Specializovanou část užitečného zatížení dostal na starost francouzský
kosmonaut, pplk. Patrick Baudry, který prošel výcvikem už v SSSR a byl
náhradníkem Jean-Loup Chrétiena pro let na Saljut 7. Baudry měl pokračovat
v lékařsko-biologických experimentech, započatých jeho kolegou na sovětské
družicové stanici.
Poslední člen osádky raketoplánu, synovec saúdskoarabského krále, princ
Sultán Saiman Abdelazíz al-Saud, měl za úkol snímkovat Arabský poloostrov
s cílem objevit nová naleziště ropy a zemního plynu.
V nákladovém prostoru Discovery se vezla astronomická družice Spartan
1 (Shuttle Pointed Autonomous Research Tool for Astronomy) připravená
ke snímkováni kupy galaxií v souhvězdí Persea a známého rentgenového zdroje
Sco X-2 v souhvězdí Štíra. Na vypuštění čekaly tři telekomunikační družice:
Morelos 1A určená pro Mexiko, Arabsat 1B pro Ligu arabských
zemí a Telstar 3D pro vnitrostátní telekomunikace v USA. Tyto tři
telekomunikační družice byly vypuštěny postupně 17. 6., 18. 6. a 19. 6.
ve shora uvedeném pořadí.
Prvně jmenovaný Spartan 1 přišel na řadu jako poslední, až 20. 6. Pomocí
kanadské ruky jej vypustila dr. Lucidová. Samostatný let družice však trval
jen 45 hodin, z čehož asi 24 hodin připadlo na vlastni astronomická pozorování
a snímkování. Jeho výsledky byly zaznamenány na palubní magnetopáskovou
paměť této družice a byly analyzovány až po návratu družice na palubě raketoplánu
zpět na Zemi.
Spartan 1 se během samostatného letu vzdálil od Discovery až na 191,6
km. Proto se asi čtyři a půl hodiny před ukončením jeho letu zapojila na
Spartanu 1 blikající polohová světla, která usnadnila osádce Discovery
setkávací manévr. Při vlastním zachycování manipulátorem RMS vystřídal
dr. Lucidovou plukovník Fabian.
V rámci letu 51-G proběhl také pokus pro organizaci SDIO (Strategic
Defense Initiative Organization), která koordinuje vývoj kosmických zbraní
v USA. Za úhradu 27 000 dolarů NASA dovolila namontovat za okénkem průlezu,
kterým osádka nastupuje do raketoplánu, koutový odražeč o průměru 216 mm.
Jeho pomocí měla být Discovery zaměřena argonovým laserem o výkonu 4 W,
instalovaným na observatoři USAF na vrcholu sopky Haleakela na ostrově
Maui v Havajském souostroví. První pokus o odraz paprsku zpět na Zemi se
nezdařil. Vinu na tom nesl chybný výškový údaj o poloze observatoře, který
byl do paměti počítače na Discovery uložen ve stopách. Navigační programy
raketoplánů však interpretují veškeré souřadnice v námořních mílích, takže
pro počítač byla observatoř s laserem zdánlivě na hoře vysoké 18 560 km,
místo správných 3057 m. Není proto divu, že dezorientovaný počítač natočil
raketoplán koutovým odražečem směrem od Země, protože Discovery v té době
letěla ve výšce jen asi 370 km, tedy hluboko pod zdánlivým místem vysílání
paprsku.
Po opravě dat se pokus podařil na 64. oběhu. Raketoplán byl nejprve
zachycen radarem a pak i vizuálně. Discovery v té době sice letěla v zemském
stínu, avšak její osádka zapojila setkávací maják o svítivosti jednoho
miliónu svíček.
Modrozelený paprsek laseru, který měl na výstupu z přístroje průměr
asi 6 mm, se kuželovitě rozšiřoval, takže ve výši oběžné dráhy měl již
průměr asi 10 m. Sledování trvalo necelé 3 minuty a jeho hlavním cílem
bylo zjistit úchylky laserového paprsku, způsobené nehomogenitami atmosféry.
Aktualizováno : 18.07.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS | STS-51-G
]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-51g/exp.htm)
