V listopadu 1990 začala montáž části užitečného zatížení pro STS-39:
na levou stranu nákladového prostoru raketoplánu byly upevněny čtyři nádrže
se stlačenými plyny: neonem, xenonem, oxidem uhličitým a oxidem dusnatým
- všechny v rámci experimentu CIV (Critical Ionization Velocity), jak o
tom ještě uslyšíme.
Během prosince 1990 a ledna 1991 proběhla zpětná montáž modulů RCS a
OMS, spojená s nezbytnými prověrkami. V sobotu 9. února byla Discovery
přemístěna do VAB ke spojení s motory SRB a s odhazovací nádrží ET. O šest
dní později (15. února) se kompletní sestava přesunula na rampu 39A. Zde
ji již od 7. února očekávala převážná většina užitečného zatížení.
V podstatě šlo o tři velké bloky. První z nich představoval sledovací
systém IBSS (Infrared Backgroung Signature Survey), situovaný na kostře
německé víceúčelové družice SPAS (od firmy MBB). Tato družice o celkové
hmotnosti 1805 kg, použitá poprvé v únoru 1984, nesla řadu dalších zařízení:
především dvě vysoce citlivé televizní kamery, schopné zachytit raketoplán
i na noční straně oběžné dráhy, čehož astronauti později použili ke zpětnému
zaměřování přístrojů SPAS. Dále tu byly dva rastrující infračervené detektory,
chlazené 300 litry kapalného hélia kvůli zvýšení citlivosti. Potom komplex
přístrojů pracujících bez podchlazení, který sestával ze dvou dalších detektorů
infračerveného zaření, z osmi detektorů záření v ultrafialové oblasti a
ze dvou čidel schopných registrovat viditelné světlo. Paletu na víceúčelové
kostře družice uzavíral spektrometr. Celý tenhle soubor měl za úkol ověřit
možnoost identifikace útočných prostředků případného protivníka, což patřilo
do rámce strategické obranné iniciativy (SDI), známější pod pojmem příprav
na "hvězdné válku".
Druhý blok nákladu, o rozměrech 4,6 x 4,6 m a celkové hmotnosti 4458
kg, nesl souhrnný název AFP-675 (Air Force Program 675) s úkoly podobnými
jako IBSS. Jeho hlavní část tvořil infračervený dalekohled CIRRIS-1A (Cryogenic
Infrared Radiance Instrumentation for Shuttle). Také on byl chlazen kapalným
héliem. Poprvé putoval do vesmíru za podmínek přísného utajení již v roce
1982 pod hlavičkou CIRRIS 1, ale pro selhání záklopky na apertuře nic nenaměřil.
Kromě jeho inovované verze 1A o průměru zrcadla 570 mm se na paletě druhého
bloku nacházely ještě další přístroje: kamera FAR-UV, pracující ve vzdálené
ultrafialové oblasti spektra, kamera URA (Uniformly Reduindant Array) pro
zachycení velmi slabých hvězdných zdrojů rentgenového záření, HUP, přístroj
pro měření ultrafialového záření zemského horizontu (Horizon Ultraviolet
Program) a konečně hmotnostní spektrometr QINMS (Quadrupole Ion Neutral
Mass Spectrometer) vhodnýá ke zjištění výskytu ionizovaných i neutrálních
plynů v okolí raketoplánu.
Třetí souhrn přístrojů o hmotnosti 1926 kg byl umístěn na speciální
příhradové konstrukci ukotvené v zadní části nákladového prostoru. Patřil
sem především komplet STP-1 (Space Test Program 1), který v sobě zahrnoval
společné geofyzikální přístroje NASA a USAF: kameru UVLI (Ultraviolet Limb
Imaging Experiment), určenou ke snímkování horizontu Země v ultrafialovém
světle, dále zkušební zařízení ALFE (Advanced Liquid Feed Experiment) pro
studium transportu kapalin v beztížném stavu, se speciálním zaměřením na
palivové nádrže, pak systém SKIR (Shuttle Kinetic Infrared Test), sloužící
ke sledovéní infračerveného záření samotného raketoplánu, dále APM, detektor
částic poletující uvnitř nákladového prostoru v průběhu startu (Ascent
Particle Monitor) a konečně i magnetooptický disk, spojený s počítačem,
jenž měl sledovat chování této vysokokapacitní paměti za podmínek kosmického
letu v rámci experimentu DSE (Data System Experiment).
Tato komplikovaná sestava užitečného zatížení očekávala na příjezd raketoplánu
na rampě 39A, uzavřená v klimatizované prostoře PCR (Payload Changeout
Room) v nitru obslužné věže a teprve 16. února ji technici se vší opatrností
přemístili do nákladového prostoru Discovery.
Vedle uvedených přístrojů byly sem ještě umístěny již dříve tři malé
družice typu CRO-A, -B, -C (Chemical Release Object) o hmotnosti od 75
do 85 kg, obsahující monometylhydrazin (A), asymetrický dimetylhydrazin
(B) a oxid dusičitý (C). K nim patřila ještě další, v pořadí čtvrtá družice
STP-1 (Space Test Program 1), která představovala jedinou přísně utajenou
složku tohoto letu.
Aktualizováno : 31.05.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS | STS-39
]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-39/exp.htm)
