na družice systému TDRSS, odřízlo od přímých informací
i pozemní středisko, které tak mělo velice ztíženou situaci při analýze problému.
Naštěstí bylo možno alespoň v omezené míře použít datového propojení počítačových
sítí stanice a raketoplánu a postupně zajistit přístup k údajům prostřednictvím
komunikačního systému Endeavour.
V důsledku havarijní situace bylo ovšem nutno odložit testování manipulátoru
SSRMS včetně přesunu palety do nákladového prostoru raketoplánu Endeavour,
naplánovaného na sedmý den letu (25. dubna). Odložena byla i plánovaná korekce
dráhy motory raketoplánu. Aby na jedné věci nebylo dost, dostavily se opět problémy
se systémem Vozduch, který se samočinně vypojil. Vozduch se však podařilo během
necelých čtyř hodin znovu zprovoznit. Ostatní systémy, včetně silových gyroskopů
udržujících orientaci a stabilizaci celého komplexu, pracovaly prozatím dobře.
Zatímco si Houston a Koroljov lámaly hlavu s problémy, pokračovaly obě osádky
v překládce nákladu z Endeavour a Raffaela a zabývaly se také instalací
nových skříní EXPRESS do laboratorního modulu.
Letový ředitel Mark Herring ujistil večer osádky stanice i raketoplánu, že na
vyřešení problému s počítači se intenzívně pracuje.
„To vypadá, že tohoto moc nenaspíte,“ ozvala se z ISS Helmsová.
„To rozhodně ne,“ odpověděl Herring, „ale myslím, že vy všichni můžete
jít spát s dobrým vědomím, že každý, kdo něco ví o počítačích na
stanici je tady v JSC a tvrdě maká. My se teď snažíme najít způsob, jak
obnovit možnost ovládat počítače odtud zdola. Zdá se sice, že máme dobré spojení
nahoru na UHF, ale nikdy dřív jsme jej nepoužili a tak s tím musíme postupovat
velmi opatrně. Až to budeme mít, tak se pokusíme zapnout a vypnout počítače, a
uvidíme, jestli se správně restartují. Ale nejdříve musíme vůbec mít možnost
nějak počítače ovládat. To je prvořadá záležitost.“
„Dobře,“ odpověděla Helmsová, „tak budeme doufat, že budete mít dobrou
úspěšnou noc. Marku, diky za všechno.“
„Díky moc za přání,“ zasmál se Herring, „a já na oplátku zase přeji vám,
abyste měli zítra mnoho zábavy a úspěchů při testování nové kanadské ruky.“
„A víte už, co způsobilo ty problémy?“ zeptala se na závěr Helmsová.
„Dosud jsme nepochopili v čem vlastně problém spočívá,“ pokrčil rameny
Herring, „prostě se stále jen drbeme na hlavě.“
Během nočního odpočinku se kolem 02.10 UT podařilo řídicímu středisku
dálkovým povelem odpojit dodávku elektrické energie k počítači C&C č. 3,
tím jej vyřadit ze hry, a do role hlavního počítače opět dosadit C&C č. 2.
Použilo k tomu program zvaný „Mighty Mouse“, který byl instalován na
počítačích v modulu Unity. Bočním efektem tohoto „vyškubnutí přívodní
šňůry“ byl poplach, který probudil osádku ISS. Zemi se podařilo získat celkem 40
minut dobré telemetrie, nežli se se počítač C&C č. 2 znovu vypojil a spojení
zaniklo.
Celou patálii měl na svědomí právě program „Mighty Mouse“. Ten zjistil, že
žádný ze tří C&C nepracuje, a proto jim začal zapínat a vypínat proud, čímž
je nutil k opakovanému nastartování. O tom však MCC-H v důsledku
přerušené telemetrie nevědělo.
Proto ráno osmého dne letu (26. dubna) Helmsová na žádost Houstonu použila
přenosný počítač v modulu Unity, aby zkontrolovala okamžitý stav počítačů
C&C. Zjistila, že počítač číslo 2 pracuje se základním programovým
vybavením, nataženým do operační paměti. C&C č. 3 se tvářil jako záložní a
„jednička“, o níž se již bezpečně vědělo, že má zničený pevný disk, byla
též pod napětím a ve stavu „v pohotovosti“. C&C č. 2 na běžné příkazy
reagoval, takže situace se stávala trochu veselejší. Přesto nastávaly problémy
tehdy, když byly zahájeny pokusy o zavedení potřebného řídicího programového
vybavení do počítačů v Unity, které měly sloužit jako záloha. Střídavé
odpojování jednotlivých přístrojů od sítě způsobilo, že vnitřní hodiny
počítačů C&C i v Unity vypadly ze synchronizace a první pokusy o jejich
restart selhaly. Vzhledem k pokračujícím problémům s počítačovou sítí komplexu
ISS, která stále znemožňovala nejen práci s novou kanadskou rukou a tím i
přeložení palety SLP zpět do nákladového prostoru, ale také odpojení zámků,
poutajících transportní modul MPLM k Unity, rozhodlo řídicí středisko o
prodloužení letu raketoplánu nejprve o jeden den a pozdě večer dokonce o dva dny,
s očekávaným odpojením raketoplánu od stanice až 30. dubna. Tento plán však
bylo nutno projednat s ruskými partnery, protože téhož dne se měla připojit ke
stanici ruská transportní kosmická loď Sojuz-TM 32 s kosmonauty Musabajevem a
Baturinem, doprovázenými prvním kosmickým turistou, americkým milionářem Dennisem
Titem na palubě. Američané se proto rozhodli požádat ruské představitele, aby
odložili start o jeden den. Tento odklad by navíc umožnil Američanům dopravit na
Bajkonur náhradní pevný disk pro počítač C& C č. 1, takže by mohl být zahrnut
do nákladu Sojuzu.
„Pro lidi, kteří rádi létají do vesmíru,“ ozvala se z Houstonu spojařka
Cady Colemanová, „mám tady zprávu, která může být pro osádku Endeavour
radostná. Rozhodli jsme se, že zůstanete připojeni ke stanici ještě další den,
tedy dohromady dva dny a plánujeme váš odlet na dvanáctý letový den a přistání na
čtrnáctý. To nám dá dostatek času zjistit, co je vlastně s těmi počítači,
než se pustíme do operací s MPLM a SLP. Prozatím si představujeme, že když
vše půjde dobře, tak zítra přesuneme MPLM a na operace se SSRMS a SLP dojde další
den.“
„Chris je nadšený,“ ozvala se Helmsová, „a my na Alfě taky.“
„Abych vás trochu zchladila,“ doplnila Colemanová, „tak celá věc závisí na
souhlasu Rusů. Museli by posunout start Sojuzu. My teď čekáme na ten souhlas a lidi
tady tvrdě makají, aby všechno zkoordinovali. Takže takové jsou prozatím naše
plány.“
Ráno devátého dne letu (27. dubna) kolem 08:30 UT převzaly dočasně řízení
orientace stanice počítače na palubě raketoplánu Endeavour, aby experti ze Země
mohli bez obav o osud ISS experimentovat s řídicími počítači C&C. Vedení
letu rozhodlo, aby astronauti na palubě ISS během dne instalovali místo C&C č. 1
jeden z dosud nepoužitých počítačů, určených v Destiny pro řízení
vědeckých experimentů, a původní C&C s havarovaným diskem připravili
k odeslání na Zemi kvůli zjištění, co vlastně bylo prvotní příčinou všech
problémů. Vedení letu totiž požadovalo, aby před odletem Endeavour měla stanice
všechny tři C&C funkční.
Kolem poledne světového času se uskutečnila další z plánovaných korekcí
dráhy stanice motory raketoplánu.
Brzy odpoledne přišla dobrá zpráva: Helmsová oznámila, že našla výměnný
pevný disk s programovým vybavením pro počítače v modulu Unity, které by se dalo
použít k ovládání zámků uzlu CBM poutajícího k sobě Unity a MPLM
v případě, že by došlo k novému výpadku počítačů C&C. V důsledku
toho bylo možno pokračovat v přípravách k přesunutí logistického modulu do
nákladového prostoru raketoplánu. Ve 14:50 UT zahájili astronauti dekompresi vestibulu
mezi průlezy modulů Unity a Raffaelo a po zkouškách hermetičnosti oživil Parazynski
v 18:12 UT manipulátor RMS v raketoplánu. Kolem 19:20 UT, po dokončení instalace
nezbytného programového vybavení v počítači v modulu Unity a po uchopení modulu
MPLM manipulátorem RMS byly zahájeny přípravy na odemčení zámků CBM,
k němuž došlo v 19:45 UT. O čtvrt hodiny později, ve 20:03 UT, Parazynski za
použití RMS zahájil odsun logistického modulu od komplexu. Ve 20:58 UT již byl
Raffaelo bezpečně ukotven v nákladovém prostoru raketoplánu.
Jednání s ruskou stranou o odkladu vzletu Sojuzu nedopadlo dobře. Rusové
hýbat s datem startu odmítli. Maximálním ústupkem, jehož se dalo dosáhnout,
byla dohoda, že v případě nejvyšší nouze bude řídicí tým GOGU45)
ochoten pozdržet setkání a spojení Sojuzu se stanicí do té doby, než odlétne
raketoplán, nejvýše však o 24 hodin. Proto představitelé NASA nakonec naplánovali
odlet raketoplánu na 29. dubna. Rusové také přislíbili, že potřebné náhradní
díly pro počítače v Destiny dopraví na stanici nejbližším Progressem, jehož
start je naplánován na 20. května.
Během noci se technikům ze Země konečně podařilo synchronizovat všechny
počítače, takže vše bylo připraveno na další pokusy s novou kanadskou rukou.
Během dopoledne desátého dne letu (28. dubna) pomáhala osádka raketoplánu osádce
komplexu v opravách běhací dráhy TVIS46), zatímco Helmsová připravovala
SSRMS na předání palety a zjišťovala, zda nezbytné programové vybavení je
v pořádku. Tempo prací se zrychlovalo, protože ruský Sojuz-TM 32 už byl na
cestě.
„Jak víš,“ ozvala se ze středika pro ISS v Houstonu Lisa Nowaková,
„Sojuz odstratoval před nedávnem. A je pořád velká pravděpdobnost, že raketoplán
bude u stanice ještě v pondělí. Diskutujeme s Rusy, zda by bylo možno
odložit spojení na úterý. To ještě není samozřejmě vyřešeno, ale chceme vás
předem upozornit na možnost, že se budou v okolí pohybovat obě kosmické lodi
najednou.“
„Jo, pochopil jsem to,“ odpověděl Jim Voss, „ale taky vím, jak blízko je
kýlová plocha raketoplánu k místu, kde chtějí připojit svoji loď.“
„My trváme na zásadě,“ pokračovala Nowaková, „že nepřichází
v úvahu připojení Sojuzu, dokud je u stanice raketoplán.“
„Taková zásada se mi taky líbí,“ ukončil hovor Voss.
Vlastní přesun palety se uskutečnil teprve v závěru pracovního dne.
Helmsová ovládající Canadarm2 od pultu RWS zahájila přesun půldruhatunové palety
nad nákladový prostor raketoplánu ve 20.01 UT a ukončila jej ve 20.28 UT. Tady paletu
ve 20:43 UT uchopil Hadfield za druhou kotvičku manipulátorem raketoplánu. Když bylo
jisté, že RMS paletu pevně drží, uvolnila ji Helmsová ve 21:02 UT z manipulátoru
SSRMS a bezprostředně poté zahájil Hadfield přesouvání palety SLP do nákladového
prostoru raketoplánu. Celá operace skončila ve 21:51 UT zajištěním SLP
v lůžku v nákladovém prostoru raketoplánu.
Vzhledem k nabitému programu dne se obě osádky dostaly na kutě až kolem
půlnoci světového času, ale zato jim byl popřán devítihodinový odpočinek, takže
jedenáctý den (29. dubna) začal až kolem 09.00 UT. Během noci se technikům podařilo
natáhnout do paměti vyměněného počítače C&C č. 1 programové vybavení
z disku C&C č. 2 a zprovoznit jej. Stalo se tak těsně před tím, než
vypršela lhůta, v níž měli Američané informovat Rusy, zda se raketoplán
stihne toho dne odpojit a uvolní tak cestu Sojuzu-TM 32, který již byl od předchozího
dne na cestě ke stanici.
Na komplexu ISS nastalo balení posledních věcí, které směřovaly na obytnou
palubu raketoplánu. Kolem 14:30 UT se obě osádky rozloučily, uzavřely se průlezy a
zkontrolovala se jejich hermetičnost. V 16:49 UT převzal řízení polohy komplexu ISS
opět raketoplán, jak je tomu vždy při odpojování družicového stupně od stanice.
Kolem 17:10 UT aktivovala osádka Endeavour stykovací mechanismus a v 17:32 UT zahájila
odemykání zámků stykovacího uzlu.
V
17:34 UT nad jižním Tichým oceánem východně od Austrálie silné pružiny obě tělesa
od sebe odstrčily a raketoplán, pilotovaný Ashbym, se začal vzdalovat rychlostí
asi 0,05 m/s. V 17:51 UT Ashby vyrovnal rychlosti ve vzdálenosti přibližně 180 m
a o tři minuty později zahájil inspekční oblet stanice. Po jeho ukončení v 18:28
UT přešel raketoplán úhybným manévrem na samostatnou dráhu.
V druhé polovině dne měly osádky stanice i raketoplánu osobní volno a kolem 21:30
UT se astronauti na družicovém stupni odebrali k odpočinku.
Dvanáctý, předposlední den letu (30. dubna) byl na Endeavour jako obvykle věnován
kontrole systémů a úklidu a proběhl zcela v poklidu. Zato osádka stanice
měla o zábavu postaráno: V 07:58 UT se připojila transportní loď Sojuz-TM 32
ke stykovacímu uzlu +Z modulu Zarja a kolem 09:30 UT tříčlenná návštěvnická
osádka otevřela průlezy a přestoupila na palubu komplexu ISS.
První květnový den byl současně posledním dnem mise STS-100. Toho dne existovaly
celkem čtyři možnosti přistání: dvě na obězích 184 a 185 na letišti SLF na Kennedy
Space Center na Floridě a na dvou následujících obězích na kalifornské základně
Edwards AFB. Předpověď
počasí pro Floridu byla téměř katastrofální: nízká oblačnost s přeháňkami
a silný nárazový vítr. Osádka Endeavour byla probuzena v 04:41 UT a kolem 08:00
UT zahájili astronauti předběžné přípravy k přistání. Ovšem již v 08:49
UT dostali z Houstonu zprávu, že přistání na 184. oběhu bylo definitivně
odvoláno. Protože vedení programu ve skrytu duše přece jen doufalo ve zlepšení
situace, astronauti v 10:58 UT uzavřeli dveře nákladového prostoru, avšak v
11:56 UT bylo nutno přistání na Floridě se definitivně vzdát. Předpověď pro
Cape Canaveral vypadala až
do konce týdne téměř beznadějně a přitom vzhledem k předchozímu prodloužení
letu zbývala již jen jednodenní rezerva. Řídící středisko se proto rozhodlo,
přesunout přistání Endeavour okamžitě do Kalifornie.
Brzdicí
manévr motory OMS byl zahájen v 15:03 UT. Motory pracovaly 211 sekund a
snížily rychlost družicového stupně o 111,6 m/s. Horní hranicí atmosféry
prolétl raketoplán v 15:39 UT a po hladkém sestupu atmosférou dosedl v 16:10:42
UT hlavním podvozkem na dráhu 22 základny Edwards
AFB. O jedenáct sekund později se dotklo dráhy příďové kolo a raketoplán
se v 16:11:56 UT definitivně zastavil po letu trvajícím 11 dní 21 h 30 min 00
s.
-----------------------------
1) Space Station Processing Facility.
2) Multi Purpose Logistics Module.
3) Expedite the Processing of Experiments to the Space Station.
4) Resupply Stowage Rack.
5) Resupply Stowage Platform.
6) SpaceLab Platform.
7) Space Station Remote Manipulator System.
8) SSRMS má celkem 7 servomotory ovládaných kloubů.
9) Hmotnost SSRMS činí 1800 kg.
10) Latching End Effector.
11) Power and Data Grapple Fixture.
12) Mobile Servicing System.
13) Special Purpose Dexterous Manipulator.
14) Mobile Base System.
15) Do konce roku 2000 celkem 1,4 mld. CAD, tj. 896 mil. USD.
16) Module to Truss Structure Attach System - Passive.
17) Lab Craddle Assembly.
18) Terminal Countdown Demontration Test.
19) Flight Readiness Review.
20) Operations and Checkout Building.
21) Simplified Aid for EVA Rescue.
22) Orbiter Space Vision System.
23) Orbiter Docking System.
24) Centr upravlenija poljotom - Moskva.
25) Rossijskij ekipaž poseščenija (též označován jen EP-1).
26) Původně se myslelo, že příčinou je vadná vývěva, ale její výměna,
kterou uskutečnila druhá dlouhodobá osádka ISS,
potíže neodstranila. Endavour vezl další náhradní díl (nový vícecestný přepojovací
ventil), který měla Expedice 2
vyměnit po odletu STS-100 a pro let STS-104/ISS-7A
byl pro případ, že ani to nepomůže, připraven nový blok s absorpční látkou
pro reverzibilní vázání CO2.
27) Manévr Ti [=Terminal Initiate].
28) Local Vertical/Local Horizontal. V této orientaci míří podélná osa
stanice procházející všemi moduly ve směru letu, přičemž laboratorní modul
Destiny, resp. tunel PMA-2 [=Pressurized Mating Adapter], se nachází vpředu ve směru
letu a příhradové konstrukce Z1 a P6 s americkými fotovoltaickými panely míří
směrem od Země. V této orientaci jsou minimalizovány aerodynamický odpor a
aerodynamické krouticí momenty, působící na stanici.
29) V s pruhem, tedy po vektoru rychlosti.
30) Narozdíl od metody R-bar jsou při tomto manévru oběžné doby
raketoplánu i stanice téměř shodné; proto při ztrátě manévrovací schopnosti nebo
při chybě pilotáže je zvýšené riziko vzájemné kolize. Metodu V-bar si vynucuje
orientace stanice LVLH.
31) kontrolní hmotnost
32) Contingency Water Container.
33) Tzv. skupina B řídicí elektroniky.
34) External AirLock.
35) Anténa je součástí komunikačního podsystému UHF [=Ultra High
Frequency], vybaveného pojítky SSSR [=Space-to-Space Station Radio], která slouží
ke spojení na krátké vzdálenosti, zejména s kosmickými loděmi a raketoplány
operujícími v blízkosti stanice a astronauty při výstupech do volného prostoru.
Vzhledem k tomu, že vyzařovací diagram instalované antény nepokrývá celý prostor
kolem stanice, bude druhá anténa téhož typu dopravena na stanici během letu
STS-115 v roce 2002.
36) Expandable Diameter Fasteners.
37) Robotics Work Station.
38) Early Communications Systém. Tento systém byl nahrazen definitivním,
pracujícím v pásmu Ku a instalovaným během předchozího montážního letu
STS-102/ISS-6A.
39) K tomuto uzlu bude během příštího letu raketoplánu STS-104/ISS-7A
připojena americká univerzální přechodová komora.
40) Video Signal Converter. Konvertor sloužil k přenosu videosignálu
z kamer na manipulátoru SSRMS přes sokl umístěný na paletě SLP. Obdobný VSC je
připojen k soklu PDGF v modulu Destiny.
41) Direct Current Switching Unit.
42) Auxiliary Beam Adapter.
43) External Stowage Platform.
44) Command and Control computer. ISS je vybavena třemi těmito počítači,
které řídí všechny životně důležité funkce komplexu počínajíc řízením
polohy, přes komunikační systém a končíc osvětlením vnitřních prostor. V
činnosti jsou vždy dva z nich, jeden jako primární a druhý záložní, který
automaticky přebírá službu v případě výpadku hlavního C&C. Třetí je v
pohotovosti a zapíná se v případě potřeby. Počítače jsou propojeny modemy MDM
[=Modulator/Demodulator], navzájem i s lokálními počítači jednotlivých systémů a
subsystémů.
45) Glavnaja operativnaja gruppa upravlenija.
46) Treadmill with Vibration Isolation System.
Tento text, který je plnou (dlouhou) verzí textu, určeného
pro L+K, poskytl Mgr. A.Vítek.
Aktualizováno : 05.06.2001
[ Obsah | Pilotované
lety | STS | STS-100
]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-100/lk.htm)