UŽITEČNÉ ZATÍŽENÍ STS-10
Náklad raketoplánu Challenger při letu STS-10 (41-B) byl smíšený; sestával
ze dvou telekomunikačních družic, výnášených za úplatu, západoněmecké modulární
platformy pro přístroje SPAS-01A, malých autonomních užitečných zatížení
GAS i vlastních experimentů organizace NASA.
Telekomunikační družice Westar 6
Standardní družice typu Hughes HS-376, která měla být navedena stupněm
PAM-D na přechodovou dráhu ke geostacionární. Družice je válcového tvaru
o průměru 2160 mm a délce 2740 mm ve startovní poloze (s vyklopenými anténami
a vysunutým válcovým prodloužením pláště se slunečními bateriemi 6840 mm),
má startovní hmotnost zhruba 1150 kg (620 kg na výsledné dráze); včetně
stupně PAM-D a kolébky asi 4400kg. Na palubě nesla 24 převáděče pro pásmo
C, které měla firma Western Union využívat pro vnitrostátní telekomunikace
v rámci USA. Uvnitř těla družice je zabudován apogeový motor Thiokol Motor
Star 30. Pro závadu motoru Star 48 stupně PAM-D se však družice nedostala
na požadovanou přechodovou dráhu (měla být umístěna na stacionární dráze
nad rovníkem, nad bodem o zeměpisné délce 91° z. d.). Cena družice byla
35 mil. dolarů, poplatek za vypuštění 10 mil. dolarů, ostatní náklady 30
mil. dolarů. Ztráta družice byla kryta pojistkou na celkovou částku 105
mil. dolarů.
Telekomunikační družice Palapa B-2
Telekomunikační družice stejného typu jako předchozí. Nesla 24 převáděče
pro regionální telekomunikace v oblasti jihovýchodní Asie a pro vnitrostátní
telekomunikace pro Indonésii. Majitalem a provazavatelem je indonéská státní
společnost Perumtel. Pro analogickou závadu na motoru Thiokol Morton Star
48 se též nedostala na plánovanou dráhu. Původně měla být umístěna na stacionární
dráze nad bodem o souřadnicích 113° v. d. Ztráta družice byla kryta pojistkou
ve výši asi 85 mil. dolarů.
Cílová družice
Jako cílové těleso pro nácvik setkání raketoplánu s nespolupracujícím
tělesem měla sloužit balónová družice a průměru 2,0 m z polyesterové fólie,
s povrchem pomalovaným střídavými tmavými a světlými pruhy a s radiolokačně
odrazivým pokovením. Uvnitř bylo umístěno přibližně 90 kg zátěže. Balón,
uložený ve válcovém pouzdře, měl být nafouknut stlačeným dusíkem, ale při
nafukování prasknul. Vyrobila jej firma Space Data Corp.
Manévrovací jednotky MMU
Na přední stěně nákladového prostoru byly zavěšeny dvě autonomní manévrovací
jednotky MMU (Manned Maneuvering Unit), vyrobené firmou Martin Marietta.
Pohotovostní hmotnost jedné MMU činí 154kg; včetně kosmonauta, jeho skafandru
a systému zabezpečení životních podmínek činí letová hmotnost kolem 320kg.
Jednotka je vybavena celkem 24 dusíkovými tryskami, rozdělenými do dvou
nezávislých skupin po 12 tryskách; každá skupina může plně zabezpečit manévrovací
schopnosti MMU, Tah jedné trysky činí 7,6 N; čtyři současně zapnuté trysky
se používají pro translační manévry, dvě pro rotační. Zrychlení při translačních
manévrech činí přibližně 0,01 g. Dusík je skladován ve dvou válcových nádržích
o rozměrech 254 x 762 mm při 20 MPa. Každá nádrž obsahuje 13 kg dusíku.
Celková zásoba 26 kg stačí na změnu rychlosti kosmonauta o 20 m/s; to představuje
nejméně 2 hodiny velmi intenzívního nebo 4 hodiny normálního provozu. Dusík
lze po "zaparkování" MMU v nákladovém prostoru doplňovat ze zásob
na raketoplánu. Zdvojená elektronika je zásobována dvěmi stříbrozinkovými
bateriemi. Pro stabilizaci polohy kosmonauta se vedle plynových trysek
využívají i tři gyroskopy, což vede ke snížení spotřeby dusíku. Ovládací
letové prvky jsou na konci výklopných opěrek rukou; u pravé ruky má kosmonaut
rotační páku (RHC), ovládající rotaci podle všech tří os (klopení, klonění
a zatáčení); u levé má translační páku (THC), umožňující změny rychlosti
ve všech šesti směrech (vpřed, vzad, vlevo, vpravo, nahoru, dolů). Cena
jedné jednotky činí 10 mil. dolarů; celkové vývojové náklady byly zhruba
45 mil. dolarů.
Modulární platforma SPAS-01A
Šlo o opakované použití západoněmecké univerzální platformy SPAS-01,
které bylo použito při letu STS-7 (viz
L+K 59, 1983, č. 18, s. 703-4). Kromě materiálových pokusů MAUS a prototypu
zařízení pro dálkový průzkum Země MOMS byla na horní základně SPAS umístěna
kotvička, simulující záchytný bod na družici SMM a maketa elektronického
bloku družice SMM, který budou kosmonauti při letu 41-C opravovat.
Maketa palivového systému družice Landsat D
Na boku nákladového prostoru byla připevněna maketa části družice Landsat
D s přírubou plnícího potrubí pohonných hmot pro stabilizační a korekční
systém družice a pro nácvik plnících operací.
Autonomní užitečné zatížení GAS
V nákladovém prostoru byl větší počet válcových kontejnerů GAS (Get-Away
Special) s drobnými experimenty, vynášenými na oběžnou dráhu za uznávací
poplatek 3000 až 10 000 dolarů.
Aktualizováno : 11.07.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS | STS-41-B
]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-41b/exp.htm)
