STS-124/ISS-1J
Největší modul ISS
Mgr. ANTONÍN VÍTEK, CSc.
L+K 7/2008
V
červnu letošního roku se Mezinárodní
kosmická stanice rozrostla o další přetlakový modul. Téměř patnáctitunová
laboratoř Kibo, kterou
Japonci začali projektovat v roce 1990 a dokončili o dvanáct let později, se
stane pracovištěm pro dva až čtyři vědecké pracovníky. Budou tam uskutečňovat
experimenty z oblasti lékařství, biologie, biotechnologie, materiálového výzkumu
a fyziky.
Raketoplán Discovery se vrátil ze své poslední mise STS-120
v odpoledních hodinách 7. listopadu 2007 a ještě téhož dne putoval k poletovému
odstrojení do montážního hangáru OPF-3. Tehdy se počítalo s tím, že se znovu
vydá k Mezinárodní vesmírné stanici již 24. dubna 2008. Posádku, která dostala
za úkol dopravit na ISS přetlakový modul Kibo PM, jmenovalo vedení NASA již
22. března 2007, to aby bylo dost času na její výcvik. Tvořili ji velitel Mark
E. Kelly (nar. 1964, STS-108 prosinec 2001, STS-121 červenec 2006), pilot Kenneth
T. Ham (nar. 1964. nováček) a letoví specialisté Karen L. Nybergová (nar. 1969,
nováček), Ronald J. Garan, Jr. (nar. 1961, nováček), Michael E. Fossum (nar.
1957, STS-121 červenec 2006) a Stephen G. Bowen (nar. 1964, nováček). Posledně
jmenovaný však posádku v září 2007 opustil, aby udělal místo pro jiného sedmého
člena, kterým měl být při letu do vesmíru čerstvý palubní inženýr ISS a na zpáteční
cestě jeho předchůdce. Japonská kosmická agentura JAXA jmenovala do posádky
svého astronauta, aby se podílel na oživování modulu Kibo. Stal se jím Akihiko
Hoshide (nar. 1968, nováček).
Přípravy družicového stupně, včetně obvyklé výměny hlavních
kyslíkovodíkových motorů za repasované jednotky výrobních čísel 2051, 2048 a
2058, v hale OPF probíhaly hladce. Situaci však zkomplikovaly problémy s odhazovací
nádrží raketoplánu Atlantis. Ten měl k misi STS-122
odstartovat 7. prosince 2007, ale nakonec letěl až o dva měsíce později. V lednu
bylo rozhodnuto, že na Dlscovery nastoupí Gregory E. Chamitoff (nar. 1962, nováček),
který na ISS vystřídá Garretta E. Reismana. Protože výroba nádrže ET-128 pro
STS-124 nabírala mírné zpoždění - šlo totiž o první exemplář, u kterého byly
při jeho výrobě zohledněny všechny změny požadované po havárii Columbie - bylo
nutno start odložit až na 25. květen 2008. V únoru začalo sestavování motorů
SRB výr. č. BI-134/RSRM-102 v budově VAB. Nádrž ET-128 byla na Cape Canaveral
odeslána až 20. března, což si vynutilo další odklad na 31. květen.
V
budově SSPF mezitím končily přípravy laboratoře Kibo. Válec o délce 11,2 m a
průměru 4,4 m měl vzletovou hmotnost 14,8 tuny. Uvnitř je prostor na umístění
celkem 23 standardních skříní. Z nich jedenáct připadá na základní systémy pro
funkci modulu, deset pro experimenty. Další skříň je určena pro mrazničku na
biologické vzorky a poslední slouží jako běžný úložný prostor. Během vzletu
však byly uvnitř umístěny jen čtyři stojany s nejnutnějším vybavením. Ale osm
skříní již čekalo na stanici, v nitru logistického modulu Kibo ELM (Experiment
Logistics Module), někdy označovaného také zkratkou JLM (Japan Logistics Module).
Ten byl dopraven na stanici při letu STS-123
(viz L+K č. 5/2008) a dočasně připojen na horním
stykovacím uzlu modulu Harmony.
V jedné podstavě Kiba se nachází stykovací uzel typu CBM (Common Berthing Mechanism)
pro připojení laboratoře k modulu Harmony, na opačném konci je speciální stykovací
zařízeni EFBM-A (Exposed Facility Berthing Mechanism - Active). V budoucnosti
poslouží k připojení otevřené plošiny JEM-EF (Japan Experiment Module - Exposed
Facility), kterou přiveze Endeavour při letu STS-127.
Uprostřed stěny je instalována válcová přechodová komora,
umožňující obousměrně přesun experimentů o hmotnosti do 300 kg a maximálním
rozměru 0,46 x 0,83 x 0,80 m mezi laboratoří a vnější plošinou. V sousedství
vnějšího poklopu přechodové komory je ramenním kloubem připojen dálkový manipulátor
JEMRMS (Japan Experiment Module Remote Manipulator System) se šesti stupni
volnosti, který je v nataženém stavu 10 m dlouhý a jenž unese až 4 tuny těžký
předmět. K jeho konci lze připojit speciální dvoumetrový jemný manipulátor SFA
(Small Fine Arm). Na stropě laboratoře se nachází další stykovací uzel CBM, ke
kterému se připojuje logistický modul JLM.
Družicový
stupeň Discovery putoval do budovy VAB 26. dubna. Tam jej technici o dva dny
později připojili k ET a SRB. Po nezbytných prověrkách převezl pásový transportér
celou sestavu 3. května na rampu LC-39A. Ostré odpočítávání začalo jako obvykle
za stavu T-43 hodin 28. května v 15:00 místního letního času (19:00 UTC). Na
poslední chvíli technici přidali do nákladu i náhradní separátor plynu od kapaliny
pro ruský palubní záchod ASU. Separátor, který měl oddělovat moč od vzduchu,
se zadřel a ani jeden ze dvou náhradních dílů, které měla posádka stanice k
dispozici, nefungoval. Průběh odpočítávání byl velice hladký. I počasí plně
spolupracovalo, a tak se raketoplán o hmotnosti 2 063 093 kg odpoutal od rampy
31. května 2008 ve 21:02:11,970 UTC a zamířil severovýchodním směrem. Ani tentokrát
se vzlet neobešel bez odpadávání izolační pěny. Větší kusy odpadly až po odhozeni
motorů SRB, v době, kdy neznamenaly přílišné nebezpečí pro tepelnou ochranu
družicového stupně.
Na počátku letu se ovšem objevila dost závažná závada:
záložní řídicí elektronika natáčení levobočního manévrovacího motoru OMS
selhala. Primární okruh sice pracoval správně, ale technici nechtěli zbytečně
pokoušet osud. Proto hned po dosažení výchozí dráhy po manévru OMS-2 nastavili
směr osy tohoto motoru tak, aby procházel bodem předpokládaného těžiště
družicového stupně v okamžiku brzdicího manévru na konci letu. Všechny ostatní
manévry uskutečňoval pouze pravoboční motor, jehož hlavní i záložní elektronika
byly v pořádku. Protože je možno přečerpávat pohonné látky mezi oběma moduly
OMS, nic se jinak na plánu letu nemuselo měnit. Průzkum náběžné hrany a přídě
raketoplánu, který se uskutečňuje druhý den letu, se tentokrát nekonal. Na
palubě totiž nebyla prodlužovací tyč s přístroji OBSS, protože se vedle
rozměrného modulu Kibo do nákladového prostoru nevešla. Posádka proto udělala
jen zběžnou kontrolu televizní kamerou na konci manipulátoru SRMS v těch
místech, kam kanadská paže dosáhla. Žádné poškozeni astronauti nenašli. Ani
podrobnější fotografický průzkum uskutečněný posádkou ISS těsně před připojením
Discovery ke stanici nic neodhalil.
Raketoplán se připojil ke stanici s devítiminutovým zpožděním
proti plánu 2. června v 18:03 UTC. Po nezbytných kontrolách hermetičnosti vestibulu
přešla jeho posádka na palubu stanice a přivítala se s jejím osazenstvem. Pak
prošla bezpečnostním školením a přenesla na palubu první díly nákladu, v prvé
řadě dva skafandry pro Fossuma a Garana a individuální výplň křesla do transportního
Sojuzu TMA-12 pro Chamitoffa. Její výměnou, kterou nahlásili na Zemi v 22:35
UTC, se Chamitoff stal členem 17.
dlouhodobé expedice a naopak Reisman příslušníkem posádky raketoplánu.
První
výstup z modulu Quest
do volného prostoru uskutečnili Fossum a Garan 3. června. Jeho začátek v 16:22
UT byl téměř o hodinu opožděn, protože bylo nutno vyměnit čapku s mikrofonem
a sluchátky ve Fossumově přilbě kvůli poškozenému kabelu. V průběhu výstupu
astronauti připravili modul Kibo k vyzvednuti z nákladového prostoru a k připojení
ke stanici. Pak asistovali při přemístění prodlužovací tyče ISA (lnstrumented
Boom Assembly) s přístroji OBSS, kterou
předchozí raketoplán nechal uloženu na stanici. Ve 20:37 UTC Hoshide za asistence
Nybergové opatrně staničním manipulátorem vytáhl modul Kibo z nákladového prostoru
a přisunul jej do bezprostřední blízkosti modulu Harmony.
Mezitím se Garan a Fossum věnovali poškozenému otočnému
spoji SARJ (Solar Alpha Rotary Joint) mezi příhradovými nosníky S3 a S4.
Namontovali zpět část převodového systému, který předchozí expedice odvezla na
Zemi k inspekci, a pak se věnovali pokusům o odstranění kovovými šponami
znečištěného mazadla. Výstup skončil po 6 hodinách a 48 minutách. Ve 23:01 UTC
Hoshide a Nybergová dokončili pevné připojeni modulu Kibo k Harmony. Po
důkladné prověrce hermetičnosti vestibulu mezi oběma těmito moduly 4. června se
Hoshlde a Nybergová pustili do propojování kabelů, vedoucích do nového modulu.
Ve 21:09 UTC astronauti poprvé otevřeli průlez do Kiba a začali s jeho
vybavováním, zatímco ruský kosmonaut Kononěnko úspěšně opravil palubní záchod.
O den později v 15:04 UTC Garan a Fossum zahájili druhý
montážní výstup do volného prostoru. Během práce trvající 7 hodin a 11 minut
instalovali na povrch modulu Kibo dvě televizní kamery, odstranili ochranné
kryty z manipulátoru JEMRMS, demontovali poškozenou kameru ETVCG a připravili k
výměně vyčerpanou nádrž se stlačeným dusíkem na příhradové konstrukci ITS-S1 za
novou. Prohlídka druhého otočného spoje SARJ - mezi segmenty nosníku P3 a P4 -
potvrdila, že je úplně v pořádku. V pátek 6. června manipulátorem SSRMS
přesunuli logistický modul Kibo ELM mezi horními stykovacími uzly modulů
Harmony a Kibo PM. Třetí a posledku výstup zahájila osvědčená dvojice 8. června
ve 13:55 UTC. Ukončila výměnu vypotřebované dusíkové nádrže NTA (Nitrogen Tank
Assembly) za novou a namontovala zpět televizní kameru ETVCG, kterou mezitím na
palubě stanice opravili. Dále udělala drobné úpravy na povrchu nového modulu.
Výstup tentokrát trval 6 hodin a 33 minut.
V
úterý 10. června se posádka Discovery rozloučila s obyvateli stanice, přešla
na palubu raketoplánu a hermeticky za sebou uzavřela průlezy. Odlet od stanice
se uskutečnil 11. června v 11:42 UTC. O 25 minut později raketoplán zahájil
vice než hodinu trvající Inspekční oblet stanice, než se od ní začal definitivně
vzdalovat. Ještě téhož dne posádka Discovery zkontrolovala náběžnou hranu i
příď svého stroje a pořízená data odeslala na Zemi do Houstonu. Protože odborníci
potřebovali na jejich důkladné vyšetření 34 hodin místo obvyklých 26, byl již
předem vložen do letového plánu celý den volna pro posádku.
V pátek 13. června piloti zkontrolovali systémy svého stoje,
zatímco ostatní uklízeli obytnou palubu. Po ukončení zkoušek piloti zpozorovali
neznámý, kovově se lesknoucí objekt, jak se vzdaloval od zádi Discovery. Analýza
duchapřítomně pořízených fotografií na Zemi zjistila, že jde o jednu ze tří
pružných vložek, chránících závěsy aerodynamické brzdy před žárem motorů SSME
během vzletu - tedy nic, co by mohlo ohrozit návrat raketoplánu na Zemi. Ten
po brzdicím manévru nad Indickým oceánem 14. června 2008 ve 14:10:10 UTC proběhl
zcela hladce. Discovery dosedl hlavním podvozkem na beton dráhy 15 letiště SLF
na Kennedy Space Center na
Floridě v 15:15:19 UTC. Jeho další misí má být let STS-119,
plánovaný na únor 2009.
Vyšlo v L+K 7/2008
Aktualizováno : 15.10.2011
[ Obsah | Pilotované lety | STS
| STS-124 ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-124/lk.htm)
