Kosmonautika@kosmo.cz |
![]() Posádka : Crippen,R.L.[VE] | McBride,J.A.[PL] | Sullivan[ová],K.D.[MS] | Ride[ová],S.K.[MS] | Scully-Power,P.D.[PS](Austrálie) | Garneau,M.[PS](Kanada) | Leestma,D.C.[PS] [ Popis letu | Obrázky | Experimenty | STS-41-G v NASA ]
STS-41-G ERBS/OSTA-3 Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc. Pět startů amerických raketoplánů za uplynulý rok naznačuje zvýšené úsilí Spojených států o využití vesmíru k všemožným účelům, přičemž odložený let 51-C s tajným programem, zakoupený ministerstvem národní obrany, je sám o sobě dostatečně výmluvným svědectvím. Předstartovní příprava, start i navádění na oběžnou dráhu se čím dál tím víc stávají rutinní záležitostí, probíhají stereotypně a tím ztrácejí na zajímavosti, pokud ovšem v průběhu operací nedojde k nějaké mimořádné situaci. Problémy se nyní objevují spíše při vypouštění družic, při provádění jednotlivých experimentů, anebo tehdy, když selže některá část vybavení raketoplánu. V posledním případě jsou obtíže často zaviněny požadavkem NASA na jemné, ne-li přímo filigránské mechanismy, které by v případě robustnějšího provedení tak snadno neselhávaly.
Osádku Challengeru tvořili: Robert L. Crippen, velitel, veterán z letů STS-1, STS-7 a 41-C, který byl v roce 1984 ve vesmíru již podruhé; pilot Jon A. McBride, úplný nováček, stejně jako letová specialistka na radar SIR-B Kathryn D. Sullivanová. Její kolegyně Sally K. Rideová, odbornice v ovládání dálkového manipulátoru, měla za sebou zkušenost z letu STS-7. Specialisty pro užitečné zatížení byli dr. Paul D. Scully-Power, ostřílený oceánograf a dr. Marc Garneau, odborník na spojové systémy. Osádku doplňoval námořní poručík David C. Leestma. Okamžitě po ukončení manévrů zahájil tento tým přípravy k vypuštění ERBS, první ze tří družic určených k měření tepelné rovnováhy Země. Když však středisko v Goddardu po nadzdvižení družice z nákladového prostoru manipulátorem RMS vyslalo prostřednictvím TDRS signál k otestování systémů, objevil se první problém: družice nereagovala. Důvodem byla špatná poloha antény TDRS, která po předchozích zkouškách mířila na pozemní stanici v Novém Mexiku. Po příslušné úpravě odmítla pro změnu poslušnost anténa ERBS, následkem chyby v počítačovém programu družice. Do třetice všeho zlého se Rideové, která obsluhovala RMS, nepodařilo vyklopit panely slunečních baterií na ERBS, i když z telemetrie vyplývalo, že jejich zámky jsou uvolněny. Rideová na pokyn ze Země družici roztočila a prudce stopla, aby odstředivá síla a setrvačnost pomohla panely rozevřít. Tato operace se však nesetkala s úspěchem. Selhání otevíracího mechanismu nejspíše způsobila deformace osy otáčení v závěsech, zaviněná třicetistupňovým rozdílem teplot, naměřeným na panelech. Po vhodném natočení družice k Slunci a rovnoměrném prohřátí se oba panely postupně rozevřely samy od sebe. Vlastní vypuštění ERBS však bylo stejně odloženo o další oběh, protože v té době nebyl dosud rozřešen problém s nasměrováním antén.
Horší potíže nastaly, když se malá parabolická anténa na Challengeru začala neustále nekontrolovatelně pohybovat, takže nešlo předávat data z radaru na TDRS. Experiment SIR-B tím byl vážně ohrožen, protože zařízení potřebuje velmi kapacitní přenosovou linku s propustností 46 miliónů bitů za sekundu. K nouzovému vyřešení závady dospěli specialisté teprve druhého dne. Nejprve museli rozebrat celou zadní skříň elektroniky na obytné palubě, aby se dostali k ovládacímu boxu dvou elektromotorků, které natáčely komunikační anténu. V okamžiku, kdy jakž takž mířila ven z nákladového prostoru, rozpojili technici příslušné konektory, takže parabola zůstala v konstantní poloze. Pokus SIR-B za těchto okolností probíhal tak, že piloti natočili celý raketoplán radarovou anténou k Zemi, specialisté nahráli data na magnetický pásek a po dalším manévru je odvysílali na TDRS. Plánovaných 50 hodin měření se ovšem smrsklo na pouhých devět. Navíc musela Rideová při prvním skládání radarové antény před manévry raketoplánu přimáčknout její kryt "kanadskou rukou", aby zaklapl.
Přistávací manévr Challengeru byl zahájen 13.10.1984 východně od australského Perthu. Motory OMS po 143 sekundách hoření zbrzdily rychlost raketoplánu o 81,5 m/s. Challenger vstoupil do atmosféry 7982 km od místa přistání a v závěru sestupu musel vykompenzovat úchylku 1140 km jižně od Kennedy Space Center. Přistál na Floridě na dráze 33 ve 12.26 místního času. Po přistání bylo zjištěno, že od spodku trupu odpadla jedna dlaždice následkem změknutí silikonového tmelu, zaviněného nejspíše účinkem hydrofobního spreje, kterým se dlaždice před vyvezením raketoplánu na rampu postřikují. Podrobná prohlídka poškozeného místa ukázala, že bude třeba přelepit skoro 5000 dlaždic. Následkem toho se prosincový let 51-C, zakoupený ministerstvem obrany, uskutečnil namísto s Challengerem s Discovery, ovšem až ke konci ledna, podle plánu 23.1.1985. Aktualizováno : 11.07.1997 [ Obsah | Pilotované lety | STS ] |