| M.označení | Start | Přistání | Délka letu | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| 1989-033A | 04.05.1989 | 08.05.1989 | 4d 0h56m | Magellan |
Posádka :
Walker,D.M.[VE] | Grabe,R.J.[PL] | Lee,M.Ch.[MS] | Thagard,N.E.[MS] | Cleave[ová],M.L.[MS]
[ Popis letu | Obrázky | Experimenty | STS-30 v NASA ]
Popis
letu : (převzato z L+K 11/90 se svolením Mgr. A.Vítka)
STS-30 / ATLANTIS
Se sondou k Venuši
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.
ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Až
na zmíněnou prasklinu v ložisku čerpadla u motoru SSME č. 3 a na opravu
regulátoru tlaku hélia v pravém modulu motoru OMS (regulátor selhal během
letu STS-27) proběhly přípravy orbiteru
Atlantis bez komplikací. Byly zahájeny 14. prosince 1988; sestavování na
mobilní plošině ve VABu začalo 2. ledna 1989 a ke spojení družicového stupně
s ET došlo 2. března. Celou sestavu převezli technici 22. března na rampu
398. Užitečný náklad tvořila sonda Magellan, určená k radiolokačnímu mapování
povrchu Venuše. Startovní okno pro vypuštění raketoplánu Atlantis vymezovalo
dvacet šest dní od 28. dubna do 23. května 1989.
Sondu od výrobce (Martin Marietta v koloradském Denveru) dopravili na KSC 8. října 1988, kde v budově SAEF-2 (Spacecraft Assembly and Encapsulation Facility) byla spojena s kapalinovou pohonnou jednotkou určenou ke korekcím dráhy; k jejímu naplnění došlo 18. ledna. Další motor, Star 48 na tuhé pohonné látky, sloužící k navedení na oběžnou dráhu kolem Venuše, přišel na řadu 3. února. Pak zbývalo vybavit sondu ještě slunečními bateriemi (5. února). Radiolokační modul měla už od 18. ledna.
Po
převozu do VPF (15. února) došlo ke spojeni s urychlovací raketou a 17.
3. putovala celá sestava sondy i IUS v hermetickém transportním kontejneru
na rampu 39B, kde byla 25. března přeložena do nákladového prostoru Atlantidy
a připevněna k lůžku ASE.
Pokus o start raketoplánu 28. dubna se neobešel bez problémů. Za perfektního počasí došlo v T-9 min v průběhu čtyřicetiminutové plánované pauzy v odpočítávání k závadě na jednom ze dvou počítačů v centru, které sleduje, zda start neohrožuje okolí. To se podařilo zvládnout. Horší průšvih způsobil palubní počítač raketoplánu, který v T-31 s zastavil odpočítávání. Přibližně v T-50 s došlo totiž ke zkratu uvnitř recirkulačniho čerpadla kapalného vodíku, které zajišťuje chlazení motoru SSME před startem. Zkrat zavinil drobný úlomek kovu. Kdyby nedošlo k předchozímu zdržení pro vadný pozemní počítač, proběhl by start raketoplánu hladce, protože činnost recirkulačních čerpadel končí v T-6 s.
Podle
už vžitého způsobu "ukradli" technici potřebné čerpadlo z nového
raketoplánu Endeavour (náhradní za Challenger), ale jelikož po zrušení
startu a vystoupení osádky byl navíc zjištěn únik vodíku, způsobený netěsností
v potrubí mezi ET a družicovým stupněm, stanovilo řídicí středisko nový
start na 4. května.
Opakovaný start ohrozilo počasí (oblačnost nad přistávací drahou na KSC znemožňovala její použití v případě havarijního návratu), ale po jeho zlepšení odstartovala nakonec Atlantida ke svému 4. letu v 19.47.00 UT se zpožděním 59 minut, pouhé 2 minuty před vypršením startovního okna pro 4. květen. V 19.55.31 UT byla již na suborbitální dráze, odkud ve 20.39.28 UT pomocí dvou manévrů motory OMS přešla na víceméně kruhovou dráhu 295-303 km. Během navádění sice selhal jeden ze 44 motorů RCS, ale to celou expedici nemohlo ohrozit. Pětičlenná osádka ve složeni David M. Walker (velitel), Ronald J. Grabe (pilot) a tři letovi specialisté, Mark C. Lee, Norman E. Thagard a Mary L. Cleaveová, tedy čtyři muži a jedna žena, se s chutí ujala práce.
Dne
5. května v 00.40 UT byla sestava Magellan/IUS nadvakrát vychýlena z nákladového
prostoru (na 29° a 52°). V 02.01 UT vydal Lee příkaz k jejímu vypuštění
pružinovým systémem. Po ověření úplného vyklopení slunečních baterií odmanévroval
Walker s Atlantidou na samostatnou dráhu (297-333 km) a Magellan zážehem
1. stupně IUS zahájil v 03.01 UT svou cestu do vesmíru. Na meziplanetární
dráhu ho uvedl ovšem až druhý stupeň, zapálený okamžitě po dohoření prvního.
K Venuši má sonda dorazit 10. srpna 1990.
Osádku Atlantidy po nezbytném odpočinku čekaly další starosti: závadu v klimatizačním zařízení, která způsobila zvýšení vlhkosti ve vnitřních prostorách, odstranila změna orientace raketoplánu v prostoru. Selhalo také zařízení pro měření krevního tlaku a u telefaxového zařízení TAGS se zasekával posun papíru. Třetí den letu (7. května) vysadil jeden z univerzálních počítačů GPS (General Purpose Computer), který osádka po čtyřapůlhodinové práci, spojené s demontáží krycí příčky v obytném prostoru, nahradila záložním exemplářem. Výměna nebyla nezbytně nutná; počítač se již předtím podařilo uvést do chodu, ale přece jen se uskutečnila: jednak pro jistotu, jednak pro účely neplánovaného nácviku. Také v rámci nácviku, tentokrát na chystané výstupy kosmonautů do volného vesmíru, osádka zkušebně snížila tlak atmosféry v obytných prostorách. Řada pokusů a pozorování, sloužících jednak k aplikaci při dalších letech a jednak pro specializované vědecké úkoly, byla uzavřena 7. května.
Návrat
zahájila Atlantis zapálením motorů OMS nad Indickým oceánem jižně od Madagaskaru:
Přistání na Edwards AFB se původně mělo uskutečnit na písečné dráze 17,
ale pro silný boční vítr bylo přeneseno na obvyklou betonovou "dvaadvacítku",
kde se lépe daly zkoumat účinky bočního větru na přistávací manévr. Atlantis
přistála 8. května ve 20.43.33 UT a zastavila se o minutu později po výběhu
3138 m dlouhém.
Aktualizováno : 11.11.1997
[ Obsah | Pilotované lety | STS ]