| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1989-090A |
23.11.1989 |
28.11.1989 |
5d 0h07m |
Magnum |
Posádka :
Gregory,F.D.[VE]
| Blaha,J.E.[PL] | Carter,M.L.[MS]
| Musgrave,F.S.[MS] | Thornton[ová],K.R.[MS]
[ Popis letu | Obrázky
| Experimenty | STS-33
v NASA ]
Popis
letu : (převzato z L+K 14/90 se svolením Mgr. A.Vítka)
STS-33 / DISCOVERY
V barvách USAF
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.
ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Pro
svůj ryze vojenský charakter byl tento let přísně utajován. Raketoplán
Discovery převezli na rampu 39B už v době, kdy Atlantis ještě létala v
kosmickém prostoru, 27. října 1989. Na rampě technici uložili do nákladového
prostoru tajnou vojenskou družici spolu s urychlovací raketou IUS. Zřejmě
to byla družice typu Magnum pro elektronický průzkum, tedy odposlech vojenských
a diplomatických komunikací potenciálního protivníka. Hmotnost celého užitečného
zatížení, včetně vypouštěcího zařízení ASE, činila 20746 kg.
Odpočítávání supertajného letu začalo 19. listopadu v T-43 hodin, což
je nyní standardní délka předletových příprav pro všechny lety raketoplánů.
Na počátku závěrečné fáze odpočítávání hrozila možnost odkladu startu vzhledem
k příliš silnému bočnímu větru na záložních letištích ve Španělsku a Maroku.
Kvůli tomu, že start byl plánován na večer místního času na Cape Canaveral,
byla již v Evropě a v Africe v té době noc. A pro nouzové přistání v nočních
hodinách platí obzvlášť přísné meteorologické limity. Naštěstí se na letišti
Ben Guérrir v Maroku se západem slunce vítr utišil a tak ani nebylo nutno
odpočítávání kvůli počasí přerušovat.
Přesto
však došlo v T-5 min k neplánovanému přerušení, byť jen na pouhých 90 sekund.
Bylo třeba upravit tlak v systému profukování zadní části trupu raketoplánu,
kde by se jinak mohl nahromadit vzhledem ke vždy existujícím menším či
větším netěsnostem v palivovém. systému unikající vodík a způsobit explozi
při zážehu motorů. Osádku Discovery, kterou tvořili velitel plk. Frederick
D. Gregory, pilot plk. John E. Blaha a tři letoví specialisté, nám. kpt.
Manley L. Carter, dr. Franklin S. Musgrave - dva lékaři - a konečně i Kathryn
C. Thorntonová, nukleární fyzička, toto drobné zdržení nikterak nerozházelo.
Noční start se uskutečnil 23. listopadu 1989 v 00.23 UT (na Cape Canaveral
bylo ještě 22. listopadu, 19.23 východoamerického času), za jasného, tmavého
nebe a příjemného počasí. V 00.32 UT byl raketoplán naveden na suborbitální
dráhu a krátce po jedné hodině s půlnoci se ocitl na výchozí dráze. Ta
byla dalšími dvěma manévry (poslední na 4. oběhu) upravena na výrazně eliptickou,
nezvyklou dráhu ve výši 204-519 km, s dobou oběhu 91,77 min a sklonem obvyklých
28,5° k rovníku. Výška apogea představuje dosavadní rekord v programu letů
kosmických raketoplánů.
O
tři oběhy později vypustila osádka Discovery svůj supertajný náklad. Při
osmém oběhu, v okamžiku přeletu rovníku, byl povelem palubního počítače
rakety IUS zapálen její první stupeň, který družici převedl na eliptickou
přechodovou dráhu. O stacionární orbit se postaral přibližně o 12 hodin
později druhý stupeň. Řízení letu vojenské družice hned po jejím vypuštění
z nákladového prostoru převzalo pozemní řídicí středisko USAF na základně
Onizuka AFB v Kalifornii. Tato letecká základna byla nedávno přejmenována
na paměť jednoho z kosmonautů, kteří zahynuli při havárii Challengeru.
Z kosmického komanda na palubě Discovery se teď mohli stát vesmírní
výzkumníci. Na pořad přišly lékařské experimenty letových specialistů,
prověřování palubních systémů raketoplánu, snímkování a pozorování Země
a pokračování v pokusech AMOS z předchozích letů.
Vědecký
program zpestřila otázka, kdy a jak se Discovery a její osádka vrátí na
Zemi. Přistání, plánované na 16. listopad, bylo odloženo o den pro silný
vítr nad Edwards AFB. Totéž se opakovalo o den později, tentokráte jen
o pouhý jeden oběh. Brzdicí manévr byl zahájen ve 23.10 UT nad Indickým
oceánem. Dvě minuty hořeni motorů OMS přivedlo Discovery na návratovou
dráhu. Sestup tentokráte trval vzhledem k vyšší dráze zřetelně déle.
Otazníky nad přistáním však dosud nepominuly. Na poslední chvíli, 35
minut po brzdícím manévru, došlo k rozhodnutí, že přistání se uskuteční
na betonové dráze 04 základny Edwards. Původně plánovaná písečná dráha
17 se vzhledem k povětrnostním podmínkám jevila jako příliš riskantní.
Discovery
tedy dosedla na beton 28. listopadu 1989 v 00.31 UT. Nejvíce si nejspíš
oddechl velitel raketoplánu, který během letu trpěl ekzémem na nohou.
Aktualizováno : 25.11.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-33/index.htm)
