STS-128/ISS-17A
Stěhujeme skříně do ISS
Mgr. ANTONÍN VÍTEK, CSc.
L+K 10/2009
Ačkoliv
raketoplán Discovery při svém třicátém sedmém startu do vesmíru nedopravil na
oběžnou dráhu další modul Mezinárodní vesmírné stanice ISS,
i tentokrát nesl označení montážního a nikoliv pouze zásobovacího letu. Plánovače
úřadu NASA k tomu vedla skutečnost, že součástí nákladu, vezeného v přetlakovém
nákladovém modulu MPLM
Leonardo, byla řada životně důležitých interních systémů, potřebných pro zajištění
života šestičlenné základní posádky orbitálního komplexu.
Raketoplán Discovery se vrátil ze svého předchozího letu STS-119
na kosmodrom KSC na Floridě
28. března 2009 a ještě téhož dne putoval do montážní haly OPF-3 k obvyklému
vyloženi užitečného zatížení, poletové inspekci a přípravě k dalšímu letu. Jako
obvykle dostal družicový stupeň repasované hlavní kyslíkovodíkové motory SSME
výr. č. 2052, 2051 a 2047. V budově VAB na mobilním vypouštěcím zařízení mezitím
technici sestavovali dvojici vzletových stupňů BI-139, k nimž později připojili
i odhazovací nádrž výrobního čísla ET-132.
V Johnsonově kosmickém středisku JSC v Houstonu se již
mezitím připravovala posádka tohoto letu. Jako první vstoupila do procesu
přípravy ke konkrétnímu letu vlastně pouhá pasažérka tohoto letu. Nicole P.
Stottová (nar. 1962, nováček), kterou měl Discovery dopravit na ISS jako členku
20. a 21. dlouhodobé expedice. Výcvik zahájila jako náhradnice své kolegyně
Magnusové, jmenované do 17. expedice, a to již v únoru 2007. Jak bývá zvykem,
později, 21. listopadu 2008, postoupila do hlavní posádky stanice. Vlastní
posádku raketoplánu jmenovalo vedení NASA dne 16. července 2008. Velitelem mise
se stal plukovník námořní pěchoty Frederick W. Sturckow (nar. 1961, STS-88 v
prosinci 1998. STS-107 v srpnu 2001 a STS-117 v červnu 2007). Pilotem byl ustanoven
Kevin A. Ford (nar. 1960, nováček), letovými specialisty pak Patrick G.
Forrester (nar. 1957, STS-105 v srpnu 2001 a STS-117 v červnu 2007), José M.
Hernandéz (nar. 1962, nováček), John D. Olivas (nar. 1966, STS-117 v červnu
2007) a astronaut ESA A. Christer Fuglesang (nar. 1957, STS-116 v prosinci
2006), původem ze Švédska. V době jmenování astronautů se počítalo se startem
30. července 2009.
I když příprava družicového stupně a jeho nákladu probíhala vcelku hladce,
skluzy předchozích letů se na harmonogramu podepsaly. Pak došlo i ke komplikacím
v přípravě samotné mise STS-128. Během vzletu raketoplánu Endeavour STS-127
došlo k masivnímu odpadávání tepelné izolace z oblasti přechodového prstence
mezi vodíkovou a kyslíkovou nádrží ET. Sice nezpůsobilo vážné poškození tepelné
ochrany družicového stupně, ale manažeři si vyžádali důkladné vyšetření nádrže
ET-132. Trhací zkoušky pěnové izolace, provedené ve VAB na téměř 170 místech
nádrže, však potvrdily, že je izolace v pořádku, ale vyžádalo si to čas navíc.
Proto byl družicový stupeň převezen z montážní haly OPF-3 do budovy VAB teprve
26. července 2009.
Mezitím technici zjistili při testování systémů motorů SRB vážnou
závadu na jednom ventilu hydrauliky HPU (Hydraulic Power Unit) na levém vzletovém
stupni. Ta způsobila, že se čerpadlo roztočilo opačným směrem a poškodilo se.
Hydraulika HPU je životně důležitá; slouží k ovládání vychylování trysky motoru
RSRM, což je potřebné k řízení vektoru tahu. Převoz z VAB na rampu 39A se však
zdržel jen o jeden den, protože manažeři rozhodli vyměnit celou hydrauliku až
na místě startu. Celá sestava tedy vyrazila na 5,5 km dlouhou pouť 4. srpna v
brzkých ranních hodinách. Situaci zkomplikovala rozbahněná komunikace i závada
na jednom pásu podvozku, takže sestava dorazila na rampu až po deseti hodinách.
Tam v obslužně věži již čekalo od 31. července v transportním pouzdru užitečné
zatížení. V nákladovém modulu MPLM byla kromě kusového nákladu, umístěného v
deseti skříních a na jedné paletě, také obytná buňka pro japonský modul Kibo.
Dvě obdobné byly již dříve instalovány v modulu Harmony.
Dále Leonardo vezl dvě skříně s vědeckými experimenty - FIR (Fluids lntegrated
Rack) pro pokusy s kapalinami a MSRR-1 (Materials Science Research Rack) pro
materiálový výzkum - a mrazničku MELFI-2 (Minus Eighty-Degree Laboratory Freezer).
Pro chystaný třetí propojovací modul Node-3, který v rámci celonárodní diskuze
dostal název Tranquility
na počest základny Apollo 11 na Měsíci, byla do nákladu zařazena i skříň ARS
(Air Revitalization System) pro úpravu ovzduší, zejména pro odstraňování oxidu
uhličitého. Posledním velkým kusem nákladu v MPLM byla běhací dráha COLBERT
(Combined Operational Load Bearing External Resistance Treadmill). I když NASA
tento název vykládá jako zkratku, nese zařízení ve skutečnosti jméno po americkém
televizním baviči Stephenu Colbertovi, který byl skutečným vítězem ankety na
pojmenování Node-3. Ale vedení NASA na to nepřistoupilo a pojmenování běhací
dráhy bylo úlitbou veřejnosti. Současně s modulem MPLM byl 6. srpna přeložen
do nákladového prostoru raketoplánu i nosič LML, na němž se vezla na ISS náhradní
nádrž s kapalným amoniakem pro vnější okruh termoregulačního systému stanice.
Téhož dne se na rampě rozběhlo dvoudenní zkušební odpočítávání, jehož závěru
se účastnila i celá sedmičlenná posádka. To proběhlo hladce. I když se část
techniků stále obávala problémů s izolací na nádrži ET - někteří požadovali
návrat sestavy do VAB k dalším testům - oponentura FRR nakonec rozhodla, že
se může odstartovat. Datum vzletu bylo stanoveno na 25. srpna.
Ostré
odpočítávání bylo zahájeno 22. srpna a bez velkých problémů běželo až do stavu
T - 9 min. Tehdy byl pro bouřky v okolí kosmodromu start odložen o 24 hodin.
Ale ani napodruhé to nevyšlo. Tentokrát byla na vině signalizace uzavření napouštěcího
a vypouštěcího ventilu kapalného vodíku v motorovém prostoru raketoplánu. I
když bylo od prvopočátku podezření na chybu mikrospínače, což potvrdily i následující
testy, nikdo nechtěl riskovat. Další pokus se proto uskutečnil o tři dny později.
Tentokrát to už vyšlo. Discovery se odlepil od rampy LC-39A dne 29. srpna 2009
v 03:59:37 světového času (UTC) a po hladkém průběhu osmiapůlminutového vzletu
se dostal na subobitální dráhu. Manévrem OMS-2 pak v 04:38:14 UTC přešel na
výchozí dráhu ve výši 155 až 237 km. Po nezbytných prověrkách systémů a souhlasu
řídicího střediska astronauti otevřeli dveře nákladového prostoru a vyzkoušeli
robotický manipulátor RMS.
Druhý den letu (29. - 30. srpen) byl věnován především kontrole teplené ochrany
náběžné hrany a přídě stroje, která dopadla na výbornou. Letoví specialisté
se věnovali přípravě systémů pro setkání a spojení se stanicí, prověřili skafandry
EMU a připravili je k transportu na ISS. Třetí den letu (30. - 31. srpen) vyvrcholil
setkáním se stanicí ISS. Po obvyklém snímkování tepelně ochrany raketoplánu
se Discovery připojil k přechodovému tunelu PMA-2 dne 31. srpna v 00:54 UTC.
Po přivítání následovalo nezbytné bezpečnostní školení návštěvníků. Pak astronauti
vyměnili v transportní lodi Sojuz TMA-15 individuální výplň křesla IELK pro
Kopru za novou pro Stottovou, která se tím okamžikem stala řádnou členkou dlouhodobé
posádky stanice. Na Zemi se má vrátit v listopadu 2009 na palubě raketoplánu
Atlantis při letu STS-129.
Čtvrtý den letu (31. srpen - 1. září) palubní inženýr ISS
Barratt a pilot raketoplánu Ford uchopili staničním manipulátorem SSRMS
nákladový modul Leonardo a po vyzdvižení z nákladového prostoru raketoplánu jej
připojili ke spodnímu stykovacímu uzlu CBMA modulu Harmony. Po kontrole
hermetičnosti vestibulu mezi stanicí a modulem, otevření průlezů a odběru
vzorků vzduchu ke kontrole pak astronauti zahájili překládku dopraveného
nákladu.
Pátý den letu (1. - 2. září) Olivas a Stottová vystoupili z přechodové komory
modulu Quest do
volného prostoru. Koordinaci činností během výstupu zajišťoval z nitra stanice
Forrester, staniční manipulátor ovládali Ford a Thirsk. Olivas a Stottová odpojili
a demontovali vyčerpanou nádrž na kapalný amoniak ATA (Ammonia Tank Assembly)
vnějšího okruhu termoregulačního systému ETCS a ponechali ji zavěšenou na staničním
manipulátoru. Pak sejmuli schránky s materiály vystavenými kosmickému prostoru
EuTEF a MISSE-6 z nosníků na zádi evropské laboratoře Columbus
a přenesli je do nákladového prostoru raketoplánu k odvozu na Zemi. Po částečné
úpravě kabeláže na tunelu PMA-3 výstup v trvání 6 h 35 min ukončili.
Šestý
den letu (2. - 3. září) pokračovala z předchozích dnů překládka nákladu dopraveného
na stanici. Posádka také dokončila instalaci nové spací kabiny v modulu Kibo.
O určité vzrušení se postaralo varování před možným blízkým průletem adaptéru
Sylda z nosné rakety Ariane 5, vypuštěné 11. srpna 2006. Ten nakonec minul stanici
o 1,3 km, takže úhybný manévr nebyl nutný. Sedmý den letu (3. - 4. září) uskutečnili
Olivas a Fuglesang druhý výstup do volného prostoru. Hlavním a splněným úkolem
bylo namontování nové plné nádrže ATA. Na její místo na nosníku LMC astronauti
připevnili starou prázdnou ATA. Počítá se s tím, že bude na Zemi znovu naplněna
a v příštím roce opět dopravena k ISS. Fuglesang instaloval na objektivy kamer
staničního manipulátoru krytky v rámci příprav na přílet japonského nákladního
modulu HTV-1. Panovaly
obavy, že při jeho letu ve formaci se stanicí by mohly spaliny z manévrovacích
motorů optiku znečistit. Výstup trval 6 h a 39 min.
Osmý den letu (4. - 5. září) měla posádka STS-128 půl dne osobního volna. V
druhé polovině dne pokračovala obousměrná překládka nákladu mezi MPLM a stanicí.
Uskutečnila se také společná tisková konference obou posádek. Devátý den letu
(5. - 6. září) se vydali do volného prostoru opět Olivas a Fuglesang. Úspěšně
vyklopili konstrukci PAS (Payload Attachment System) na nosníku ITS-S3,
vyměnili porouchanou jednotku úhloměrných gyroskopů RGA-2 (Rate Gyro Assembly
2), instalovali dvě antény navigačního systému GPS, vyměnili dálkově ovládaný
spínač RPCM (Remote Power Control Module) a připravili kabeláž na povrchu stanice
pro budoucí připojení modulu Tranqullity. Kosmonautům se však přitom nepodařilo
propojit jeden konektor. Výstup zabral 7 h 01 min. Desátý den letu (6. - 7.
září) byl až na přenesení věcí odesílaných na Zemi odpočinkový.
Jedenáctý den letu (7. - 8. září) byl vstup do nákladového
modulu Leonardo uzavřen a po kontrole hermetičnosti průlezů jej astronauti
odpojili od modulu Harmony a přesunuli zpět do nákladového prostoru
raketoplánu. Pak již astronautům nezbývalo, než se rozloučit a uzavřít průlezy
mezi stanici a raketoplánem. Hned po ukončení odpočinku posádek se dvanáctého
dne letu (8. - 9. září) v 19:26:37 UTC raketoplán Discovery odpojil od stanice
a po obvyklém inspekčním obletu družicového komplexu se dvěma manévry vzdálil a
zamířil pryč. Zbytek dne strávila posádka opětovnou kontrolou tepelné ochrany
náběžné hrany a přídě svého stroje, která ani tentokrát neodhalila žádná
poškození.
Třináctého dne letu (9. - 10. září) se piloti Sturckow a
Ford věnovali důkladné kontrole řídicích systémů družicového stupně včetně
zkušebního zážehu motorků RCS a spuštění jednoho hydraulického čerpadla APU. V
druhé polovině dne nacvičovali na počítačovém simulátoru PILOT přistávací
manévry. Zbytek posádky uklízel vnitřní prostory raketoplánu. Na obytné palubě
také Instalovali pro Kopru speciální lehátko, které mu mělo ulehčit přechod z
beztíže na přetížení během sestupu a na zemskou tíži.
V 16:03 UTC museli piloti uskutečnit malý úhybný manévr DAM (Debris Avoidance
Maneuver), aby se vyhnuli kusu kosmického smetí 1998-0678V. Byl to objekt, který
se oddělil od stanice ISS během prvního výstupu astronautů do kosmického prostoru.
Přistání na floridském kosmodromu bylo původně plánováno na 11. září, ale nepřízeň
počasí donutila řídicí středisko tento termín odvolat. Protože předpověď počasí
byla i pro následující dny špatná, rozhodl ředitel letu nadirigovat Discovery
na základnu Edwards AFB
v Kalifornii. Raketoplán tam úspěšně přistál 12. září 2009 v 00:53:25 UTC na
dráze 22, a to po letu trvajícím 13 dní 20 h 53 min 48 s. Na floridský kosmodrom
se Discovery vrátil na hřbetě přepravního Boeingu 747-SCA až 21. září. Jeho
další misí má být let STS-131, předběžně
plánovaný na 18. března 2010.
Aktualizováno : 10.12.2011
[ Obsah | Pilotované lety | STS
| STS-128 ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-128/lk.htm)
