| M.označení | Start | Přistání | Délka letu | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| 1985-048A | 17.06.1985 | 24.06.1985 | 7d 1h39m | Morelos 1, Arabsat1B ,Telstar3 |
Posádka :
Brandenstein,D.Ch.[VE] | Creighton,J.O.[PL] | Nagel,S.R.[MS] | Fabian,J.M.[MS] | Lucid[ová],S.W.[MS] | Baudry,P.[PS](Francie) | Al Saud,S.S.A.[PS](S.Arábie)
Popis
letu : (převzato z L+K 11/86 se svolením Mgr. A.Vítka)
STS-51-G
POKUS PRO HVĚZDNÉ VÁLKY
ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.
Let STS-51-G připadl na raketoplán Discovery. Předstartovní přípravy pro něj proběhly bez potíží a také start z rampy 39A se uskutečnil v plánovaném termínu, 17.6.1985 v 07.33 východoamerického letního času (12.33 UT).
Osádce raketoplánu velel námořní kapitán Daniel C. Brandenstein, který se zúčastnil již letu STS-8, pilotem byl rovněž námořník, fregatní kapitán John O. Creighton. Trojici letových specialistů tvořili pplk. Steven O. Nagel, plk. John M. Fabian a dr. Shannon W. Lucidová.
Specializovanou
část užitečného zatížení dostal na starost francouzský kosmonaut, pplk.
Patrick Baudry, který prošel výcvikem už v SSSR a byl náhradníkem Jean-Loup
Chrétiena pro let na Saljut 7. Baudry měl pokračovat v lékařsko-biologických
experimentech, započatých jeho kolegou na sovětské družicové stanici.
Poslední člen osádky raketoplánu, synovec saúdskoarabského krále, princ Sultán Saiman Abdelazíz al-Saud, měl za úkol snímkovat Arabský poloostrov s cílem objevit nová naleziště ropy a zemního plynu.
V nákladovém prostoru Discovery se vezla astronomická družice Spartan 1 (Shuttle Pointed Autonomous Research Tool for Astronomy) připravená ke snímkováni kupy galaxií v souhvězdí Persea a známého rentgenového zdroje Sco X-2 v souhvězdí Štíra. Na vypuštění čekaly tři telekomunikační družice: Morelos 1A určená pro Mexiko, Arabsat 1B pro Ligu arabských zemí a Telstar 3D pro vnitrostátní telekomunikace v USA. Tyto tři telekomunikační družice byly vypuštěny postupně 17. 6., 18. 6. a 19. 6. ve shora uvedeném pořadí.
Prvně jmenovaný Spartan 1 přišel na řadu jako poslední, až 20. 6. Pomocí kanadské ruky jej vypustila dr. Lucidová. Samostatný let družice však trval jen 45 hodin, z čehož asi 24 hodin připadlo na vlastni astronomická pozorování a snímkování. Jeho výsledky byly zaznamenány na palubní magnetopáskovou paměť této družice a byly analyzovány až po návratu družice na palubě raketoplánu zpět na Zemi.
Spartan
1 se během samostatného letu vzdálil od Discovery až na 191,6 km. Proto
se asi čtyři a půl hodiny před ukončením jeho letu zapojila na Spartanu
1 blikající polohová světla, která usnadnila osádce Discovery setkávací
manévr. Při vlastním zachycování manipulátorem RMS vystřídal dr. Lucidovou
plukovník Fabian.
V rámci letu 51-G proběhl také pokus pro organizaci SDIO (Strategic Defense Initiative Organization), která koordinuje vývoj kosmických zbraní v USA. Za úhradu 27 000 dolarů NASA dovolila namontovat za okénkem průlezu, kterým osádka nastupuje do raketoplánu, koutový odražeč o průměru 216 mm. Jeho pomocí měla být Discovery zaměřena argonovým laserem o výkonu 4 W, instalovaným na observatoři USAF na vrcholu sopky Haleakela na ostrově Maui v Havajském souostroví. První pokus o odraz paprsku zpět na Zemi se nezdařil. Vinu na tom nesl chybný výškový údaj o poloze observatoře, který byl do paměti počítače na Discovery uložen ve stopách. Navigační programy raketoplánů však interpretují veškeré souřadnice v námořních mílích, takže pro počítač byla observatoř s laserem zdánlivě na hoře vysoké 18 560 km, místo správných 3057 m. Není proto divu, že dezorientovaný počítač natočil raketoplán koutovým odražečem směrem od Země, protože Discovery v té době letěla ve výšce jen asi 370 km, tedy hluboko pod zdánlivým místem vysílání paprsku.
Po opravě dat se pokus podařil na 64. oběhu. Raketoplán byl nejprve zachycen radarem a pak i vizuálně. Discovery v té době sice letěla v zemském stínu, avšak její osádka zapojila setkávací maják o svítivosti jednoho miliónu svíček.
Modrozelený paprsek laseru, který měl na výstupu z přístroje průměr asi 6 mm, se kuželovitě rozšiřoval, takže ve výši oběžné dráhy měl již průměr asi 10 m. Sledování trvalo necelé 3 minuty a jeho hlavním cílem bylo zjistit úchylky laserového paprsku, způsobené nehomogenitami atmosféry.
Discovery přistála 24. 6. ve 13.12 UT na letišti Edwards AFB po 7 dnech, 1 hodině, 39 minutách a 33 sekundách letu. Brzdicí manévr, který ji přivedl na sestupnou dráhu 359-20km, byl zahájen o 64 min dříve a trval 156 s.
Vlastní přistání probíhalo na dráze 23 za mírného bočního větru, bez potíží se zablokovanými brzdami, které zkomplikovaly návrat při letech 51-B a 51-D. Na konci dojezdu se však pneumatiky levého podvozku zabořily několik decimetrů do půdy.
Aktualizováno : 19.10.2002
[ Obsah | Pilotované lety | STS ]