STS-105/ISS-7A.1/MPLM Leonardo F-2

TŘETÍ TROJICE

Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc., Mgr. ANTONÍN VÍTEK, CSc.

Dominový efekt posunů startů postihl i raketoplán Discovery, který se ze své poslední expedice STS-102 vrátil 21. března 2001 a s jeho dalším startem se tehdy počítalo již 12. července 2001.

Poletové odstrojení a přípravy družicového stupně proběhly v budově OPF v hale č. 2 podle zaběhaného schématu; technici zde vyměnili použité hlavní motory SSME za novou trojici s výrobními čísly 2052, 2044 a 2045. Na mobilním vypouštěcím zařízení MLP¹⁾ v budově VAB se mezitím kompletovaly pomocné startovací motory SRB s výr. č. RSRM-81, tvořící soubor BI-109; k nim později přibyla i vylehčená odhazovací nádrž ET (výr. č. ET-110).

Hlavním úkolem nastávajícího letu byla výměna druhé dlouhodobé osádky Mezinárodní kosmické stanice ISS, jíž tvořili Jurij V. Usačev, James S. Voss a Susan J. Helmsová - ti na komplexu pobývali již od 10. března, poté co je tam dopravil Discovery při svém předchozím letu. Novou trojici představovali budoucí velitel ISS Frank L. Culbertson, Jr. (STS-38 v listopadu 1990 a STS-51 v září 1993), pilot stanice Vladimir N. Dežurov (Sojuz-TM 21/Mir/STS-71 v březnu až červenci 1995) a palubní inženýr Michail V. Tjurin (nováček).

Úkol dopravní osádky připadl čtveřici, kterou tvořili velitel raketoplánu Scott J. Horowitz (STS-75 v únoru 1996, STS-82 v únoru 1997 a STS-101 v květnu 2000), pilot Frederick W. Sturckow (STS-88 v prosinci 1998), letový specialista MS-1 Daniel T. Barry (STS-72 v lednu 1996 a STS-96 v květnu 1999) a MS-2 Patrick G. Forrester (nováček).

Raketoplán měl dále dopravit na stanici dvě standardizované skříně EXPRESS s experimentálním vybavením pro laboratorní modul Destiny, a také přirozeně větší množství zásob a náhradních dílů. Ty byly umístěny v logistickém modulu MPLM²⁾ Leonardo, jenž se vydával do vesmíru na svůj druhý let. Původní plány sice počítaly s nasazením třetího exempláře tohoto modulu, ale nakonec bylo rozhodnuto jeho uvedení do provozu neuspěchat a použít místo toho nákladní modul, který se vrátil na Zemi společně s raketoplánem Discovery v březnu tr.

MPLM po vyložení z nákladového prostoru raketoplánu putoval 6. dubna do budovy SSPF³⁾ a po měsíční údržbě začali 30, tm. technici instalovat do jeho nitra transportní skříně RSR⁴⁾ a palety RSP⁵⁾. Skříně EXPRESS, vyrobené v Marshall Space Flight Center v Huntsville v Alabamě, byly odeslány na kosmodrom již 23. prosince 2000 (výr. č. 4), resp. 4. ledna 2001 (výr. č. 5) a zde v budově SSPF prošly zkouškami. Po ukončení testů byly do nich instalovány vědecké přístroje pro stanici.

Další důležitou součástí nákladu, umístěnou na tranportní paletě ICC⁶⁾ v nákladovém prostoru raketoplánu byl výměnný blok ORU⁷⁾, tvořený nádrží s kapalným amoniakem EAS⁸⁾ a příslušnými ovládacími prvky. Ten měl být dopraven na stanici již dříve, ale problémy při jeho výrobě a při pozemních přejímacích zkouškách způsobily, že jej bylo možno přibrat do nákladu teprve při misi ISS-7A.1.

Přitom je výměnná jednotka ORU mimořádně důležitá. Jde o nouzovou zásobu amoniaku, používaného jako pracovní médium v primárním okruhu systému tepelné regulace amerického segmentu stanice; chladící látka cirkuluje mezi radiátory tohoto systému, umístěnými prozatím na příhradové konstrukci ITS-P6⁹⁾ a mezi výměníky tepla v modulu Destiny. V případě, že by v tomto systému došlo k nějaké netěsnosti a amoniak by unikl do vesmíru, selhal by celý systéme tepelné regulace,elektronika v americkém segmentu by se přehřála a přestala by fungovat. V případě takové havárie by astronauti museli nalézt a utěsnit poškozené místo a pak by díky zásobě v EAS mohli znovu primární okruh napustit chladícím médiem.

EAS byl předán pracovníkům firmy Spacehab 14. května a ti jej umístili na plošinu ICC.

V ranních hodinách 13.června by připravený družicový stupeň byl června převezen do haly č. 3 v budově VAB a ještě téhož večera připojen ke zkompletovaným motorům SRB a nádrži ET. Vzhledem k odkladu předchozího startu se zdržel ve VAB neobvykle dlouho a k jeho přesunu na rampu 39A došlo teprve dopoledne 2. července. Po dlouhé době bylo možno na rampách na Cape Canaveral vidět dva raketoplány připravované ke vzletu současně.

Počátkem července tr. byl vzlet raketoplánu Discovery k letu STS-105 předběžně stanoven na 7. srpna, aby mezi misí ISS-7A a ISS-7A.1 bylo dostatek času,nezbytného pro astronauty na palubě stanice k dokončení všech plánovaných prací a experimentů, závislých na tom, co dopraví během červencové mise na stanici raketoplán Atlantis. Později byl termín pro 7A.1 ještě posunut, a to až na 9. srpna.

Ve dnech 19.-20. července proběhlo na rampě 39A zkušební odpočítávání za účasti celé osádky Discovery.Nákladní modul Leonardo dorazil na rampu ve středu 25. července a o dva dny později byl uložen do nákladového prostoru družicového stupně.

Oponentura FRR¹⁰⁾, která se konala 1. srpna, potvrdila připravenost raketoplánu ke vzletu a schválila datum startu na 9. srpna 2001 ve 21:38 UT.

Ve čtvrtek 2. srpna však technici při demontáži motoru SRB, použitého při předchozím letu STS-104 zjistili u injektoru spalovací turbiny hydraulického čerpadla drobné trhliny v materiálu. I když hydraulika, používaná k vychylování trysky motoru SRB, během předchozího letu pracovala bez závad, a přestože každý SRB má dva nezávislé hydraulické okruhy se samostatnými čerpadly, doporučili technici demontáž a inspekci jednoho z analogických čerpadel u Discovery, protože jeho injektor pocházel ze stejné výrobní série jako ten poškozený. Inspekce injektorů přímo na rampě je ovšem bez demontáže celého čerpadla nemožná, při čemž výměna čerpadla by si vyžádala odklad vzletu Discovery o osm až deset dní. Jenže druhá dlouhodobá osádka na ISS už přesluhovala měsíc proti plánované době, takže se vedení projektu rozhodlo pro papírovou válku a pokusilo se problém vyřešit vyhledáním v dokumentaci.

Ostré odpočítávání proto začalo zcela dle plánu v pondělí 6. srpna v 17:00 místního letního času (EDT, tedy 21:00 UT) za stavu T -43 hodin s tím, že může být kdykoliv zastaveno. Ještě téhož večera však technici svoje námitky odvolali. Zjistilo se totiž, že sporný injektor byl při montáži lehce deformován, což s vysokou pravděpodobností vedlo ke vzniku drobných trhlin v materiálu. Protože dokumentace jednoznačně potvrdila, že žádný z injektorů, použitých u Discovery ohnut nebyl, nehrozilo tedy nebezpečí jejich poškození. To byla dobrá zpráva. Tu špatnou představovala meteorologická předpověď, která prorokovala na okamžik startu, upřesněný mezitím na 21:37:47 UT, špatné počasí na 40%. Jak je tomu v srpnu na Floridě zvykem, mohly se v odpoledních hodinách tvořit bouřky z tepla.

Samotné odpočítávání probíhalo hladce, takže ještě ve čtvrtek ráno panoval mezi vedoucími pracovníky mírný optimismus. Nebe bylo jako vymetené, vál jen slabý větřík, a kdyby raketoplán mohl odstartovat v této chvíli, bylo by všechno proběhlo jako na drátkách. Jenže zákony nebeské mechaniky jsou neúprosné a ty vyžadovaly odpolední start s desetiminutovým oknem.

Přitom pesimisté v týmu meteorologů měli pravdu. Odpoledne se přihnaly mraky a s nimi bouřkové počasí; raketoplán V průběhu posledního plánovaného přerušení v T -9 minut musel nakonec ředitel startovních operací Mike Leinbach přípravy ke startu pro tento den definitivně odvolat. Coundown se vrátil na T -6 hodin, osádka opustila raketoplán a technici pozemní obsluhy vypustili z nádrží pohonné látky. Start byl odložen na 10. srpna s tím, že meteorologové byli tentokráte ještě pesimističtější: předvídali, že se bouřlivé počasí bude opakovat s pravděpodobností na 70 %. Protože však další týden byla střelnice rezervována pro jiné starty, snažilo se vedení projektu vsadit i na tak špatnou kartu - a ta, kupodivu, vyšla.

V pátek v 17:20 UT vyrazili astronauti znovu na rampu 39A a v 17:51 UT začali nastupovat na palubu raketoplánu. Vstupní průlez za nimi technici uzavřeli a hermetizovali kolem 19:45 UT.

Další průběh odpočítávání proběhl hladce, třebaže i tentokrát hrozily bouřky. Naštěstí se vyřádily poměrně daleko na jih od kosmodromu a do příprav ke startu tedy nezasáhly.

Takže 10. srpna 2001 v 21:10:14.075 UT zažehl elektrický impuls motory SRB a o 25 milisekund později zaregistrovaly radiolokátory amerického letectva na Cape Canaveral Air Force station první pohyb kolosu o vzletové hmotnosti 2 049 325 kg. Jedenáctá expedice raketoplánů ke kosmické stanici byla zahájena.

Vzlet proběhl bez závad podle zaběhnutého schématu: ve 21:12:24 UT dohořely a byly odhozeny vzletové motory SRB a raketoplán, hnán třemi motory SSME pokračoval ve stoupání. Vzhledem k nižší hmotnosti nákladu, nebylo tentokrát zapotřebí, aby se k nim přidávaly i motory OMS. Předepsané rychlosti 7681 metrů za sekundu dosáhl Discovery 8 minut a 24 sekund po vzletu; počítače vydaly příkaz MECO, pneumatické servosystémy uzavřely přívod pohonných látek do spalovacích komor hlavních motorů a raketoplán se ocitl na suborbitální dráze ve výši 58 až 234 km. O deset sekund později byla odhozena již prakticky prázdná nádrž ET, aby o necelý oběh později zanikla nad Tichým oceánem.

Po dosažení prvního apogea dráhy došlo ve 21:48:44 UT k zážehu motorů OMS a družicový stupeň se dostal na výchozí oběžnou dráhu ve výši 155 až 234 km, se sklonem 51,63° k rovníku a dobou oběhu 88,38 min. Stíhání stanice ISS započalo. Ve 21:55 UT, po nezbytných kontrolách a souhlasu řídicího střediska MCC¹¹⁾ v Houstonu otevřeli astronauti dveře nákladového prostoru a pak - nežli se v 07:10 UT osádka uložila k prvnímu osmihodinovému odpočinku ve vesmíru, uskutečnili Horowitz a Struckov kolem 00:48 UT první korekční manévr NC-1¹²⁾.

Druhý den letu (11.-12. srpna) byl věnován přípravám na setkání a spojení s Mezinárodní kosmickou stanicí. Předcházely mu především dva korekční manévry: při prvním z nich (NC-2) v 16:33:31 UT zapálením motorků RCS na dobu 34,7 s se změnila rychlost Discovery o 2,4 m/s, při druhém (NC-3) ve 23:20:20 UT motorky RCS dodaly během 14,4 s dodatečnou raketoplánu rychlost 0,9 m/s. V průběhu dne Forrester a Barry zahájili přípravu vybavení pro setkání a oživili stykovací systém na modulu ODS¹³⁾. Sturckow a Barry instalovali ve stykovacím uzlu televizní kameru pro sledování setkávacího manévru. Horowitz a Forrester oživili a vyzkoušeli manipulátor RMS¹⁴⁾ a televizní kamerou, umístěnou na jeho konci zkontrolovali nákladový prostor, zda v něm v průběhu startu nedošlo k něčemu nežádoucímu. Barry otestoval optický naváděcí systém OSVS¹⁵⁾.

Členové 3. základní osádky ISS započali v té době s prvními vědeckými experimenty: v prvé řadě vybalili a vyzkoušeli novou televizní kameru s vysokým rozlišením od firmy Dreamtime; kamera se stane trvalou součástí výbavy ISS. V rámci experimentu H-reflex pak testovali změnu citlivosti nervů v oblasti páteře, vyvolanou stavem beztíže.

Protože všechno probíhalo bez potíží, mohla celá sedmička v druhé polovině dne využít osobního volna podle vlastního uvážení; soustředila se samozřejmě v prvé řadě na báječné pohledy na modrozelenou kouli hluboko dole pod raketoplánem. Jinak byl ovšem vzhledem k načasovanému okamžiku setkání tento pracovní den mimořádně krátký a astronauti se k osmihodinovému spánku uložili již kolem 02:10 UT.

Zlatým hřebem třetího dne letu (12.-13. srpna) bylo setkání se stanicí. Po budíčku v 10:10 UT, ranní hygieně a snídani zahájila osádka raketoplánu bezprostřední přípravy k tomuto významnému okamžiku. Piloti uskutečnili dva korekční manévry - v 13:45:48 UT manévr NH¹⁶⁾ (doba hoření 107,4 s, změna rychlosti 50,2 m/s) a ve 14:38:13 UT manévr NC-4 (doba chodu motorů 69,3 s, změna rychlosti 32,4 m/s) a konečně v 16:16:41 UT zažehli na 13,9 s levý motor OMS. Tímto manévrem Ti¹⁷⁾, který změnil rychlost družicového stupně o 2.8 m/s přešel Discovery na závěrečnou stíhací dráhu.

Kolem 17:00 UT navázaly osádky raketoplánu a stanice přímé rádiové spojení v pásmu UHF.

Po čtyřech drobných korekcí přeletové dráhy vyrovnali kolem 17:54 UT Sturckow a Horowitz rychlost družicového stupně se stanicí. Raketoplán se pak nacházel v bodu 180 m pod komplexem, jenž letěl v orientaci LVLH¹⁸⁾, tedy s podélnou osou probíhající přetlakovými moduly ve směru letu, přičemž laboratorní modul Destiny respektive přechodový tunel PMA-2¹⁹⁾ mířily ve směru letu, zatímco ruská transportní loď Sojuz-TM 32 se nacházela na zádi komplexu.

V 17:57 UT zahájil Sturckow pomalý přelet raketoplánu čtvrtobloukem před stanici. Do tohoto výchozího bodu, asi 120 metrů před přechodovým tunelem PMA-2, dorazil raketoplán v 18:07 UT. Zde znovu došlo k vyrovnání rychlosti a pak, po souhlasu obou středisek nastalo pomalé přibližovaní k ISS metodou V-bar²⁰⁾.

Ke kontaktu přírub stykovacích systémů ODS a PMA-2 došlo v 18:41 UT. Po utlumení kmitů spojeného soulodí, vyvolaných slabým nárazem při kontaktu rychlostí asi 20 mm/s, bylo zahájeno zatahování přírub stykovacího uzlu a uzamčením zámků bylo v 19:04 UT pevné spojení raketoplánu se stanicí ukončeno.

Ve 20:42 UT, po obvyklé kontrole hermetičnosti otevřeli astronauti průlezy mezi raketoplánem a stanicí. Následovalo přivítání a bezpečnostní instruktáž, při níž byli návštěvníci seznámeni se situací na komplexu.

Zatímco Sturckow, Forrester a Barry přenášeli z paluby komplexu do prostoru raketoplánu některé vybavení pro výstup do volného prostoru a velitel Horowitz připravoval počítač na chystaný přesun modulu MPLM dálkovým manipulátorem RMS, zahájila nová, už 3. základní osádka přebírání komplexu od starousedlíků, astronautů Usačeva, Vosse a Helmsové.

Čtvrtý den letu (13.-14. srpna) začal po osmihodinovém odpočinku budíčkem v 15:10 UT. Třetí osádka se vrátila na palubu stanice a pokračovala v přebírání stanice a v překládání drobného nákladu, umístěného na obytné palubě raketoplánu.

Osádka raketoplánu se mezitím připravovala na připojení logistického modulu MPLM Leonardo ke stanici. Barry uvedl do provozu optický naváděcí systém OSVS, Sturckow si připravil fotoaparát a videokameru, aby mohl celý průběh operace zaznamenávat a Horowitz za asistence Forrestera oživil dálkový manipulátor RMS. Kolem 12:45 UT uchopil touto kanadskou rukou kotvičku na boku Leonarda a po odpojení pupečního kabelu, dodávajícího až dosud systémům MPLM nezbytnou elektrickou energii, jej ve 13:32 UT opatrně vyzdvihl z lůžka v nákladovém prostoru raketoplánu.

Přesun k montážnímu uzlu CBM na spodní, k Zemi přivrácené straně uzlového modulu Unity trval přes dvě hodiny. V 15:54 UT se konečně příruby dotkly a zhruba po čtvrt hodině bylo pevné připojení MPLM k Unity dokončeno. Následovalo testování hermetičnosti spojení, načež mohli astronauti na palubě ISS otevřít průlezy do nákladního modulu.

Spojené osádky stanice mezitím demontovaly upravená křesla v transportní záchranné lodi Sojuz-TM 32. Ukončením jejich výměny za individuálně tvarovaná křesla IELK²¹⁾ pro třetí osádku se stali Culbertson, Děžurov a Tjurin v 19:15 UT oficiálně novou osádkou komplexu. Od tohoto okamžiku již přespávali na palubě stanice Alpha a jejich předchůdci na obytné palubě Discovery, i když na oficiální převzetí velení si museli Culbertson a Usačev ještě počkat.

K osmihodinovému odpočinku se všech deset astronautů odebralo v 01:10 UT.

Další den letu (14.-15. srpna) se všichni zúčastnění změnili ve stěhováckou partu. Z Leonarda na palubu stanice bylo zapotřebí postupně přepravit přes tři a půl tuny nákladu, včetně dvou standardizovaných skříní s experimenty, které doplnily vybavení amerického laboratorního modulu Destiny. Pro piloty znamenala korekce dráhy stanice, zahájená v 18:23 UT, příjemné zpestření jednotvárné dřiny. Periodické zapojování motorků RCS v průběhu jedné hodiny zvýšilo dráhu stanice o tři a půl kilometru.

Šestý dne letu (15.-16. srpna) probudilo řídící středisko astronauty z raketoplánu v 09:10 UT, zatímco nová osádka ISS vstávala o půl hodiny později.

Sturckow a Barry přenesli z přechodového modulu Quest na palubu Discovery dvě jednotky SAFER a také jeden záložní skafandr (výr. č. 3017). Důvodem byla okolnost, že chystané výstupy Forrestera a Barryho do volného prostoru se tentokrát měly uskutečnit opět z přechodové komory EAL²²⁾ na raketoplánu.

Velitel Horowitz se připojil ke stěhovákům; vypomáhal při přesunu zbytku nákladu z obytné paluby raketoplánu a později i z nákladního modulu MPLM. V průběhu dne pokračovalo také předávání stanice mezi druhou a třetí dlouhodobou osádkou.

V rámci příprav na vypuštění nového ruského modulu Pirs²³⁾, plánovaného na 15. září tr., došlo také na dlouho plánovanou aktualizaci programového vybavení řídicích počítačů stanice, které bylo nutno upravit tak, aby bralo v úvahu okolnost, že se sestava komplexu opět rozroste. Protože to ovšem znamenalo nutnost dočasného přerušení činnosti počítačové sítě i orientačního a stabilizačního systému ISS, byla tato akce naplánována na dobu, kdy je ke stanici připojen raketoplán. Ten totiž musel dočasně převzít řízení orientace ISS.

Nezvyklá situace vyvolala pozdvižení mezi zástupci sdělovacích prostředků, kteří začaly psát o "nebezpečné situaci", spojené s "výpadkem" stabilizačního systému. Přitom celý proces proběhl zcela hladce podle plánu a skončil ve čtvrtek 16. srpna kolem 10:00 UT, kdy silové setrvačníky CMG²⁴⁾ na příhradové konstrukci ITS-Z1²⁵⁾ opět převzaly od raketoplánu Discovery řízení orientace a stabilizace komplexu.

Když Sturckow a Barry dokončili přesun vybavení pro výstup, připojil se k nim i Forrester a celá trojice se pustila do příprav nezbytných k EVA. Astronauti připravili komoru EAL, prověřili stav jednotek SAFER a skafandrů (výr. č. 3010 a 3013) včetně dobití jejich akumulátorů a kontroly stavu zásob kyslíku a vody v klimatizačních jednotkách a probrali též přichystané nářadí.

Kolem 20:50 UT proběhlo sice oficiální předání velení stanice mezi Usačovem a Culbertsonem, ale pro zaneprázdnění astronautů byl slavnostní ceremoniál odložen na pozdější dobu.

Krátce nato začali Forrester a Barry dýchat čistý kyslík z masek a kolem 21:40 UT se celá osádka raketoplánu vrátila do kabiny družicového stupně. Poté, co byly ve 22:15 UT hermeticky uzavřeny průlezy mezi raketoplánem Discovery a komplexem ISS, byl v prostorách raketoplánu snížen tlak atmosféry na 703 hPa, což bylo neklamnou známkou blížícího se výstupu astronautů do volného prostoru.

Ten byl na pořadu sedmého dne letu (16.-17. srpna). Po budíčku v 09:10 UT zahájili Forrester a Barry bezprostřední přípravy k EVA. Kolem 13:35 UT hermeticky uzavřeli přechodovou komoru EAL a byla zahájili její dekompresi. Krátce nato byl obnoven normální tlak 1014 hPa v prostorách raketoplánu.

Přepojením skafandrů na vlastní zdroje zahájili Forrester a Barry první výstup mise STS-105 ve 13:58 UT a krátce nato se již nacházeli v nákladovém prostoru. Jejich prvním úkolem bylo uvolnit zásobní nádrž s kapalným amoniakem EAS z transportní plošiny ICC. Tento blok o rozměrech 1,387 x 1,615 x 0,762 m a hmotnosti 635 kg již předtím uchopil velitel Horowitz manipulátorem RMS, který ovládal z kabiny raketoplánu za asistence Sturckowa, který byl dirigentem celého montážního výstupu.

Poté, co Barry a Forrester odemkli zámky poutající EAS k ICC, zdvihl ji Horowitz ve 14:47 UTS z nákladového prostoru. Barry a Forrester se mezitím přesunuli k příhradové konstrukci ITS-P6, kde v 15:33 UT Barry převzal EAS do vlastních rukou a Horowitz ji pak uvolnil ze sevření úchopovým mechanismem RMS. O osm minut později již byla toto výměnná jednotka ORU pevně usazena na konstrukci ITS-P6 a rychlospojka mezi zásobníkem amoniaku a primárním okruhem chladicího média v radiátorech systému tepelné regulace zaklapla. V 15:52 UT zahájili montéři instalaci dvou kabelů mezi EAS a konektory, umístěnými na příhradové konstrukci ITS-Z1. Tato práce jim zabrala přibližně půl hodiny. Pak Barry a Forrester uložili již nepotřebné nářadí, aby náhodou neuplavalo, a kolem 17:50 UT zahájili přípravy k přesunu dvou schránek s pasivními materiálovými experimenty MISSE²⁶⁾ z transportní plošiny ICC na výstupní modul Quest.

Pouzdra o rozměrech 0,635 x 0,635 x 0,150 m vybavená dvěma madly pro manipulaci obsahují několik desítek vzorků, mezi něž patří konstrukční materiály, nátěrové hmoty, krycí umělohmotné folie, maziva, elektronické prvky a jiné objekty, které budou vystaveny působení kosmického prostoru po dobu přibližně dvou let, než budou opět sejmuty a dopraveny na Zemi do laboratoří k prozkoumání. Jde o to, zjistit, jak na ně tento dlouhodobý pobyt ve vesmíru bude působit. Nejde jen o vliv střídání teplot a kosmické radiace, ale především o korozívní účinek vysoce reaktivního atomárního kyslíku, který je v této výšce významnou složkou atmosféry.

V 19:18 UT již byly obě schránky MISSE upevněny na modulu a v 19:34 UT astronauti otevřeli dvířka na jejich boku, aby vzorky vystavili vesmírným vlivům.

Pak již oběma montérům nezbývalo nic jiného, než úklid pracoviště a návrat do přechodové komory raketoplánu. Zahájením rekomprese EAL ve 20:14 pak oficiálně Barry a Forrester ukončili první výstup do volného prostoru v celkovém trvání 6 h 16 min.

Na palubě stanice, kam se po vyrovnání tlaků v prostorách raketoplánu a ISS přesunula i končící druhá osádka, pokračovalo předávání systémů komplexu a dokončoval se přesun nákladu z modulu MPLM. Na počátku pracovního dne astronauti krátce oslavili drobné výročí: bylo to přesně 1000 dní od vypuštění prvního modulu ISS, ruského modulu Zarja.

Všichni astronauti se odebrali k odpočinku kolem 01:10 UT.

Osmý den letu (17.-18. srpna) piloti raketoplánu dalším hodinovým zapojováním motorků RCS opět zvýšili dráhu komplexu. Ostatní členové osádky raketoplánu čistili skafandry a připravovali je k dalšímu výstupu do volného prostoru.

Na palubě ISS samozřejmě během dne pokračovalo předávání stanice a začalo ukládání nepotřebných věcí, odpadu a osobních věcí členů druhé osádky do modulu MPLM Leonardo.

Kolem 22:00 UT se osádka raketoplánu a členové druhé dlouhodobé osádky stanice se vrátili do raketoplánu a uzavřeli za sebou průlezy, aby se opět mohl v prostorách raketoplánu snížit tlak na 703 hPa v rámci příprav na druhý výstup Barryho a Forrestera.

Po osmihodinovém odpočinku začal devátý den expedice STS-105 (18.-19. srpna).

Barry a Forrester ve 13:42 UT oficiálně zahájili výstup. Kolem 14:30 UT je velitel Horowitz převezl na pracovní plošince na konci kanadské ruky spolu s vybavením a montážními díly na trup laboratorního modulu Destiny.

Tady ve 14:45 UT Barry a Forrester zahájili přípravné práce k instalaci dvou 13,5 m dlouhých kabelů pro nouzové připojení temperačního systému elektronických bloků chystané příhradové konstrukce ITS-S0²⁷⁾, která má být vypuštěna do vesmíru v rámci mise STS-110/ISS-8A koncem února příštího roku.

Nejprve bylo nutno instalovat na povrch laboratoře speciální madla, která měla současně posloužit jako kabelové lávky pro uložení kabelů. Práce pokračovala vcelku hladce, první kabel byl položen a připojen k příslušným konektorům již v 16:35 UT a druhý pak kolem 17:35 UT.

Pak již montéři uklidili pracoviště, pořídili fotografickou dokumentaci vykonané práce a kolem 19:00 UT se vrátili do přechodové komory EAL. V 19:11 UT zahájením rekomprese EAL ukončili Barry a Forrester oficiálně druhý výstup do volného prostoru v celkovém trvání 5 h 29 min.

Desátý den letu (19.-20. srpna) Usačev a Culbretson ukončili ukládání nákladu do logistického modulu Leonardo, instalovali televizní kameru CBCS²⁸⁾ v průlezu, konfigurovali vestibul mezi moduly Unity a MPLM pro odpojení, pak provedli dekompresi vestibulu a připravili montážní uzel CBM²⁹⁾ k odpojení. Mezitím Horowitz a Forrester oživili manipulátor RMS raketoplánu a uchopili jím kotvičku na boku logistického modulu.

V 17:35 UT dalo řídicí středisko v Houstonu příkaz k odemčení zámků CBM. K vlastnímu odpojení modulu MPLM od uzlu +Z Unity došlo v 18:15 UT. Pak Horowitz modul opatrně odmanévroval od stanice a v 19:05 UT jej uložil do kůžka v nákladovém prostoru raketoplánu.

Tím byly splněny všechny úkoly společného letu, nicméně rozloučení osádek proběhlo až další den letu (20.-21. srpna) kolem 11:50 UT. Pak následovalo definitivní uzavření průlezů a obvyklá kontrola hermetičnosti.

Ve 14:34 UT vydalo řídicí středisko MCC-H souhlas k odpojení raketoplánu. Ve 14:50 UT přehodil velitel Horowitz dva spínače na palubní desce Discovery a zámky stykovacího uzlu se začaly odemykat. Stabilizační systémy stanice i raketoplánu byly na okamžik vypojeny, aby jejich nečekaná reakce v průběhu prvních metrů vzdalování nevedla k nežádoucí kolizi, ve 14:52 UT silné pružiny odstrčily obě tělesa od sebe a raketoplán se začal vzdalovat od komplexu rychlostí necelých tří centimetrů za sekundu. Ve vzdálenosti asi tří metrů piloti opět zapojili stabilizační systémy stanice i raketoplánu a Sturckow začal opatrným manévrování motorky RCS v módu Low-Z pomalu zvyšovat rychlost odletu.

V 15:15 UT ve vzdálenosti něco málo přes sto metrů od stanice opět vyrovnal rychlosti a o čtyři minuty později zahájil obligátní oblet stanice. Zbytek osádky přitom pořizoval snímky a videozáznamy ISS.

Po jeden a čtvrt obletu stanice v 16:11:26 UT, když se raketoplán nacházel přímo nad komplexem, přešel družicový stupeň úhybným manévrem na samostatnou dráhu.

Ten den čekal osádku Discovery ještě poslední úkol mise: v 18:29 UT astronauti vypustili malou technologickou družici Simplesat (2001-035B) z kontejneru GAS³⁰⁾, umístěného v nákladovém prostoru raketoplánu na samostatnou dráhu.

V druhé polovině dne uklízeli prostory obytné a letové paluby, aby v průběhu přistání osádku neohrožovaly volně ložené věci.

Večer ve 20:40:22 UT uskutečnili piloti fázovací korekční manévr pro optimalizaci dráhy před chystaným přistáním na Floridě.

K osmihodinovému odpočinku se astronauti odebrali již v 00:10 UT.

Nová osádka stanice se pustila do plnění vlastních úkolů. Nejprve velitel Culbertson vypustil atmosféru z přechodového tunelu PMA-2 a zkontroloval hermetičnost průlezu mezi tímto tunelem a laboratoří Destiny. Zbytek osádky se věnoval přípravám na oživení nákladní lodi Progress-M1 6 před jejím chystaným odletem od stanice.

Předposlední, dvanáctý den letu Discovery (21.-22. srpna) byl jako obvykle věnován přípravám na přistání. Horowitz, Sturckow a Barry uskutečnili kontrolu systémů raketoplánu, včetně prověření stavu všech motorků RCS a zkušebního zážehu spalovací turbiny čerpadla hydrauliky APU³¹⁾ č. 1 před přistáním. Usačev, Voss a Helmsová za asistence Forrestera si vyzkoušeli lehké skafandry pro návrat, zda jim padnou a sluší. Pak všichni ještě jednou prověřili, že vše je pro přistání na svých místech a potom se mohli několik hodin věnovat osobním zálibám, přerušované u členů druhé dlouhodobé expedice na ISS intenzivním cvičením.

Před večeří dlouhodobá osádka za asistence Forrestera instalovala na obytné palubě speciální křesla RSK³²⁾, která jim měla pomoci přestát přetížení během sestupu po dlouhodobém pobytu ve stavu beztíže.

Poslední den letu (22. srpna) byl zahájen budíčkem v 08:10 UT. Ten den existovaly dvě možnosti přistání na Kennedy Space Center na Floridě, a to na 185. a 186. oběhu. Pohotovost pro náhradní letiště na základně Edwards v Kalifornii, kde byly také dvě možnosti přistání, nebyla vyhlášena, protože meteorologická předpověď pro Floridu byla vcelku dobrá. Navíc zásoby všeho na palubě Discovery umožňovaly případné prodlužování letu až do pátku 24. srpna.

Vlastní přípravy k přistání zahájila osádka kolem 11:30 UT. Od klimatizačního systému byly odpojeny radiátory na vnitřní straně dveří nákladového prostoru, zaklopeny a ve 13:03 UT byl nákladový prostor uzavřen. Od tohoto okamžiku musel být brzdicí manévr uskutečněn do tří hodin, protože chlazení elektroniky převzal výparník vody, který déle nemůže za normálních okolností nepřetržitě pracovat. V případě odvolání přistání by osádka raketoplánu musela znovu otevřít dveře nákladového prostoru a reaktivovat radiátory klimatizačního systému.

Piloti dali ve 13:15 UT příkaz palubním počítačům přejít na program pro řízení sestupu z oběžné dráhy a o necelou půlhodinu později si Horowitz a Sturckow oblékli skafandry.

Zatímco na palubě Discovery pokračovaly standardní přípravy - Horowitz a Sturckow vyzkoušeli úspěšně servomotory vychylování manévrovacích motorů OMS, připravili turbočerpadla hydrauliky ke spouštění, také letoví specialisté si začali oblékat skafandry pro přistání a celá osádka vypila předepsané větší množství vody - kolem 15:00 UT vzlétl na letadle Gulfstream II STA jejich kolega Charlie Precourt, aby prověřil meteorologickou situaci. Počastí se však proti všemu očekávání začalo kazit. Poblíž jižního konce vzletové a přistávací dráhy letiště SLF se dokonce spustil déšť, což znamenalo škrt přes rozpočet.

V 15:13 UT proto ředitel letových operací pro přistání John Shannon rozhodl návrat na Zemi na 185. oběhu odvolat. O tři čtvrti hodiny později však Precourt, stále kroužící nad kosmodromem, hlásil, že mraky se trhají a že situace vypadá nadějněji. Měl pravdu. Počasí se poněkud vylepšilo a v 17:02 UT letový ředitel dal souhlas s přistáním. Sturckow v 17:12 UT zapojil jedno turbočerpadlo APU, velitel zahájil obrat raketoplánu o 180°, takže manévrovací motory nyní mířily svými tryskami proti směru letu.

V 17:15:09 UT zažehly počítače nad střední částí Indického oceánu oba motory OMS. Ty pracovaly celkem 187 s, snížily rychlost družicového stupně o 96.6 m/s a ten začal sestupovat směrem k atmosféře. Velitel znovu udělal s raketoplánem "čelem vzad", Discovery zaujal polohu pro vstup do atmosféry, do které vlétl ve výši 121 km nad Tichým oceánem v 17:51:19 UT.

Klouzavým letem v atmosféře pokračoval severovýchodním směrem, přelétl Mexiko, Mexický záliv, Texas, jižní části Louisiany, znovu vlétl nad Mexický záliv a konečně překřížil Floridu až dorazil do oblasti kosmodromu. Tady Horowitz převzal ruční řízení a po vytočení levotočivé zatáčky o 312° nasadil na přistání na dráze 15. Kola hlavního podvozku se dotkla v 18:22:58 UT betonu dráhy přibližně 650 za jejím prahem při rychlosti 360 kilometrů za hodinu. Příďové kolo dosedlo o 11 sekund později, pak následovalo vypuštění brzdicího padáku a v 18:24:06 UT se Discovery zastavil. Mise STS-105, která trvala 11 dní 21 h 12 min 44 s, skončila.

"Houstone, kola Discovery se zastavila," ozval se velitel letu. "A co se týče nákladu, tak položky 106, 107 a 108 jsou celé," dodal žertem, maje na mysli svoje tři pasažéry, kteří strávili ve vesmíru celkem 167 dní 06 h 40 min 49 s.

"Vítám vás všechny doma, a zejména Jurije, Jima a Susan," ozval se spojař Ken Cockrell z MCC, "je to výborné, mít vás zase zpátky na Zemi."

I když se Jim Voss před přistáním kasal, že vystoupí z raketoplánu bez pomoci a spolu s osádkou STS-105 udělá tradiční pěší kolečko kolem jejich letadla, lékaři mu to nedovolili, stejně jako ostatním členům druhé dlouhodobé osádky ISS. Celá sedmička pak odjela vozidlem CTV³³⁾ do budovy O&CB³⁴⁾ k úvodním lékařským prohlídkám, k setkání s rodinnými příslušníky a hlavně ke slavnostní večeři.

Opuštěný družicový stupeň pak technici nechali odtáhnout do haly č. 2 budovy OPF k poletovému odstrojení. Tentokrát se však nebude chystat k novému letu, ale do střední opravy OMDP³⁵⁾. Kde se tato oprava uskuteční, během níž by družicový stupeň měl dostat nové vybavení pilotní kabiny, není dosud jisté. Rozpočtové škrty na provoz raketoplánu vedly NASA i firmu USA³⁶⁾ k úvahám, že by bylo levnější dělat OMDP přímo na kosmodromu, než ve výrobním závodě v Kalifornii. O tom bude rozhodnuto v průběhu září tr.

Každopádně se zatím s tímto družicovým stupněm orientačně počítá až pro let STS-118 alias ISS-13A, v současné době plánovaný na 30. května 2003.

-----------

¹⁾ Mobile Launcher Platform.

²⁾ Multi-Purpose Logistic Module.

³⁾ Space Station Processing Facility.

⁴⁾ Ressuply Stowage Rack.

⁵⁾ Ressuply Stowage Platform.

⁶⁾ Integrated Cargo Carrier.

⁷⁾ Orbital Replacement Unit.

⁸⁾ Early Ammonia Servicer.

⁹⁾ Integrated Truss Structure - Port Six.

¹⁰⁾ Flight Readiness Review.

¹¹⁾ Mission Control Center.

¹²⁾ Nominal Correction Phasing Maneuver.

¹³⁾ Orbiter Docking System.

¹⁴⁾ Remote Manipulator System.

¹⁵⁾ Orbiter Space Vision System.

¹⁶⁾ Nominal Height Adjust Maneuver.

¹⁷⁾ Terminal Initiate.

¹⁸⁾ Local Vertical - Local Horiyontal.

¹⁹⁾ Pressuriyed Mating Adapter.

²⁰⁾ V s pruhem, tedy po vektoru rychlosti.

²¹⁾ Individual Equipment Liner Kit.

²²⁾ External Airlock.

²³⁾ rusky Molo, nazývaný též SO-1 (stykovočnyj otsek) nebo DC-1 (Docking Compartment).

²⁴⁾ Control Moment Gyro.

²⁵⁾ Integrated Truss Structure - Zenith One.

²⁶⁾ Materials International Space Station Experiments.

²⁷⁾ Integrated Truss Structure - Starboard Zero.

²⁸⁾ Centerline Berthing Camera System.

²⁹⁾ Common Berthing Mechanism.

³⁰⁾ Getaway Special.

³¹⁾ Auxiliary Power Unit.

³²⁾ Recumbent Seat Kit.

³³⁾ Crew Transport Vehicle.

³⁴⁾ Operations and Checkout Building.

³⁵⁾ Orbiter Maintenance Down Period.

³⁶⁾ United Space Alliance.

---

Aktualizováno : 22.09.2001

[ Obsah | Pilotované lety | STS | STS-105 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.

(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-105/lk.htm)